A asi to nebylo špatné rozhodnutí. Buď to bude fungovat a všechno bude sluníčkové. Nebo nebude a pak z toho bude ostuda a vrátíme se k tomu, co nějakou záhadou fungovalo přes 50 let (nebo k něčemu jinému).
Jediným případným negativem může být možnost, že přílišná horlivost a její důsledky zabijí zájem o Rust dřív, než se vyřeší jeho současné problémy.
Třeba, že se nepovažuje za standardní vyhazovat nepoužité funkce při kompilaci. Nebo že standardní knihovny jsou předkompilovaný obrovský blob, ze kterého se taky nevyhazují funkce, a to ani když nastavíte, že se mají funkce vyhazovat a musíte si tedy stáhnout ozdrojákovanou verzi knihoven a manuálně na ně přepnout. Nebo že to defaultně cpe debugovací symboly i do release verze. Nebo že se z binárky dozvím, kde absolutně na disku byl uložený každý zdroják, ze kterého se program kompiloval. Nakonec aby ta jednoduchá command-line aplikace komunikující po sériovce neměla 6 mega, musel jsem ji procpat UPXkem a nakonec měla "jen" 1.8. Pořád by se to ani nevešlo na disketu. A debug verze měla původně 11 mega.
Ty 50 let staré utility taky měly bugy. A afaik, GNU utility tak staré ani nejsou. Já nejsem fanda přístupu, kde se používa obsolete kód, kterého autoři se nacházejí na hřbitově, jen aby se něco nepokazilo.
Kdysi UNIX fungoval tak, že pět lidí bylo připojeno dálnopisem k PDP, když jeden něco pos*al, tak to spadlo všem. Jen probůh nedělejte žádný nový kód, aby to fungovalo dobře - neřekl zrovna Linus Torvalds v roce 1991.