Nový díl Rádia Jerevan :-) Tak se do toho pustíme:
Neuron nemá nic společného s tranzistorem, nýbrž sám o sobě je na úrovni samostatného menšího počítače.
Olej v transformátorech není kvůli izolaci, ale kvůli chlazení.
Neuron nemá nic společného s hradlem, sám o sobě má vyšší složitost.
Neurony nepřenáší informace stylem počet impulsů za sekundu, ale napěťově.
Zpracování multimediálních signálů v PC probíhá naprosto jinak než v mozku.
Zpracování obrazu v analogové oblasti je o něco složitější než v digitální díky všudypřítomnému šumu analogového signálu.
Napětí v neuronech je řádově v mikrovoltech.
Neuron neprodukuje lupání, ale pomalu se měnící napětí. Lupání ve videu je produkt špatně nastaveného zesilovače.
2N2222 je na práci se signálem z mozku zcela nevhodný, ty ignorante, šum je stále moc vysoký a hlavně zesílení příliš malé, zesilovač malých signálů se dělá s precizním nízkošumovým OZ s JFET.
Frontend z Ronji nemá vůbec žádnou souvislost s měřením malých signálů z mozku.
Největší známá frekvence změny signálů v mozku je méně než 50 Hz.
také se přidávám k Vaší reakci.
K izolaci neuronů respektive neuritů jakožto výběžků myslimže slouží nějaká myelinová hmota nebo co (její poruchy se projevují jako tanec svatého víta, třes možná způsobuje epilepsii?). Souhlasím s Vašimi technickými popisky.
Ono článek je sice čtivě a populisticky sepsán, ale narozdíl od stylově podobných článků/přednášek o vesmíru od akademika Grygara se zde malinko postrádá "řemeslnická přenost". (tj buď fakta správná, nebo raději žádná).
Frekvence versus voltage level: Došlo asi k popletení, protože "vnitřní tep" v mozku, tedy vlny, nebo chceme-li "impulzy" v něm opravdu jsou, ale to je oblast související z funkcí mozku jako celkem, (viz alfa, gama hladiny, spánek, bdění).
> K izolaci neuronů respektive neuritů jakožto výběžků myslimže slouží nějaká myelinová hmota nebo co
Ano, to je ten tuk o kterém se píše v článku. Složení se liší místo od místa, ale dost z toho jsou různé tuky.
Tedy nechci se vas dotknout, ale vystup z neuronu je vicemen digitalni -- najdete si na wiki `akcni potencial' --- je to normalizovany (napetim) impuls, depolarizae probiha z -70 mV klidoveho potencialu do neco jako +30 mV, celo impulsu trva asi 2 ms.
Nerychlejsi neurony jsou ve sluchovych drahach, u cloveka dokazou neco pres 800 impulsu za sekundy, mozna vic. Jinak to byva tak 100 impulsu za sekundu.
PS: Analogove se signal sumuje pouze na dendritech neuronu.
Tak s tím bych tak úplně nesouhlasil, chování neuronu se dá hrubě popsat stavy vede, nevede, nepřímý důkaz obstará realizace neuronové sítě v počítači, která umí to samé, co šest neuronů myši řídících pohyb vozíku v tomto pokusu. Viz zde https://www.youtube.com/watch?v=1QPiF4-iu6g a zde http://en.wikipedia.org/wiki/Hybrot
Nesouhlasit můžete, ale to je všechno co s tím můžete dělat. Neuron skutečně nefunguje jako spínač nebo tranzistor a skutečně nemá jenom dva stavy, už jenom proto že nefunguje na digitální bázi. Jeho velmi přibližná funkce je změřit napětí na vstupech, vyhodnotit vstupy podle vlastní znalostní báze a podle toho nastavit napětí na výstupu/výstupech.
Když to chcete více technicky, tak minimální emulační jednotka neuronu je něco jako PIC nebo AVR s několika analogovými vstupy a výstupy. Tedy neuron se tranzistory emulovat dá, ale nikoliv v počtu 1:1, spíš tak 100 000:1
Tranzistor ale není ani digitální, ani spínač, i když se tak použít dá (provozem ve dvou stavech na okraji VA charakteristiky).
A i s pomocí jednoho tranzistoru se dá realizovat logaritmus, exponenciála, součet, rozdíl,.. a může současně řídit několik výstupů.
Neuron realizovaný pomocí AVR nebo PIC bych rád viděl, to už je třítranzistorová varianta mnohem věrnější.
Proč ne?
Stačí jeden tranzistor v zapojení se společným emitorem, několik odporů do báze, zavedení zpětné vazby odporem v emitoru. Co se stane? Při různým napětí na vstupu tečou různýma bázovýma odporama různý proudy (a hodnotou odporu se dají balancovat poměry), ty se dle Kirhoffa sečtou a společně se zesílí. A hurá, máme součet. How easy,
Prahování. Když hodím do emitoru přepětí, začne se tranzistor otevírat až od něj. Dva odpory a je hotovo.
Logaritmus. Na to existuje jednoduchý zapojení, T s uzemněnou bází mezi dvěma zesilovači. No problem.
Několik výstupů, taky není s jedním tranzistorem problém, dokonce ani výstupy v protifázi. Prostě jeden výstup z C, druhý z E. Ve staré ČB telce běžný na rozdělení sync impulsů...
Utlumení nebo posílení celé skupiny - u mozku úroveň neurotransmitterů, u tranzistorů úroveň Vcc a související změna přenosové funkce. Nazdar.
Potřebuju se odpíchnout od nějaké referenční úrovně, která se moc nemění se vstupním signálem? Tak to prostě nakrmím proudovým zrcadlem, referenční odpor a dva tranzistory, done.
A takhle by se dalo pokračovat.
Jediný, co u tak jednoduché věci kulhá, je učení pomocí předrátování odporů, ale jako statický model je to OK, s rychlejší odezvou, bez kvantizačního šumu, při vyšším utlumení napájením nelítá do RESETu,...
Prostě, na většinu funkcí stačí tři tranzistory, univerzálka vystačí s pěti. A k tomu jenom pár odpůrků na nastavení přenos. funkcí.
Ne. To zapojení by stačilo jedno na jeden neuron (výpočet výsuptní hodnoty ze vstupního vektoru ve formě vážené sumace, exponentu, logaritmu, derivace, integrace). Neuron totiž nedělá nic jinýho, než že pošle vzruchy dál na základě toho, co má na vstupech a jak funkci modifikují chemikálie v mozku.
Pak by samozřejmě byly potřeba desetitisíce neuronů na pořádnou funkci. Ale to je vyšší level, bavíme se o jedné buňce. Třeba paměť stylem klopnýho obvodu (popř. analogovýho shift registru),...
Problem je asi spíše v tom, že možná rozumíte funkci neuronů, ale zase vám chybí základní znalosti z předmětu základní el. obvody. S jedním T je skutečně možné realizovat ony výše zmíněné funkce.
Nejste však výjimka. 99% "odborníků" dnes T skutečně používá pouze jako spínač v jednom pracovním bodě, takže buďte v klidu.
Tím se nijak nevyjadřuji k tomu ejakulátu co tu na rootu zase vyšel
Co tranzistoru, první elektronické modely neuronů byly samozřejmě elektronkové :-) Viz zde http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/124844/Kybernetika_01-1965-1_7.pdf
Feritová paměť? Bublinová paměť? Prostá hysterezní křivka?
