Hlavní navigace

XServe II - Mac OS X Server

7. 5. 2003
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Následníka klasického operačního systému Mac OS se společnost Apple snažila vyvinout již téměř 15 let. Postupem času otevírala a zase zavrhovala různé více či méně slepé větve v evolučním stromu operačních systémů (namátkou Pink, Taligent, Copland nebo Rhapsody). Zlom nastal až v roce 1996, kdy se do Apple navrátil jeden z jejích zakladatelů Steve Jobs, který mezitím řídil technologicky vyspělou, avšak s tržního hlediska nepříliš úspěšnou společnost NeXT. Právě akvizice této společnosti měla největší dopad na to, že v březnu roku 1999 mohl Apple představit nový systém Darwin, který tvoří základ operačního systému Mac OS X.

Darwin je solidní unixový operační systém. Kořeny má v rodině Unixů založených kolem větve 4.4 BSD. Je tedy podobný Linuxu, ovšem ještě blíže má k systému FreeBSD. Jeho jádro Mach 3.0 je dostupné tak, jak je u moderních Unixů zvykem – včetně zdrojového kódu. Díky tomuto opensource původu je možné v Darwinu provozovat většinu běžných unixových aplikací – obvykle bez větších problémů s portabilitou na úrovni zdrojových kódů.

Proto nepřekvapí, že se nyní na jablíčkových počítačích setkáme s gcc, Apache, Sendmailem, Sambou, MySQL, Perlem, PHP a dalšími důvěrně znýmými open-source programy. Populární portál freshmeat.net dokonce obsahuje zvláštní sekcivěnovanou softwaru pro OS X.

Možná někoho napadne, proč Apple sáhl zrovna po BSD kernelu, když zde existuje vyspělé linuxové jádro se všemi výjimečnými vlastnostmi, které dnes nabízí. Odpověď je prostá. BSD licence umožnuje Applu jejich systém mnohem více komercionalizovat, než by tomu kdy mohlo být u GPL Linuxu. BSD licence neukládá vývojářům, kteří modifikují původní kód, nutnost dát k dispozici zdrojový kód provedených úprav, takže Apple může vzít opensource základ a nad ním postavit své proprietární a patřičně uzavřené technologie.

top


Od projektu Darwin je odvozený vlastní operační systém, který v současné době běží na moderních počítačích Macintosh s procesory PowerPC – Mac OS X. Mac OS X je v podstatě Darwin obohacený o komerční API z dílen Apple, zejména jde o knihovny Carbon a Cocoa. Tyto knihovny znamenají pro Mac OS X zhruba totéž, co například toolkit Qt/KDE v Linuxu.

Rozhraní Carbon je odvozené od dřívějších verzí Mac OS, je důkladně vyčištěné a vylepšené, ovšem jeho hlavním posláním je dát programátorům prostředí, do kterého by mohli s minimální námahou převést své programy. Naproti tomu Cocoa je moderní objektové rozhraní, které Mac OS X zdědil od systému NeXT (OpenStep). Obecně platí, že aplikace pro Cocoa využívají většinu možností nového prostředí, zatímco carbonové aplikace v Mac OS X spíše přežívají.

Společnost Apple dala systému Mac OS X do vínku zejména vzhled grafické prostředí. GUI v podání Apple patřilo vždy k nejlepším a nejinak je tomu i v Mac OS X. Celé prostředí obsahuje řadu grafických efektů a detailů, které mu ovšem nijak neubírají na funkčnosti a použitelnosti. Troufám si říci, že Mac OS X má nepochybně vizuálně nejpůsobivější uživatelskou tvář, jakou jsem kdy na počítačích viděl. Používá vzhled označovaný jako Aqua, který možná mnozí uživatelé KDE nebo Gnome poznávají. Vyznačuje se světelností, průhledností, barevnými tlačítky, ikonami o vysokém rozlišení a kvalitním antialiasingem. Při práci s okny přicházejí na řadu mnohé animace, slábnutí, změny průhlednosti barev atd. Zkrátka pastva pro oči, ale také žrout megahertzů počítače.

Dock s ikonkami


Samotné GUI však pod svým povrchem bohužel nepoužívá X11 a není ani postaveno na základě klasické architektury X Window System. Místo toho používá vlastní grafický subsystém označovaný jako Quartz. I z tohoto důvodu se zdráhám Mac OS X nazývat pravým unixovým OS, je spíše operačním systémem Unixu podobným. Dodejme jen, že ve vývoji je implementace X11 pro Mac OS X založená na XFree86.

Mac OS je již nějakou dobu jedním z mála alternativních operačních systémů, které mají alespoň nějakou podporu ze strany Microsoftu. Do systému Mac OS X tak můžeme nainstalovat například Internet Explorer, který ovšem co do kompatibility není totožný s windowsovou verzí, takže se občas můžeme setkat s problémy s některými stránkami. Nebo třeba Microsoft Office.

Mac OS X sám o sobě není v podstatě kompatibilní s aplikacemi pro starší verze Mac OS. K překlenutí proto používá prostředí Classic, což je v podstatě Mac OS 9.1 běžící jako úloha v rámci Mac OS X. Spolupráce mezi oběma prostředími je však skvělá, aplikace bezešvě zapadají do prostředí, funguje mezi nimi výměna dat přes clipboard atp.

Mac OS X Server 10.2

Mac OS X Server (MOSXS) je Mac OS X přizpůsobený pro nasazení jako síťový server. Používá stejný základ jako MOX, ovšem doplněný celou řadou technologií pro serverové nasazení. MOSXS běží na novějších počítačích Macintosh, tedy minimálně G3 (iMac, eMac) a 128 MB RAM, ovšem nejlépe si rozumí s počítači G4 (ideálně Xserve).

