Vlákno názorů k článku
Francie zabavila doménu France.com člověku, který ji měl od roku 1994
od Miroslav Šilhavý - Tak mu tu doménu Francie zabavila, nebo ji...
-
Tak mu tu doménu Francie zabavila, nebo ji vysoudila? Jestli čtu správně, tak ta Francie byla úspěšná v soudním sporu a registrátor ji musel převést podle soudního rozhodnutí. A jestli správně čtu, tak to bylo v USA a tedy u amerického soudu - těžko vinit soudce v USA z podjatosti proti Francii.
Budeme zde polemizovat o rozhodování soudů?
-
Rhinox (neregistrovaný)
Ne, nectes to spravne. Bylo to u francouzskeho soudu:
"...By September 2017, the Paris Court of Appeals ruled that France.com was violating French trademark law. Armed with this ruling, lawyers representing the French state wrote to Web.com demanding that the domain be handed over..."
-
Ne, nectes to spravne. Bylo to u francouzskeho soudu:
Díky.
ICANN podle mě není vázán francouzskými zákony, ani rozhodnutími soudu. Pokud ale byla registrace provedena přes francouzského registrátora, ten pak rozhodnutím vázaný je.
Těžko k uvěření je, že by v právním státě nebyl účastníkem řízení současný držitel.
-
lojzak (neregistrovaný)
Šilhavý, co takhle si nejdřív ověřit, jestli to, co píšeš dává alespoň trochu smysl.
Registrace byla provedena přes Web.com, což je americký, ne francouzský registrátor (ověřit to mi trvalo 20 sekund). Pravidla prokoncového uživatele týkající se registrací .com domény neurčuje ICANN, ale Verisign (dohledal jsem to za 30 sekund).
-
Šilhavý, co takhle si nejdřív ověřit, jestli to, co píšeš dává alespoň trochu smysl.
No, kdybyste tak dobře četl i ostatní texty, dočetl byste se, že spor trval roky, kdy se Francie snažila doménu získat.
Také byste zjistil, např. přes web.archive.org, že ten, kdo tu doménu provozoval 25 let byl parazit, který se na jménu přiživoval a prodával svoje služby turistům - žádný dobroděj, obyčejná komerční firma.A celý tento článek je novináři převzaté prohlášení jedné strany, která byla neúspěšná, a která se snaží vytřískat zbytek popularity. Bohužel, novináři jsou "velice kvalitní", takže raději vezmou senzační zprávu, kterou jim napsala PR agentura, než aby se zeptali druhé strany.
Dále, bych Vás chtěl upozornit, že tato firma o sobě psala https://web.archive.org/web/20170415171624/http://www.france.com/about/: "France.com, Inc. is a United States corporation based in Miami, Florida, and one of the world’s very first online travel agencies."
Buďte proboha trochu rozumní. Mně přijde, že když zde dojde na téma "technicky blízké", vytrácí se racionalita.
-
V pořádku by bylo zeptat se:
"U jakého soudu se to řešilo?"Uznávám.
Faktem je, že Francie těžko může být nařknuta ze zvůle, protože celá procedura proběhla v USA. Americká firma, americký registrátor, doména TLD .com. Je možné, že web.com doménu převedl, protože zhodnotil, že tento postup je pro něj bezpečnější. Spekuluji, každopádně ale vím, že Francouzským rozhodnutím není nikdo v USA vázán. Maximálně se může obávat sporu s Francií na území USA a ta obava může být o to větší, pokud už se tím zabývají soudy ve Francii. Je také možné, že už jsou v podobných případech v USA precedenty.
Prostě to vše nebylo nijak v článku vysvětleno.
K tomu si dovoluji navíc vést svoji úvahu o tom, že slovo "France" či "Francie" nepatří žádnému jednotlivci. Pokud to není přímo veřejné vlastnictví (public domain, v terminologii USA), pak jediným, kdo se může o takové slovo kvalifikovaně ucházet je Francie, země reprezentující obyvatele stejnojmenného území. Odpovídá to i principu ochrany značek, kde se posuzuje, kdo ji ve skutečnosti zavedl jako první. Není rozhodná tzv. "právní ochrana značky". To je institut, který se snaží minimalizovat rizika a předcházet takovým sporům. Ale když už na ně dojde, tak skoro všude na světě vyhrává ten, kdo se značkou přišel opravdu první. Výjimečné jsou případy, kdy se na dvou částech světa, opravdu nezávisle na sobě, začaly tvořit značky stejného jména, čirou náhodou. To ale není případ Francie.
Podobně, nikdo ve světe se nemůže označovat za Českou republiku, kromě našeho státu.
-
No, osobně vidím rozdíl mezi tím, "vystupovat jako stát Francie" a "vystupovat jako doména france.com".
