I tehdy byly diskety docela spolehlivé, zvlášť když fungovaly na některých počítačích jako pevný disk. Brácha si třeba všiml propadu kvality mezi 360kB a 1,44MB. Ty novější totiž už byly prakticky vždy jen na výměnu dat (pokud data na zdrojovém PC nesmažete, tak můžete zkusit příště s novou disketou).
"I tehdy byly diskety docela spolehlivé"
Docela :-) Používal jsem diskety 3,5" 1,44 MB na přenos souborů stažených ve škole z Internetu. Data jsem rozdělil do číslovaných balíčků velikosti diskety a ze školního počítače jsem je mazal až když byly úspěšně přenesené. Občas bylo potřeba některé balíčky přenášet znovu. Když nebyl čas na opakování přenosu, duplikoval jsem balíčky na dvě diskety, ale pak zase zabralo hodně času kopírování. Diskety, které několikrát zazlobily jsem vyřazoval a byly mezi nimi i Verbatimky. Diskety jsem přenášel v originální papírové nebo plastové krabičce, dával jsem si pozor na magnet nebo železo v blízkosti a stejně občas byly chyby. Také záleželo, v jakém stavu byla disketová mechanika. Snažil jsem se mít data na disketě jen nezbytně nutnou dobu. Jinak jsme si diskety posílali i poštou a přežily to. Ani o disketách 360 kB nemohu říct, že by byly stoprocentní, ale disky byly malé, takže některá data se holt musela na diskety odložit i zálohovat.
Chvíli se používaly 100MB zip diskety, ale toto období jsem přeskočil, pro mě neměly budoucnost.
S USB flash disky jsem měl víc štěstí, na nějaké problémy si nevzpomínám. Oproti disketám to byla mana nebeská a já měl pocit, že se vývoj techniky posouvá správným směrem :-)
Měl jsem lepší systém než kopírovat vše na dvě diskety. Formát RAR umožňoval za cenu mírného nárůstu velikosti souboru přidat CRC pro případné dopočítání dat při poškozeném souboru. Bylo také nutné aby RAR soubor byl o pár sektorů menší než byla plná velikost diskety. V případě chyby čtení tedy nejprve došlo k "opravě" diskety přemapováním pár sektorů a následně RAR dopočítal chybějící data. V této kombinaci byl přenost téměř 100% spolehlivý. Výrazně pomohlo nejet s nahratou disketou tramvají. Jet autobusem znamenalo řešit mnohem méně chyb.
Můj sen byla externí ZIP mechanika, ale to byla pro studenta moc drahá sranda. K přenosu dat ze školy stačily ty diskety, pro tahání dat z kolejí později bylo řešení rámeček na PATA disk nebo si nechat vypálit CD.
Kdysi jsem hoooodne setril a kupoval prazdna CD znacky Xidex. Kazde druhe se po vypaleni nepovedlo precist, ruchlost vypalovani tusim 4x. Verbatim zvladalo 10x rychlejsi s perfektni spolehlivosti.
Dneska neni ten Xidex citelny ani jeden. Sloupla se jim zaznamova vrstva. Nejen ze neprezily ani rok v aute, ale nezvladly to ani doma ve skrini.
Ale stalo tusim 2Kc jedno misto 20+ u Verbatim. Takze jsem tim porad hodne setril, a ja penez tehdy nemel na zbyt. Uz ta vypalovacka stala pres tisic korun (mozna jeste vic, nepamatuju se).
Kdyz jsem si pak poridil do auta radio na mp3 CD, tak jsem uz vypaloval jen na Verbatim. Na kazde jsem psal datum vypaleni, z roku 2006 je jich citelna zhruba polovina. Ale stravily nekolik zim a let ve vlhkem aute.
Ani flashdisky nejsou uplne spolehlive. Ale prace s nimi je velice pohodlna. A jeste lepsi je zadne flashky nepotreboval a vyuzivat pocitacovou sit :-)
"Kdysi jsem hoooodne setril a kupoval prazdna CD znacky Xidex."
Já jsem používal téměř výhradně Verbatim nebo TDK a ještě minulý rok byly čitelné všechny, až jsem se divil. Asi byly dobře uložené. Moje první vypalovačka stála 5000 Kč, což nebyly malé peníze, ale ještě rok předtím by stála mnohem víc. Pálit na noname značky mi připadalo jako hazard. Taky jsem nevypaloval každý den, nebylo co :-)
Tak ono to slo postupne, nejdriv vypalovacka (nekdy pred rokem 2003, mozna 2000), a auto tusim az 2006. Kdyz jsem mel auto, tak vypalovacku jsem mel snad i v notebooku jako DVD combo.
Ale uz si nepamatuju, co jsem vypaloval. Asi hudbu, protoze hry jsem moc nehral a uz vubec je neumel vypalovat nebo crackovat. V tom aute jsem mel pak dva plne poradace MP3 CD, to bylo panecku hudby :-D na kazdem CD fixou napsane datum vypaleni a seznam alb. Cele diskografie Pink Floyd, Metalicy a mnohych dalsich se tam vesly :-)
No někde jsem četl, že u pozdních disket se snažili snížit cenu výroby, takže šla dolů i kvalita. A je fakt, že kombinace 1.44MB disketa - disketovka má schopnost číst záznam dost na hranici možností (dost jitter). Moc tomu nepomáhá ani to, že 82077AA kompatibilní řadič se na MFM záznam trénuje přes PLL a i drobná odchylka ho desynchronizuje. Kdyby se čtecí signál z floppy oversamploval a pak přes nějakou heuristiku rozhodovalo o dekódovaných bitech, tak by byla spolehlivost mnohem lepší a nemuselo by se před každým MFM sektorem posílat tuna 010101 aby se locknulo PLL.
Když jsem samploval 64MHz a přejel po disketě magnetem z HDD, tak některý data pořád ještě šly přečíst. BTW všechny 3 MFM "symboly" v histogramu.
P.S. Předpokládám že LS-240 co uměla prý na normální 1.44 uložit i 32MB měla přesnější hlavy a asi i lepší dekodér.
28. 8. 2025, 01:38 editováno autorem komentáře