Názory k článku
Francie zabavila doménu France.com člověku, který ji měl od roku 1994
-
lojzak (neregistrovaný)
Doménu nemůže nikdo vlastnit, může být pouze jejím držitelem, tzn. doménu nelze koupit, lze si zaplatit službu registrace domény.
Pro posouzení nároku na doménu jsou podle důležitější pravidla registrací a řešení sporů pro .com doménu, než francouzské zákony. Je otázkou, jestli tato pravidla Web.com dodržel a nebo se prostě zalekl rozsudku francouzského soudu.
Pro srovnání, v pravidlech řešení sporů pro .cz doménu je uvedeno, že orgány státní moci mají na domény, které obsahují úředně používaný název, vyšší právo. Pokud ovšem doménu využívají k obchodním účelům, tento nárok neplatí.
Například doména cesko.cz je zaregistrována spekulentem. Zde by zcela jasně český stát spor vyhrál. Na druhou stranu taková doména czechia.cz je registrovaná Zonerem a slouží k legitimním účelům. Zde by stát nejspíše nevyhrál.Ať už je Francie v právu a nebo ne, její jednání je přinejmenším neetické.
-
Pokusil bych se nespouštět ze zřetele rozdíl mezi označením státu a firmy.
Přesně! Firma může být prodaná, značka pronajatá, propůjčená, nebo může být i rozhodnutím majitele zastavena a nikdo jiný ji stejně nemůže používat.
Proti tomu stát zůstane vždy státem, tvořený zejména jeho obyvateli a také územím. Stát je jednozačně pevnější hodnota a zaslouží přinejmenším stejnou ochranu.
-
peter (neregistrovaný)
Spis mne prekvapuje, ze slo o com. O fr bych chapal. Kazdopadne dal zadost poskytovateli, ten ji zvazil a nejak se k ni postavil. A zda se ze ne moc stastne.
Ono, jedna vec je, co tvrdi, ze tam ten manik provozoval a druha, jak to bylo ve skutecnosti. Treba z tama smeroval viry, spamy. A treba to mel pro obchodni ucely, kde tam mel oficialni firmy a kvalitnejsi stranky nez jsou statu fr. Treba u ruznych mest CR existuji sekundarni neofic. stranky, kde se prezentuji firmy v okoli daneho mesta. Je to hodne dobry kseft, kdyz mate dobre udelane ty stranky a propojujete je s informacemi na oficialni. -
A treba to mel pro obchodni ucely, kde tam mel oficialni firmy a kvalitnejsi stranky nez jsou statu fr.
V tomto ohledu není potřeba spekulovat: https://web.archive.org/web/20180109201319/https://www.france.com/.
-
Tak mu tu doménu Francie zabavila, nebo ji vysoudila? Jestli čtu správně, tak ta Francie byla úspěšná v soudním sporu a registrátor ji musel převést podle soudního rozhodnutí. A jestli správně čtu, tak to bylo v USA a tedy u amerického soudu - těžko vinit soudce v USA z podjatosti proti Francii.
Budeme zde polemizovat o rozhodování soudů?
-
Rhinox (neregistrovaný)
Ne, nectes to spravne. Bylo to u francouzskeho soudu:
"...By September 2017, the Paris Court of Appeals ruled that France.com was violating French trademark law. Armed with this ruling, lawyers representing the French state wrote to Web.com demanding that the domain be handed over..."
-
Ne, nectes to spravne. Bylo to u francouzskeho soudu:
Díky.
ICANN podle mě není vázán francouzskými zákony, ani rozhodnutími soudu. Pokud ale byla registrace provedena přes francouzského registrátora, ten pak rozhodnutím vázaný je.
Těžko k uvěření je, že by v právním státě nebyl účastníkem řízení současný držitel.
-
lojzak (neregistrovaný)
Šilhavý, co takhle si nejdřív ověřit, jestli to, co píšeš dává alespoň trochu smysl.
Registrace byla provedena přes Web.com, což je americký, ne francouzský registrátor (ověřit to mi trvalo 20 sekund). Pravidla prokoncového uživatele týkající se registrací .com domény neurčuje ICANN, ale Verisign (dohledal jsem to za 30 sekund).
-
Šilhavý, co takhle si nejdřív ověřit, jestli to, co píšeš dává alespoň trochu smysl.
No, kdybyste tak dobře četl i ostatní texty, dočetl byste se, že spor trval roky, kdy se Francie snažila doménu získat.
Také byste zjistil, např. přes web.archive.org, že ten, kdo tu doménu provozoval 25 let byl parazit, který se na jménu přiživoval a prodával svoje služby turistům - žádný dobroděj, obyčejná komerční firma.A celý tento článek je novináři převzaté prohlášení jedné strany, která byla neúspěšná, a která se snaží vytřískat zbytek popularity. Bohužel, novináři jsou "velice kvalitní", takže raději vezmou senzační zprávu, kterou jim napsala PR agentura, než aby se zeptali druhé strany.
Dále, bych Vás chtěl upozornit, že tato firma o sobě psala https://web.archive.org/web/20170415171624/http://www.france.com/about/: "France.com, Inc. is a United States corporation based in Miami, Florida, and one of the world’s very first online travel agencies."
Buďte proboha trochu rozumní. Mně přijde, že když zde dojde na téma "technicky blízké", vytrácí se racionalita.
-
V pořádku by bylo zeptat se:
"U jakého soudu se to řešilo?"Uznávám.
Faktem je, že Francie těžko může být nařknuta ze zvůle, protože celá procedura proběhla v USA. Americká firma, americký registrátor, doména TLD .com. Je možné, že web.com doménu převedl, protože zhodnotil, že tento postup je pro něj bezpečnější. Spekuluji, každopádně ale vím, že Francouzským rozhodnutím není nikdo v USA vázán. Maximálně se může obávat sporu s Francií na území USA a ta obava může být o to větší, pokud už se tím zabývají soudy ve Francii. Je také možné, že už jsou v podobných případech v USA precedenty.
