V osmdesátých letech minulého století, v době, kdy jsem byl dítě školou povinné, bylo mým prakticky jediným styčným bodem se světem počítačů používání ZX Spectra. Kromě primitivních programátorských pokusů v BASICu bylo hlavním těžištěm tohoto „používání počítače“ hraní her. ZX Spectrum nevlastnili moji rodiče, nýbrž strýc – proto byly chvíle strávené u těchto her relativně vzácné a mým velkým snem bylo mít spectrácké „gamesky“ k dispozici kdykoli budu chtít, a to ještě tak, aby se nemusely zdlouhavě nahrávat z kazety.
Tento sen se mi splnil – na svém oblíbeném Linuxu mám nyní emulátor jménem xzx, který dokáže rozběhnout všechny moje tehdejší oblíbené hry a ještě některé navíc. V tomto článku bych vám pověděl jednak o samotném emulátoru, jednak o několika málo mých nejoblíbenějších hrách. Nejprve přijde na řadu emulátor.
xzx jsem stáhl už kdysi dávno na tehdejší homepage projektu, nyní se dá stáhnout v RPM formátu i na rpmfind.net, nebo na www.zx-spectrum.net/xzx. Vyhovovalo mi, takže jsem žádný jiný ZX emulátor ani nezkoušel. Program dokáže emulovat starší ZX Spectrum 48 i novější ZX Spectrum 128. Pracuje pod X Window Systémem (což je patrné i z jeho názvu). Technické prostředky Spectra jsou mapovány následujícím způsobem: zvukový výstup Spectra – i u ZX48 byl kvalitnější než PC Speaker – se emuluje pomocí zvukové karty počítače a zní obzvlášť kvalitně, nejkvalitněji z emulátorů, které jsem kdy používal. Joystick se emuluje buď klávesami, nebo reálným joystickem/joypadem přístupným linuxovému programu přes /dev/js*. Já používám skutečný joypad a tímto způsobem mám z her prakticky stejný požitek jako na původním Spectru. Emulovanému programu se joystick „tváří“ jako Kempston, což je shodou okolností přesně ten samý druh joysticku, jaký jsem používal při svém tehdejším hraní na strýcově počítači.
xzx podporuje velké množství formátů souborů s hrami/programy. Nejlépe se mi zachází s tzv. „snapshoty“ – stavy paměti Spectra – uloženými ve formátech .Z80 a .SNA . Stačí zmáčknout F3, ve filesystému nalistovat příslušný soubor, odentrovat a obsah souboru se nahraje do paměti emulovaného Spectra. Trochu horší je to se soubory formátu .TAP či .TZX – ty představují kus kazetové pásky. V xzx je pak nutno do „emulovaného kazeťáku“ pásku zastrčit – tj. vybrat soubor, poté zadat ve Spectru příkaz pro nahrávání (notoricky známé LOAD ""). Pokud není v emulátoru zapnuté zrychlené nahrávání, objeví se nám běžící proužky a zvuky jako na původním Spectru! Většinou nepohodlí s .TAP soubory řeším tak, že je jednou jedinkrát nahraju „.TAPovým“ způsobem a pak je uložím ve formátu .SNA, odkud je již nahrávám výše popsaným jednodušším způsobem. Existují i konvertory spectráckých formátů, ale nemám s nimi dobré zkušenosti – výsledek konverze často místo fungování pouze resetuje emulované Spectrum :(
Tady se můžete podívat, jak vypadá hlavní menu emulátoru – má design ZX128, neruší tedy svým vzhledem emulované programy:
K samotnému programu mám pouze několik málo výhrad:
- je to shareware, takže při vstupu do menu chvilku „otravuje“ obrazovkou s hláškou o „sharewarovosti“
- při otevírání souborů používá aktuální adresář Xů, tedy nepamatuje si, odkud soubory otevíral naposledy. Ještěže máme ty symbolické linky – ve svém domovském adresáři kvůli xzx udržuju link na /dos/e/zx, kde mám všechny soubory s hrami (+DOSový emulátor)
- pokud je v emulátoru zapnut zvuk, zamyká /dev/dsp, takže po dobu jeho běhu není možné jiným programem přehrávat zvukové efekty. Audio CD naštěstí fungují.
- až nyní při psaní recenze jsem zjistil, že si příliš nerozumí se zapnutou českou klávesnicí v Xech – v takovém případě nejdou napsat čísla.
Nyní přistoupím ke krátkým recenzím her:
Manic Miner
Toto je klasika všech klasik – průkopník plošinkových her. Panáček může jen chodit doleva/doprava a skákat, přitom má v každém levelu sesbírat všechny blyštivé předměty a utéct východem do dalšího. Nestvůry jsou dosti surreálné: pohyblivé kadibudky, klokani, améby, dokonce zmutované telefony. Nemají žádnou vlastní inteligenci, pouze buďto stojí, nebo chodí po předem vymezené dráze sem a tam. Moje první hra na počítači vůbec.