Jinak pokud chcete učení realizovat pomocí magnetu - co instalace systému? Tam naučíte počítač nabootovat podle elektrických impulsů z hlavy, buzené magnetickým polem rotujícího disku... A učení? Co když stroj vyflushne nějakou naučenou - objevenou síťovou infrastrukturu do bufferu na disku?
Mate sverazne predstavy o uceni....
Co takhle pochopeni, nebo v pripade stroju problem generalizace?
Kdyz byste si jen pamatoval, tak to nebude fungovat, protoze se pak v praxi setkate se situaci ktera nebyla v trenovacich datech a nebudete vedet co delat. Kdyz postoupite o krok dal a podle tech dat naucite nejaky aproximator, ktery dava rozumne hodnoty i pro to co v zivote nevidel, tak se to musi delat zvlast opatrne aby prilis nekopiroval nahodile charakteristiky vzorku dat. Priklad:
Vypravi se, ze na CVUT kdysi chteli natrenovat automaticke rozpoznavani nejaky vojenskych aut, nebo tanku, uz ted nevim. Na trenovacich datech to fungovalo vyborne ale v praxi vubec a pak se prislo na to ze ve trenovaci mnozine byl urcity typ tanku vzdy jen v noci, takze se to naucilo nejjednodussi zpusob jak ho rozpoznat -- `vidim tmavy obrazek -- je to on'. Takze v praxi to ten tank ve dne nevidelo a v noci ho zase videlo ve vsem moznem.
Je videt, ze o tom jen mluvite ale nikdy jste to nedelal.
Nejde o to jak velkou mate pamet ale jak velka mate vstupni data -- a ta pro nektere hlubsi ulohy nebudou dost velka nikdy.
I kdyz si vezmete celkem jednoduchou vec, jako je odhadovani pravdepodobnosti dalsiho slova na zaklade N predchozich tak uz pro N=4 , budete i pri velkych datech (rekneme cela anglicka wikipedia) narazet na Ntice ktere jste nikdy nevidel skoro na `kazdem druhem' slove. Schvalne si to zkuste --- stahnete wiki nebo vemte nejaky jiny dlouhy text, tokenizujte na slovni formy, a naplnte hashovaci tabulku peticemi vsech po sobe jdoucich slov z prvni pulky textu. Pak prochazejte druhou pulku a koukejte kolikrat vam pomohlo, ze jste si Ntici pamatoval a kolikrat ne. Budete se divit.
Ale ano, ty postupy učení co máte na mysli fungují, ale to je jen technická náhrada neexistence dostatečně velké paměti. Jinak kdysi se používaly paměti k vytváření řadičů implementujících konečné automaty tak, že adresa dalšího stavu byla vytvářena z aktuálního stavu a vstupního signálu. Takže náhrada procesoru pamětí možná samozřejmě je.
Teda s vami se vubec neda mluvit. Skoro vas podezrivam ze cokoliv co jste se kdy ucil jste studuval prave vami popsanou metodou prosteho `zapamatovani si'.
A neplete sem konecne automaty, ty s tim souvisi jen velmi okrajove.
To co jsem chtel rict, je ze NIKDY nesezenete tolik trenovacich dat, ze kterych byste se mohl neco naucit pouhym memorovanim. Tedy pokud ma byt vysledek pouzitelny v praxi -- kdyz se jen otestujete na stejnych datech na kterych jste trenoval, budete pochopitelne excelovat.
Nepletu, na začátku vlákna je moje tvrzení, že procesor lze nahradit pamětí. Je-li to účelné a nebo efektivní, je už druhá věc. Dlouhou dobu se ukazovalo, že ano. Takové uspořádání má výhodu, že je strukturálně homogenní, všechny prvky systému jsou stejné a mohou plnit různé funkce, které jsou jim přidělovány ad hoc, podle potřeb výpočtu. Procesor z toho uděláte zavedením zpětné vazby do adresního prostoru. Ono i struktura mozku je více paměť, než procesor, když budeme u těch počítačových analogií a to už jen proto, protože poškozené části mozek dokáže nahradit. Opačně to funguje taky, procesorem nahradíte paměť, for i=0 to 10 if i=2 return i*3 (malá násobilka tří) :-)))
No, tak tomu asi zrovna nebude. To se dostáváš někam do středověku k úvahám typu "kachna plave, dřevo plave => kachna je dřevo".
Model číselné paměti by si šlo představit jako množinu uspořádaných dvojic (n, x), kde n je přirozené a x reálné a zapamatování pak odpovídá definování další uspořádané dvojice. V paměti pak najdeš jen to, co jsi tam definoval a nic jiného v ní nenajdeš.
Učení se odpovídá komplexnějšímu procesu. Máš dejme tomu nějaký polynom stupně s a na základě n dvojic (k, x) mu v tomto procesu ladíš jednotlivé koeficienty tak, aby ty dvojice do něj patřily. Ve výsledku už nebudeš omezen jen na body, jež jsi sám poskytl, jako tomu bylo u paměti. Pokud půjde o polynom 5. stupně, stačí si pamatovat 6 čísel, ale dostaneš hodnotu pro jakékoli reálné číslo. Toho prostým zapamatováním dosáhnout nelze. Je třeba abstrahovat charakteristický rys. Jistěže paměť je k tomu nezbytná, ale nikoli postačující.
V tomto příkladě jde o kvalitativní, nejen kvantitativní rozdíl, protože k dosažení téhož by byla nezbytná paměť o nekonečné kapacitě. Proto je nesmysl tvrdit, že učit se = zapamatovat si.
Ani ne, učení souvisí s pamětí. A není to záležitost neuronů, ale synapsí.
A ona takováhle paměť se dá realizovat tranzistorem FET mezi neurony. Prostě se to "přiškrtí" nábojem na plovoucím hradle a je to... Sice se to většinou používá u FLASH jako dvoustavová logika, ale jde to i analogově (např. u hlasové paměti ISD1014 a ISD1020)...
Takže neuron = jednoduchý zapojení pár T a R se sumací na vstupu, +, -, log a exp výstup. S tím se dá realizovat cokoliv, třeba násobení přes tři neurony (logaritmováním)... A jako synapse FETy s plovoucím hradlem, který nastaví útlum (čti koeficienty pro sumaci).
Víte, to máte tak: je to jako byste se rozhodla, že začnete tranzistor podrobovat analýze. Něco, co je na první pohled docela prosté se rozvine v obrovitánskou teorii, která bude muset být popsána na desítkách stran.
Na Neuronu není důležité to, co se přesně děje vevnitř, ale to, co se děje vně. Přírod, když vymýšlela po miliony let neuron a nervové soustavy vyšších a vyšších živočichů, vytvořila něco, co dokáže žít a fungovat i navzdory faktu, že z hlediska elektrického, chemického a kdoví jakého jiného, jsou neurony rozdílné a mnohočetné. Uvědomte si, že jsou to malá živá stvoření. Jsou individuální. Chápete?
Prostě vezměte kilo a půl nějakých malinkatých aktivních součástek, pospojovaných do hmoty, která se navíc ještě v průběhu života přeskupuje a pichněte do ní elektrody a začněte hledat, co se děje. Dává Vám to smysl? Mě jen někdy. Pokud přesně víte, kde a co snímáte.
Součástky toho, co měříte mají velikost tak 0,01mm. Jak daleko se dostanete? A kolik lidí budete potřebovat na to abyste něco našla a porozuměla tomu. Pokud se chcete pobavit, tak lidé, měřící takto nervy mají problémy s mapováním neuronů prosté pijavice, která má po těle 22 ganglií se stovkami neuronů (první a poslední ganglion o něco víc) a stejně z toho moc moudří njsou.
