Můžete mi napsat nějaké scénáře, kdy mi něco přijde do DS, expiruje to, bude z toho problém, ale u papírové pošty by nebyl?
Dokážu si představit, jak se zlý úředník snaží zapřít dokument (třeba kvůli zakrytí nějaké své chyby - občas o takových případech někde čtu), ale to může v pohodě i u papírového dopisu, protože tam je razítko (které vám udělají v Číně za pár dolarů a pak si můžete orazit cokoli si vytisknete) a klikyhák který mohl načmárat kdokoli.
Nemyslel jsem desetidenní fikci, ale ten druhý scénář co se pravidelně objevuje v diskuzích, tedy expiraci certifikátu, se kterým to bylo podepsané (za řádově roky) a následné obtížné ověření pravosti elektronického podpisu, pokud jsem si ještě v době platnosti neudělal nějaké chytré schéma s časovými razítky.
(jinak teda pokud budu mít takový dokument, na kterém „závisí můj život“, papírový, tak budu muset nějak řešit kopie a archivaci třeba pro případ požáru; u digitálních dat to mám automaticky tím že zálohuju)
A řešil jste třeba platnost elektronického výpisu z katastru nebo jiného podobného dokumentu po 50 nebo 100 letech? Až někdo napadne třeba vlastnictví pozemku nebo dědictví?
Můj odpor k DS pramení hlavně z toho důvodu, že jakmile někde musíte doložit papír (například stavební řízení), tak autorizovaná konverze je 30 Kč / stránka.
Na všechno ostatní je tu snad Datovka.
A řešil jste třeba platnost elektronického výpisu z katastru nebo jiného podobného dokumentu po 50 nebo 100 letech? Až někdo napadne třeba vlastnictví pozemku nebo dědictví?
Vy jste to řešil s papírovým dokumentem?
jakmile někde musíte doložit papír
Nikde nemusíte dokládat papír. Elektronický dokument má už dávno stejnou právní váhu, jako papír.
Soubor můžete také uložit na několika různých místech, a je to řádově jednodušší a levnější, než platit za ověřené kopie a ty někde nechávat. Stačí si to nechat na počítači a nahrát na Google Drive / Dropbox / OneDrive (většina lidí má aspoň jednu takovou službu), a máte to archivované vícekrát, než kolik kopií papíru byste udělal.
To je další problém. Digitální data jsou často vázána na heslo nebo přístup někam. Ale jakmile se mi něco stane, najdou ty informace vůbec pozůstalí? Budou to smět a umět otevřít?
Není to žádný další problém. Je to opět stejný problém, jako vy fyzickém světě – když máte dokumenty v bankovním trezoru nebo v domácím trezoru, dostanou se k tomu třeba příbuzní?
V obou případech (papír i digitál) to může být snadné i obtížné. Můžete mít důležité rodinné dokumenty ve sdílené složce na domácím NASu a kopii ve sdíleném Dropboxu, a stejně tak může být ta úředně ověřená kopie dokumentů v trezoru na chalupě u strýce, se kterým se dotyčný vídal často, ale ostatní z rodiny jen vědí, že nějaký takový strýc existuje.
Budou ty cloudové služby existovat za 50-100 let?
Budete vy mít ten stejný šuplík za 50–100 let? Ne, ten papír můžete přendat jinam. A světe div se – to samé jde udělat i s elektronickým dokumentem.
Mimochodem, vy máte doma nějaké dokumenty staré 50 let, které by vám dnes byly k něčemu platné a které nemůžete získat znovu?
> Vy jste to řešil s papírovým dokumentem?
Ano řešil. U sporu o hranice pozemků u nemovitosti z roku 1899. Ten papír se zaměřením a tehdejší "stavební povolení" byl pořád ještě v archivu.
> Nikde nemusíte dokládat papír.
Doporučuji návštěvu stavebního úřadu a žádost o stavební povolení. Elektronická forma dokumentace nestačí.
Elektronická forma dokumentace nestačí.
„Elektronickému dokumentu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu.“ (eIDAS oddíl 8, kapitola IV, článek 46)
To se vztahuje na originály dokumentů, takže je jedno, zda má originál tištěnou či elektronickou podobu. Na úřadě jim nestačí kopie (a zase je jedno zda je tištěná či elektronická).
Ten papír se zaměřením a tehdejší "stavební povolení" byl pořád ještě v archivu.
