Vlákno názorů k článku
Datovou schránku má 300 tisíc Čechů, pandemie jejich počet téměř zdvojnásobila od LD - Před časem jsem kdesi četl zprávičku, že se...

Kdyby se to podařilo vyřešit ke spokojenosti těchto uživatelů, jistě by datové schránky rádi využívali. Druhá možnost je ignorovat jejich požadavky a vnutit jim to násilím.

Přijde mi, že se tu míchají dohromady dva problémy. Jeden je archivace zpráv v datových schránkách. Ta je bezplatně opravdu jen několik měsíců (když se člověk připojí k DS z Portálu občana, tak ji tam má časově neomezenou do velikosti 1 GB). Lidi to ale často zaměňují s ověřitelností dokumentů. Tu vám ale archivace v DS nezajistí. V momentě, kdy z DS dokument vyexportujete, jakákoliv ověřitelnost končí. Ověřitelnost zajišťuje elektronický podpis a ten úředníci přikládají k drtivé většině dokumentů, které vám datovkou posílají. A ten dokument je potom ověřitelný, ať je uložený kdekoliv.

Možná by pomohla nějaká anketa mezi uživateli DS, jak jsou s nimi spokojeni a co by si přáli vylepšit. Dále anketa mezi potenciálními uživateli DS, proč nejsou uživateli DS. Některé věci by se daly změnit jiné aspoň vysvětlit. Ačkoliv, pokud se bojíme odpovědi, je lepší se neptat :-)

Ověřitelnost zajišťuje elektronický podpis a ten úředníci přikládají k drtivé většině dokumentů, které vám datovkou posílají.
Pokud tím dokumentem úřad jedná (je to například rozhodnutí), musí být podepsán kvalifikovaným podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem a musí být opatřen kvalifikovaným časovým razítkem.

Jenze, pokud se nepletu a pokud to neopravili, tak Portal obcana mi tu zpravu precte aniz bych ji cetl ja a to je docela zasadni problem.

Myslel jsem si, ze diky Datovce v pohode z domu vyridim napr. zmenu v katastru. Ale je to nemozne pokud nemate aspon dve vysoke skoly, z nichz jedna musi byt prava nebo nejaka zkusenost ve statni zprave. Tech cizich termitu je tam tolik, ze normalni clovek nemuze mit sanci se v tom zorientovat - podepsany dokument, casove razitko, konverze atd.
A taky uz jen protoze mi z DS davno zmizel rozsudek o rozvodu, takze ten mam doma jen na papire s overenym podpisem(coz jsem si "diky" datovce musel zaplatit!) a "pochopitelne" nestaci to naskenovat - potrebujou original (stejne jako u dalsich dokumentu).

Takze datovka super skrz financak a OSSZ, ale tim to konci a je spis na obtiz. Mesto posila vyzvu k platbe za odpady postou, zelena karta mi chodi postou...

Jenze, pokud se nepletu a pokud to neopravili, tak Portal obcana mi tu zpravu precte aniz bych ji cetl ja a to je docela zasadni problem.
To nejde opravit, to je vlastnost. Jakmile někdo přes API přečte datovou zprávu, musí být považována za přečtenou (protože ISDS neví, co s tou zprávou aplikace dělá). A Portál občana vůči ISDS funguje jako jakákoli jiná aplikace.

Ja to chapu, ale proste je to dost nemila vlastnost a tim padem je ta moznost uloziste na Portalu obcana dost limitovana.

Zrovna zelenou kartu (tkerá dnes už nemusí být zelená) mi tedy pojišťovna posílá normálně mailem. Tu mít doručenu datovou zprávou fakt nepotřebujete a poštou ji pojišťovny posílají nejspíše pro ty, co nemají tiskárnu jakkoliv by asi mělo smysl, aby to dělaly jen volitelně.

Takze datovka super skrz financak a OSSZ, ale tim to konci a je spis na obtiz.

Tak to je dost smutná bilance, protože FÚ a ČSSZ už lze řešit online i bez datové schránky, na oboje jsem letos vystačil s bankovní identitou…

Prakticky všechny. Stavba, dědictví, majetková rozhodnutí. Fakt nechápu kdo by to chtěl scratchovat.