Současné znalosti neuroanatomie pochází většinou z pitev a mikroskopických pozorování lidí, zvířat atd. On i Brodman (po něm se jmenují tzv. Brodmannovy oblasti neokortexu) udělal než to, že šel pro jednotlivých vláknech a nervových svazcích v bílé hmotě a našel jakési závislosti a návaznosti. Santiago Ramon Y Cajal na tom byl stejně. Mikroskop byl jeho největší přítel.
Co když to hlavní na Neuronu je někde jinde a my pitváme zbytečnosti?
To je přesné, nejde o to zkopírovat mozek, ale vytvořit jednodušší a užitečnější zařízení. Třeba jako toto http://osel.cz/index.php?clanek=8167 :-)
> Stačí jeden tranzistor v zapojení se společným emitorem, několik odporů do báze, zavedení zpětné vazby odporem v emitoru.
Já jsem to asi pochopil, jemu jde o to, že tímhle sice naemuluješ to překlopení po dosažení tresholdu, ale takováhle neuronka je dost blbá, protože neumí nic jako backpropagation. Učení se dělá tak, že přijdeš ty a začneš kroutit trimrama. Proto asi potřebuje ten MCU, který bude váhy upravovat.
Jo, ale posledni dobou stejne panuje podezreni, ze ani ty nase neurony si sami `trimrama nekrouti' ale ze jim v tom nejak pomahaji gliove bunky (na druhou stranu je pravda ze u primitivnich zivocichu bylo zaznamenano ze vaha synapse se meni pri pruchodu signalu, zhruba v duchu Hebbova pravdila, tedy cim vic impulsu projde tim vic se posili a to si nejspis obstarava ten neuron sam).
No je si třeba uvědomit, že vlastně neuronovými sítěmi napodobujeme komunikaci neuronů, což byl základ u nižších živočichů, ale reakce neuronu může být ovlivněna i biochemicky zevnitř, a pracovat s vnitřním stavem daným třeba dědičnou databází a speciální pro každý jednotlivý neuron. Jsme v podstatě v situaci, kdy analýzou procesoru bychom chtěli odvodit, jak funguje nějaký konkrétní program, který se právě nahrál do paměti.
Ano, to je problém nadhledu, vezměte to takto, budete s nadhledu sledovat dopravu mezi lidskými sídly a nebudete nic vědět o lidech, ani to, že existují, vozidlo bude černá krabička, bez bližší specifikace, můžete vytvořit celkem spolehlivý model, který bude umět modelovat intenzitu pohybu na silnicích. To je vlastně stejná situace, jako je popisovaná v tomto článku. No v tomto modelu můžete celkem jednoduchou funkcí popsat každé sídlo a model bude funkční. Ovšem budete-li chtít vysvětlit, proč doprava je z určitého sídla taková jaká je, můžete jít na nižší úroveň a zkoumat strukturu sídla, nebo dojít až na úroveň jednotlivých lidí (de facto složitého rozhodovacího stroje), a zkoumat jejich motivace k pohybu mezi sídly. Můžete pak dojít k přesvědčení, že znalostí těch motivací lépe popíšete ten systém. Ale je to pravda? Přece ti lidé nemají mozek k tomu, aby vytvářeli systém, ale aby se mu přizpůsobili, protože nemají ten nadhled. Topografie okolí, existující zdroje, historie vývoje sídel totiž determinuje chování těch lidí, kteří si to ovšem neuvědomují, protože jim chybí ten nadhled. A z toho nadhledu je patrné předem, jak se zachovají a dá se to chování popsat mnohem jednodušeji a tudíž i simulovat a využívat. Technik by neměl usilovat o otrockou nápodobu, ale využít vztahů, které se takto vyjeví a které nemusí mít fyzikální interpretaci, může jít jen o abstrakci.
No ale zase by měl znát Godelovy věty o nerozhodnutelnosti, a z těch plyne, že ze znalosti chování prvku vždy nevysvětlíte úplně chování celého systému. Jinak ale model vzniklý při bádání něčeho, který tomu bádánému neodpovídá, může být využitelný jinde. Typickým příkladem jsou neuronové sítě a nebo evoluční algoritmy, z biochemického hlediska je evoluce hloupost a nesmysl, přesto se dá uplatnit v technických řešeních.
Tak prrrr.
Nejsou to věty o nerozhodnutelnosti, ale o neúplnosti. Netýkají se nějakých obecných sýstémů a prvků, ale naprosto konkrétních matematických teorií obsahujících Robinsonovu aritmetiku. Jejich zobecnění na cokoliv jiného je hodně problematické.
A tu evoluci bych doporučil taky dostudovat.
Tak nijak moc speciální nejsou, jde o přirozená čísla, a počítač de facto počítá jen s přirozenými čísly, neuron díky stavu saturace taky. I naše vědomí. Nebo si snad dovedete představit číslo, které je vyjádřeno nekonečným počtem číslic? Nikoliv, představujete si to číslo jako zobrazení na množinu přirozených čísel. Vyzkoušejte si to, postupně si představujte pojmy, jablko, 1,21232111112221111 a 1.33333333333... No a schválně, uveďte fyzikálně reálný systém, který by byl spojitý. Spojitost je přece jen abstrakce lidského mozku. Ve fyzikálním světě reálně neexistuje. Takže lze vždy udělat zobrazení prvků libovolného fyzikálního systému na množinu přirozených čísel.
No budete se divit, ale právě toto je dnes docela populární názor mezi biochemiky, oni neřeší jak život vznikl, ani jak se vyvíjel, ale prostě nevidí, že by náhodnou mutací DNA vzniklo něco smysluplného z hlediska chemických reakcí probíhajících v buňce. Vygoogluje, uvidíte :-)
Myslíš, že mám čas pročítat tisíce různých internetových stránek? :-D Pošli mi to rovnou, když víš o co jde. "Důkazní břemeno" je koneckonců na tvé straně. Zatím jsem žádné takové tendenci nic neslyšel.
Teorie evoluce je nejvíc důkazy podpořená vědecká teorie všech dob. Jak někdo (jméno si nepamatuji) prohlásil - evoluci rozumíme více než gravitaci. Dokonce byla i mnohokrát přímo pozorována (včetně rozdělení jednoho druhu na dva nové - viz např. http://www.talkorigins.org/faqs/faq-speciation.html).
Evoluce je fakt - odmítat jí znamená odmítat nepřeberné hromady důkazů a pozorování snad ze všech vědních oborů. A odmítání důkazů je odmítání reality (*ehm* náboženství *ehm*).
Jsem si vcelku jistý, že si pleteš evoluci a abiogenezi.
Tak například zde https://www.youtube.com/watch?v=g5PcBY9w5oE
Sorry, ale on tam prezentuje jen svoje názory a dojmy - bez konkrétních důkazů, odkazů atd. Názory a ideologie nemají ve vědě žádnou vypovídající hodnotu. Na to tu máme náboženství.
Pokud je evoluce neplatná, tak určitě nebudeš mít problém mi poslat odkaz na peer-reviewed paper. To by totiž bylo na Nobelovku.
PS: Pokud je evoluce neprobíhá, jak vysvětlíš všechna ta přímá pozorování, kdy organismy získaly nové znaky a kdy se rozdělily na nové druhy?
