Tvrdé DRM klade technické překážky proti kopírování, obvykle pomocí šifrování obsahu a nutnotsti zobrazování ve speciální aplikaci/zařízení.
Proti tomu sociální DRM neklade žádná technická omezení, jen je každou kopii knihy možné svázat s konkrétním kupujícím. Obvykle je do ní vloženo jméno a třeba číslo platby. To brání v neoprávněném šíření po internetu, ale ne ve čtení.
A teď si představte, že někde ztratím čtečku nebo mně ji někdo ukradne. Děje se to běžně....
Její obsah se pak velmi lehce může dostat na servery, které šíří nelegální obsah. Zanedlouho je el. kniha s mým jménem, případně dalšími informacemi o mně mezi spoustou lidí...vydavatel se o mě začne zajímat...
To je přesně to, proč mám dost zásadní pochybnosti, zda si koupit Úsvit hackerů. Je v tom prostě riziko, že mě to může někdy dostat do průšvihu nebo že budu muset trávit čas nějakým dokazováním a vysvětlováním....
Když si představím ukradenou čtečku třeba s 10 takto chráněnými knížkami od různých vydavatelů, mám na čele pot...
Tzv. sociální DRM je prostě z principu velmi naivní. Normální DRM je svinstvo, bránící mně svobodně nakládat s tím za co jsem zaplatil.
Zlatá kniha na papíru bez takového vopruzu. Za Úsvit hackerů bych v této podobě dal klidně dvojnásobek aktuální ceny.