Mám zkušenost že lidi a úřady vrtaji do některých věcí i 30 let poté. Rozuměj soudit se, rozporu at.

Já si ani nepamatuji věci 5 let zpatky natož abych to dával s právnickou omáčkou.

Úředníci při první příležitosti písemnosti ztratí nebo založí. Nevyloučil nic když nemáš papír.

21. 7. 2021, 15:28 editováno autorem komentáře

Prakticky všechny. Stavba, dědictví, majetková rozhodnutí. Fakt nechápu kdo by to chtěl scratchovat.

Jmenujete věci, s kterými se člověk setká jednou za čas. My jsme teď prošli celým stavebním řízením. Ty podstatné dokumenty se stejně dělají papírově, ale díky DS jsme všechny ty informační zprávy o průběhu řízení dostávali pohodlně a hned. Dědickým řízením jsem nedávno taky procházel. Není problém se s notářem domluvit na papírových dokumentech, pokud to člověk potřebuje.

Mám datovou schránku asi 6 let a za tu dobu jsem do papírové podoby konvertoval jedno rozhodnutí soudu a to ještě spíš z pohodlnosti, než že by to bylo vyloženě nutné. To rozhodnutí stejně nebude relevantní, až časové razítko vyprší.

Každý to má samozřejmě jinak, ale přijde mi, že lidi se odmítáním DS s tím, že je to komplikovanější pro 10 % dokumentů, připravují o výrazně jednodušší a rychlejší komunikaci u těch zbylých 90 %.

Me zase prijde, ze to je delany naschval tak, aby tam bylo co nejvic prekazek. Byt to SW v beznem komercnim svete tak nema jedineho uzivatele.

Tak to jste asi těch komerčních enterprise softwarů moc neviděl. To byste se divil, co za řešení s příšerným UX a krmolomnostmi v tomto světě existuje. Troufl bych si tvrdit, že mezi nástroji v korporátu by datovka patřila ještě k tomu lepšímu. :-)

Ja myslel, ze se bavime o BFU jako uzivateli (ktery to moc nechce) a nikoliv korporatu (ktery to dostal prikazem DS pouzivat).

Stavbu už jsem řešil 5x. - dům, oprava chaty, stavba zahradní kulnicky s nekolika projekty, stavba pergoly, parkovací stání, moječerná stavba kulnicky na naradi s pokutou až 500t Kč..., pozarni schvalovacky akumulatorovny/so­lary v pristavbe a projekt, sousedova černá stavba detskeho domecku z obi( mne nevadila, stavebnimu uradu ano a musi mne obeslat), parkoviště pro kamiony atd. Majetkové dohady s KV magistrátem a lesy CR už se táhnou 10 let s hromadou psani. S obcí o chranickach a spolupráci s ISP si píši z pozice občana taky pres datovku.

Téměř pořád něco chodí z letiště Praha a jelikož mám jako sousedy několik logistických hal, každé uprdnuti mne jako souseda pisi. Datovka se celkem toci.

22. 7. 2021, 15:37 editováno autorem komentáře

Pro odlehčení: jak by to asi dnes bylo se zakládací listinou Univerzity Karlovy nebo s listinami Zlaté buly sicilské, kdyby přišly do datové schránky? :-)
Myslím, že ve té době vznikla i spousta jiných dokumentů. Kde všechny jsou? Není nakonec jednodušší uchovávat digitální dokumenty, které můžete mít uložené např. v tisíci identických „kopií“, než opečovávat jediný fyzický originál?

Není nakonec jednodušší uchovávat digitální dokumenty, které můžete mít uložené např. v tisíci identických „kopií“, než opečovávat jediný fyzický originál?
Teoreticky ano. Za předpokladu, že půjdou přečíst a budou považovány za platné. Ty středověké listiny stále jdou rozluštit a myslím, že jim ani nevypršela platnost podpisu. Mimochodem při oficiální komunikaci mezi státy se pro takto důležité dokumenty stále používá papír, ne?

Teoreticky ano. Za předpokladu, že půjdou přečíst a budou považovány za platné.
Aby šly přečíst, to řeší formáty pro dlouhodobou archivaci dokumentů, např. PDF/A. Platnost dokumentu je právní záležitost, ne technická.

myslím, že jim ani nevypršela platnost podpisu
Jako že dneska požádáte Karla IV., aby se vám podepsal, abyste mohl prokazatelně jeho podpis porovnat s podpisem na té listině? Obávám se, že na to už je drobátko pozdě.