MacOS X Server Setup Assistant


Pro spoustu správců může být velkou výhodou jednoduchost, s jakou lze služby v systému spravovat. Konfiguraci WWW serveru, která může třeba v Linuxu být složitostí, lze provést v MOSXS velmi snadno z grafického prostředí, které je plné interaktivní nápovědy a grafických prvků. Konfigurační nástroje doslova vedou správce za ručičku. Díky jednotnému vzhledu prostředí je možné mít snadno přehled o tom, která služba je na daném serveru zkonfigurována, která zrovna běží a kde nastal nejaký problém. Pokud máme náhodou serverů více, vidíme všechny v seznamu a je možné mezi nimi „surfovat“, monitorovat jejich funkci a měnit třeba jejich nastavení. To nejlepší na tom ovšem je, že tyto přívětivé nástroje nám nikdo nevnucuje, a pokud si myslíme, že tomu rozumíme, tak je zde možnost kdykoliv spustit textovou konzoli a například potřebné vyladění souboru httpd.conf provést ručně.

Server Monitor


Jako hlavní síťový protokol používá MOSXS TCP/IP. Kromě toho lze v ryze macovském prostředí používat tradiční protokol AppleTalk, který se ovšem hodí spíše jen pro malé lokální sítě. Samozřejmě jdou v systému zkonfigurovat obvyklé síťové funkce, které by server měl umět, jako třeba DHCP server, DNS server, případně IP firewall.

Jednou ze zajímavých technologií Mac OS X Serveru (MOSXS) je Netboot. Jedná se o implementaci tenkých klientů, ovšem v prostředí Mac. Myšlenka je prostá. Vezměte několik jednoduchých počítačů iMac, spojte je do sítě a na server nainstalujte MOSXS rozšíření Netboot. Tyto počítače pak můžeme používat jako GUI terminály, provozovat na nich aplikace, přidělovat práva uživatelům atp. Vcelku efektní, nicméně pokud vezmeme do úvahy cenu čehokoliv s jablíčkem na krabici, docela drahá zábava.

Chceme-li uchovávat uživatelské účty ve větší síti, můžeme Mac OS X Server napojit do existujícího prostředí LDAPv3 (tedy i MS Active Directory) nebo můžeme použít vlastní implementaci LDAP označovanou jako Apple Open Directory. Pro méně náročné instalace dokáže MOSXS pracovat také se standardními soubory /etc/passwd a spol., případně využít databázi Netinfo. Ke správě databáze LDAP je možné použít aplikaci Workgroup Manager. Ta umožňuje správcům sítě z jednoho místa spravovat uživatelské účty a měnit nastavení jednotlivých počítačů, sdílení prostředků v síti atd. Mac OS X Server je kompatibilní také s autentizačními schématy Kerberos, a to pro služby AFP, FTP nebo pro přístup k poštovním účtům.

Pokud bychom chtěli zkonfigurovat Xserve jako souborový server, tak vězte, že s UNIXovými klienty bude hovořit pomocí protokolu NFS, stanice s Windows bude obsluhovat Samba a případné Mac klienty obslouží protokol AppleShare (AFP).

Další důležitou službou, kterou MOSXS poskytuje, je WWW server. Základem je Apache, který je doplněn řadou podpůrných aplikací, například skriptovacími jazyky Ruby, PHP nebo Perlem, rozšířeními WebDAV nebo SSL. Je možné také postavit velké webové aplikace nad Javou, například pomocí firemního vývojového prostředí WebObjects. MOSXS je vybaven také QuickTime Streaming Serverem, který představuje velmi výkonné řešení pro poskytování streamovaného videa nebo audia (a to nikoliv jen QuickTime, ale i standardní MP3 nebo MPEG-4 streamy).

Oproti klasickému Mac OS X nabízí varianta server navíc také žurnálový souborový systém HFS+, který je pro serverové nasazení nutností, neboť nabízí výrazně vyšší spolehlivost a jen o málo menší výkon než klasický souborový systém HFS. S ním je však HFS+ kompatibilní. S jejich vztahem je to podobné, jako je tomu třeba mezi Ext2 a Ext3 v Linuxu, tedy je možné zapínat a vypínat žurnálování bez nutnosti formátovat svazek.

Mac OS X Server je komerční uživatelský systém a je licencovaný podle počtu klientů. Pro malé instalace je určena desetiuživatelská licence za $499. Pro všechny ostatní pak verze pro neomezený počet uživatelů za $999. Další stovky až tisíce dolarů zaplatíte za technickou podporu. Obecně je nutno poznamenat, že pokud sečtete samotné investice do hardware a software, k těm přidáte další náklady na podporu, patří cena za užití MOSXS mezi dražší varianty, zejména ve srovnání s řešeními založenými na architektuře x86/Linux.

Hodnocení

Mac OS X Server běžící na hardwaru Xserve je ideální serverovou platformou zejména pro sítě založené na Mac klientech. Svoji sílu ukazuje i v heterogenních sítích Windows/UNIX, ovšem s výjimkou konzistentního a přátelského uživatelského prostředí toho oproti třeba Linuxu příliš navíc nenabízí. Díky serveru Apache a výtečným utilitám pro správu může být vhodnou platformou pro WWW a FTP hosting.

  • + vysoký výkon (na hw. Xserve)
  • + snadná instalace a správa
  • + unixový základ
  • – omezení na počítače Apple
  • – uzavřenost některých použitých technologií
  • – cena

Odkazy

CS24_early

Mac OS X Server
Odkazy na další informace o Mac OS X Server

Apple XServer k recenzi zapůjčila Czech Data Systems s.r.o.

Byl pro vás článek přínosný?