Prostě to vše nebylo nijak v článku vysvětleno.
K tomu si dovoluji navíc vést svoji úvahu o tom, že slovo "France" či "Francie" nepatří žádnému jednotlivci. Pokud to není přímo veřejné vlastnictví (public domain, v terminologii USA), pak jediným, kdo se může o takové slovo kvalifikovaně ucházet je Francie, země reprezentující obyvatele stejnojmenného území. Odpovídá to i principu ochrany značek, kde se posuzuje, kdo ji ve skutečnosti zavedl jako první. Není rozhodná tzv. "právní ochrana značky". To je institut, který se snaží minimalizovat rizika a předcházet takovým sporům. Ale když už na ně dojde, tak skoro všude na světě vyhrává ten, kdo se značkou přišel opravdu první. Výjimečné jsou případy, kdy se na dvou částech světa, opravdu nezávisle na sobě, začaly tvořit značky stejného jména, čirou náhodou. To ale není případ Francie.
Podobně, nikdo ve světe se nemůže označovat za Českou republiku, kromě našeho státu.
-
No, osobně vidím rozdíl mezi tím, "vystupovat jako stát Francie" a "vystupovat jako doména france.com".
Já moc ne a přiznejme si, že s tou motivací byla ta doména provozována.
Představte si průměrného amíka, který neví, jestli je do Francie blíž přes Atlanský, nebo jestli přes Tichý oceán, nebo jestli je to jedno, vzhledem k tomu, že balkán leží hned vedle Itálie, a tam na rozhraní s Asií je asi ta Francie. -
Mimochodem, https://www.ceskarepublika.cz/.
Vůbec bych nevyčítal státu, kdyby se jednoho dne rozhodl tu doménu chtít. To, že je to lehce zaměnitelné si uvědomuje i vlastník, upozorňuje na to v zápatí.
-
Je to prave v tom co si sam napisal - France.com.... .com ako commercial. Ak by to bolo France.gov alebo France.fr, tak sa mame o com bavit. Takto naozaj nie. Nejde o parazita, je to v ramci pravidiel.
Podle pravidel divokého západu? Takže nezáleží, komu ve skutečnosti ten pojem náleží užívat, ale tomu, kdo si jej kdysi, v nově se uchytávající se síti zaregistroval? Myslíte, že by pojem "France" mohl získat status Registered trade mark? (R v kroužku?).
Chápu Vás postoj, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, ale je to morálně velmi podivné. Protože ta firma nepřišla první s pojmem, jen si ho jako první zaregistrovala.
-
Rozdiel je v tom, ze je to komercna domena a nie domena vlady alebo krajiny.
To je slovíčkaření - takovou nuanci, jestli má být .com užívaná tak či onak - to už je dávno překonané. Nechytlo se to. Kromě americké .gov v tom není žádný systém.
Ale dobře, pokud platí Vaše logika, že komerční projekt se smí jmenova "Francie", pak musí platit i opačná teze. Tedy, že můžu jít a založit neziskovou organizaci, která se bude jmenovat "The Coca-Cola Company".
-
lojzak (neregistrovaný)
Platí to, co jsem napsal výše, měl bys sis vygooglit, jestli to, co píšeš dává alespoň trochu smysl. Nebo si alespoň zdroj.
Francouzské úřady na provozu webu spolupracovaly. O nápravu (převedení domény pod ně) se nikdy předtím nesnažili, nevedly o ní žádný dialog (což je minimálně slušnost). Rovnou to daly k soudu.
-
Platí to, co jsem napsal výše, měl bys sis vygooglit, jestli to, co píšeš dává alespoň trochu smysl. Nebo si alespoň zdroj.
Francouzské úřady na provozu webu spolupracovaly. O nápravu (převedení domény pod ně) se nikdy předtím nesnažili, nevedly o ní žádný dialog (což je minimálně slušnost). Rovnou to daly k soudu.
Nevím. Já našel jen tvrzení jedné strany, druhá se nevyjádřila.
-
kut (neregistrovaný)
Podle zde uvedených informací sice těžko s něčím polemizovat, ale to, že něco řekne soudce ještě neznamená, že je to v pořádku podle nějakých řekněme obecných principů spravedlnosti.
V demokracii je spravedlnost odvozená od občanů a zájem o právo spolu s jeho případnou kritikou je podle mého žádoucí, ne-li nutný, pro výkon kvalitního soudnictví. Určitý dialog mezi soudnictvím a občany je podle mého nutný. Ostatně - proč jsou asi procesy až na výjimky veřejné, případně rozsudky nejvyšších soudů dohledatelné na internetu? Ale určitě je pravda, že záleží hlavně na kvalitě argumentů.
Osobně v tomto ohledu nebudu polemizovat s rozhodováním soudu, protože na to bych potřeboval více informací, ale pokud rozhodl podle úpravy autorských práv, která je novější, než ta z roku 1994, tak mi to přijde podivné. Na druhou stranu chápu, že chce nějakým způsobem bránit spekulativnímu registrování domén, ale pak je otázka, kde takové přeregistrace skončí a jestli by se podobným způsobem nedalo vytvořit zajímavé šikanózní prostředí umožňující nesmyslné žaloby pouze kvůli napadání konkurence nebo vydírání. Ale jak říkám, chtělo by to více informací o tom, proč vlastně soud rozhodl, jak rozhodl.
-
Určitý dialog mezi soudnictvím a občany je podle mého nutný.
Bez pochyby!!! Mně třeba osobně přijde spíš nefér, aby jednotlivec držel doménu se jménem země - on získává prospěch z něčeho, co sám nevytvořil. Po morální stránce mi přijde správné, že doména teď patří Francii. Možná ale smrdí ten postup, a ve veřejném právu je formální správnost nesmírně důležitá. Jinak taková rozhodování nesou znaky zvůle.
