Nerozumiem preco sa Loc stale pouziva ako metrika na meranie kvality kodu. To platilo kedysi pred desiatkami rokov. Dnes uz mame daleko sofistikovanejsie metriky.
Na kvalitu kódu je to nesmysl, ne? Kolik řádek by měl mít ideální projekt? Ale dá se na základě toho udělat představa, jestli je to skript na pár řádků, malá knihovna nebo linuxové jádro a zkontrolovat, že tam není schovaný Visual Basic.
Nepoužívá a nikdy nepoužívala. Není jasná ani metodika, třeba jestli se makro má počítat jednou nebo pokaždé znovu při každém použití, nebo jak je to ve vyšších jazycích kde jde zapsat více příkazů na jeden řádek, atd. atd.
Tento nesmysl se traduje z ASM z 60. let, tam platilo jeden řádek - jedna instrukce a tak skutečně počet řádků měl jistý význam.
Metrika kvality to rozhodně není – leda v negativním smyslu. Pokud nějaký program/knihovna dělá, co chci, ale má stovky tisíc nebo miliony řádek, tak si to napíšu radši sám nebo se porozhlédnu jinde – resp. jde o to, aby počet řádek byl přiměřený poskytované funkcionalitě. A pokud obsahuje mnohem víc funkcí, než potřebuji, aby byl modulární a mohl jsem z něj použít tu malou část (a tím i méně LOC).
Jde o to, že software se musí udržovat a čím více řádků má, tím více práce s tím je. Čím více řádků, tím více potenciálních chyb a v krajním případě i záměrných děr.
Jistě, není řádek jako řádek – je kód hutnější, který se čte těžko a obsahuje na každém řádku hodně konstrukcí (nebo jsou složitější), a je kód vzdušnější, který se čte snadno, hodně řádků může člověk jen přeskočit, přeletět pohledem a i návrh je srozumitelnější. Ale pro hrubou představu o velikosti a složitosti programu je počet řádek celkem dobrý ukazatel.
A ono je to ještě o počítání #ifdef-ů. Někde je tolik hnijícího kódu pro strýčka příhodu, který roky nikdo nezapnul a asi ani nezapne...