Preco to nespravit presne naopak? Spravim si $HOME/DATA a tam si mozem dat co budem chciet. Za normalnych okolnosti mi tam ziadna aplikacia nic sama od seba nezapise. Funguje to aj na nelinuxoch, dokonca aj na tych prehistorickych. Nebude to mat problem so ziadnymi aplikaciami.
Ale nie, my si radsej pridame noveho FUSE daemona, ktory bude bezat ako root a iba pod Linuxom. Co tak si zbastlit hypervizora, ktory bude spustat binarku kernelu a prepisovat tam rovno cesty za spravne? Nic ine a horsie ma uz nenapada.
Ale ty soubory začínají tečkou, jsou tudíž skryté. Vidět je můžete až po explicitním vyžádání.
Taky nechápu, proč dělat takové složitosti, jen proto, aby soubor(y), které běžně nejdou vidět, nebyly vidět i když si vyžádám, aby byly vidět a pak je místo toho musím hledat ještě jinde než by měly být :-)
IMO je dobre mit .teckasoubory stranou pekne pohromade v jednom adresari. M.j. protoze ten adresar se pak snadno udruzuje v gitu (nebo jinem VCS dle chuti, kdyz je clovek divnej). Mit pod gitem cely $HOME sice po chvilce hrani si s .gitignore jde, ale pak kdyz jsi trebas v ~/Downloads/, tak si stale shellovy prompt mysli, ze jsi v gitovem repu a podle toho zobrazuje zbytecne (a matouci) informace.
V pomocí ansible a jinja2 si natemplatuješ configuráky a pak máš konfiguraci jen na příkaz nebo dva.
On v tom má myslim komplet konfiguraci Arch Linuxu po instalaci, ale když se koukneš na roli `dotfiles`, tak by to mělo bejt jasný.
Tady máš jeho repo https://github.com/jinglemansweep/ansible/tree/master/roles/dotfiles/templates
V kazdem normalnim filemanageru, nebo shellu se teckovane soubory defaultne nezobrazuji. Ale mozna nejaky novy cool a in filemanager dosahl takove miry uzivatelske pritulnosti, ze se v nem neda nastavit uz vubec nic a defaultne zobrazuje vsechno. Nevim.
Osobne povazuji problem "jak odstranit teckovane soubory aby me nerusily" za neexistujici, a lidi, ktere ho "potrebuji resit", povazuji za idioty, kteri nedokazi nalezt option "Do not show hidden files".
Na druhe strane, jak zminil Satai, tak poblem "jak udrzovat konfiguraky v nejakem verzovacim nastroji" je neco co urcite ma cenu resit a povazuji to za cestu vpred.
V kazdem pripade lze oba problemy resit existujicimi nastroji a prasarna s rewritefs mi prijde jako zbytecna komplikace a zdroj potencialnich problemu.
taky mi nedela problem prepinat hidden v mc pomoci "alt+.", v thunaru pomoci "ctrl+h" a v file dialogu pomoci prave mysi... ls v terminalu skryte zobrazi jen s -a takze tam je to taky jasne :)
na druhou stranu dokazu si predstavit pouzitelnost, pokud by misto toho aby byla data nekde jinde, se jednalo jen o virtualni symlinky z "~/.prasackej" do "~/.(config,cache,local)/uz_neprasackej"... a ty prasacke vystavit na fucklist aby si vyvojari uz ty doporuceni z minuleho stoleti vzali za sve a umistovali to rovnou do .config, .cache, .local :)
Jako hračka pro fandy nic proti. Ale proboha ať se tento způsob myšlení nešíří dál do produkčních dister! Je to další míra abstrakce nad něčím tak triviálním jako umístění konfiguračního souboru. Přemýšlejte nad tím, že konfig má fungovat i když se něco podělá - třeba to FUSE z jakéhokoli důvodu. Těch nových abstrakcí a převracení na hlavu lety prověřených mechanismů a principů je na mě v poslední době až moc.
Pokud má někdo potřebu si je dát do jednoho adresáře kvůli snažší synchronizaci na síť, asi nejjednodušší cesta je udělat si ${HOME}/.config, přesunout je tam a přes symbolické linky si je vylinkovat do home. Některé programy už .config vysloveně sami podporují i bez nutnosti vylinkovávat ven, to je srozumitelná a spolehlivá cesta vpřed. Ale ne další abstraktní vrstvu!
Dekuji autorovi za zajimavy clanek, asi rewritefs pro tyto ucely nepouziju, ale jsem rad, ze vim, ze vubec rewritefs existuje a co umi.
Diskutujici, ktery nazve autora idiotem jen proto, ze nesouhlasi s jeho pristupem k tomu, jak si usporada HOME adresar, zase nazyvam asocialem.