Osobně v tomto ohledu nebudu polemizovat s rozhodováním soudu, protože na to bych potřeboval více informací, ale pokud rozhodl podle úpravy autorských práv, která je novější, než ta z roku 1994, tak mi to přijde podivné
To ovšem není opravdová retroaktivita zákona. Ta je samozřejmě zakázaná. Retroaktivně by zákon působil, kdyby měl původní držitel Francii ještě něco zaplatit - a to je, doufám, absurdní myšlenka.
-
kut (neregistrovaný)
Ano, je nemorální, aby jednotlivec držel takovou doménu. Ale potom nastává otázka, na které hranici přestat? Kdy ještě bude registrace domény s podobným názvem v pořádku a kdy už ne? Kde je hranice použití názvu "France" tak, aby neporušovala autorská práva?
Co se zvůle týče, tak v tom ohledu s Vámi souhlasím.Co se retroaktivity týče, tak nejsem právník, ale vidím to jinak. Původní vlastník domény si ji registroval v dobré víře, že neporušuje žádné zákony - a podle všeho ani žádné neporušil. Nyní se zákony podle všeho změnily a on, místo aby využíval svou registrovanou doménu, nyní musí řešit problémy s vytvářením nové registrace, zničenou vlastní značkou, protože někteří lidé byli zvyklí, že jej na této doméně najdou, ostatní weby odkazovaly na doménu france.com atd..
Přijde mi to podobné, jako kdybyste si koupil auto a někdo by Vám jej za dva roky zabavil bez jakékoliv náhrady, kvůli nějaké změně zákona. -
kuz (neregistrovaný)
Dobrý argument, máte bod. :-)
Osobně jsem vycházel z úvahy, kdy se dnes účelově registrují domény. V takovém případě by to nemorální bylo.
Pro stránku jeho typu by možná bylo lepší něco ve stylu např. france-fans.com nebo něco podobného.
Ale je pravda, že on tu doménu podle všeho spekulativně nevyužil, takže nemorálně nejednal a kdo dřív přijde, ten dřív mele. Takže jeho jednání je samozřejmě v pořádku. -
Ale je pravda, že on tu doménu podle všeho spekulativně nevyužil, takže nemorálně nejednal a kdo dřív přijde, ten dřív mele. Takže jeho jednání je samozřejmě v pořádku.
Myslím, že se slovem France přišla dřív Francie :), než ten, kdo první zaregistroval doménu. Viz spor o Budweiser, který vyhrává snad všude vyjma USA, kam značku právoplatně prodali.
-
A proč by to mělo být nemorální? Provozoval web o Francií, tak proč nemít doménu france.com...
Protože na síle této značky se historicky nepodílel. Podobně, jako Budvar vysuzuje svoji značku ve všech zemích, kde si ji klaimovali paraziti (vyjma USA, kam značku Budweiser regulérně kdysi prodal). Také nehraje roli, že si někdo zaregistroval značku jako první, ale to, kdo opravdu tu značku jako první budoval.
Každopádně díky za vysvětlení, chápu, proč se neshodneme. Já nejsem zastánce Klondajského "CLAIM".
-
Karel (neregistrovaný)
"Podobně, jako Budvar vysuzuje svoji značku ve všech zemích, kde si ji klaimovali paraziti (vyjma USA, kam značku Budweiser regulérně kdysi prodal)."
I vy parazite. Zaprvé tu značku nikdy nikdo nikam neprodal. Tu samou značku vlastnilo hned několik pivovarů v době, kdy se na nějaké mezinárodní značky ještě nehrálo. U nás ji vlastnil řadu let pivovar, který už dávno zanikl. V USA ji používali od roku 1876. Koukněte se, kdy byl založen Budvar. Asi vám pak rychle dojde, že pokud tam byl nějaký parazit, tak by to musel být právě Budvar, protože vznikl až desítky let poté, co tu značku již používali jiní (a ani v Českých Budějovicích nebyl první). On tam ale žádný parazit nebyl, ono se prostě běžně stávalo, že pod stejným názvem se prodávalo více věcí. Obzvláště pokud šlo o název typu "Budweiser", což je německé slovo znamenající "z Českých Budějovic". A protože v Českých Budějovicích bylo pivovarů víc, tak nikoho prostě netrápilo, že hned dva velké místní pivovary vyrábí a prodávají "Budweiser", natož že někde za velkou louží vaří nějaký němec stejným "budějovickým" postupem pivo taky.
O čem se vedou spory jsou smlouvy z první poloviny dvacátého století, ve kterých se zástupci pivovarů dohodli, kde kdo co smí prodávat jako Budweiser. Bohužel napsané dost blbě v tom, že se odvolávaly i na věci jako "smí to použít jako značku piva" a "smí to použít jako určení místa původu". Američanům ty smlouvy nevyhovují a tak se je snaží nechat zrušit. Pokud ty smlouvy přestanou platit, tak se k soudu mohou vrátit s tím, že napadnou ochrannou známku. A to by američané vyhráli, protože ji používali desítky let před tím, než náš Budvar vůbec vznikl.
Situace je tedy ta, že Budvar dělá vše pro to, aby ty smlouvy platily dál. Což je dost omezující, protože kupříkladu nesmí změnit technologii ale ani právní formu. V televizi jim tedy chodí reklamy "řekli jsme ne ne ne změně", ale skutečnost je, že to "ne ne ne!" jim řekli právníci. A stejně tak jim právníci zakázali změnit právní formu, takže Budvar je stále Národní podnik.
Pokud už tedy nutně potřebujete najít parazita, tak si zajeďte do Českých Budějovic a plivejte na chodník před branou Budvaru. Až vás to přestane bavit, tak si prostě jen řekněte "business je business, život je boj" a jděte domů.
-
Ale potom nastává otázka, na které hranici přestat?
Ta hranice je právě věcí diskuse. Tato diskuse by totiž měla být právě o této otázce. Zatímco PR zpráva přejatá médii záměrně odvedla pozornost jen na drobný technický detail, že na web.com převedl doménu na základě rozhodnutí (které měla protistrana k dispozici), ale neodeslal notifikační e-mail. To už je jen detail - podobně, jako po pravomocném rozhodnutí soudu už nemusím čekat ani den a mohu na dlužníka v D+1 poslat rovnou exekutora.