Jako že dneska požádáte Karla IV., aby se vám podepsal, abyste mohl prokazatelně jeho podpis porovnat s podpisem na té listině?
Cožpak se nedá ověřit pravost podpisu zesnulé osoby? To by se pak všechny listiny podepsané dnes již nežijícími osobami mohly úspěšně zpochybnit.

Pravost vlastnoručního podpisu se dá ověřit jedině tak, že jej porovnáte s jiným podpisem (raději více podpisy), které prokazatelně podepsala dotyčná osoba. Kolik dnes máme podpisů, které jsou prokazatelně Karla IV.? Mimochodem, podle mne tam ve skutečnosti není podpis, ale pečeť.

Mimochodem, podle mne tam ve skutečnosti není podpis, ale pečeť.
Pečeť má možná blíže k elektronickému podpisu: může ji vytvořit ten kdo má v držení pečetidlo, což nemusí být ten, komu pečetidlo patří. Nemělo by se elektronickému podpisu raději říkat elektronická pečeť? :-)

Rozdíl je v něčem jiném. Podpis je vždy osobní (podepisuje se konkrétní člověk), pečeť je za nějakou instituci. V elektronickém světě je to rozlišení stejné, také je elektronický podpis a elektronická pečeť.
Když někdo získá přístup k privátnímu klíči vašeho certifikátu pro elektronický podpis spíš odpovídá tomu, když někdo napodobí nebo okopíruje váš vlastnoruční podpis.

Když někdo získá přístup k privátnímu klíči vašeho certifikátu pro elektronický podpis spíš odpovídá tomu, když někdo napodobí nebo okopíruje váš vlastnoruční podpis.
Jak to chápu já, tak když někdo získá můj privátní klíč bude s ním vytvořený el. podpis nerozeznatelný od el. podpisu, kterým bych se podepsal já. Zkrátka to tlačítko "Podepsat" pak může stisknout kdokoliv. Zatímco když někdo napodobí nebo okopíruje vlastnoruční podpis, bude to pokaždé jen napodobenina a ve většině případů to znalec pozná. U zcizeného privátního klíče to znalec nepozná nikdy (snad jedině podle nepřímých důkazů, že třeba podepisovaná osoba v době podpisu prokazatelně dělala něco jiného). Je to tak?
Proto mi to spíše připomíná tu pečeť (s tím rozdílem, že z pečeti nelze ověřit zda nedošlo ke změně dokumentu, což u ručního podpisu také ne). Mimochodem pečeť snad může být také osobní, ne?

U vlastnoručního podpisu to přímo můžete poznat jedině tak, že přímo uvidíte, kdo se podepisuje. Všechno ostatní (co bude zkoumat znalec) jsou nepřímé důkazy. Proto když je nějaký podpis důležitý, musí u podpisu být svědek, nebo musíte před svědkem podpis prohlásit za vlastní. Klidně takhle můžete za vlastní prohlásit i to, co podepsal někdo jiný. Což je podle mne podobné, jako když někomu dáte svůj privátní klíč. Proti tomu, aby někdo získal váš privátní klíč bez vašeho souhlasu, se dá docela dobře bránit. Podstatně lépe, než před tím, aby vytvořil váš falešný podpis.
Naše právo podle mne osobní fyzické pečeti neuznává. Každopádně ten rozdíl ve fyzickém světě je ten, že podpis je přímo (fyzicky) spojen s konkrétní osobou (i když dnes podpis dokážeme věrohodně napodobit, pořád je to jen nápodoba toho originálu spojeného s konkrétním člověkem), zatímco pečeť je s nějakým subjektem svázána nějakou dohodou. Stejně se to převzalo do elektronického světa, kde elektronický podpis je vždy spojen s konkrétní osobou (i když už tam není to fyzické spojení), zatímco pečetit může klidně stroj.

...zatímco pečetit může klidně stroj.
Zrovna u toho elektronického podpisu vlastně podepisuje stroj.
S těmi termíny elektronická pečeť a elektronický podpis Vám Wikipedie dává za pravdu.

