Vlákno názorů k článku
Francie zabavila doménu France.com člověku, který ji měl od roku 1994 od hugochavez - Me by zajimalo jestli podle stejne logiky ted...

Co je trochu sviňárna je to, že stát, který s majitelem domény spolupracoval ho nakonec vyvlastnil. Podle mne bezdůvodně.

No to právě není jasné, jestli vyvylastnil, nebo vyhrál spor. Vyvlastnění je veřejnoprávní akt, ve kterém stát uplatňuje pozici moci (nerovné postavení), nemusí proběhnout soud a naopak je potřeba se soudem proti takovému rozhodnutí bránit.

Podle všeho ale nedošlo k vyvlastnění, ale k tomu, že držitel prostě prohrál soudní spor.

K důvodům té "sviňárny" jste si odpověděl sám. Právo se vyvinulo. V začátcích internetu nemohly mít státy formulovanou politiku pro ochranu v digitálním světě. To vše se muselo vyvinout postupně.

To, že současný vlastník s Francií spolupracoval je spíš "PR" trik. Podívejte se na web.archive.com - ve skutečnosti ten web neplnil ani trochu veřejnoprávní roli. Jestli za spolupráci považují např. to, že si vyměnili pár dopisů a domluvili se na pravidlech, co si Francie nepřeje na webu ukazovat (např. porno), pak stejné tvrzení může naopak přisvědčovat tomu, že se Francie roky snažila dohodnout na smírném předání. Tento argument jste vyhodnotil jednostranně, jakkoliv může hovořit ve prospěch obou postojů.

Byly tam provozovany od roku 1994 a francouzsky stat se rozhodl, ze je vyvlastni bez nahrady (nic jineho tento prevod neni).

S tím druhým tvrzením opatrně. Nikde jsem nečetl, že by byla pravomocně zamítnutá nějaká žádost o náhradu.

Pane Miroslave, ve většině věci s vámi souhlasím, ale trošku mě vadí jedna věc. Částečně jste se toho v diskuzi již dotkli, ale vezmu to z jiného pohledu. Dejme tomu, že na svůj soukromý blog napíši článek o Coca-cole. Nadpis článku bude "Coca-cola", případně "Coca-cola zkušenost". Za tento nadpis mě nikdo nemůže obvinit, že porušuji obchodní známku Coca-coly, je to prostě jen nadpis a já mám právo mluvit o Coca-cole. Proč se nebere i název domény jako "nadpis"? Kde je napsáno, že to co je v html tagu H1 není porušením obch. známky a to co je DNSku, tak je porušením? Nechci spekulovat, ale možná v začátcích internetu byly názvy domén zamýšleny také jako unikátní "nadpisy" a nikdo tenkrát nevěděl jak se věci technologicky vyvinou. Ten američan nemohl vědět, že jméno domény se stane ten hlavní identifikátor, kterému se začne dávat takový význam.

Co když Facebook rozjede prodej unikátních klíčových slov. Já si koupím slovo "Coca-cola" a za 20 let se stanou tato klíčová slova tak populární, že to bude hlavní identifikátor na internetu (stejně jako dnes domény). Bude to znamenat, že mě někdo označí za parazita a já přijdu o klíčové slovo "Coca-cola", které jsem si legálně koupil?

Částečně jste se toho v diskuzi již dotkli, ale vezmu to z jiného pohledu. Dejme tomu, že na svůj soukromý blog napíši článek o Coca-cole. Nadpis článku bude "Coca-cola", případně "Coca-cola zkušenost". Za tento nadpis mě nikdo nemůže obvinit, že porušuji obchodní známku Coca-coly, je to prostě jen nadpis a já mám právo mluvit o Coca-cole.

Dobrý dotaz. Na toto se vztahuje, pokud si dobře pamatuji, novinářská licence podle autorského zákona. Pokud byste ale publikaci s Coca-Colou využíval k vlastnímu prospěchu, už to v pořádku není. Např. kdybyste napsal brožurku o Coca-Cole a na konec byste dal reklamu na svůj podnik, že čepuje nejlepší Colu ve městě, skočili by na Vás.

Co když Facebook rozjede prodej unikátních klíčových slov. Já si koupím slovo "Coca-cola" a za 20 let se stanou tato klíčová slova tak populární, že to bude hlavní identifikátor na internetu (stejně jako dnes domény). Bude to znamenat, že mě někdo označí za parazita a já přijdu o klíčové slovo "Coca-cola", které jsem si legálně koupil?

