1. Nekde jsem slysel, ze pouziti mikrokernelu (Mach) je narocnejsi jak na systemove prostredky, tak na programatora, a proto Linux pouziva monoliticky kernel. Je videt, ze to zrejme jde i s mikrokernelem.
2. Nevim, proc ma byt skoda, ze pod systemem nejede X server. Je totiz nutne si uvedomit vsechny problemy s nim spojene (fake pruhlednost v KDE vs. Aqua v Mac OS X, atd.). Kdyby bylo XFree nejlepsi variantou, jiste by nevznikaly projekty jako Fresco.
1. Narocnejsie to moze byt akurat pre programatora jadra. Userlandu je uplne jedno aku architekturu ma kernel (vid napr. HURD - aspon raz tam zmenili zakladny mikrokernel, zvysok kernelovych modulov bolo nutne upravit, userland nie)
Narocnejsie na systemove prostriedky - do urcitej miery ano, veci ktore v monolitickom jadre idu spravit hned mozu v mikrokerneli pouzivat viac modulov, ktore si medzi sebou budu posielat spravy.
2. Sorry, alepriehladnost je pri serioznej praci na nic. Pokym to (nove) nebude s X11 kompatibilne, tak to nema velku sancu prerazit. A ak to nebude fungovat po sieti tak ako X11, tak o tom nechcem ani pocut :]
1. Vyvojari Fresco pocitaji s vrstvou kompatibilni s X.
2. Pruhlednost je mozna zbytecna, ale me vzdycky stve, kdyz neco bez problemu umi konkurence, proc to neumi muj pocitac. Fake-pruhlednost v KDE neni ciste reseni. Alpha kanal by mel resit primo X server.
Nemyslim, ze by mikrokernel byl narocnejsi pro programatora.
Jak uz tu zaznelo, programatorum aplikaci je to putna, pro programatory OS je to spise zjednoduseni -- v monolitickem kernelu muze vsechno souviset se vsim, protoze cele jadro sdili jeden adresovy prostor. Napr. chyba v driveru zvukovky muze narusit data jineho driveru nebo i seznam bezicich procesu apod. A pokud je jadro vicevlaknove a/nebo podporuje multiprocesorove systemy, je potreba si hlidat pristup ke spolecnym datovym strukturam (zamykani...).
V mikrokernelovych systemech bezi jednotlive komponenty ("servery") OS jako samostatne procesy, takze tyto problemy odpadaji. Ale zatimco v monolitu je vse jen volani funkci, v mikrokernelech se resi komunikace mezi komponentami posilanim zprav, coz ma vetsi rezii. (zalezi, jak moc se OS "nadrobi" do komponent)
Je to dost podobne, jako vyvoj vicevlaknove vs. viceprocesove aplikace -- s vicevlaknovou aplikaci se da dosahnout vetsiho vykonu, ale da to vic prace, viceprocesova aplikace je robustnejsi, ale komunikace mezi procesy ma vetsi rezii.
(zadny OS jsem nevyvijel, ani monolit, ani mikrokernel, ale vychazim prave ze zkusenosti s vyvojem vicevlaknove vs. viceprocesove aplikace)