Já moc ne a přiznejme si, že s tou motivací byla ta doména provozována.
Představte si průměrného amíka, který neví, jestli je do Francie blíž přes Atlanský, nebo jestli přes Tichý oceán, nebo jestli je to jedno, vzhledem k tomu, že balkán leží hned vedle Itálie, a tam na rozhraní s Asií je asi ta Francie. -
Mimochodem, https://www.ceskarepublika.cz/.
Vůbec bych nevyčítal státu, kdyby se jednoho dne rozhodl tu doménu chtít. To, že je to lehce zaměnitelné si uvědomuje i vlastník, upozorňuje na to v zápatí.
-
Je to prave v tom co si sam napisal - France.com.... .com ako commercial. Ak by to bolo France.gov alebo France.fr, tak sa mame o com bavit. Takto naozaj nie. Nejde o parazita, je to v ramci pravidiel.
Podle pravidel divokého západu? Takže nezáleží, komu ve skutečnosti ten pojem náleží užívat, ale tomu, kdo si jej kdysi, v nově se uchytávající se síti zaregistroval? Myslíte, že by pojem "France" mohl získat status Registered trade mark? (R v kroužku?).
Chápu Vás postoj, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, ale je to morálně velmi podivné. Protože ta firma nepřišla první s pojmem, jen si ho jako první zaregistrovala.
-
Rozdiel je v tom, ze je to komercna domena a nie domena vlady alebo krajiny.
To je slovíčkaření - takovou nuanci, jestli má být .com užívaná tak či onak - to už je dávno překonané. Nechytlo se to. Kromě americké .gov v tom není žádný systém.
Ale dobře, pokud platí Vaše logika, že komerční projekt se smí jmenova "Francie", pak musí platit i opačná teze. Tedy, že můžu jít a založit neziskovou organizaci, která se bude jmenovat "The Coca-Cola Company".
-
lojzak (neregistrovaný)
Platí to, co jsem napsal výše, měl bys sis vygooglit, jestli to, co píšeš dává alespoň trochu smysl. Nebo si alespoň zdroj.
Francouzské úřady na provozu webu spolupracovaly. O nápravu (převedení domény pod ně) se nikdy předtím nesnažili, nevedly o ní žádný dialog (což je minimálně slušnost). Rovnou to daly k soudu.
-
Platí to, co jsem napsal výše, měl bys sis vygooglit, jestli to, co píšeš dává alespoň trochu smysl. Nebo si alespoň zdroj.
Francouzské úřady na provozu webu spolupracovaly. O nápravu (převedení domény pod ně) se nikdy předtím nesnažili, nevedly o ní žádný dialog (což je minimálně slušnost). Rovnou to daly k soudu.
Nevím. Já našel jen tvrzení jedné strany, druhá se nevyjádřila.
-
kut (neregistrovaný)
Podle zde uvedených informací sice těžko s něčím polemizovat, ale to, že něco řekne soudce ještě neznamená, že je to v pořádku podle nějakých řekněme obecných principů spravedlnosti.
V demokracii je spravedlnost odvozená od občanů a zájem o právo spolu s jeho případnou kritikou je podle mého žádoucí, ne-li nutný, pro výkon kvalitního soudnictví. Určitý dialog mezi soudnictvím a občany je podle mého nutný. Ostatně - proč jsou asi procesy až na výjimky veřejné, případně rozsudky nejvyšších soudů dohledatelné na internetu? Ale určitě je pravda, že záleží hlavně na kvalitě argumentů.
Osobně v tomto ohledu nebudu polemizovat s rozhodováním soudu, protože na to bych potřeboval více informací, ale pokud rozhodl podle úpravy autorských práv, která je novější, než ta z roku 1994, tak mi to přijde podivné. Na druhou stranu chápu, že chce nějakým způsobem bránit spekulativnímu registrování domén, ale pak je otázka, kde takové přeregistrace skončí a jestli by se podobným způsobem nedalo vytvořit zajímavé šikanózní prostředí umožňující nesmyslné žaloby pouze kvůli napadání konkurence nebo vydírání. Ale jak říkám, chtělo by to více informací o tom, proč vlastně soud rozhodl, jak rozhodl.
-
Určitý dialog mezi soudnictvím a občany je podle mého nutný.
Bez pochyby!!! Mně třeba osobně přijde spíš nefér, aby jednotlivec držel doménu se jménem země - on získává prospěch z něčeho, co sám nevytvořil. Po morální stránce mi přijde správné, že doména teď patří Francii. Možná ale smrdí ten postup, a ve veřejném právu je formální správnost nesmírně důležitá. Jinak taková rozhodování nesou znaky zvůle.