Co se retroaktivity týče, tak nejsem právník, ale vidím to jinak. Původní vlastník domény si ji registroval v dobré víře, že neporušuje žádné zákony - a podle všeho ani žádné neporušil.
Ano, právě proto po něm nikdo nemůže chtít např. zaplatit za využívání značky France zpětně. Zde: http://www.ius-wiki.eu/teorie-prava/pfuk/teorka/zkouska/otazka-10, odstavec Nepravá retroaktivita.
zničenou vlastní značkou, protože někteří lidé byli zvyklí, že jej na této doméně najdou, ostatní weby odkazovaly na doménu france.com
Ano, souhlasím. Namítám jediné: ten spor se podle dostupných pramenů táhne roky. Za ty roky si každý účastník sporu musí sám zvážit rizika a připravit se na ně. Pokud se rozhodli riziko ignorovat a značku nepřebudovat, je to jejich rozhodnutí.
Pak je tu samozřejmě otázka kompenzací, o které může zažádat a patrně je i vysoudí. Jen budou ve výši škody (tzn. nebudou včetně satisfakce) - a výše škody se bude odvíjet i od toho, jak dlouho jedna ze stran ignorovala protiprávní stav. Podobně, pokud mi někdo dluží peníze, a soudní spor se vleče 8 let, zaplatí mi ty peníze i s osmiletým úrokem. Bylo čistě jeho riziko, že se chtěl soudit a neuznal můj zákonný nárok zavčas. (Nevím, jestli to vysvětluji srozumitelně, kdyžtak dovysvětlím).
-
Karel (neregistrovaný)
"podobně, jako po pravomocném rozhodnutí soudu už nemusím čekat ani den a mohu na dlužníka v D+1 poslat rovnou exekutora"
Hned několik lží. Zaprvé v rozsudku je vždy uvedena lhůta splatnosti. Pokud se pokusíte poslat exekutora hned následující den po té, co bude rozsudek pravomocný, tak vás exekutor pošle dopryč.
Zadruhé je nemožné, aby rozsudek byl pravomocný bez toho, aby o něm věděl odsouzený. Soud musí nejprve odsouzenému doručit rozsudek a teprve tím dnem začne běžet lhůta pro odvolání. Během celé té doby ten rozsudek není pravomocný. Ten váš "to už je jen detail" není detail, ale naopak podmínka nutná k tomu, aby ten rozsudek v budoucnosti vůbec mohl být pravomocný.
"a soudní spor se vleče 8 let, zaplatí mi ty peníze i s osmiletým úrokem"
Ne e. Takhle univerzálně zákon nefunguje. Dost zásadně záleží na tom, kdo se s kým o co soudí. Navíc je tam taková legrační věc, že se neplatí úroky z úroků, a sazba úroku z prodlení je daná fixně, navíc je dlouhodobě nižší, než průměrná úroková sazba hotovostních úvěrů, kde se navíc platí úroky z úroků. Takže ono je v zásadě levnější si ty peníze na těch osm let takhle "půjčit", než vzít si úvěr jinde a vám to zaplatit co nejdřív. Jo jo, je to naprd, vaše "riziko" je totiž ve skutečnosti docela rozumná investice. A byly doby, kdy to bylo ještě horší, protože ta sazba byla ještě nižší. Tehdy se vážně nevyplatilo platit hned :-)
-
Me by zajimalo jestli podle stejne logiky ted francouzsky stat bude zalovat a zabavovat domeny vsem kteri maji zaregistrovanou nejakou variantu "france.*" treba france.info, france.net, france.edu atd....???
Na to aby francouzske ministerstvo zahranici/cestovniho ruchu apod propagovalo bozskou Francii maji preci NARODNI domenu france.fr a na tu (asi zrejme) maji i jakesi moralni (prednostni) pravo.............
*.COM je ale zkratka od "commercial" alias komercni, coz je presne to co ten ex-francouzskej drzitel domeny provozoval= komercni sluzbu............takze opravdu nechapu jaky narok si na ni stat muze delat...??
Co ale chapu urcite je, ze system jakychsi registratoru na kterych jsou drzitele domeny 100%ne zavisli je nachylnej ke korupci a zneuziti, mnohem lepsi by byl nejaky system na principu blockchainu a "kdo prvni prijde ten prvni mele" nacez se jeho domena stane zabetonovanou v systemu a zmenit/prevesy ji muze jen ten kdo od ni ma privatni klic......stejne jako BTC.
Ono totiz ex-parte zabavovani domen aka bez ucasti (a casto vedomi) drzitele dotycne domeny se v nekterych zemich stalo takrka rutinou:
https://edri.org/ex-parte-domain-name-seizures-denmark/ -
*.COM je ale zkratka od "commercial" alias komercni, coz je presne to co ten ex-francouzskej drzitel domeny provozoval= komercni sluzbu............takze opravdu nechapu jaky narok si na ni stat muze delat...??
To je legitimní otázka. Já vycházím z toho, že kdybyste si zaregistroval coca-cola.*, tak by na sebe žaloba taky nenechala dlouho čekat a taky byste to ve většině zemí prohrál, včetně Česka.
Ono totiz ex-parte zabavovani domen aka bez ucasti (a casto vedomi) drzitele dotycne domeny se v nekterych zemich stalo takrka rutinou
Mělo by se s tím zacházet opatrně, zejména pokud je to na základě rozhodnutí veřejné moci (vs. rozhodnutí nezávislého soudu). V případě france.com to nebylo nijak překvapivé, ta země se vytrvale snažila a soudila, a prostě jeden den přišel, kdy uspěla.
On ten přípěh zní dojímavě, ale opravdu si myslím, že se z něj úplně vytrácí to, že někdo na takto silné značce prarazitoval. Zcela vědomě - nebylo to žádnou souhrou okolností. Ve světě, kde se značky chrání a místní označení je také chráněné zákony. Přišlo by mi hodně podivné zakazovat, aby se "Olomoucké tvarůžky" nesměly označovat nikde jinde na světě, ale "Francie" směla patřit jednotlivci.
