To už ale jde dávno. Běžně mám spuštěnou současně jednu instanci s defaultním profilem, druhou s profilem na pracovní věci a občas k tomu ještě třetí s profilem pro Internet banking, weby autentizované přes Identitu občana apod, případně nově a dočasně vytvořený "čistý" profil, když potřebuju ověřit, že nějaký problém není způsoben mou specifickou konfigurací nebo rozšířeními.
Co máte pořád všichni s tím --no-remote? To je přepínač, který jsem potřeboval jen kdysi dávno, když jsem potřeboval přes ssh -X spustit firefox na vzdáleném počítači, kde už ale jeden běžel (a oba používaly defaultní profil). K tomu, abych spustil druhou instanci s jiným profilem, stačí jednoduše firefox -P foo a žádné --no-remote potřeba není.
--no-remote znamena ze se Firefox bude snazit otevrit nove okno a nebude se divat jestli uz nejaka instance Firefoxu bezi. Pokud uz Firefox s danym profilem bezi, vyhodi hlasku ze profil je nedostupny.
"Firefox -P nazev_profilu" se prvne podiva jestli uz Firefox s timto profilem bezi a pokud ano, jen posle prikaz na otevreni URL v tomto bezicim procesu.
S profilama je trochu problem se spoustenim "defaultniho" prohlizece - otevreni URL odkazu z jinych aplikaci.
Jeden profil musite mit nastaveny jako default (ten de otevre bez -P) a ostatni se musi zadat rucne, popr. pres ten profile manager.