No předně evoluce nebyla nikdy dokázána a ve formě, jakou ji prezentoval Darwin už dáno neplatí. Jinak ale evoluční algoritmy k řešení některých výpočetně složitých problémů fungují. O tom není sporu.Nebo například v poslední době se přišlo na to, že vaši DNA neovlivňuje jen DNA matky a otce, ale i obsah střev matky, tedy DNA mikrobiální flóry, která tam žije. To, že prvoci řídí myšlení lidi a i jiných savců je taky známo. Takže to co vypadá jako evoluce, může být cílený zásah parazita, který si tak přizpůsobuje okolí svým potřebám.
"No předně evoluce nebyla nikdy dokázána"
Byla. Dokonce si ji můžete doma ozkoušet v Petriho misce. Proč lžete?!
"jakou ji prezentoval Darwin už dáno neplatí."
Darwin se pletl ve více věcech, ale podstata evoluce platí.
"že vaši DNA neovlivňuje jen DNA matky a otce, ale i obsah střev matky, tedy DNA mikrobiální flóry, která tam žije."
Což vůbec vůbec nijak nekoliduje s teorií evoluce.
"To, že prvoci řídí myšlení lidi a i jiných savců je taky známo."
Naprosto irelevantní k tématu, prostě jsou jen dalším evolučním tlakem. A neřídí, ale ovlivňují.
"Takže to co vypadá jako evoluce, může být cílený zásah parazita, který si tak přizpůsobuje okolí svým potřebám."
K čemuž se vyvinul, protože je to pro něj evoluční výhoda. A nám se zase vyvinul imunitní systém, protože je to naše evoluční výhoda. Takže nějak nechápu, co se tím snažíte dokázat (kromě existence evoluce).
Mě se zdá, že vůbec nevíte, jak vlastně evoluce funguje. Prosím, sdělte mi, se kterým s těcho bodů nesouhlasíte:
1. Potomek má z drtivé většiny gen. kód rodiče/rodičů
2. Gen. kód z drtivé většiny definuje fungování organismu (anatomie, biochemie atd.)
3. Dochází k mutacím (ať už vlivem radioaktivity, chybou přepisu, jiných organismů atd.)
4. Mutace mohou mít negativní, neutrální nebo pozitivní vliv
5. "Lepší", tj. většinou silnější, chytřejší, s lepší imunitou atd. (někdy ale i opak, záleží na prostředí) mají větší šanci na přežití. "Horší" budou mít menší šanci na přežití.
6. Větší šance na přežití znamená větší šance na rozmnožení (čímž se vracíme k bodu 1)
=> každá další iterace (generace) bude mít větší poměr "lepší"/"horší"
Znovu: z kterým z těchto bodů nesouhlasíte? Protože pokud tyto body platí, pak naprosto nevyhnutelně (!) platí evoluce (protože je to přímá logická implikace).
Já osobně souhlasím se všemi, problém s některými mají právě biochemici. Možná je to jejich provozní slepota či co. Možná té DNA rozumějí více, a to jim brání pro samé stromy vidět les. Nevím. Problém je taky v tom, že bakterie se na Zemi objevily ihned po jejím zchladnutí, takže neměly žádný čas na evoluci. Viz zajímavé články na osel.cz.
"Problém je taky v tom, že bakterie se na Zemi objevily ihned po jejím zchladnutí, takže neměly žádný čas na evoluci"
Což je problém abiogeneze, to s evolucí nemá nic společného.
"problém s některými mají právě biochemici."
Možná tak jeden z tisíce. Problém s tím můžou mít jakej chtěj, důkazy a pozorování je umlátí. Ještě jednou - evoluce byla mnohokrát přímo pozorována (jak v labce, tak i v přírodě - http://en.wikipedia.org/wiki/Peppered_moth_evolution). Pozorování je ultimátní argument, který vždy vyhraje - ať už budete namítat cokoliv.
"osel.cz"
Všimni si poměru článků "pro evoluci" ku "proti evoluci". A to je to prosím vědecký bulvár, jehož hlavním záměrem je překvapit a šokovat.
Pozorování a důkazy jsou vždy pravdivé (pokud nedošlo k chybě při jejich měření a pokud není ten vědec zhulenej, což můžeme zanedbat).
Z toho vyplývající věci ovšem pravdivé být nemusí. Ale čím více důkazů a pozorování podporuje danou hypotézu/teorii, tak tím více je pravděpodobnější.
A vzhledem k O-B-R-O-V-S-K-É-M-U počtu důkazů a pozorování (opět - přímé pozorování je ultimátní argument) ve prospěch evoluce si mohu dovolit tvrdit, že evoluce s 99% pravděpodobností *je* mechanismem vzniku živočišných, rostliných atd. druhů. Protože těch důkazů je prostě hrozně moc.
PS:
Stále jsi tu neprezentoval žádný důkaz proti evoluci. BTW hodně štěstí s hledáním...
PPS:
"není nic horšího než uvažování ve vyjetých kolejích."
Takže zavrhneme vyjeté koleje důkazů a vědeckých postupů a budeme žít ve fantazii, pohádkách a ničím nepodložených blábolech? Nebo jak jsi to myslel?
"taky odpovídal pozorování a byl dokázaný"
Lež. Brutálně neodpovídal pozorováním (protože když je středem Země, tak to prostě nemůže odpovídat pozorování, ani kdyby ses na hlavu stavěl).
Citace z wikipedie:
"In this case, if the Sun is the source of all the light, under the Ptolemaic system:
If Venus is between Earth and the Sun, the phase of Venus must always be crescent or all dark.
If Venus is beyond the Sun, the phase of Venus must always be gibbous or full.
But Galileo saw Venus at first small and full, and later large and crescent.
In this depiction of the Tychonic system, the objects on blue orbits (the moon and the sun) rotate around the earth. The objects on orange orbits (Mercury, Venus, Mars, Jupiter, and Saturn) rotate around the sun. Around all is a sphere of stars, which rotates.
This showed that with a Ptolemaic cosmology, the Venus epicycle can be neither completely inside nor completely outside of the orbit of the Sun."
Tohle nema cenu.
Ivan Novy proste prave provadi DOS utok na kriticky myslici lidi.
Nastesti je jen jeden, takze nema globalni efekt. Ale predstavte si, ze by to byl chatterbot a tohle byl jeho posledni test pred ostrym provozem kdy bude spusten ve stovkach milionu kopii v ruznych jazycich.
Rozvrat civilizace by byl nevyhnutelny. Muhehehehe.
To ale střílíte od boku, samozřejmě, že odpovídal pozorování na tehdejší úrovni, Galileo používal dalekohled, ten ve starověku ještě neměli, kdy Ptolemaiovský model vznikl. Pohyby planet nebyly rovnoměrné, ale po epicyklech, což zajišťovalo to, že to odpovídalo pozorování. Teprve až Galileo pozorováním měsíců tuším, že Jupitera, odhalil, že to nesedí. A nyní je možná situace podobná, někteří biochemici nesměle upozorňují, že to i s evolucí může, ale nemusí, být jinak.
"A nyní je možná situace podobná, někteří biochemici nesměle upozorňují, že to i s evolucí může, ale nemusí, být jinak."
Jak říkám - jeden z tisíce možná. Nepředvedl jsi vůbec žádný důkaz (a sám jsem žádný takový nenašel) něčeho takového, takže jejich báchorky můžeme zavrhnout. Stejně jako jednorožce a draky.
Když pozoruješ, že se něco děje, tak nemůžeš tvrdit, "že se to možná neděje". Jinak by tě měli diagnostikovat s kognitivní disonancí. Pozorování je vždy absolutní pravda.