-
Nojo, ale lidi nezajímá pravda, lidi zajímají příběhy. (...) Co na tom, že to třeba bylo trochu jinak.
Je to tak "trochu" bulvárně pojaté téma.
Mě spíš překvapuje, jak moc jednostranně názorově jsou soustředění IT-lidé. Očekával bych v tomto oboru daleko víc kritický přístup k prezentovaným informacím i to, že vic lidí zarazí, jak moc objektivní jsou články, které se na světě vyrojily jak přes kopírák - všechny prakticky se stejnou strukturou, maximálně s přepsanými větami. Typická práce PR agentury (naservírovat hotový článek médiím, aby "novinář" maximálně změnil pár slov a víc neztrácel čas).
Že takové pojetí příběhu ovlivní masy, to bych čekal. Ale čekal bych také to, že určité skupiny z té masy budou aspoň trochu vyčnívat.
Můj názor je jednoznačný: o tématu vím kriticky málo informací ze dvou stran (bylo by potřeba ze tří, včetně web.com). Vidím ale, že není pravda, že by někdo překvapivě převzal doménu - je to výsledek dlouhodobých sporů. Tisková zpráva odvedla pozornost na detail, že web.com neposlal notifikaci. Pak také zastávám názor, že název země má být chráněný a stát může (ale nemusí!) se o něj bít. No a nakonec přidávám svoji úvahu o tom, že pokud bylo rozhodnuto na základě veřejnoprávní normy, je potřeba být velmi opatrný před státní zvůlí. Naopak, pokud bylo rozhodnuto před civilním soudem, kde si jsou strany rovny, není potřeba víc co řešit. A rázem jsme na začátku, že nám novinář nepopřál žádné informace, pouze předal příběh jedné strany.
Úplně na konec přidávám ještě dvě úvahy:
1) kdyby někdo roky parazitoval na značce Coca-Cola, nemyslíte, že by na něj její právnici naskočili a) ihned, b) s maximální razancí a vznesením nároku na náhradu škody (bezdůvodné obohacení, poškození dobrého jména, ušlý zisk). Ta firma by podle mě měla být ráda tomu, že shoda okolností a nastavení divokého světa internetu jí popřálo dobré a z části nezasloužené zisky.
2) Firma, která by nespekulovala "na spor", nepojmenovala by sebe a svůj byznys jinak? Např. France Tours Florida, Inc., a doménu france.com na sebe jen přesměrovávala? Opravdu si ta firma myslela, že vysoudí nárok na používání slova "France"? -
mog (neregistrovaný)
V roce 1994 se braly věci úplně jinak než dnes. Francie si zaregistrovala france.fr, o .com zájem stát neměl, tak si to zaregistroval někdo jiný. Tenkrát no problem.
V ČR zabrali různí lidé včetně spekulantů spoustu domén, a zcela legálně, byly volné.
Co je trochu sviňárna je to, že stát, který s majitelem domény spolupracoval ho nakonec vyvlastnil. Podle mne bezdůvodně.
-
Co je trochu sviňárna je to, že stát, který s majitelem domény spolupracoval ho nakonec vyvlastnil. Podle mne bezdůvodně.
No to právě není jasné, jestli vyvylastnil, nebo vyhrál spor. Vyvlastnění je veřejnoprávní akt, ve kterém stát uplatňuje pozici moci (nerovné postavení), nemusí proběhnout soud a naopak je potřeba se soudem proti takovému rozhodnutí bránit.
Podle všeho ale nedošlo k vyvlastnění, ale k tomu, že držitel prostě prohrál soudní spor.
K důvodům té "sviňárny" jste si odpověděl sám. Právo se vyvinulo. V začátcích internetu nemohly mít státy formulovanou politiku pro ochranu v digitálním světě. To vše se muselo vyvinout postupně.
To, že současný vlastník s Francií spolupracoval je spíš "PR" trik. Podívejte se na web.archive.com - ve skutečnosti ten web neplnil ani trochu veřejnoprávní roli. Jestli za spolupráci považují např. to, že si vyměnili pár dopisů a domluvili se na pravidlech, co si Francie nepřeje na webu ukazovat (např. porno), pak stejné tvrzení může naopak přisvědčovat tomu, že se Francie roky snažila dohodnout na smírném předání. Tento argument jste vyhodnotil jednostranně, jakkoliv může hovořit ve prospěch obou postojů.
-
Cek (neregistrovaný)
Proc by na domene .com mel plnit verejnopravni roli?? :-O
Pardon, ale na to je asi milion jinych domen a presne domena .com na to NENI urcena....
Je urcena na komercni aktivity. Byly tam provozovany od roku 1994 a francouzsky stat se rozhodl, ze je vyvlastni bez nahrady (nic jineho tento prevod neni).Drzitel (American) prohral soudni spor ve Francii proti francouzskemu statu....no to mel urcite super moznosti jak se branit, ze? Procpak ho asi nezazalovali v Americe, kde je jak registrator, tak soucasny drzitel domeny....
-
Pane Miroslave, ve většině věci s vámi souhlasím, ale trošku mě vadí jedna věc. Částečně jste se toho v diskuzi již dotkli, ale vezmu to z jiného pohledu. Dejme tomu, že na svůj soukromý blog napíši článek o Coca-cole. Nadpis článku bude "Coca-cola", případně "Coca-cola zkušenost". Za tento nadpis mě nikdo nemůže obvinit, že porušuji obchodní známku Coca-coly, je to prostě jen nadpis a já mám právo mluvit o Coca-cole. Proč se nebere i název domény jako "nadpis"? Kde je napsáno, že to co je v html tagu H1 není porušením obch. známky a to co je DNSku, tak je porušením? Nechci spekulovat, ale možná v začátcích internetu byly názvy domén zamýšleny také jako unikátní "nadpisy" a nikdo tenkrát nevěděl jak se věci technologicky vyvinou. Ten američan nemohl vědět, že jméno domény se stane ten hlavní identifikátor, kterému se začne dávat takový význam.