Jetpac
Další hodně známá hra. Hlavní hrdina – kosmonaut – může střílet a létat po ploše. Jeho cílem je chytat barely s palivem a dávat je do rakety, poté (raketa začne blikat, jakože je plná) může odletět na další planetu s jinak se chovajícími a vypadajícími nestvůrami. Když jsem tuto hru hrál jako dítě, nemohl jsem se „za boha“ dostat přes pátý level: tamější potvory – UFO talíře – měly velice úspěšný algoritmus pro boj s mým astronautem. Přes tento level jsem se dostal až při hraní v emulátoru – a to ne díky svým herním schopnostem, ale díky tomu, že jsem si malinko pohrál se strojovým (nikoli zdrojovým :) kódem hry a vyčaroval si nesmrtelnost. Levelů je tuším dvacet a pak hra začíná zase od začátku. I přes komplikovanou pátou úroveň je velmi zábavná.
Bomb Jack
Tato hra mě bavila asi nejvíce. Jack musí v každém levelu sesbírat všechny bomby a vyhýbat se nestvůrám. Ve většině her dovede hráčovo alter ego skákat pouze na omezenou vzdálenost, tady ne: skok se velmi podobá letu, je při něm omezeně možno měnit směr a jeho rozsah je přes celou obrazovku. To činí hru velmi zábavnou. Pozadí levelů symbolizují jednotlivé epochy v dějinách lidstva (pyramidy, středověký hrad, paneláky). Zájemce mohu rovněž odkázat na recenzi v časopise SCORE č. 66, kterou jsem napsal v roce 1999 a redakce SCORE ji zařadila do rubriky Klasika.
West Bank
Ne, nejedná se o západní břeh (Jordánu?), ale o banku na Divokém Západě. Jste šerifem, který hlídá, aby banku nikdo nevyloupil. Třemi dveřmi do banky přicházejí lidé – poctiví zákazníci (nesmíte zastřelit) a lupiči (musíte zastřelit). Hra se komplikuje různými typy lupičů v pozdějších kolech: jednoho je nutno zastřelit pouze poté, co tasí zbraň, jiný někdy loupí a někdy se chová jako poctivý zákazník, další střílí velmi rychle a je nutné mu při zabíjení „dát přednost“… Tato hra mě natolik zaujala, že jsem později v době DOSu naprogramoval její pokračování zvané East Bank, které se nese v duchu parodie. Kromě jiné grafiky a samplovaných zvukových efektů jsem přidal i nové typy lupičů. Hra funguje pouze pod čistým DOSem, nemá ráda Windows. DosBox jsem nezkoušel.
Vraťme se k původní WestBank: je to jedna z mála her, které se klávesnicí hrají lépe než joystickem. Klávesami 1, 2, 3 střílíte do jednotlivých dveří, O a P slouží k posouvání výhledu na další dveře. Joystickem je nutno ukázat na dveře a stisknout FIRE, což je pomalejší. Také se jím posouvá výhled, což způsobuje zmatky, kdy chcete střílet a ono to posune výhled… Hru všem doporučuji na báječné odreagování.
Highway Encounter
Poslední hra je malinko složitější: kromě střílení a uhýbání vyžaduje i taktiku. Ovládáte robota, jehož cílem je dopravit malý jehlan na konec dlouhé dálnice zamořené nestvůrami, ohni a jinými nepříjemnosti. Jehlan se může pohybovat pouze po středu dálnice, takže tento střed musíte vyčistit od všech věcí a tvorů, které jej blokují. Vaše ostatní životy jsou fyzicky přítomny ve hře: jsou to další čtyři roboti, kteří, pokud je nezablokujete, běží slepě dopředu. To, že jsou přítomni přímo ve hře, má za následek fakt, že když si nedáte pozor a pustíte k nim nestvůry, přijdete o život, aniž by byl váš hlavní robot jakkoli poškozen. V případě smrti/zničení vámi ovládaného robota „ožije“ jeden z těch záložních a začne se hrát z pozice, kde jste ho nechali. Na hře mi vadil jen vražedný časový limit, který se mi podařilo obejít pouze editací strojového kódu hry (používám k tomu DOSový disasembler SNA souborů zvaný DSNA). Jednu dobu byla tato hra nejoblíbenější spectráckou hrou mužské části naší rodiny.
To je vše, přátelé – na závěr uvedu odkaz na místo, kde si můžete kopu her pro ZX Spectrum stáhnout: www.worldofspectrum.org/archive.html.
