Každá daň nezávisle na zdůvodnění má za cíl snížit spotřebu dané věci anebo získat peníze. Pokud se neřekne napřímo, že je daná věc špatná, tak je zdůvodňování jen řečnickým cvičením k zaujetí nějakého publika. Zde jsou publikem asi aktivisté (srovnání podmínek pro ostatní pracovní pozice) a vládci, kterým z ekonomiky zbyla jen ta práce z domu (ze získaných financí by bylo možné dotovat).
Z autorovy řeči* mi přijde, že mu práce z domu přijde špatná (argumentuje hlavně ztrátou lidských vazeb a neklidem v bytech bez pracovny a že náklady na přestěhování do většího převýší nájem v kanceláři) a má ambice ji potlačit. Kvůli svému publiku to ale neřekne napřímo a vymýšlí jiné argumenty.
12. 11. 2020, 20:25 editováno autorem komentáře
Primárně jsou cílem daní vždy peníze. Pokud má nějaká daň (např. na tabák) i pozitivní efekt (snížení počtu pacientů a nákladů na jejich léčení), je to pouze náhoda. Ministr(yně) financí může argumentovat veřejným zájmen v případě zvýšení spotřební daně na tabák jen tehdy, pokud příjmy z daně v příštím období po zákroku KLESNOU. V opačném případě jde pouze o licoměrnost.
Zda je možné brát regulační efekt daně v některých případech jako primární nebo ne řešit nechci. Jen k licoměrnosti:
pokud balení drogy stojí třeba 40Kč, z toho je 20Kč daň, tak po zvednutí daně o dalších 20Kč může klesnout spotřeba o více než polovinu a státu klesne příjem.
Pokud stát opět zvedne daň ze 40Kč na 80Kč, tak kvůli mentální hranici 100Kč za balení klesne spotřeba, ale kvůli fyzické závislosti lidí třeba jen o čtvrtinu. Stát se napakuje, ale k něčemu to dobré je - za licoměrnost bych takové zdanění kategoricky neoznačil (aniž bych obhajoval zdaňování "nad kótu přelivu").
13. 11. 2020, 20:16 editováno autorem komentáře