Co když Facebook rozjede prodej unikátních klíčových slov. Já si koupím slovo "Coca-cola" a za 20 let se stanou tato klíčová slova tak populární, že to bude hlavní identifikátor na internetu (stejně jako dnes domény). Bude to znamenat, že mě někdo označí za parazita a já přijdu o klíčové slovo "Coca-cola", které jsem si legálně koupil?
-
Částečně jste se toho v diskuzi již dotkli, ale vezmu to z jiného pohledu. Dejme tomu, že na svůj soukromý blog napíši článek o Coca-cole. Nadpis článku bude "Coca-cola", případně "Coca-cola zkušenost". Za tento nadpis mě nikdo nemůže obvinit, že porušuji obchodní známku Coca-coly, je to prostě jen nadpis a já mám právo mluvit o Coca-cole.
Dobrý dotaz. Na toto se vztahuje, pokud si dobře pamatuji, novinářská licence podle autorského zákona. Pokud byste ale publikaci s Coca-Colou využíval k vlastnímu prospěchu, už to v pořádku není. Např. kdybyste napsal brožurku o Coca-Cole a na konec byste dal reklamu na svůj podnik, že čepuje nejlepší Colu ve městě, skočili by na Vás.
Co když Facebook rozjede prodej unikátních klíčových slov. Já si koupím slovo "Coca-cola" a za 20 let se stanou tato klíčová slova tak populární, že to bude hlavní identifikátor na internetu (stejně jako dnes domény). Bude to znamenat, že mě někdo označí za parazita a já přijdu o klíčové slovo "Coca-cola", které jsem si legálně koupil?
Nikoliv. Bude z toho soudní pře, ve které budete argumentovat, že jste byl první. Druhá strana bude argumentovat, že jste byl sice první, ale nikdo o Vás nevěděl a že oni to samé jméno prosadili naprosto nezávisle, aniž by Vás znali. Pokud chcete mít jistotu, měl byste si ochrannou známku zavčas registrovat. Registrace ochanné známky zajistít, že je informace o této registraci dostupná v celém světě a víceméně máte jistotu, že už bude patřit Vám. (Ale pak se asi nestane, že by ten pojem zpropagoval někdo za Vás).
-
...novinářská licence podle autorského zákona. Pokud byste ale publikaci s Coca-Colou využíval k vlastnímu prospěchu, už to v pořádku není....
Jakože k tomu abych mohl napsat internetový článek s nadpisem "Coca-cola" (třeba kvůli SEO), tak potřebuji novinářskou licenci? Asi jsem vás nepochopil, protože to by potom každá recenze na internetu na nějaký podnik/výrobek byla protizákonná.
...Pokud chcete mít jistotu, měl byste si ochrannou známku zavčas registrovat....
Tady nevím jestli jsme si rozumněli. Nechtěl bych registrovat ochranou známku. Koupil bych si unikátní "klíčové slovo". Třeba jenom pro SEO. Měl bych velkoobchod nápojů. A postupem času by lidé začali tato "klíčová slova" požívat místo domén. Ochranná známka by patřila Coca-cole, to jim neberu a ani bych se nevydával za Coca-colu jako nějaký podvodník. Pouze by Facebook směřoval návštěvníky podle daného "klíčového slova" na můj velkoobchod nápojů. Takže pokud bychom se shodli, že firmy/stát mají právo na domény (jejichž název nebo část názvu je jejich ochranou známkou), které si zaregistroval někdo jiný, tak by pak měli mít právo i na FB profily, domény 3. řádu, názvy v doméně za lomítkem anebo zmíněná "klíčová slova". Zkrátka to co by získalo na oblibě na to by si začali dělat nárok. Je to správně?
-
Jakože k tomu abych mohl napsat internetový článek s nadpisem "Coca-cola" (třeba kvůli SEO), tak potřebuji novinářskou licenci?
:), ne to je jen terminus technicus. Prostě když o něčem píšete článek, tak smíte a smíte použít i fotografie. Autorský zákon právě říká, že nepotřebujete žádné souhlasy ostatních osob, pokud děláte práci, která odpovídá té novinářské. Proto můžete např. na ulici natočit rozhovor a zveřejnit ho, v záběru mohou být firmy a další lidé, a nepotřebujete k tomu žádné souhlasy. Prostě zákon na to pamatuje, abyste takovou věc udělat mohl a nemusel nic řešit.
sme si rozumněli. Nechtěl bych registrovat ochranou známku. Koupil bych si unikátní "klíčové slovo". Třeba jenom pro SEO. Měl bych velkoobchod nápojů. A postupem času by lidé začali tato "klíčová slova" požívat místo domén. (...) Zkrátka to co by získalo na oblibě na to by si začali dělat nárok. Je to správně?
Ano, přesně tak to je. Příměr ze skutečného světa: pronajmete si krámek ve Vašem městě. V krámku vybudujete restauraci rychlého občerstvení nazvete ji "Bistro U mostu". Lidi z města si zvyknou chodit na hranolky k Vám. Za tři roky Vám dá majitel nemovitosti výpoveď, vystěhuje Vás. Pak si klidně může otevřít ve stejných prostorách své vlastní bistro, taky ho nazvat "U mostu" a taky prodávat hranolky. Bude žít z reputace, kterou jste si vybudoval. (Obdoba toho, že by si někdo přivlastnil klíčová slova, která jste "vybudoval" Vy).
Pokud si ale myslíte, že je to reálné riziko, musíte dopředu chtít podepsat smlouvu aspoň na 20 let, nebo si krámek odkoupit, nebo si smluvně vymínit, že pronajimatel nic takového neudělá. Ano, taková smlouva bude stát daleko víc peněz, protože pronajímatel zavětří příležitost. A tady už musíte mít vlastní kalkulaci, jestli se Vám vyplatí mít jistotu, nebo jestli raději ušetříte peníze a z ušetřených peněz, kdyby taková situace nastala, si zaplatíte vybudování další značky o tři ulice vedle.