Nikoliv. Bude z toho soudní pře, ve které budete argumentovat, že jste byl první. Druhá strana bude argumentovat, že jste byl sice první, ale nikdo o Vás nevěděl a že oni to samé jméno prosadili naprosto nezávisle, aniž by Vás znali. Pokud chcete mít jistotu, měl byste si ochrannou známku zavčas registrovat. Registrace ochanné známky zajistít, že je informace o této registraci dostupná v celém světě a víceméně máte jistotu, že už bude patřit Vám. (Ale pak se asi nestane, že by ten pojem zpropagoval někdo za Vás).

...novinářská licence podle autorského zákona. Pokud byste ale publikaci s Coca-Colou využíval k vlastnímu prospěchu, už to v pořádku není....

Jakože k tomu abych mohl napsat internetový článek s nadpisem "Coca-cola" (třeba kvůli SEO), tak potřebuji novinářskou licenci? Asi jsem vás nepochopil, protože to by potom každá recenze na internetu na nějaký podnik/výrobek byla protizákonná.

...Pokud chcete mít jistotu, měl byste si ochrannou známku zavčas registrovat....

Tady nevím jestli jsme si rozumněli. Nechtěl bych registrovat ochranou známku. Koupil bych si unikátní "klíčové slovo". Třeba jenom pro SEO. Měl bych velkoobchod nápojů. A postupem času by lidé začali tato "klíčová slova" požívat místo domén. Ochranná známka by patřila Coca-cole, to jim neberu a ani bych se nevydával za Coca-colu jako nějaký podvodník. Pouze by Facebook směřoval návštěvníky podle daného "klíčového slova" na můj velkoobchod nápojů. Takže pokud bychom se shodli, že firmy/stát mají právo na domény (jejichž název nebo část názvu je jejich ochranou známkou), které si zaregistroval někdo jiný, tak by pak měli mít právo i na FB profily, domény 3. řádu, názvy v doméně za lomítkem anebo zmíněná "klíčová slova". Zkrátka to co by získalo na oblibě na to by si začali dělat nárok. Je to správně?

Jakože k tomu abych mohl napsat internetový článek s nadpisem "Coca-cola" (třeba kvůli SEO), tak potřebuji novinářskou licenci?

:), ne to je jen terminus technicus. Prostě když o něčem píšete článek, tak smíte a smíte použít i fotografie. Autorský zákon právě říká, že nepotřebujete žádné souhlasy ostatních osob, pokud děláte práci, která odpovídá té novinářské. Proto můžete např. na ulici natočit rozhovor a zveřejnit ho, v záběru mohou být firmy a další lidé, a nepotřebujete k tomu žádné souhlasy. Prostě zákon na to pamatuje, abyste takovou věc udělat mohl a nemusel nic řešit.

sme si rozumněli. Nechtěl bych registrovat ochranou známku. Koupil bych si unikátní "klíčové slovo". Třeba jenom pro SEO. Měl bych velkoobchod nápojů. A postupem času by lidé začali tato "klíčová slova" požívat místo domén. (...) Zkrátka to co by získalo na oblibě na to by si začali dělat nárok. Je to správně?

Ano, přesně tak to je. Příměr ze skutečného světa: pronajmete si krámek ve Vašem městě. V krámku vybudujete restauraci rychlého občerstvení nazvete ji "Bistro U mostu". Lidi z města si zvyknou chodit na hranolky k Vám. Za tři roky Vám dá majitel nemovitosti výpoveď, vystěhuje Vás. Pak si klidně může otevřít ve stejných prostorách své vlastní bistro, taky ho nazvat "U mostu" a taky prodávat hranolky. Bude žít z reputace, kterou jste si vybudoval. (Obdoba toho, že by si někdo přivlastnil klíčová slova, která jste "vybudoval" Vy).

Pokud si ale myslíte, že je to reálné riziko, musíte dopředu chtít podepsat smlouvu aspoň na 20 let, nebo si krámek odkoupit, nebo si smluvně vymínit, že pronajimatel nic takového neudělá. Ano, taková smlouva bude stát daleko víc peněz, protože pronajímatel zavětří příležitost. A tady už musíte mít vlastní kalkulaci, jestli se Vám vyplatí mít jistotu, nebo jestli raději ušetříte peníze a z ušetřených peněz, kdyby taková situace nastala, si zaplatíte vybudování další značky o tři ulice vedle.

"Proto můžete např. na ulici natočit rozhovor a zveřejnit ho, v záběru mohou být firmy a další lidé, a nepotřebujete k tomu žádné souhlasy."

