Další „hurá“ akce vykázat činnost, utratit peníze a prodloužit funkční období. Těžko se mi věří, že by Dánsko prošlo postupnou dlouhodobou přípravou, bez které ten časový rámec přechodu působí absurdně komicky.
Aby to mělo smysl, musela by přejít celá státní správa a další složky (model Čína s vlastním operačním systémem, šifrovacím standardem a hardware), což je dost nereálné a nestihne se to přes noc.
To je zrovna velmi omezený přístup typu "teď to bude stát prachy a bude s tím práce, tak radši řeknem že to nejde".
Tady za to vždycky schytám bídu, ale já se na to koukám tak, že náklady na licence nejsou zásadní problém. Peněz je všude jako sraček, a každej den se tisknou další (Roald Dahl, Karlík a továrna na čokoládu).
Problém je to, že uživatel (a zrovna u státní správy je to problém úplně největší) nejenže není vlastníkem toho SW (to by se ještě dalo nějak skousnout a hlavně to jde smluvně ošetřit tak, aby to problém nebyl), ale především je v situaci, kdy ho dodavatel doslova drží za koule. Což je něco, co u státní správy, kterou potřebuješ za všech okolností nejen efektivní, ale především v případě sporů absolutně neutrální, v žádným případě nechceš, protože to torpéduje nejen zásadu rovnosti před zákonem, ale v důsledku i státní suverenitu.
To, co potřebuješ úplně nejvíc, nejsou veřejný zdrojáky ani bezplatný licence; je to možnost změnit dodavatele a případně údržbu a vývoj převzít úplně a dělat si to (s patřičným množstvím patřičně placenýho personálu) sám. Už jen že je ta možnost na stole dokáže sebearogantnějšího dodavatele srovnat do latě.