A beztak je to zajímavé chování - ignorovat či dokonce popírat práce tisíců vědců a kopce důkazů a pozorování (!!!), ale vyzdvihovat nepodložená tvrzení jednoho "vědce" bez důkazů, nemyslíte?
Vám takovýto myšlenkový postup a práce s informacemi nepřijdou poněkud... zvláštní? Zjevně cíleně a chtěně sám sebe oblbujete.
"Jinak Godel dokázal logickým důkazem existenci Boha."
To nemyslíš vážně, že ne? Pokud ano, GTFO.
"No věda je právě založena na tom, že tisíce vědců se neustále mýlí."
Důkazy se nikdy nemýlí. Pozorování se nikdy nemýlí. Závěry z nich ano. Když pozoruješ, jak se jeden druh rozdělí na dva, tak nemůžeš tvrdit, že se to nestalo. Pokud ano, nech si vyšetřit mozek na nádory.
Godeluv dukaz `existence boha' skutecne existuje -- hledejte ho jako `Godel's onthological proof'.
Ve stredoveku se o dukaz Boha snazili katolici, aby se jim snadneji obraceli pohani na viru -- alespon takova byla jejich puvodni predstava. Nakonec ale kazdy jejich `dukaz' obsahoval nejakou logickou chybu a Godel ji opravil. Je zajimave ze to neslo v bezne logice ale potreboval k tomu modalni logiku dokazatelnosti (aspon myslim ze to delal v ni, uz si to moc nepamatuju) -- jestli to bral spis jako mentalni cviceni nebo tomu `veril' mi neni znamo, ale ten dukaz samozrejme neni `z niceho' --- musite si vzit vhodne axiomy. Mel tam predikaty jako dobre(x), coz znaci ze x je dobre, pak jeste nejake dalsi vlastnosti co by mel mit buh a pak vztahy mezi vlastnostmi (ktere by clovek selskym rozumem ocekaval) vyjadrene jako axiomy.
Veta je, ze existuje x, ktere ma tyto vlastnosti (mimochodem je dobre) a ze existuje prave jedno.
Pochopitelne vysledek zavisi hlavne na tech definicich a axiomech co si k tomu vzal, ale i tak je obdivuhodne, ze se mu podarilo neco s cim si tisic let lamaly hlavu mnisi v klasterech (a urcite to tenkrat byl politicky ukol vysoke dulezitosti). Navic je to cele na jednu stranku A4.
Jestli to povazujete za dukaz boha ktery stvoril tento vesmir (o tom se v tech definicich nijak nehovori) to uz necham na vas ;-)
Zas tak bych to nepřeceňoval. Jednak se to týkalo mechaniky, jednak nebyl první, pochybnosti existovaly dávno před ním, Lorenz svou transformaci odvodil ještě v 19. století, a jednak každá teorie má nějaké předpoklady. Klasická fyzika je v rámci svých předpokladů přesná. Sám Einstein nikdy netvrdil, že by něco zbořil, ale že pouze rozšířil klasickou fyziku.
"bylo to naprogramováno v DNA předem"
Nebylo. Lze to dokázat přečtením DNA před experimentem.
"do DNA si to uložilo RNA ještě v době, kdy to byla převažující forma života a DNA jen pamětí."
Umíme číst RNA i DNA. Takže taky ne.
=> S naprostou jistotou můžeme dokázat (přečtení DNA/RNA jedné buňky fakt není problém), že před experimentem u subjektu není kód dané rezistence. Po provedení experimentu zjistíme, že kód dané rezistence se u populace (pozn.: všichni jsou potomci té jediné buňky, kterou jsme zkoumali) "objevil". Což je evoluce.
Vysvětlení? Jednoduše ti, kteří rezistenci díky mutacím nedostali (je to jen změna pár genů - a lze ji přečíst!), prostě vychcípali. Je to tak prosté.
Nechápu proč se furt snažíš najít obskurnější a obskurnější vyjímky a vyjímky ve vyjímkách, jen abys vždycky narazil do zdi jménem "důkazy a pozorování". Fakt nechápu. Takhle se pravdy už z principu nemůžeš dobrat.
Ale ten pokus není korektní, předpokládá totiž, že DNA jsou jen data a že to není samomodifikující se program, DNA se čte statisticky, nikoliv tak, že byste věděl co tam probíhá krok po kroku, jsou známy jen dílčí kroky toho procesu. Chápaní DNA dnes je podle harvardské architektury, kdy data jsou odděleny od instrukcí :-)
Představte si, že zasáhnete do nějakého samoopravného kódu, nebo kódu ve kterém jsou data pro reakci na očekávané události, tak se může stát, že 'mutagenním' zásahem vyvoláte nějaký podporogram, který pak vede na syntézu dosud v buňce nevyskytujícího se enzymu. Nevznikla mutace, ale předem naprogramovaná adaptace.
Prostě popisovaným postupem toto nerozlišíte od sebe.
"předpokládá totiž, že DNA jsou jen data a že to není samomodifikující se program"
Lež.
"že byste věděl co tam probíhá krok po kroku, jsou známy jen dílčí kroky toho procesu."
Lež. Můžeš si najít na netu, že se ví, které kusy kódu dávají rezistenci vůči kterým lékům a JAK PŘESNĚ TO FUNGUJE. Ano, jsou známy. Zase lžeš. Že ty tomu nerozumíš neznamená, že genetici také ne. Dokonce se jeden tým v UK zabývá vytvářením organismů od nuly - prostě si napíšou svůj vlastní. K tomu potřebuješ hodně hluboké znalosti fungování gen. kódu.
"Chápaní DNA dnes je podle harvardské architektury, kdy data jsou odděleny od instrukcí"
Nesmysl. Jak jsi na takový blábol přišel?
"Představte si, že zasáhnete do nějakého samoopravného kódu, nebo kódu ve kterém jsou data pro reakci na očekávané události, tak se může stát, že 'mutagenním' zásahem vyvoláte nějaký podporogram, který pak vede na syntézu dosud v buňce nevyskytujícího se enzymu. Nevznikla mutace, ale předem naprogramovaná adaptace."
COŽ JE ALE EVOLUCE! Evoluce a teorie evoluce jsou DVĚ ROZDÍLNÉ VĚCI. Evoluce je fakt, protože ji lze pozorovat. Teorie evoluce je vysvětlení fungování tohoto faktu (což už fakt být nemusí, ale důkazů je tolik, že téměř jistě je).
"Prostě popisovaným postupem toto nerozlišíte od sebe."
Pro tvoje vysvětlení není žádný důkaz. Tudíž je nesmyslné se jím zabývat. Je stejně pravděpodobné a validní jakože DNA upravují létající čajové konvice. Důkazů pro oboje je přesně 0. Jsou tedy stejně pravděpodobné.
Spracovanie obrazu má mnohé spoločné s pohybom, ktorý je detekovateľný vďaka postupnostiam, a postupnosti sa skladajú, skladajú sa z koncepcií rozhraní, a základným poslaním radiča je synchronizácia - ktorá je sprítomnená osciláciou - teda základným predpokladom funkcie komparátora, ktorého signál je súčasťou znázornenia.
Napríklad, pokúsme sa detekovať nasledovné zobrazenie, že V nie len jednej knihe sa píše, že svetlo prechádza medzi listami a vetvami nad nimi, rozosiatými po povrchu samotného pohľadu, skrz ktorý sa svetelné účinky dosahujú kontrastom teplých a studených prúdov, maľujúc tak tiene, podobne ako vpletené nite vmiešané do prítomnosti farieb, podobne ako prechádzkou po galériách, vzniká farba nová, a ich spoločný menovateľ je zdvojený, a zachytený okom. Pozvanie do sveta farieb a pokladov úplne zadarmo - kto to vie, tam nájde poučenie pre potešenie, ach, kiež by ma tam klbko zaviedlo, cez pavučinu spánku previedlo, do náruče čarovnej čistinky zjavilo.