To je jako kdyby se říkalo, že u vlastnoručního podpisu podepisuje propiska. Podpis je právní akt, a z hlediska práva podepisuje člověk – člověk iniciuje podepsání. V případě elektronické pečeti je to jiné. Tam člověk jen určí nějaká pravidla, kdy a co se má podepisovat, a pak už to podepisuje stroj, aniž by ty jednotlivé podepisované dokumenty musel nějaký člověk vidět. Třeba takhle můžete dostat ověřený výpis z katastru nemovitostí nebo z rejstříku trestů – vzhledem k tomu, že to generuje informační systém, nedává smysl, aby tam seděl 24 hodin denně člověk, aby to podepsal, když o to někdo požádá.

Představuju si, že stejně to bylo i s fyzickou pečetí. Fyzicky ji vyrobil nějaký sluha, který za ni nenesl žádnou zodpovědnost, ale vyrobil jí na pokyn někoho jiného, kdo už za to zodpovídal.

Podpis je právní akt, a z hlediska práva podepisuje člověk
Měl jsem to na mysli spíše technicky. To pečetidlo můžete dát do ruky sluhovi, aby za Vás pečetil a nikdo to nepozná. Stejně tak osobní elektronický podpis může k dokumentům přikládat třeba nějaký skript nebo sekretářka, pokud jí to svěříte a nikdo to nepozná. Zatímco ten klikyhák tam musíte udělat vlastní rukou.

Spousta podpisů se dnes ve skutečnosti tiskne.

Odpovědnost za ten „klikyhák“ i elektronický podpis nese ten, s nímž je podpis „svázán“. Odpovědnost za pečeť nenese ten, kdo ji vyrobil, ale ten, kdo její vytvoření inicioval, jehož jménem se ta pečeť dělá.

Ono od sebe nejde úplně oddělit technickou a právní stránku. Z klikyháku dělá podpis právě až ta právní stránka věci.

Spousta podpisů se dnes ve skutečnosti tiskne.
Ale na něco to nestačí:
https://www.mesec.cz/clanky/sef-vasi-vypoved-opatri-jeho-podpisovym-razitkem-plati-vypoved-anebo-ne/
Kdyby tam nějaká sekretářka klepla šéfův elektronický podpis (nebo firemní pečeť), třeba by to stačilo.

V obcích ano. Ale třeba taková ČSSZ nebo FÚ v každé obci opravdu není. A jako plátce DPH byste tam jinak běhal třeba každý měsíc, že.

Ale třeba taková ČSSZ nebo FÚ v každé obci opravdu není.

Špatně zvolené příklady. Oboje (už) funguje online i bez datové schránky.

Občan alespon vi ze mu neco došlo a muze si to precist i kdyz mu to posta opet nedoruci - nase posta v Jenci prakticky psani nikdy nedoruci.

Dale nemusim porad vybirat postu i kdyz jiz ani nemam adresu trvaleho bydliště. Nebo pobyvam v zahranici. Jak uz bylo uvedeno, mohu přidat i dalsi osobu co si to čte.

To ze urednik posle lejstro misto datovky je ciste jeho problem a je to lehce napadnutelne procesni pochybení. Pokud jsem si tedy lejstro prokazatelne nevyzvedl.

To ze starosta necte datovku je opet jeho problem. Nicméně ve vetsich obcich jako je ta nase uz celkem zastupitele komunikuji - to chce cas.

Bohuzel na začátku 90tek byl diky technologicke zastaralosti nasi republiky ve spouste obci jen psací stroj a jeden telefon ( obcas ani to ne). V malych podnicich nebyl v te dobe samozrejmy ani dalnopis, vyuzivani videotexovych sluzeb nebo fax( ten byl snad i tesne po revoluci jeste zakazany/legalne neprovozovatelny).

To vse na zapade uz existovalo a cucel jsem jak husa do flasky kdyz jsme si na vymenem pobytu skoly pres takovy system v roce 90 objednavali listky.

Dvougeneracni zaostavani se tezko dohani. Generace mozna ano. Dve generace je i diky vzdelavacimu systemu drz hubu a krok, nepremyslej a delej, po diplomu jses studovanej... A tihle lide, uz skoro v mem veku, sedi v zastupitelstvech.