Ano souhlas, něco podobného bylo i v občan. zákoníku, že podobu(fotografii) člověka lze použít bez souhlasu pro zpravodajské účely. Ale už nesouhlasím s tím, že by u článku o Coca-cole nesměla být reklama na můj podnik (i když vy jste psal o brožuře). Prostě bych jenom napsal SERIÓZNÍ článek o tom co lidi zajímá a mám právo si tam dát reklamu nebo odkaz na můj velkoochod nápojů. Ano, do nadpisu jsem použil reg. značku někoho jiného, ale tím nevzniká vlastníkovi reg. značky právo mi tento článek odebrat.

"Ano, přesně tak to je. ..."

Pokud bychom to měřili podle obliby/návštěv­nosti, tak to by potom mohlo dojít do takového absurdna, že kdyby vyšel novinový seriozí článek na doméně git://muj.git­.com/novinove-clanky/coca-cola o Coca-cole, který by měl třeba tak úspěšné SEO, že by byl ve vyhledávačích na 1. místě, tak by si firma Coca-cola začala na tuto doménovou cestu dělat nárok s argumentem, že za lomítkem a v nadpisu H1 je jejich reg. značka. Ten můj příklad vypadá trochu ulítle, ale ta francouzká doména se také nejmenovala "France", ale http://france.com. Místo http také může být více protokolů a za tečkou více koncovek.

Ten váš příklad s "Bistrem u Mostu" je něco jiného, protože tato ochranná známka patří nájemci nikoliv pronajímateli a navíc tam nový majitel používá reg. značku přímo k identifikaci podniku, není to jen nadpis článku nebo nějaké "klíčové slovo".

Řeknu to jednoduše: Kdyby platilo "http(s)://jméno-podniku.*=iden­tifikace podniku" pak bych 100% souhlasil, aby francouz o doménu přišel, ale kde je napsáno, že zrovna toto je identifikace podniku/státu?

Ale už nesouhlasím s tím, že by u článku o Coca-cole nesměla být reklama na můj podnik (i když vy jste psal o brožuře).

V praxi Vám to Coca-Cola nedovolí a kdyby přišlo na věc, tak vyhraje i soud. Coca-Cola má právo svoji značku nabídnout na propagaci komu oni chtějí - mohou to třeba i prodat. Proto nesmíte parazitovat na jejich jménu. Parazitováním mám na mysli to, že záměrně použijete zavedenou, cennou značku a svůj podnik tím zpropagujete.

Pokud bychom to měřili podle obliby/návštěv­nosti, tak to by potom mohlo dojít do takového absurdna, že kdyby vyšel novinový seriozí článek na doméně git://muj.git­.com/novinove-clanky/coca-cola o Coca-cole, který by měl třeba tak úspěšné SEO, že by byl ve vyhledávačích na 1. místě, tak by si firma Coca-cola začala na tuto doménovou cestu dělat nárok s argumentem, že za lomítkem a v nadpisu H1 je jejich reg. značka

Vy to pořád řešíte po té technické linii. Ale ve skutečnosti jde o to, jestli a) neparazitujete na cizí značce, b) nepoškozujete cizí značku. Pokud nebudete dělat ani jedno, tak se s Vámi nikdo soudit nebude, ani nemá důvod.

Na france.com docházelo k tomu parazitování.

K tomu je poměrně rozdíl jestli máte muj.git.com/clan­ky/france oproti france.com. Je také rozdíl, jestli si na svoje auto nalepíte reklamní samolepku 10x10 cm s Coca-Colou jen tak pro legraci (někdo lepí samolepky na auta), nebo jestli tu samou samolepku přilepíte k reklamě na svůj podnik.

Řeknu to jednoduše: Kdyby platilo "http(s)://jméno-podniku.*=iden­tifikace podniku" pak bych 100% souhlasil, aby francouz o doménu přišel, ale kde je napsáno, že zrovna toto je identifikace podniku/státu?

Chápu, kam míříte, ale v právu právě tato pravidla neexistují. Právo se vyvíjí a stejné situace se posuzují jinak dnes a jinak se budou posuzovat za 10 let. Proto před 15 lety nikoho nepobouřilo, že soukromá osoba drží france.com, ale dnes už ano. Určitě existují i příklady, kdy je veřejné právo naopak dnes vstřícnější k jednotlivci, než bylo před 15 lety.