Teraz sledujme výstup generátora znakov, zlepšujúcej čitateľnosť, https://plus.google.com/104864793753809665491/posts/HNoyCZJhGf3
> s tím rozdílem, že díky analogové implementaci si ušetříme A/D a D/A převodníky a s tím asociované otázky Nyquistovy frekvence, kvantizačního šumu, aliasingu, vzorkovacích a rekonstrukčních filtrů a jejich zpoždění a fázových posuvů
Podle mě máš pásmo naopak docela dost omezené (tím že kóduješ četností relativně pomalých impulzů). A přesnost („kvantizační šum“) je ještě mizernější.
> Všechny tyhle výpočty probíhají paralelně a nepřetržitě, není tedy třeba řešit různé synchronizace, jak se data budou balit do rámců, schedulovani
Navrhovat tohle jako asynchronní obvod, tak naopak z různých souběhů zešílíš :)
Btw. znáš Spikerbox?
Ježišku na křížku: nejdřív si něco přečtěte o problematice a pak začněte psát!!!!
- Neurální síť živého organsmu se s lidmi vytvořeným počítačem NEDÁ SROVNÁVAT. Princip je zcela jiný.
- Co se týče tranzistorů vs neuronů: Neuron vnitřně provádí časovou a prostorovou sumaci analogově. Proudy vyvolané průchodem pozitivně nabitých iontů buněčnou stěnou přes kanály spínané molekulami neurostransmiterů, tečou obalem neuronu, ale akční potenciály vznikají v cytosolu (kapalina uvnitř neuronu) dík tomu, že se dovnitř přes kanály dostanou ionty s pozitivním nábojem. Celá buňka se pak elektricky depolarizuje z přibližně - 70mV na zhruba +30mV čímž se v axonu otevřou vezikuly v axonu a jeho kolaterálech a vypustí neurotransmiter k dalšímu neuronu, nebo svalové buňce. Neurotransmiter přisedne na další neuron otevře další kanál a začne sumace na dalším neuronu.
- Jenže neurotransmiter není jeden, ale je jich zhruba desítka. Některé NT jsou excitační kys. glutamová - zvyšují prostorovou sumu, jiné jsou inhibiční - kys. Acetygamamáselná - GABA - sumu zmenšují. Jsou neurotransmitery, které působí v různých místech CNS excitačně a jinde zase inhibičně (viz Adrenalin versus Acetylcholin).
Už jen prostá myšlenka, že existuje pevné zapojení je zcela mylná!!!!
Nezapomeňte, že existují neurony s přímým propojením cytosolů, které vedou informaci extra rychle (sluchová dráha, optická dráha, mezisvalová spojení).
Informace jsou uchovávány pomocí synapsí, nikoliv v neuronech. Prostě: KDYŽ NĚČEMU NEROZUMÍTE, tak to toho NAŠŤOUREJTE!!!!
Informční hodnota tohoto článku je tak -20 :-(((!
Svého času jsem redakci ROOTa nabízel, že napíšu pár článků o tom, co víme o nervové soustavě. Ani mi neodpověděli. Pokud máte zájem dejte mi vědět a já to někde vystavím.
Bylo by dobre kdybyste o tom neco napsal.
Napriklad to, ze by akcni potencial vznikal v cytosolu slysim poprve. Nas ucili, ze se to stane v casti `axon hillock' protoze je tam velka koncentrace napetove rizenych kanalu a kdyz se s kazdym excitacnim pulsem co neuron prijme odstrani cast zapornych naboju z jeho vnitrku a jde dostatek pulsu rychle za sebou takze se tam naboj nestaci mezitim zase nejak doplnit tak nakonec dojde k otevreni techto kanalu, lokalni depolarizaci, cimz se otevrou sousedni kanaly a tak depolarizcni vlna postoupi o kousek dal -- proste to funguje uplne stejne jako pak dal na axonu (s vyjimkou casti prekrytych myelinem).
Takze celkove -- jde o jev na povrchu neuronu, cytosol je pouze zasobarna tech iontu no a pak obsahuje vsekere technicke zazemi neuronu, ktere zasobuje intove pumpy energii a zajistuje rust apod., ale na rychle jevy jako je sireni napetove vlny po axonu nema primy vliv.
Jistě sumace probíhá na hrbolku. Hrbolek je vlastně kromě Ranvierových zářezů (tedy oněch míst mezi pochvami z Myelinu) jediné místo, kde je dostatek těch správných napětím řízených kanálů, které se otevřou. No, a pokud mluvíme o vláken bez Myelinu, tak tam to prostě funguje jako vedení špatným drátem, kde se náboj vytratí do okolí v průběhu jeho cesty.
Důležité je si uvědomit, že Neuron musí být vnímán z hlediska svých funkcí. Že si nestačí říct: aha sumace. Málokdo si uvědomuje, že receptory jsou několika druhů a zůstávají otevřené různě dlouho. Prostě není to tak jenoduché.
A nakonec: Cytosol je opravdu spíš jen velká zásobarna Iontů. Ale bez ní by to nepracovalo. Když jsem táno tu odpověď psal, viděl jsem do ruda - omlouvám se za nepřesnosti.
Aha. Ja Vas cetl jako ze tvrdite ze v cytosolu je nejaky zdroj toho impulsu, ne ze je to dulezita soucast toho mechanismu co probiha na povrchu.
Jinak ale nesouhlasim s tim, ze vlakna bez myelinu jsou `vedeni spatnym dratem', kde `se naboj vytrati' (cimz asi myslite `signal vytrati', protoze naboj se vytraci do okoli v prubehu normalni funkce, jezto se pohybuje kolmo na smer sireni signalu).
I v mozku mame nektera vlakna bez meylinu, tusim ze i vlakna pro vedeni pocitu 'chronicke' bolesti treba z ruky do mozku jsou bez myelinu. Ve skole nam nerikali jak se lisi ve spolehlivosti prenosu, nicmene je znamo ze jsou mnohem pomalejsi. Na druhou stranu treba takova chobotnice nema myelin vubec a taky funguje.
Jinak signal po vlakne postupuje i kdyz nedojde k depolarizaci -- pak se siri jako po koaxialu s hodne velkym utlumem, coz by mozna mohlo odpovidat tomu Vasemu `hodne spatnemu dratu'. Tohle se vlastne deje na dendritech, ktere nemaji kanaly --- signal slabne exponencialne se vzdalenosti a casem, ale protoze je vsechno vlastne blizko tela neuronu tak dochazi k sumaci.
Vlákna bez Myelinu mají dvě vlastnosti:
1. S narůstající vzdáleností od hrbolku se prodlužuje délka jejich excitačního segmentu, takže strmost nárůstu AP se snižuje. To, co bylo na počátku jasná špice se po určité vzdálenosti jeví spíš jako trojúhelník - laicky zjednodušeně řečeno.
2. S přibývající vzdáleností je také stále menší šance dosáhnout depolarizace a nebo dokonce hyperpolarizace. Aby na dlouhém vláknu bez Myelinu mohlo k něčemu takovému dojít, musí být původní AP hodně razantní.