Osobně v tomto ohledu nebudu polemizovat s rozhodováním soudu, protože na to bych potřeboval více informací, ale pokud rozhodl podle úpravy autorských práv, která je novější, než ta z roku 1994, tak mi to přijde podivné
To ovšem není opravdová retroaktivita zákona. Ta je samozřejmě zakázaná. Retroaktivně by zákon působil, kdyby měl původní držitel Francii ještě něco zaplatit - a to je, doufám, absurdní myšlenka.
-
kut (neregistrovaný)
Ano, je nemorální, aby jednotlivec držel takovou doménu. Ale potom nastává otázka, na které hranici přestat? Kdy ještě bude registrace domény s podobným názvem v pořádku a kdy už ne? Kde je hranice použití názvu "France" tak, aby neporušovala autorská práva?
Co se zvůle týče, tak v tom ohledu s Vámi souhlasím.Co se retroaktivity týče, tak nejsem právník, ale vidím to jinak. Původní vlastník domény si ji registroval v dobré víře, že neporušuje žádné zákony - a podle všeho ani žádné neporušil. Nyní se zákony podle všeho změnily a on, místo aby využíval svou registrovanou doménu, nyní musí řešit problémy s vytvářením nové registrace, zničenou vlastní značkou, protože někteří lidé byli zvyklí, že jej na této doméně najdou, ostatní weby odkazovaly na doménu france.com atd..
Přijde mi to podobné, jako kdybyste si koupil auto a někdo by Vám jej za dva roky zabavil bez jakékoliv náhrady, kvůli nějaké změně zákona. -
kuz (neregistrovaný)
Dobrý argument, máte bod. :-)
Osobně jsem vycházel z úvahy, kdy se dnes účelově registrují domény. V takovém případě by to nemorální bylo.
Pro stránku jeho typu by možná bylo lepší něco ve stylu např. france-fans.com nebo něco podobného.
Ale je pravda, že on tu doménu podle všeho spekulativně nevyužil, takže nemorálně nejednal a kdo dřív přijde, ten dřív mele. Takže jeho jednání je samozřejmě v pořádku. -
Ale je pravda, že on tu doménu podle všeho spekulativně nevyužil, takže nemorálně nejednal a kdo dřív přijde, ten dřív mele. Takže jeho jednání je samozřejmě v pořádku.
Myslím, že se slovem France přišla dřív Francie :), než ten, kdo první zaregistroval doménu. Viz spor o Budweiser, který vyhrává snad všude vyjma USA, kam značku právoplatně prodali.
-
A proč by to mělo být nemorální? Provozoval web o Francií, tak proč nemít doménu france.com...
Protože na síle této značky se historicky nepodílel. Podobně, jako Budvar vysuzuje svoji značku ve všech zemích, kde si ji klaimovali paraziti (vyjma USA, kam značku Budweiser regulérně kdysi prodal). Také nehraje roli, že si někdo zaregistroval značku jako první, ale to, kdo opravdu tu značku jako první budoval.
Každopádně díky za vysvětlení, chápu, proč se neshodneme. Já nejsem zastánce Klondajského "CLAIM".
-
Karel (neregistrovaný)
"Podobně, jako Budvar vysuzuje svoji značku ve všech zemích, kde si ji klaimovali paraziti (vyjma USA, kam značku Budweiser regulérně kdysi prodal)."
I vy parazite. Zaprvé tu značku nikdy nikdo nikam neprodal. Tu samou značku vlastnilo hned několik pivovarů v době, kdy se na nějaké mezinárodní značky ještě nehrálo. U nás ji vlastnil řadu let pivovar, který už dávno zanikl. V USA ji používali od roku 1876. Koukněte se, kdy byl založen Budvar. Asi vám pak rychle dojde, že pokud tam byl nějaký parazit, tak by to musel být právě Budvar, protože vznikl až desítky let poté, co tu značku již používali jiní (a ani v Českých Budějovicích nebyl první). On tam ale žádný parazit nebyl, ono se prostě běžně stávalo, že pod stejným názvem se prodávalo více věcí. Obzvláště pokud šlo o název typu "Budweiser", což je německé slovo znamenající "z Českých Budějovic". A protože v Českých Budějovicích bylo pivovarů víc, tak nikoho prostě netrápilo, že hned dva velké místní pivovary vyrábí a prodávají "Budweiser", natož že někde za velkou louží vaří nějaký němec stejným "budějovickým" postupem pivo taky.
O čem se vedou spory jsou smlouvy z první poloviny dvacátého století, ve kterých se zástupci pivovarů dohodli, kde kdo co smí prodávat jako Budweiser. Bohužel napsané dost blbě v tom, že se odvolávaly i na věci jako "smí to použít jako značku piva" a "smí to použít jako určení místa původu". Američanům ty smlouvy nevyhovují a tak se je snaží nechat zrušit. Pokud ty smlouvy přestanou platit, tak se k soudu mohou vrátit s tím, že napadnou ochrannou známku. A to by američané vyhráli, protože ji používali desítky let před tím, než náš Budvar vůbec vznikl.