22. 7. 2021, 14:24 editováno autorem komentáře

Je v tom rozdil. Nemusim si kvuli poste brat dovolenou kvuli debilní dobe do 16h nebo 18ti ( vetsina lidi ve velkomestech dělá do 17-18h) nebo resit preposilani - tedy pokud vim ze mam ve schrance papír. Parkrat uz jsem radsi vyzvedaval věci i na Heinrichstrasse.

Fakt že je clovek na poste jeste neznamená že nebude cekat hodinu ve fronte jak falicky symbol. Nekterym prazskym duchodcum trva odeslani obyčejného psani na prepazce i pres 15 minut.

Z Prahy do Prahy -Zapad jde posta 6-7 dni. S preposilkou +3 dni. V pripade upominek, zmen ci vydirani nebo jinych důležitých psani se tak snadno ocitnu mimo termin.

Někdy pošta muze byt i kilometry daleko - je zuzo prechazet pesky silnici 2 tridy a nebo počítat rovnou i s pokutou za parkovani.

Bohuzel pošty partner se moc neujaly takze vietnamske vecerky co jsou vsude to bohuzel nezachranuji.

Takze nejak krom pisemne podoby nevidím univerzalni vyhody tohoto zpusobu komunikace.

Když lidem nabídnete polofunkční paskvil, nemůžete z nezájmu vyvozovat, jaký by byl zájem o pořádné řešení. To je jako kdybyste dnes nabídl lidem Trabanta a když by ho lidé nechtěli, prohlásil byste, že lidé nechtějí auta.

Přirovnat datovku k Trabantu je IMHO dost příkré hodnocení, viděl bych to spíš na takovou Fabii, jinak ale ten příměr k autům sedí. Já to beru tak, že bych samozřejmě rád Superba, ale když mám jet z Brna do Prahy, tak si pořád raději vezmu tu Fabii než jít pěšky. Někdo ježdění autem odmítne úplně, když nemůže mít toho Superba, a raději dál chodí pěšky. Je to názor, který respektuju. Akorát mi přijde, že to té digitalizaci moc nepomůže. Perfektní řešení je zabiják dobrých.

Jiří Eischmann: Datové schránky mají několik zásadních problémů, které běžný uživatel nevidí. Jeden problém je, že je to (úplně nesmyslně) jedno centralizované řešení, čímž vlastně stát dává veškerou svou komunikaci do rukou soukromého subjektu. Navíc zasílané zprávy ani nemohou být šifrované, takže ten soukromý subjekt může vidět veškerou komunikaci státu se všemi. Tohle samozřejmě uživatelé nevidí, ale je to podle mne obrovské bezpečnostní riziko. A v tomhle si stojím za tím přirovnáním k Trabantu, který nemá žádné bezpečnostní prvky.

Další problém se týká právě fyzických osob. Tím, že datovou schránku nemají zdaleka všechny fyzické osoby, a tím, že jsou fyzické osoby identifikovány jen velmi přibližně, je problém zjistit, zda daná osoba má datovou schránku. Když vyhledávacích parametrů zadáte moc, je možné, že osobu nenajdete, i když datovou schránku má – např. proto, že si změnila příjmení nebo adresu trvalého pobytu a vy o tom ještě nevíte. Když použijete bezpečnější cestu vyhledávání s menším počtem údajů, někoho vám to najde – ale nemusí to být skutečný adresát, může to být jen shoda jmen. Jenže když v těch výsledcích vyhledávání nevidíte těch 30 osob s podobnými údaji, ale vidíte tam jenom jednu, která náhodou má datovou schránku, nenapadne vás, že možná ty údaje nesedí ne proto, že dotyčný nenahlásil nějakou změnu, ale proto, že je to někdo jiný. Takže úředníci neustále volí mezi rizikem neposlat někomu zprávu datovkou, i když ji má, a rizikem poslat to někomu jinému. Lépe jsou na tom úřady, které mají přístup do ROBu a mohou datovku osoby získat odsud, ale i tam nějakou dobu trvá, než tam ty údaje probublají.

