Windows2000 ready?

První, co mě zaujalo byla obhajoba Bohumila Herwiga. Část jeho rétoriky vyzněla ve smyslu „co dělat, když to jinak nejde“ a navíc na konci konstatuje, že nebude riskovat kvůli, cituji „malému cenovému rozdílu (pakliže bude vůbec nějaký existovat)“, že mu Windows2000 nepojedou! Pan Herwig zřejmě v poslední době nezavítal do prodejen výpočetní techniky, jinak by věděl, že i nejlevnější značkové sestavy firem jako je IBM, Dell či Compaq se cenově ani neblíží tomu, na kolik přijde srovnatelný počítač postavený svépomocí nebo třeba nějakou menší firmou. Přesto pravděpodobně pouze takovéto velké firmy budou mít reálnou šanci ono kýžené logo získat.
To, na čem se s panem Herwigem shodl i jeho protivník Ivo Minařík, je poněkud deprimující skutečnost, že Windows2000 budou pravděpodobně na kompatibilitu hardwaru citlivé podobně jako jejich předchůdce Windows NT 4.0. Ovšem certifikát shledává pan Minařík naopak zcela zbytečným, neboť prý podmínky pro jeho získání příliš nesouvisí s obsaženým hardwarem, ale spíš s tím, zda je dosaženo jisté minimální hardwarové konfigurace (např. 64MB RAM, to bych pochopil) a zda jsou splněny jisté další podmínky (například předinstalovaná Windows NT 4.0 to nechápu).

Takže pokud shrnu to, co bylo řečeno v předchozích dvou odstavcích, docházím k závěru, že certifikát Windows2000 ready je jenom šidítko a to, na čem skutečně záleží je něco jiného: tzv. hardware compatibility list. Pakliže přistoupíme na hru Micro$oftu s certifikáty a pakliže je pravdivé tvrzení pana Herwiga, že se s ním více méně nikdo na hotline o jeho problémech nebavil po záporné odpovědi na otázku, zda používá certifikovaný hardware, pak ovšem požadujme, aby byla Windows2000 označována jako operační software pro některé osobní počítače na platformě Intel.
Zanechme teď však certifikáty jejich osudu a podívejme se právě na kompatibilitu jednotlivého hardwaru. Pánové Herwig i Minařík nejsou jediní, kteří se obávají poněkud přecitlivělého přístupu Win2000 k méně značkovému hardwaru. Podobné hlasy zaznívají zejména na Internetu ze všech stran a myslím, že lecos již naznačily Windows98, které se už o dost hůře přesvědčují, aby akceptovaly tu či onu kartu.
Tady se mi neodbytně vnucuje srovnání s Linuxem, jehož vývojáři se snaží seč jim síly stačí, aby byly do kernelu implementovány další a další ovladače. Přestože je podpora od výrobců většinou minimální (doufejme, že se blýská na lepší časy), je podpora všemožného hardwaru stále lepší a nabídka driverů širší. Je zde zřejmá snaha o dosažení maximální možné kompatibility s co největším množstvím „železa“. Pravda, Linux je zřejmě poznamenán tím, že je častěji používán jako serverový operační systém, takže podpora SCSI řadičů nebo síťových karet je výrazně lepší, než třeba podpora zvukových a multimediálních karet. Micro$oft oproti tomu nastoupil zcela opačnou cestu, která podle mého názoru vede k preferování velkých výrobců a snaží se podobně jako v softwarovém světě nalinkovat tu „správnou“ cestu pro nás, hloupé uživatele.
Tento zdánlivě nelogický postoj je pravděpodobně výborně promyšleným marketingovým tahem, jehož cílem je zřejmě snaha o lepší kontrolu trhu, který by se mohl v důsledku tohoto působení zúžit a zpřehlednit. Přece jenom se lépe tlačí na deset velkých společností než na tisíc větších či menších producentů tzv. noname hardwaru, navíc většinou z asijských zemí. Pakliže se nemýlím a Micro$oftu se něco podobného podaří, přinese to možná určité zvýšení pohodlí uživatelů, ovšem za jakou cenu? Na oplátku se totiž budete muset vzdát části svojí svobody, neboť přijdete o právo volby. Mám ale strach, že to pro mnoho lidí nic neznamená…

specifikace Windows2000 ready počítače