Situace je tedy ta, že Budvar dělá vše pro to, aby ty smlouvy platily dál. Což je dost omezující, protože kupříkladu nesmí změnit technologii ale ani právní formu. V televizi jim tedy chodí reklamy "řekli jsme ne ne ne změně", ale skutečnost je, že to "ne ne ne!" jim řekli právníci. A stejně tak jim právníci zakázali změnit právní formu, takže Budvar je stále Národní podnik.
Pokud už tedy nutně potřebujete najít parazita, tak si zajeďte do Českých Budějovic a plivejte na chodník před branou Budvaru. Až vás to přestane bavit, tak si prostě jen řekněte "business je business, život je boj" a jděte domů.
-
Ale potom nastává otázka, na které hranici přestat?
Ta hranice je právě věcí diskuse. Tato diskuse by totiž měla být právě o této otázce. Zatímco PR zpráva přejatá médii záměrně odvedla pozornost jen na drobný technický detail, že na web.com převedl doménu na základě rozhodnutí (které měla protistrana k dispozici), ale neodeslal notifikační e-mail. To už je jen detail - podobně, jako po pravomocném rozhodnutí soudu už nemusím čekat ani den a mohu na dlužníka v D+1 poslat rovnou exekutora.
Co se retroaktivity týče, tak nejsem právník, ale vidím to jinak. Původní vlastník domény si ji registroval v dobré víře, že neporušuje žádné zákony - a podle všeho ani žádné neporušil.
Ano, právě proto po něm nikdo nemůže chtít např. zaplatit za využívání značky France zpětně. Zde: http://www.ius-wiki.eu/teorie-prava/pfuk/teorka/zkouska/otazka-10, odstavec Nepravá retroaktivita.
zničenou vlastní značkou, protože někteří lidé byli zvyklí, že jej na této doméně najdou, ostatní weby odkazovaly na doménu france.com
Ano, souhlasím. Namítám jediné: ten spor se podle dostupných pramenů táhne roky. Za ty roky si každý účastník sporu musí sám zvážit rizika a připravit se na ně. Pokud se rozhodli riziko ignorovat a značku nepřebudovat, je to jejich rozhodnutí.
Pak je tu samozřejmě otázka kompenzací, o které může zažádat a patrně je i vysoudí. Jen budou ve výši škody (tzn. nebudou včetně satisfakce) - a výše škody se bude odvíjet i od toho, jak dlouho jedna ze stran ignorovala protiprávní stav. Podobně, pokud mi někdo dluží peníze, a soudní spor se vleče 8 let, zaplatí mi ty peníze i s osmiletým úrokem. Bylo čistě jeho riziko, že se chtěl soudit a neuznal můj zákonný nárok zavčas. (Nevím, jestli to vysvětluji srozumitelně, kdyžtak dovysvětlím).
-
Karel (neregistrovaný)
"podobně, jako po pravomocném rozhodnutí soudu už nemusím čekat ani den a mohu na dlužníka v D+1 poslat rovnou exekutora"
Hned několik lží. Zaprvé v rozsudku je vždy uvedena lhůta splatnosti. Pokud se pokusíte poslat exekutora hned následující den po té, co bude rozsudek pravomocný, tak vás exekutor pošle dopryč.
Zadruhé je nemožné, aby rozsudek byl pravomocný bez toho, aby o něm věděl odsouzený. Soud musí nejprve odsouzenému doručit rozsudek a teprve tím dnem začne běžet lhůta pro odvolání. Během celé té doby ten rozsudek není pravomocný. Ten váš "to už je jen detail" není detail, ale naopak podmínka nutná k tomu, aby ten rozsudek v budoucnosti vůbec mohl být pravomocný.
"a soudní spor se vleče 8 let, zaplatí mi ty peníze i s osmiletým úrokem"
Ne e. Takhle univerzálně zákon nefunguje. Dost zásadně záleží na tom, kdo se s kým o co soudí. Navíc je tam taková legrační věc, že se neplatí úroky z úroků, a sazba úroku z prodlení je daná fixně, navíc je dlouhodobě nižší, než průměrná úroková sazba hotovostních úvěrů, kde se navíc platí úroky z úroků. Takže ono je v zásadě levnější si ty peníze na těch osm let takhle "půjčit", než vzít si úvěr jinde a vám to zaplatit co nejdřív. Jo jo, je to naprd, vaše "riziko" je totiž ve skutečnosti docela rozumná investice. A byly doby, kdy to bylo ještě horší, protože ta sazba byla ještě nižší. Tehdy se vážně nevyplatilo platit hned :-)