Jinak vznik datových schránek reálně digitalizaci státu na několik let zastavil. Protože všechny projekty, které se chystaly, se zastavily, a všechny úřady se v digitalizaci zabývaly jenom tím, jak zvládnout datové schránky. Nejprve aby se na ně vůbec připojily, a pak aby procesy s používáním datových schránek alespoň nebyly náročnější, než dřívější papírové procesy. V měsících a letech po zavedení datových schránek bylo běžné dostat v rámci interní komunikace e-mail s naskenovanou přílohou na které se na titulní stránce vyjímalo razítko „přišlo datovou schránkou“. Zároveň pak byl několik let problém vybudovat novou komunikaci mezi úřady, protože v zákoně bylo, že úřady spolu mají komunikovat pomocí datových schránek. Takže byly různé pokusy řešit transakční komunikaci skrze datové schránky, a samozřejmě s tím byly jenom problémy.

Dále datové schránky jsou navržené na zasílání „naskenovaných papírů“. To ale není digitalizace. Součástí digitalizace podle mne je, že uživatel vyplní elektronický formulář a úředník dostane strukturovaná data. To je něco, k čemu musíte datové schránky v podstatě znásilnit. Zpočátku ani nešlo připravit datovou zprávu jménem uživatele. Takže uživatel vyplnil na webu formulář, stáhl si z něj vygenerované PDF na disk a to pak ručně musel odeslat datovou schránkou (včetně vyhledání, kam to má poslat). Pokud chtěl ten webový formulář odeslat data přímo z uživatelovi datové schránky, musel si od uživatele vyžádat jeho jméno a heslo, aby se jeho jménem do datové schránky přihlásil a zprávu odeslal. To bylo oficiální doporučení autorů datových schránek. Teprve po asi 5 letech přibyla odesílací brána, která umožňuje jinému systému vložit do schránky uživatele koncept, který pak uživatel schválí a odešle. (A i tohle řešení je dost kostrbaté a má dost nepříjemné UX.)

Takže z mého pohledu to není srovnání pěšky – Fabia – Superb, ale je to spíš tak, že jsme z vlaků tahaných parní lokomotivou přešli na Felicii, u které se po několika faceliftech podařilo docílit toho, že už tu trasu Brno–Praha často dává stejně rychle, jako ta parní lokomotiva. A zároveň efektivně brání spoustě vlastně základních věcí.

Šifrování či svěření do jedněch rukou je věc politická. Mně třeba přijde rozumnější to rozjet s jedním subjektem, protože to přinese méně problémů. Následně se můžeme snažit o demonopolizaci.

Identifikace subjektů jde dál, než když potřebujete poslat dopis. Orgány veřejné moci (OVM) k tomu mají přístup přes evidenci obyvatel. Přesnější hledání není k dispozici občanovi. Ten prostě musí adresáta znát, vědět, jak ho najít. Třeba podle ID datové schránky. Jakmile s ním jednou komunikujete, už znáte IDDS a je Vám jedno, jestli si změní jméno, nebo se přestěhuje. To mi přijde jako rozumný kompromis mezi užitelností a ochranou soukromí.

Elektronické formuláře se docela uchytávají, čím dál víc úřadů je poskytuje. Datová schránka pak slouží jako prostředek pro ověření a odeslání. Datové schránky toto nijak neblokují, ale navíc umožnily občanům užívat dál písemnosti, aby nebyli nuceni silou k přechodu. Finanční správa nebo ČSSZ už ale víceméně vyžadují XML komunikaci a mají portály pro vytvoření z formulářů.

Kdyby se hned zavádělo všechno to, co píšete, nepoužíval by to dnes prakticky nikdo.

Mně třeba přijde rozumnější to rozjet s jedním subjektem, protože to přinese méně problémů. Následně se můžeme snažit o demonopolizaci.
Nemůžeme, když je to principiálně navržené tak, že to vyžaduje jedinou instanci systému.

Identifikace subjektů jde dál, než když potřebujete poslat dopis. Orgány veřejné moci (OVM) k tomu mají přístup přes evidenci obyvatel. Přesnější hledání není k dispozici občanovi. Ten prostě musí adresáta znát, vědět, jak ho najít.
OVM mají úplně to stejné vyhledávání, jaké má k dispozici občan. Další přístup k ID datové schránky není přes evidenci obyvatel, ale přes ROB (Registr obyvatel), kam ale nemají přístup všechny OVM, nejsou tam cizinci. Pro vyhledávání tam není o moc víc údajů, než v DS, např. to nejdůležitější – rodné číslo – tam není.