-
"Proto můžete např. na ulici natočit rozhovor a zveřejnit ho, v záběru mohou být firmy a další lidé, a nepotřebujete k tomu žádné souhlasy."
Ano souhlas, něco podobného bylo i v občan. zákoníku, že podobu(fotografii) člověka lze použít bez souhlasu pro zpravodajské účely. Ale už nesouhlasím s tím, že by u článku o Coca-cole nesměla být reklama na můj podnik (i když vy jste psal o brožuře). Prostě bych jenom napsal SERIÓZNÍ článek o tom co lidi zajímá a mám právo si tam dát reklamu nebo odkaz na můj velkoochod nápojů. Ano, do nadpisu jsem použil reg. značku někoho jiného, ale tím nevzniká vlastníkovi reg. značky právo mi tento článek odebrat.
"Ano, přesně tak to je. ..."
Pokud bychom to měřili podle obliby/návštěvnosti, tak to by potom mohlo dojít do takového absurdna, že kdyby vyšel novinový seriozí článek na doméně git://muj.git.com/novinove-clanky/coca-cola o Coca-cole, který by měl třeba tak úspěšné SEO, že by byl ve vyhledávačích na 1. místě, tak by si firma Coca-cola začala na tuto doménovou cestu dělat nárok s argumentem, že za lomítkem a v nadpisu H1 je jejich reg. značka. Ten můj příklad vypadá trochu ulítle, ale ta francouzká doména se také nejmenovala "France", ale http://france.com. Místo http také může být více protokolů a za tečkou více koncovek.
Ten váš příklad s "Bistrem u Mostu" je něco jiného, protože tato ochranná známka patří nájemci nikoliv pronajímateli a navíc tam nový majitel používá reg. značku přímo k identifikaci podniku, není to jen nadpis článku nebo nějaké "klíčové slovo".
Řeknu to jednoduše: Kdyby platilo "http(s)://jméno-podniku.*=identifikace podniku" pak bych 100% souhlasil, aby francouz o doménu přišel, ale kde je napsáno, že zrovna toto je identifikace podniku/státu?
-
Ale už nesouhlasím s tím, že by u článku o Coca-cole nesměla být reklama na můj podnik (i když vy jste psal o brožuře).
V praxi Vám to Coca-Cola nedovolí a kdyby přišlo na věc, tak vyhraje i soud. Coca-Cola má právo svoji značku nabídnout na propagaci komu oni chtějí - mohou to třeba i prodat. Proto nesmíte parazitovat na jejich jménu. Parazitováním mám na mysli to, že záměrně použijete zavedenou, cennou značku a svůj podnik tím zpropagujete.
Pokud bychom to měřili podle obliby/návštěvnosti, tak to by potom mohlo dojít do takového absurdna, že kdyby vyšel novinový seriozí článek na doméně git://muj.git.com/novinove-clanky/coca-cola o Coca-cole, který by měl třeba tak úspěšné SEO, že by byl ve vyhledávačích na 1. místě, tak by si firma Coca-cola začala na tuto doménovou cestu dělat nárok s argumentem, že za lomítkem a v nadpisu H1 je jejich reg. značka
Vy to pořád řešíte po té technické linii. Ale ve skutečnosti jde o to, jestli a) neparazitujete na cizí značce, b) nepoškozujete cizí značku. Pokud nebudete dělat ani jedno, tak se s Vámi nikdo soudit nebude, ani nemá důvod.
Na france.com docházelo k tomu parazitování.
K tomu je poměrně rozdíl jestli máte muj.git.com/clanky/france oproti france.com. Je také rozdíl, jestli si na svoje auto nalepíte reklamní samolepku 10x10 cm s Coca-Colou jen tak pro legraci (někdo lepí samolepky na auta), nebo jestli tu samou samolepku přilepíte k reklamě na svůj podnik.
Řeknu to jednoduše: Kdyby platilo "http(s)://jméno-podniku.*=identifikace podniku" pak bych 100% souhlasil, aby francouz o doménu přišel, ale kde je napsáno, že zrovna toto je identifikace podniku/státu?
Chápu, kam míříte, ale v právu právě tato pravidla neexistují. Právo se vyvíjí a stejné situace se posuzují jinak dnes a jinak se budou posuzovat za 10 let. Proto před 15 lety nikoho nepobouřilo, že soukromá osoba drží france.com, ale dnes už ano. Určitě existují i příklady, kdy je veřejné právo naopak dnes vstřícnější k jednotlivci, než bylo před 15 lety.
-
"Vy to pořád řešíte po té technické linii. Ale ve skutečnosti jde o to, jestli a) neparazitujete na cizí značce,"
V podstatě s vašimi argumenty souhlasím, ale myslím, že právě o tu technickou linii jde v návaznosti na budoucí vývoj.
V praxi by to totiž znamenalo, že každý kdo si nyní registruje doménu nebo cokoliv unikátního (třeba FB profil) nebo i nějaké klíčové slova si musí dávat pozor, aby v názvu nebyla žádná zavedená značka, třeba i název vesnice. A kdo již takovou doménu má, tak se nesmí divit až ji po něm někdo bude chtít. Dnes se státy vlastnící značku "France" soudí o "http(s)://france.com". Nezaznamenal jsem v této diskuzi žádný argument proč by ve stejné logice nemohly v budoucnu pokračovat spory o:
torent://france.com
photo://france
http(s)://france.photo
http(s)://photo-france.com
http(s)://facebook.com/france
http(s)://facebook.com/france-photo
uplne_novy_internet:$$france$$on_the_moonTo samé platí pro města, obce (vesnice):
http(s)://facebook.com/horní-lhota
http(s)://unas.cz/horní-lhota
http(s)://photo.cz/horní-lhota
http(s)://photo.cz/horní-lhota-okres-pelhrimov
unknown://horni-lhota.na-konci-sveta
...Máte tedy nějaký argument, proč by se tyto soudní spory nemohly rozjet ve velkém? Jak jste správně napsal dřív nikoho nebobouřila france.com v soukromých rukou, ale dnes ano a kdo ví co bude za pár let za starostu v horní lhotě? Třeba taky bude chtít obecní doménu(y) vrátit do obecních rukou.
