Unixy

Klasická přístupová práva definují, kdo a jaké operace může vykonávat. BSD systémy dále přinášejí příznaky souborů, se kterými můžete ještě zvýšit bezpečnost systému. Mezi další možnosti, které můžeme využít k lepšímu zabezpečení, patří volby připojení souborových systémů nebo nastavení kvót.

Operační systém FreeBSD je přímým pokračovatelem původního UNIXu. Je to volně šiřitelný OS, k němuž jsou k dispozici zdrojové kódy (free software? open-source? pořád si to pletu ;)). To zní podobně jako například u Linuxu (který je rovněž volně šiřitelný a zdrojové kódy jsou též k dispozici), nicméně tyto dva OS se nesmírně liší ve způsobu, jakým je systém vyvíjen.

Dvoudenní odbornou konferenci Unix-Linux Security pořádala firma Softwaremedia v prostorách hotelu OLYMPIK v Praze ve dnech 22. - 23. 06. 2004. Na programu byly jak odborné přednášky, tak přednášky spíše pro odreagování i lehce mimo hlavní téma.

Bezpečnost unixových systémů stojí mimo jiné hlavně na přístupových právech. Dnes tedy povinně projdeme výkladem tradičních unixových. Rovněž si nastíníme pár triků, kterých při špatně nastavených právech útočníci využívají k udržení přístupu do systému.

Jsme tu opět s naším seriálem pro začínající a pokročilejší uživatele, kteří chtějí poznat FreeBSD a bezpečně jej i zvládnout. V minulém dílu jsme se věnovali základům. Dnes se podíváme na to, jak se na FreeBSD vytvářejí, odstraňují a modifikují uživatelské účty. Také se podíváme, jak takové účty případně blokovat.

Patrně jste někde narazili na informaci, že FreeBSD je skvělý síťový operační systém. Na druhou stranu jste asi patrně slyšeli i narážky určitých lidí, že je to "fakt hardcore" nebo že se BSD špatně spravuje. Ani omylem! FreeBSD je skutečně user-friendly a my si v našem seriálu ukážeme, jak jej spravovat s ohledem na bezpečnost. Seriál je vhodný pro začátečníky i pokročilé. Požadována je jen znalost základních unixových příkazů.

Dávali jste někdy počítači jméno a nevěděli jste, jaké zvolit? Zkuste se inspirovat tímto článkem.

Každý někdy narazil na situaci, že nenašel ve své distribuci nabalíčkovaný program, který nutně potřeboval. Pokud příslušný balíček nedodává ani výrobce, nastávají tu dvě možnosti. Buďto si to můžeme nabalíčkovat sami, nebo můžeme program přeložit a nainstalovat nezávisle na balíčkovacím systému použitém v distribuci.

V závěrečném dílu seriálu se podíváme na implementace asynchronního IO, a to nejen u našich dvou systémů, ale i u několika dalších.