To mi přijde jako rozumný kompromis mezi užitelností a ochranou soukromí.
To je sice hezká teorie, ale úřad má povinnost používat datovou schránku, pokud ji adresát má. Když ji má a úřad to pošle poštou, soudy to pak shazují, že nebyl dodržen správní úřední postup.

Elektronické formuláře se docela uchytávají, čím dál víc úřadů je poskytuje. Datová schránka pak slouží jako prostředek pro ověření a odeslání. Datové schránky toto nijak neblokují, ale navíc umožnily občanům užívat dál písemnosti, aby nebyli nuceni silou k přechodu.
Jak to datové schránky blokovaly jsem popisoval v předchozím komentáři. Úřady, které měly elektronické formuláře už před 15 lety, tím byly potrestány. Sám jste to napsal – o něčem, co někde fungovalo už přes 15 lety, píšete, že „už se to docela uchytává“.

Finanční správa nebo ČSSZ už ale víceméně vyžadují XML komunikaci a mají portály pro vytvoření z formulářů.
Ano, mají portály, ovšem oba dva tyto úřady si prošly epizodou, kdy se snažily k tomu používat datové schránky, a použitelnost se výrazně zhoršila oproti předchozím portálům.

Kdyby se hned zavádělo všechno to, co píšete, nepoužíval by to dnes prakticky nikdo.
Čím jsme tak specifičtí, že tady nemůže fungovat to, co funguje v okolních státech? Legislativu o elektronických podpisech jsme měli mezi prvními v Evropě, kde jsme v elektronizaci veřejné správy dnes? Někde na chvostu…

Legislativu o elektronických podpisech jsme měli mezi prvními v Evropě, kde jsme v elektronizaci veřejné správy dnes? Někde na chvostu…

Nemyslím si, že za to mohou datové schránky. Elektronický podpis jsem měl hned v začátcích, přesto ho spousta úřadů neuměla zpracovat. Nebo uměli, ale báli se - a co si budeme povídat, pokud po úředníkovi chcete, aby nedělal naschvály, tak raději zaběhnete na úřad, než mu vysvětlovat, že musí.

Další ránu tomu daly výklady např. notářské komory, která nedoporučila uznávat el. podpis rovnocenný notářskému ověření, s vysvětlením, že v mnoha případech notářská práce spočívá i v tom, že ověřuje skutečnou identitu podepisujícího a ověřuje i jeho svobodnou vůli. Toto vysvětlení má svoji vnitřní logiku, ale dost efektivně to zničilo elektronické podpisy.

Dodnes někteří advokáti odmítají elektronické verze dokumentů - vyžadují konvertovanou. Dokonce někteří odmítají si konverzi provést sami, prostě chtějí lejstro.

Těch překážek v elektronizaci je prostě spousta, a zdaleka nejsou jen technického charakteru. Teprve teď přichází doba, kdy si dostatek lidí všímá toho, že to jsou docela fajn technologie a jsou ochotní přemýšlet o jejich vyšším využívání. Dovoluju si tvrdit, že právě to mezidobí přerodu pomohly překonat právě datové schránky.

Nemyslím si, že za to mohou datové schránky.
Mohou. Protože se prakticky zahodilo to, co bylo trochu rozjeté (a standardní), a místo toho se začalo od nuly s něčím jiným (těžce nestandardním), co mělo elektronický podpis nahradit.

Toto vysvětlení má svoji vnitřní logiku, ale dost efektivně to zničilo elektronické podpisy.
Má to logiku a elektronické podpisy to nijak nezničilo – úkonů, kde potřebujete ověřený podpis, je zlomek oproti úkonům, kde stačí běžný podpis.

Dovoluju si tvrdit, že právě to mezidobí přerodu pomohly překonat právě datové schránky.
Podle mne datové schránky tu elektronizaci zpomalily. Vedle výše uvedených důvodů také např. to, že je to specifická technologie jenom pro českou veřejnou správu. Muselo se to implementovat do českého software, ale v zahraničí je to k ničemu. Můžete to použít pro komunikaci se státem, ale ne se zahraničím ani s komerčním sektorem.