Jelikož buněčná membrána je vlastně kondenzátor (jak říkávala naše profesorka - dvě lipidové vrstvy čůmáčky k sobě - když odhlédneme od těl kanálů a dalších struktur, které obě vrstvy protínají), tak se tak i chová. Ve chvíli, kdy se nabije jedna deska nějak, musí se nabít druhá jinak (tedy opačně).V okamžiku, kdy se otevřou napěťově řízené kanály, dojde k mohutnému (z hlediska buňky) vtoku pozitivně nabitých iontů do cytosolu. Tím se zvýší jeho náboj z "hodně mínus" až do "málo plus" - a stejně tak ale i jedné strany membrány. Jenže v tu chvíli už jsou napěťově řízené kanály zavřené ale pracují jiné standardní průchozí mechanismy, které čerpají ony hodně pozitivní iony ven z buňky a nahrazují je méně pozitivními ionty zevnitř. Až se věci ustálí na stabilní hodnotě. To se ale neděje v celé buňce, ale jen v axonu a jen lokálně. Pokud je axon bez myelinu, dá se celá věc porovnat prstenci pozitivity pohybujícímu se od hrbolku ke konci axonu. U vláken Myelinizovaných je to trošku zábavnější, protože tam pozitivní segmenty skáčou přes kryté oblasti k nekrytým. Tam se občerství a jede se dál.
Berte to jako hodně zjednodušené. A blbě vysvětlitelné slovy. Ale toto je moje pochopení věci.
To víte, jako poloviční laik jsem dál nedospěl :o)
Dekuji za vysvetleni. Nemate nejaky odkaz kde by bylo toto popsane? Trochu se to totiz lisi od predstavy kterou ve me vyvolali ve skole, jsem pouze pouceny laik a rad bych si to doplnil. Myslel jsem totiz, ze:
(1) vlakno bez napetove rizenych kanalu (nebo kdyz jsou zavrene) se chova zhruba jako za sebou razene RC-RC-RC-RC clanky, takze jak pisete napetova vlna pri sireni podleha utlumu a disperzi (rozpliznuti tvaru impulsu). Pouzitelne jen pro `analogovou' komunikaci na male vzdalenosti -- predstavuji si, ze tak do 1 mm maximalne.
(2) iontove kanaly na vlakench bez myelinu nebo v ravierovych zarezech, kde je myelinizovane vlakno hole se chovaji jako zesilovace a normalizatory impulsu. Diky nim se akcni potencial siri vlaknem jako `soliton'. Ziveno je to z ATP ktere pohani iontove pumpy, ktere vyhazuji ven Na+ a vymenuji ho za K+ z venku (3 Na+ vymeni za 2 K+, coz zbusobi pokles napeti oproti vnejsku, dalsi pokles je zpusoben uz pasivne -- pumpa udrzuje uvnitr koncentraci K+ vetsi nez je koncentrace K+ venku a ve vlakne jsou neustale otevrene kanaly kterymi K+ muze volne prochazet -- takze prochazi od vyssi koncentrace k nizsi, coz je proti elektrickemu poli, cimz dal snizi napeti uvnitr az na tech -70 mV. Nejakou roli tam hraje i Cl-, ale to uz jsem zapomel).
Celkove se ale podle me predstavy vlakno bez myelinu chova tak jako bychom poskladali za sebe ravierovy zarezy. Myelin je jen izolace od okoli, ktera umozni aby se signal nemusel sirit celou dobu jako padajici kostky domina, ale mohl na kratke vzdalenosti (asi tak 10* prumer vlakna) pouzit primo elektricke pole k odpaleni dalsiho ravierova zarezu. Taky to snizuje enegetickou narocnost prenosu, protoze energii to zere jen v kratkych usecich tech zarezu.
(3) Diky obrovske nelinearite by nemelo byt mozne aby akcni potencial postupne slabnul a podlehal disperzi. Muze se ale stat ze na nejake casti zesilovani selze (nahodne, nebo jsou zrovna lokalne vycerpany ionty a pumpy jeste nestacily obnovit klidovy stav) a dalsi akcni potencial v miste o kus vedle uz nevznikne. Signal pak dal pokracuje jeste rekneme ten 1 mm, zpusobem popsanym v (1), nez zanikne pod urovni sumu.
Je to tim pravdepodobnejsi cim je vlakno tenci. Napriklad na sluchovem nervu se rika, ze polovina impulsu ktere jsou vyslany vubec nedorazi a polovina impulsu, ktere dorazi vubec nebyla vyslana a vznikla vlivem nahodne fluktuace napeti nekde uvnitr vlakna, ktera vedla az k depolarizaci a odstartovani impulsu (ktery v takovem pripade leti od mista poruchy na obe strany). Rekl bych ze je to oboji mysleno za `ticha'. V cochelarnim jadru v mozkovem kmeni je na to dokonce obvod ktery se to snazi potlacit tim, ze od kazde vlaskove bunky vede vic (cca 10) vlaken, ktere prenaseji prakticky tutez informaci a mozek povazuje za impuls jen takovy, ktery se v jeden okamzik objevil na vice vlaknech.
(4) Trochu mi do toho nezapada ze nektere neurony vytvareji slozitejsi tvar akcniho potencialu -- treba neco jako 2 spicky za sebou s intervalem mezi nimi kratsim nez je mrtva doba obvykla za akcnim potencialem. Nevim jestli takovy neuron muze menit repertoar tvaru impulsu (treba 1 spicka vs. 2 spicky). Pokud ne, tak by se to asi dalo vysvetlit tim ze axon ma jeste nejake dalsi napetim rizene kanaly, nez jsou ty obvykle a to vede ke vzniku tech podivnych tvaru impulsu.
Co se týče literatury - moje zdroje jsou vlastně prostě lékařské učebnice Fyziologie. Momentálně mi nejvíc pomáhá Fyziologický atlas.
Co se týče "náhodně fluktuující" frekvence peaků - na to mám já teorii - neověřenou, protože by to chtělo odzkoušet na nějakém matematickém modelu - co když není kódováním frekvence peaků, ale jde o konkrétní množství neurotransmiteru za jednu časovou jednotku? Může jít i o to, že některé neurony mohou vytvářet, nebo být citlivé na víc neurotransmiterů (už jen za tuto myšlenku bych byl asi před deseti lety jasně upálen, a dnes už byla potvrzena)
Pane kolego, diskuse s Vámi se mi zdá velmi podnětná. Neměl byste chuť diskutovat offline třeba přes e-mail? Zajímá Vás tento subjekt. Mne velmi....
Ano -- napiste mi emailovou adresu, ja se Vam ozvu.
K vasi teorii -- mel jsem na mysli informaci ktera aktualne prochazi po vlakne a ta je dana jen casovymi okamziky vyzkytu impulsu (pokud ignorujeme ty `podprahove vlny' ktere se rychle tlumi). Transmitery jsou az v synapsich a zavisi na dvojici transmiter - receptor (na druhe strane synapticke sterbiny) co ze signalu se prenese na dalsi neuron. Tam je jimi informacni obsah pochopitelne ovlivnen. Koncentrace transmiteru a receptoru se ale meni pomalu a spis souvisi s adaptaci nebo ucenim, takze je nepocitam do informacniho obsahu prave prochazejiciho signalu.
Mozna jste tim ale myslel neco subtilnejsiho co jsem jeste nedocenil --- co tedy presne Vase teorie tvrdi?
Ze neurony mohou mit vice typu receptoru je zname (myslim ze i dokonce na jedne synapsi, ale nejsem si zcela jist). Jestli jeden neuron muze vytvaret vic transmiteru to si ted nevybavuju, mozne to je, asi ale nemuze ridit do kterych vybezku axonu posle ktery transmiter a spise bude ve vsech udrzovat jen urcity pomer pro vsechny synapticke vybezky stejny. Ale je to jen muj odhad.
