U softwaru byl zatím rozhodnutý jeden velice speciální případ. V tom speciálním případě se jednalo prodej starších licencí, u kterých bylo věrohodně doloženo nabytí, situace u prodávajícího a že je nepoužívá. Vše bylo kupujícímu předáno společně s notářskými zápisy. V této konkrétní situaci soud rozhodl, že prodeji nic nebrání.
Co tehdy soud nezkoumal dostatečně byla fyzická povaha díla. Případ byl na rozhraní fyzické a elektronické distribuce a soud se (z mého pohledu trochu nelogicky) přiklonil k tomu, že dílo bylo vyjádřeno (i) jeho hmotnou podstatou, podobně jako je kniha.
Následně se vyrojily firmy, které si ze soudního rozhodnutí vzaly jen ten konec ("smí se přeprodat"), ale už neimplementovaly všechny ostatní podmínky, které by bylo potřeba implementovat, aby se dalo na tentýž judikát v budoucnu odvolávat.
Takže kde udělali chybu? V tom, že nepochopili tehdejší rozhodnutí ESD, které bylo opravdu o velmi speciálním případu.