-
Máte tedy nějaký argument, proč by se tyto soudní spory nemohly rozjet ve velkém? Jak jste správně napsal dřív nikoho nebobouřila france.com v soukromých rukou, ale dnes ano a kdo ví co bude za pár let za starostu v horní lhotě? Třeba taky bude chtít obecní doménu(y) vrátit do obecních rukou.
No právě z toho důvodu jsou tyto soudy dost složité. Nejde jen o interenet, internet je jen další médium, na jehož půdě se vede boj. Kdysi nebyl knihtisk, pak byl knihtisk ale neexistovala tištěná propagace. Pak přišel rozhlas a televizní vysílání. Vždy doba musela umět zareagovat. Např. v dobách Marconiho se neřešily frekvence - každý si zabral, co chtěl. Pak přišel rozhlas. Pak přišla regulace frekvencí - a také to určitě udělalo těm, kteří je měli zabrané, nějaké potíže.
Pokud bude sporem Nová Ves, pak bude na soudu, aby to řešil. Pokud někdo dělal virtuální vesnici či PC hru a toto zavedl jako pojem, nebude nikdy existovat klíč, jestli by měl doménu nova-ves.cz užívat autor hry, nebo jestli to připadne jedné z asi 10 Nových Vsí v ČR. Obtížnost rozhodování v takovém sporu bude dána právě tím, že jedna ves bude tvrdit, že je historicky nejstarší, druhá že má nejvíc obyvatel a třetí, že je turisticky významným bodem. Autor hry bude tvrdit, že ho to stálo spostu peněz, a že ho nenapadlo, že bude spor s jednou z deseti Nových Vsí.
Proti tomu stojí france.com (.whatever), kde je případ jasný. Ta firma nepoužial pojem "France" náhodou, ale odkazovala právě na tu konkrétní zemi - a tím parazitovala. V tomto konkrétním případě je, podle mě, posouzení poměrně snadné. Teď fabulujme: Horší by to bylo, kdyby se v USA od devatenáctého století např. vyráběl plesnivý sýr, kterému si zvykli říkat "the france" (tedy se členem, narozdíl od státu France). Pak by zde byl druhý, velmi silný právní důvod. Ten název sýru totiž nevznikl jako úmyslné parazitování, ale vyvinul se tradičně v kontextu mládí a tehdejší izolace USA od Starého kontinentu. V takovém případě by, podle mě, vyhrál (měl vyhrát) ten, kdo registroval doménu jako první.
Vím, že lidé chtějí znát "klíč k právu". Ale právo se nalézá před soudy, a soudy mají právě z toho důvodu možnost velkého uvážení. Soudy určitě zvažují víc aspektů, než ty, které jsem vyjmenoval.
Asi bych vlastníka domény france.com docela litoval, kdyby to byl právě tradiční výrobce plísňových sýrů v USA a oni mu tu doménu sebrali. Snad rozumíte, jak to myslím.
-
"Snad rozumíte, jak to myslím."
Jo rozumím, že soudy přistupují k věcem individuálně, ale když už se řešil podobný soudní případ v minulosti, tak další soudy postupují obdobně. Takže když soud nařídil odebrat doménu někomu kdo si objednal france.com, protože chtěl parazitovat na značce France a měl tam cestovní kancelář, tak je velká pravděpodobnost, že když si objednám horni-lhota.cz, protože chci parazitovat na značce svojí vesnice, tak o doménu také přijdu. Záleží pouze kolik aktivity vyvine starosta vesnice.
Pak je jen otázka, které další digitální služby se stanou oblíbené, aby se vlasníkům značek vyplatilo podávat žaloby. Myslím, že další na ráně by byly FB profily, protože věcně tam nevidím, žádný zásadní rozdíl oproti doménám samotným. No uvidíme jak se to vyvine.
-
soudy přistupují k věcem individuálně, ale když už se řešil podobný soudní případ v minulosti, tak další soudy postupují obdobně
Naštěstí to není tak zlé. Soudy jsou vázány víceméně jen tím, aby uvažovali o stejných aspektech případu, a pokud se shodují, měly by rozhodovat stejně, nebo podložit argumenty odlišné rozhodnutí. Soudních sporů síly "france.com" asi moc nebude. Soudy sice budou muset uvažovat o stejných otázkách, ale jak odpovědi, tak jejich povážení mezi sebou může dopadnout odlišně.
Myslím, že další na ráně by byly FB profily, protože věcně tam nevidím, žádný zásadní rozdíl oproti doménám samotným.
Kdykoliv může přijít žaloba na to, abyste se zdržel nějaké aktivity, která se dotýká práv druhého. U fyzických osob jsou to osobnostní práva, u firem právě např. ochrana značky. To není žádné specifikum internetu, internetových domén či profilů na službách. Ostatně, za 20 dní začíná platit GDPR, které zpřesňuje a zpřísňuje právě ochranu fyzických osob před tím, aby si s jejich údaji mohli druzí nakládat. To je podobné.
-
Soudních sporů síly "france.com" asi moc nebude....Kdykoliv může přijít žaloba na to, abyste se zdržel nějaké aktivity, která se dotýká práv druhého."
Práva na papíře jsou jedna věc a soudní praxe druhá. Vzpomínáte jak pár let zpátky vyhrál jeden klient v ČR soudní spor s bankou o vrácení poplatku za vedení úvěrového účtu? Následně se strhla lavina dalších žalob. Ty ostatní soudní spory již nebyly často úspěšné, ale někdy může jeden spor, který prolomí zaběhlou soudní praxi spustit lavinu dalších žalob.