Bylo to v archivu, tedy to neměl někdo doma v šupleti a neopečovával to. O to, aby ten dokument celou dobu vydržel a byla zachována jeho věrohodnost, se staral archiv.
Doporučuji návštěvu stavebního úřadu a žádost o stavební povolení. Elektronická forma dokumentace nestačí.
Rozlišoval bych „musíte“ a „nějaký úředník chce a vy se s ním nechcete dohadovat“.
Aha. No, tam nebude „obtížné ověření pravosti“, protože pravost se předpokládá, naopak by někdo musel pravost zpochybnit. Což může udělat i u papírového dokumentu.
Jinak ten scénář by mne tedy také zajímal. Zejména u zprávy doručené datovými schránkami, kde jsou minimálně čtyři otisky: podpis úřadu na dokumentu, časové razítko na dokumentu, pečeť datových schránek na datové zprávě a časové razítko tamtéž.
Jenže to jsou všechno jen digitální ověření s využitím dnešních technologií. Digitání se snáze ztrácí nebo poškodí. Případně jen nebude běžné mít zařízení na kontrolu a přečtení toho "starého" média nebo formátu.
Nebo už jen taková věc jako dostupnost veřejného klíče daného úřadu pro kontrolu platnosti toho podpisu nebo razítka.
Papír toho snese překvapivě hodně a pořád je čitelný a analyzovatelný.
Ano, pravdivost můžete napadnout i u papíru, jenže za 50 let možná bude snazší dokázat platnost papíru, než shluku bajtů nebo nečitelného CD.
O archivaci informací z naší digitální doby už se poměrně diskutuje, protože to není jednoduchý problém.
Digitání se snáze ztrácí nebo poškodí.
Myslím si, že je to naopak, že se snáz ztratí nebo poškodí papír. Ale to je jedno, protože od digitálních dokumentů si snadno a prakticky zadarmo můžete pořizovat kopie, čímž tomu poškozování a ztrácení můžete velmi efektivně bránit.
Nebo už jen taková věc jako dostupnost veřejného klíče daného úřadu pro kontrolu platnosti toho podpisu nebo razítka.
Veřejný klíč je přímo součástí toho podpisu či razítka.
Ano, pravdivost můžete napadnout i u papíru, jenže za 50 let možná bude snazší dokázat platnost papíru, než shluku bajtů nebo nečitelného CD.
Možná. A možná je argument pro co?
O archivaci informací z naší digitální doby už se poměrně diskutuje, protože to není jednoduchý problém.
Jenže ten problém se týká něčeho jiného. Dříve po lidech zůstávala spousta informací, které pro nikoho v tu chvíli neměly žádnou hodnotu, ale prostě náhodou nedošlo k jejich zničení. Dnes takového „odpadu“ zůstává relativně méně (v porovnání s tím, kolik informací produkujeme).
> Veřejný klíč je přímo součástí toho podpisu či razítka.
Takových podpisů si udělám kolik budu chtít. Podstatné je, že musíte zajistit, aby také všichni věřili, že ten klíč ta instituce opravdu vydala.
Tj někde tam nakonec musí být podpis ověřený klíčem z důvěryhodného zdroje mimo ten dokument.
A také musíte mít techniku a software na to, abyste celý ten výpočet provedl. A ideálně nesmí dojít k prolomení samotného podepisovacího algoritmu.
Mít dnes dokument s podepsaným MD5 by asi moc důvěryhodné nebylo. A neustále řešit obnovu podpisů a razítek je zase dost pracné.
Tj někde tam nakonec musí být podpis ověřený klíčem z důvěryhodného zdroje mimo ten dokument.
Certifikační autority akreditované podle eIDASu. Dávno vyřešeno.
A také musíte mít techniku a software na to, abyste celý ten výpočet provedl. A ideálně nesmí dojít k prolomení samotného podepisovacího algoritmu.
Takové ověření dnes umí udělat kdejaký software, je na to také psousta služeb. Dávno vyřešeno.
Mít dnes dokument s podepsaným MD5 by asi moc důvěryhodné nebylo. A neustále řešit obnovu podpisů a razítek je zase dost pracné.
Vytvořit druhý dokument tak, aby seděly čtyři hashe MD5, nedokáže ani dnes nikdo. A to je MD5 považováno za oslabené minimálně od roku 1996, tedy přes čtvrt století.