Odpověď na názor

Opatrný souhlas s tím, že se problémy komunistického režimu - kterých bylo víc než dost - se někdy i poněkud přehánějí. Ovšem ten argument "buďte rádi, že žijete, v čem žijete, protože tenkrát to bylo ještě horší" je plně pravdivý.

V čem konkrétně podle vás spočívá ten údajný demokratický deficit? V ČR se do parlamentu dostane kde kdo, stačí být aktivní. Vždyť tam dneska sedí týpek který podle informací z tisku veřejně hajloval, závodil ve přilbě s logem nacistické Luftwaffe, sbírá nacistické artefakty, napsal na sociální sítě nevím kolik vysloveně nacistických, homofobních a jinak nenávistných příspěvků, mlátil a znásilňoval přítelkyni, a v uvedených i dalších případech vždycky mlžil. Přesto (nebo proto?) si ho lidé zvolili, a teď se snaží dostat do vlády. Kde je tedy ten deficit? O tom můžeme mluvit v Rusku, kde opoziční politici - pokud včas neemigrují - končí v koncentračních táborech na Sibiři nebo "vypadnou z okna". Ti na místní úrovni v nejlepším případě nejsou připuštěni k volbám, protože nesesbírali dostatek podpisů (aneb dokažte že podpisy nejsou falešné). Státní TV otevřeně podporuje státem posvěcené kandidáty, a výsledky voleb se prokazatelně systematicky falšují. OK, pak se můžeme bavit o demokratickém deficitu. A možná se o něm můžeme bavit i v Maďarsku, kde státní média a média kamarádů vlády otevřeně podporují jednu stranu, a postupné změny volebního systému vedly až k tomu, že se 40% hlasů lze získat v parlamentu ústavní většinu. Ale v ČR?

Po válce jsme si tu snad nezvolili komunistický převrat, který soudruzi provedli podle notiček Moskvy a za její značné pomoci. Když v šedesátých letech už i komunisté viděli, že to nefunguje a chtěli reformy, tak na nás Rusové zaútočili a následně nás dvě desítky let vojensky okupovali. Z toho komunistického ráje jim, přes všechny ostnaté dráty a střelbu na hranicích, zdrhlo za kopečky skoro tři sta tisíc obyvatel. Dalších více než dvě stě tisíc obětí režimu komunisté odsoudili, cca 250 popravili, přes 300 postříleli na hranicích, a 4500 utrápili ve vězení k smrti.

Pokud jde o ekonomiku, tak jsme ještě po druhé světové byli v první lize, k tomu jsme dostali pomoc za 261 milionů tehdejších dolarů od UNRRA, a k tomu ještě nabídku na Marshallův plán (kterou jsme podle notiček z Moskvy odmítli). Brutálně zničené Německo začalo úplně na dně, a za poměrně krátkou dobu předehnalo relativně nepoškozené Československo. A že jsme nebyli rozvojová země? To není jen moje hodnocení, tvrdí to IMF a World Bank. Rozvojové země samozřejmě můžou vyrábět velké investiční celky i mít jaderné technologie (odhlédneme od toho, že ty české byly dost katastrofické). Koukněte se namátkou na Brazílii (Itaipu Dam, třetí největší vodní elektrárna na světě, dostavěna 1982) nebo Indii (první jaderná elektrárna 1973, vlastní konstrukce 1981). Ovšem většina populace provozovala prostě pasivní rezistenci: nevybočovat z řady, nic veřejně neříkat, a hlavně nebýt dobrovolníkem. To se mimochodem zažralo hluboko do české kultury. Češi kvůli tomu dodnes často neumí ani vystoupit před dvaceti lidmi a říct tři souvislé věty.

Že tehdejší stav věcí lidé vnímali pozitivně? Ve frontě na toaleťák, vložky, banány, pomeranče nebo cokoliv jiného to tak moc nepůsobilo :). V západní části republiky lidé běžně koukali na západoněmeckou televizi, v Praze se prodávalo pašované západní zboží, a všichni dobře věděli, že tři fáze soutěže s imperialistickými vrahy z vólstrýtu byly udržet krok, dohnat a předehnat, a nakonec neztratit stopu, přičemž my jsme byli v té třetí fázi. Vyjma kovaných komunistů všichni věděli, jak daleko jsme za světem zaostali.
https://www.youtube.com/watch?v=8T6wjb6qva4

Že v osmdesátých letech nebylo možné aby StB někoho sebrala a mučila při výslechu? Nebuďte naivní. I moji přátelé vyprávěli, jak je estébáci v Bartolomějské mlátili při výsleších. "Když pak řvali podepiš, podepiš, vzal jsem pero, napsal 'protokol neodpovídá průběhu výsledku', a pod to se podepsal." Zrovna tenhle člověk měl štěstí, že to skončilo jen pár modřinami a zlomeným nosem. Ale ohledně uranových lágrů máte pravdu, ty technicky skončily v rámci snahy o reformy státu, a také z důvodu ekonomické neefektivity, už v roce 1961. A to poté co jen v Jáchymovských dolech došlo během deseti let k cca 30 000 úrazům, včetně cca pěti set smrtelných.

Pokud jde o Skálu a Bednářovou, tak je dost chucpe to srovnávat s politickými procesy za komunistů. Skála dostal podmínku za popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 TZ, a prošlo to celým procesím nezávislých soudů, včetně soudu ústavního. Mimochodem komunisté jako Skála, kteří tuhle zemi desítky let devastovali, by si měli hlavně sypat popel na hlavu, a být velmi vděční rozvážnosti tohoto národa, který za revoluce odmítl věšení komunistů na lampách, které tehdy řada lidí navrhovala. Bednářová zjevně popírala válečné zločiny, což by jí podle soudu nepřineslo tu podmínku, kdyby tak nečinila jako učitelka na ZŠ v hodině slohu. Úplně stejně by dopadla, kdyby v hodině slohu žákům vyprávěla o tom jak si plynové komory vymysleli židé a žádný holocaust nebyl. Nevím kde v tom vidíte politické procesy. Nebo podle vás máme nechat učitele ve školách popírat válečné zločiny, ačkoliv jde o trestný čin, jen abyste to vy neoznačil jako politický proces?