A proč a jak by to proboha dělal? Telefony jsou stále jen služebníci bez své vůle. Tady jde přece o to zamyslet se, komu slouží, a tedy podle koho jsou pravidla pro fungování takových přístrojů sestavována. Každý robot, který porušil pravidla robotiky, to udělal z důvodu závady, což nebylo cílové chování při výrobě.
Přemýšlím, jak konkrétně to realizovat. Jdou jednoznačně identifikovat akce, které mohou ublížit uživateli, aby jim zařízení samo dokázalo zabránit? A koneckonců - jak to zařízení rozpozná "svého pána?" Podle hesla? Snímku sítnice? Otisků prstů?
Takže si myslím, že nápad hezký, ovšem v současnosti nerealizovatelný. A ještě nějakou chvilku i bude.
Mas to zle. Prvy zakon je o tom, ze robot nesmie ublizit (ziadnemu) cloveku. O majitelovi tam nie je ani slovo. Vlastne v ziadnom z troch zakonov nie je zmienka o "majitelovi".
Problem je niekde inde. "Clovek" si vyziada polohu mobilneho telefonu. Ublizi splnenie tohoto prikazu (mozno inemu) cloveku? Toto telefon nema ako zistit.
Zariadenia su dnes stale hlupe, iba prinasaju vyssie pohodlie. Marketingovo lepsie znie "inteligentne zariadenie", ale stale su to len usilovni hlupaci, ktori vedia len spocitavat nuly a jednotky (sice pekelne rychlo, ale bezducho). Zato spolocnost je dnes omnoho zlozitejsia. Je to skratka uplne opacne, nez Asimov predpokladal...
Jde samozřejmě o nadsázku, smyslem je, abychom se zamysleli, zda telefony nedělají něco, čím svého vlastníka poškozují. V tomto případě inteligenci telefonu zastupuje inteligence člověka a telefon je jen jeho nástroj. Asi máte pravdu, v důsledku jde vlastně o to, zda není výrobce telefonu hajzl a neškodí uživatelům.