Jinak docela dobry je projekt IBM Bluebrain, kde prave mapuji jak se chovaji transmitery a receptory -- myslim ze uz jich maji tisice druhu a ne stovky jak pisete. Asi bych si zase mel precist jak pokrocili od doby co jsem se o to naposledy zajimal.
Víte, že si můžete za 600 USD koupit 2000000 lidských neuronů k pokusům. Viz zde http://www.axolbio.com/axol-human-neural-progenitor-cells-hnpcs.html?utm_source=CellPress&utm_medium=TextAd&utm_content=NPCs&utm_campaign=SciClick
Mozna jde taky o to ze az na nejake primitivni cervy ma vetsina druhu zivocichu spikujici neurony -- nekomunikuji tedy napetim ale temi impulsy a to neni totez jako rict, ze cetnost impulsu za sekundu odpovida zhruba tomu napeti.
Zalezi totiz na nacasovani, napriklad se muze stat, ze kdyz se na dendritu sejdou 2 impulsy ve stejny okamzik tak to muze vest k prekroceni prahu a impulsu na vystupu, zatimco kdyz prichazeji oddelene (v protifazi) tak se to nestane protoze se mezitim staci neuron zase (zaporne) nabit.
Tudiz tim prumerovanim prichazime o nektere funkce, ktere by spikujici sit mohla vykonavat (pri danem poctu neuronu a synapsi).
Udelat z tranzistoru spikujici model neuronu by taky slo ale uz bychom jich spotrebovali vic. A bylo receno vyse, transmiteru je taky spousta takze by se ten obvod jeste nejspis musel rozdelit na casti podle druhu transmitteru.
Analogie pouzite v clanku jsou tak hrozne mimo, az mi prijde ze to neni z duvodu snadnejsi stravitelnosti textu pro bezneho ctenare ale tim, ze autor je jen obycejny polovzdelanec s nerealnymi predstavami o svych schopnostech a pousti se do oblasti na ktere nema.
Bulvarne ladeny nadpis me mel varovat, informacni hodnota clanku temer nulova. Blee :(
Dobrý deň prajem,
rád by som poprosil o pomoc pri značení v súvislosti s diskutovanými skúsenosťami, dovolím si v skratke priblížiť blokové značenie jednotlivých značení súčastí komplexov zábleskov pri jednofarebnom značení prúdových impulzov častíc.
Ako súvisí svetlotesnosť s obvodovou schémou pohlcovača (v zmysle jímač)?
Ako súvisí nepriesvitnosť s obvodovou schémou pomocného pohlcovača (v zmysle pomocný jímač)?
Aký ráz má transformácia medzi vodičom a vedením?
Ako sa pojí prienik na križovatke štyroch ciest uzemňovača (v zmysle zemniča)?
Je to pre mňa zaujímavé z pohľadu postojov, plavidiel, stromov, a stavidiel v priblížení vizualizácie zobrazenia diskutovaných štruktúr.
Každé priblíženie mi môže pomôcť objasniť zmysel okružných nejasností, odborné školenia v oblasti izolantov sú vítané, a bez dojmov už teraz korešpondujú s vďakov, bez potreby komentovať jednotlivé vzácne príspevky k veci.
Futher inspirations
http://www.computerhistory.org/revolution/analog-computers/3/158/415?position=0
Každá potreba je útočisko v ktorom potreba prebýva, potreba je to čo je alebo kto je, vyjadriac sa takto, tak to jestvuje, takto jestvuje útočisko, čo je kto je útočisko je jasnosť mileneckého pomeru, či otvorenosti intimity či súkromia, či tvoreného otvorenosťou možnosti výberu, vzájomne závislého vzťahu medzi potrebou ktorá je a potrebou ktorá je, zdieľajúc takto vzájomný dych tela formy jestvosti, zdieľajúc takto dych uchopovania obsahu formy jestvosti, tvoriac takto nejednoznačnosť dotyku, dotyku ktorý hladí aj hľadí, uvedomujúc si tu a teraz dýchanie okamihu vedomia individuality uchopovania a cestovania, cestovania ako pochopenia, či možnosti vzdania sa vlastných potrieb v prospech potrieb ktoré sú nielen za priezorom, či očakávaniami, uvedomujúc si takto hru ktorá sa hrá, stav varu jestvosti postoja, čakania či očakávania, harmónie či pozornosti prirodzenosti vedomia obdarovávania vzájomných potrieb cnosťami, cnosťami tvorených jemnocitom pozornosti vyvažovania základných síl bytia vedomia tela, vedomia mysle, vedomia spoločného základu potrieb uvedomenia si uvedomenia sa.
Každá individualita, či forma, či tolerancia je vzťah je intimita je otvorenosť vedomia malých aj veľkých pocitov, blízkych aj ďalekých potrieb, aby napríklad žijúc v prítomnosti potrieb ktoré jednoducho sú, vyvažujúc tak rovnováhu medzi minulosťou a budúcnosťou ako nejednoznačnosti potreby niekde byť či biť, možnosť výberu či je možnosť daru, obdarovávania sa obdarovávania si.
Tak čitateľovi môže byť jasné, že pisateľ je v stave pozornosti, tak pisateľ nasledujúc vedomie potrieb je v stave pozornosti, dýchajúc sa navzájom kultiváciou skúseností v prospech spoločných potrieb individualít existencie, tvoriac takto pozornosť spoločnej dúhy, rovnováhy strednej cesty triezvej bdelosti jemnocitu súcitenia, ako zámeru, zámeru dôležitosti nadraďovania sa či cností farieb dúhy maliara plátna.
Pisateľ, ktorý po sebe zvykne čítať vlastné obrazy je všímavosť, čitateľ, ktorý zvykne písať vlastné obrazy je všímavosť, každý a nikto je dokonalý a láskavý, však predsa je možné vyjadriť sa aj takto, tak to je otvorenosť láskavosti vzájomnej úcty a rešpektu, rešpektujúc na jednej strane individuálnu realitu, rešpektujúc na druhej strane kolektívnu realitu, pozornosť ako harmonizátor vyrovnávania vzájomne závislých tokov medzi racionálnou myslov a myslov pocitového vnímania, vyvažovania prázdnoty srdca a plnosti racionality, hasiac tak smäd túžob príjemne radostným dažďom vzájomného obdarovávania v prospech potrieb ktoré sú v každej a všetkých rodinách, vedomý si uvedomovania sa, ako je napríklad táto potreba, ktorá je sama pozornosť, má sama potrebu cností, má sám potrebu cností, takto je prejav otvorený, tak to je prejav otvorenosti, sama má, sama ponúkne, sám má, sám ponúkne, všetky a každé prejavy či vyjadrenia sú vznešené, všetky a každá slza či povzdych sú vznešené, naučiť sa prijímať slasť aj hanu rovnako vznešené, naučiť sa prijímať hanu aj slasť rovnako vznešené, tento pisateľ alebo čitateľ teraz tu dýcha, to je prospešné a náležité, moment spolupatričnosti v kruhu vzájomnej tolerancie sú potreby ktoré sú.
Spirit Science 11_11 ~ Dna Activation (High).flv
https://www.youtube.com/watch?v=EUunraf0bEM
YouTube_-_Selena_Gomez_&_The_Scene_-_Naturally_-_.flv
https://www.youtube.com/watch?v=a_YR4dKArgo