Názory k článku
32-bit nebo 64-bit Linux. Který si vybrat?

Bohuzial, s tym jadrom mate pravdu len ciastocne. Jadro nestaci ak aplikacia potrebuje viac ako 4GB RAM – teda musi vediet adresovat viac ako 4GB a to v 32 bitovej aplikacii nie je take priamociare.
A s tymi „4GB – grafika – cache – bios…“ kolega mal zrejme na mysli, ze (ak procesor je v 32 bitovom rezime) bios sa tiez mapuje do adresneho priestoru < 4GB (a teda „zaberie nejaku cast pamate“), graficka karta tiez mapuje svoj bios ale tiez svoju pamat (aby bola pristupna pre aplikacie a DMA). Takze pre 32 bitovu aplikaciu nezostavaju ani tie 4GB.
Cache je trochu mimo.

Nevidim duvod proc tu pamet, na ktery je namapovan HW nepouzit jinde (pomoci toho mapovani, stejne jako pamet nad 4GB). Takze pro aplikace je prave 4GB ramky.

Neni, typicky byva pro aplikace 4g virtualni pameti, tedy 4 gb prostoru, ovsem ten je rozdelen na pamet jadra (horni 1 az 2 gb ma pro sebe namapovane jadro), takze teoreticky zbyva 2 az 3 gb pro aplikaci. Ovsem v tom prostoru pro aplikaci musi byt namapovany tez sdilene knihovny co aplikace pouziva, je tam i stack (zasobnik), vlastni kod aplikace a s prihlednutim k tomu, ze ten prostor je i nejak fragmentovany, tak realne si muze 32bitova aplikace naalokovat souvisly blok pameti max. o velikosti 1 GB.
Zavisi to samozrejme na pouzitych aplikacich a trochu i na systemu, ale od 2 GB ram vyse uz bych cpal 64bit system, protoze tam uz je celkem riziko, ze se na nejake to omezeni narazi.

Neni to tak uplne pravda. Kdysi (5+ let zpatky) jsme zkouseli provozovat 64-bitove jadro a 32-bitovy userland (kvuli knihovnam Oraclu). Nakonec jsme skoncili u toho, ze jsme cely userland vcetne initu spousteli v chrootu a kolem toho jsme meli jeste minimalni 64-bitovy system. Jsou veci ktere mezi 32-bitovym userlandem a 64-bitovym kernelem nefunguji (nebo aspon nefungovaly). My jsme konkretne narazili na nekompatibilitu iptables: 64-bitovy kernel neumi nastavovat pravidla 32-bitovym programem iptables.
Ale jinak samozrejme nechapu, jak v dnesni dobe nekdo muze uvazovat o jine variante nez 64-bitove. Pro tech par 32-bitovych aplikaci staci nainstalovat knihovny a pro flashplayer je nspluginwrapper.
-Yenya

Ne, to jen pod MS Windows z marketingových důvodů. Ve slušném OS a se slušnou deskou se zvládá v PAE teoreticky až 64 GB, kam se tohle všechno v pohodě namapuje.

Není, PAE je věc jádra. Pokud jádro podporuje PAE, pak ani ta rovnice neplatí

Aplikace samozrejme muze pouzit vic pameti, pokud pocita s tim, ze ji to system muze umoznit.

Ten článek na blogu uvádí informace tak dva roky staré, navíc ne úplně pravdivé. Já bych dnes všem doporučil 64-bitový Linux, protože 32-bitový je pouze omezí v budoucím vylepšení počítače a nic dalšího nepřinese
Ty aplikace, co jsou jen 32-bitové, lze na 64-bitovém systému většinou bez problémů provozovat (včetně toho Flashe, který btw. už je i 64-bitový)
S tou rychlostí to taky není pravda, 64-bitový systém umí relativní adresace, takže všechny long jumpy uvnitř knihoven se nemusí složitě resolvovat přes DSO a to je občas i zásadní rychlostní rozdíl (třeba v Pythonu)

No tak to je vazne pruser :-)

používám výhradně 64bit a naprostá spokojenost. Jediný problém je někdy při použití 32bit aplikací kdy je potřeba do lib32 dokopírovat potřebné knihovny. Ale je to jenom vyjímečná záležitost.

No přece od toho, aby ty knihovny dokopíroval, ne? ;-)

Já opravdu nechápu, proč se někteří tak úpěnlivě snaží tvrdit, že vlastně celé x86–64 je proti P6 zbytečné. Teorie to vyvrací, zkušenosti to vyvrací, benchmarky to vyvrací, když nějaký program potřebuje velký adresní prostor, tak jste v … Ale pořád někdo bude tvrdit, že 32b CPU stačí…

Já mám zase pocit, že vůbec nevíte o čem mluvíte :-D Sorry, ale o čem jiným, než o CPU to je? Tedy když vynechám existenci 64b aplikací, kterou teď neřeším (v linuxu většinou nemusím)