Vlákno názorů k článku
Canonical pracuje na podpoře ZFS pro kořenový oddíl od czpepik - Snaze Canonicalu tleskám! Pak už je jen krůček...

Snaze Canonicalu tleskám! Pak už je jen krůček od implementace boot environmentů. Pokud tohle zavedou, okamžitě přecházím na ubuntu.

Představa, že si vytvořím boot environment, do kterého přebootuju, můžu ho komplet roztřískat a příště nabootuju do původního environmentu a ten rozbitý zlikviduju, a to vše v linuxu a ne v Solarisu/BSD, je úžasná. Žádné obavy z nepovedeného updatu...

Těžko říct, jestli je to zrovna vhodný usecase. ZFS je hodně náročný a jeho přínosy podle mě leží někde dál.

Pokud "roztřískáváte" systém na pokusy, pak bych spíš využil nějakou virtualizaci a snapshoty na úrovni virtuálního disku (tj. není nutné mít boot environment). Pokud je to myšleno, jen pro případ problému, pak mi přijde zase jednodušší mít úplně obyčejnou zálohu. Tar xf sice bude trvat o pár minut déle, ale to se Vám přihodí jen jednou za čas. ZFS Vám sežere kus výkonu i paměti, a to trvale.

Na Solarisu a potažmo FreeBSD používám skoro denně.

Zálohování tarem a případná obnova rozbitého systému vám přijde jednodušší? V případě virtuálního prostředí musíte nejdřív živý systém přenést do virtualizace. V případě beadm je postup následující:

beadm create <test_be>; beadm activate <test_be>
reboot
ted otestuju a rozbiju
beadm activate <old_be>
reboot
beadm destroy <broken_be>?

Kdokoliv z mého okolí, kdo kdy přičichl ke kombinaci ZFS root/beadm, tohle považuje za naprostou killer feature.

Vy opravdu před každým updatem systému děláte zálohu tarem, abyste se mohl vrátit zpět?

Zrovna na FreeBSD mi to nepřijde moc nutné. Celý systém jsou balíky base.txz a kernel.txz (evt. lib32.txz). Takže jediné, co potřebuji zazálohovat je /etc, /var, /usr/local a /usr/home. To proběhne rychle. Ve skutečnosti není ani moc nutné zálohovat /var před updatem, tam se většinou nic nerozsype, takže na pokrytí rizik stačí pravidelné zálohy.

Daň v podobě RAM a CPU ve prospěch ZFS mi přijde příliš vysoká na to, abych ocenil přínos na riziko rozsypání update - ostatně ani se to často neděje, že by update nebo upgrade dělal problémy.

90 % instalací stejně běží ve virtualizaci, takže je jednodušší na ESXi udělat snapshot celého vmdk. ESXi má jednu režii pro X virtuálních guestů, zatímco kdybych v každém z nich měl mít ZFS, sežere to velký kus RAM. Nebo bych musel vypnout ARC, ale v tu chvíli je ZFS žalostně nevýkonné oproti tradičnímu filesystému.

Hele slysel si i o tom ze ZFS i spousta dalsich filesystemu umi snapshoty? Cili kdyz delas pravidelne snapshoty, tak se kdykoli muzes vratit ke starsimu a boot enviromenty k tomu vubec nepotrebujes?

Co mi brání udělat tohle s Linuxem na btrfs? Rozbiju snapshot, nabootuju starší funkční.