Muselo se to implementovat do českého software, ale v zahraničí je to k ničemu. Můžete to použít pro komunikaci se státem, ale ne se zahraničím ani s komerčním sektorem.

Pro zahraničí ani smysluplné řešení neexistuje. Ani v rámci Evropy. To DS nebrzdí.

Stoprocentně bych považoval za dobré, aby aspoň každá firma musela přijímat komerční datové zprávy. Je otravné, když ani leckteré pojišťovně či bance nemohou poslat dokument jinak, než poštou, nebo zaběhnout do zúžující se sítě poboček.

Mimochodem, jedna z opravdu dobrých věcí na DS je právě to, že u nich lze pracovat s garantovaným doručením. Odešlu dokument a není to odeslání zpochybnitelné. Druhá strana přečte, a dodání taky není zpochybnitelné. Tohoto by se třeba bez DS dosahovalo těžko. OVM by to zvládly i přes e-podatelny, ale pokud chceme, aby to fungovalo i při komerčním doručení, bez DS by to bylo závislé na tom, jestli příjemce převzetí potvrdí.

Pro zahraničí ani smysluplné řešení neexistuje. Ani v rámci Evropy. To DS nebrzdí.
Elektronický podpis. V rámci EU kvalifikovaný a musí ho každý uznávat povinně z eIDASu. Mimo EU možná uspějete spíš s certifikátem od Thawte, GlovalSign apod., ale pořád je to stejná technologie, akorát pořídíte jiné certifikáty.

Stoprocentně bych považoval za dobré, aby aspoň každá firma musela přijímat komerční datové zprávy. Je otravné, když ani leckteré pojišťovně či bance nemohou poslat dokument jinak, než poštou, nebo zaběhnout do zúžující se sítě poboček.
Můžete jim to poslat e-mailem, elektronicky podepsané. Kterékoli firmě v EU. Otravné je používat specifické české řešení, které nemá oproti tomu celosvětovému žádné výhody, jenom spoustu nevýhod.

Mimochodem, jedna z opravdu dobrých věcí na DS je právě to, že u nich lze pracovat s garantovaným doručením.
Ne, to není jedna z dobrých věcí, to je jediná věc, kterou mají DS navíc oproti e-mailu. Jenže se to dalo zařídit i jinak. Navíc to funguje jen vůči veřejné správě, když nečiníte podání ale zasíláte běžnou zprávu, neplatí fikce doručení (změní to až DEPO). Navíc kvůli tomu nelze automatizovaně rozhodnout, kdy byl dokument doručen – záleží na povaze dokumentu, zda se uplatňuje fikce doručení nebo ne.

Tohoto by se třeba bez DS dosahovalo těžko.
Třeba německý De-Mail to umí a nepotřebují k tomu žádný centralizovaný systém. (Mimochodem, De-Mail je kritizován za to, že end-to-end šifrování je jen volitelné, není povinné. Srovnejte s DS, kde je zakázané.) Navíc „Služba elektronického doporučeného doručování“ je jedna ze služeb vytvářejících důvěru dle eIDASu, takže tyhle služby bude možné používat v rámci celé EU.

Můžete být konkrétnější co se kvůli nim zahodilo?
Používání elektronických podpisů veřejností. Všude se argumentovalo tím, že nepotřebujete kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis, že stačí datová schránka.

bez přezdívky: Takže jste si sám odpověděl.

bez přezdívky: Začali jsme s elektronickým podpisem, který se používá po celém světě. Jenže pak přišly datové schránky, které byly myšlené jako částečná náhrada elektronických podpisů. Takže místo něčeho celosvětově univerzálního vyhazujeme peníze za něco specificky českého. Jenže koncoví uživatelé si – přesně jako vy – často řeknou, že jim datová schránka stačí. Takže vydaných kvalifikovaných certifikátů je málo, tím pádem jsou dražší. Spousta lidí s tím neumí pracovat, nemají to zažité, v procesech je to často nějaká komplikovaná větev. Český software třeba ani podpisy nepodporuje.

A mezi tím se to v zahraničí používá čím dál víc a my zase budeme za křováky, se kterými nejde komunikovat normálně elektronicky, ale je potřeba posílat poštou papíry. Přitom na začátku jsme měli našlápnuto dobře.