"Vy to pořád řešíte po té technické linii. Ale ve skutečnosti jde o to, jestli a) neparazitujete na cizí značce,"

V podstatě s vašimi argumenty souhlasím, ale myslím, že právě o tu technickou linii jde v návaznosti na budoucí vývoj.
V praxi by to totiž znamenalo, že každý kdo si nyní registruje doménu nebo cokoliv unikátního (třeba FB profil) nebo i nějaké klíčové slova si musí dávat pozor, aby v názvu nebyla žádná zavedená značka, třeba i název vesnice. A kdo již takovou doménu má, tak se nesmí divit až ji po něm někdo bude chtít. Dnes se státy vlastnící značku "France" soudí o "http(s)://fr­ance.com". Nezaznamenal jsem v této diskuzi žádný argument proč by ve stejné logice nemohly v budoucnu pokračovat spory o:
torent://france.com
photo://france
http(s)://fran­ce.photo
http(s)://photo-france.com
http(s)://face­book.com/fran­ce
http(s)://face­book.com/fran­ce-photo
uplne_novy_in­ternet:$$fran­ce$$on_the_mo­on

To samé platí pro města, obce (vesnice):
http(s)://face­book.com/horní-lhota
http(s)://unas­.cz/horní-lhota
http(s)://pho­to.cz/horní-lhota
http(s)://pho­to.cz/horní-lhota-okres-pelhrimov
unknown://horni-lhota.na-konci-sveta
...

Máte tedy nějaký argument, proč by se tyto soudní spory nemohly rozjet ve velkém? Jak jste správně napsal dřív nikoho nebobouřila france.com v soukromých rukou, ale dnes ano a kdo ví co bude za pár let za starostu v horní lhotě? Třeba taky bude chtít obecní doménu(y) vrátit do obecních rukou.

Máte tedy nějaký argument, proč by se tyto soudní spory nemohly rozjet ve velkém? Jak jste správně napsal dřív nikoho nebobouřila france.com v soukromých rukou, ale dnes ano a kdo ví co bude za pár let za starostu v horní lhotě? Třeba taky bude chtít obecní doménu(y) vrátit do obecních rukou.

No právě z toho důvodu jsou tyto soudy dost složité. Nejde jen o interenet, internet je jen další médium, na jehož půdě se vede boj. Kdysi nebyl knihtisk, pak byl knihtisk ale neexistovala tištěná propagace. Pak přišel rozhlas a televizní vysílání. Vždy doba musela umět zareagovat. Např. v dobách Marconiho se neřešily frekvence - každý si zabral, co chtěl. Pak přišel rozhlas. Pak přišla regulace frekvencí - a také to určitě udělalo těm, kteří je měli zabrané, nějaké potíže.

Pokud bude sporem Nová Ves, pak bude na soudu, aby to řešil. Pokud někdo dělal virtuální vesnici či PC hru a toto zavedl jako pojem, nebude nikdy existovat klíč, jestli by měl doménu nova-ves.cz užívat autor hry, nebo jestli to připadne jedné z asi 10 Nových Vsí v ČR. Obtížnost rozhodování v takovém sporu bude dána právě tím, že jedna ves bude tvrdit, že je historicky nejstarší, druhá že má nejvíc obyvatel a třetí, že je turisticky významným bodem. Autor hry bude tvrdit, že ho to stálo spostu peněz, a že ho nenapadlo, že bude spor s jednou z deseti Nových Vsí.

Proti tomu stojí france.com (.whatever), kde je případ jasný. Ta firma nepoužial pojem "France" náhodou, ale odkazovala právě na tu konkrétní zemi - a tím parazitovala. V tomto konkrétním případě je, podle mě, posouzení poměrně snadné. Teď fabulujme: Horší by to bylo, kdyby se v USA od devatenáctého století např. vyráběl plesnivý sýr, kterému si zvykli říkat "the france" (tedy se členem, narozdíl od státu France). Pak by zde byl druhý, velmi silný právní důvod. Ten název sýru totiž nevznikl jako úmyslné parazitování, ale vyvinul se tradičně v kontextu mládí a tehdejší izolace USA od Starého kontinentu. V takovém případě by, podle mě, vyhrál (měl vyhrát) ten, kdo registroval doménu jako první.

Vím, že lidé chtějí znát "klíč k právu". Ale právo se nalézá před soudy, a soudy mají právě z toho důvodu možnost velkého uvážení. Soudy určitě zvažují víc aspektů, než ty, které jsem vyjmenoval.

Asi bych vlastníka domény france.com docela litoval, kdyby to byl právě tradiční výrobce plísňových sýrů v USA a oni mu tu doménu sebrali. Snad rozumíte, jak to myslím.

"Snad rozumíte, jak to myslím."

Jo rozumím, že soudy přistupují k věcem individuálně, ale když už se řešil podobný soudní případ v minulosti, tak další soudy postupují obdobně. Takže když soud nařídil odebrat doménu někomu kdo si objednal france.com, protože chtěl parazitovat na značce France a měl tam cestovní kancelář, tak je velká pravděpodobnost, že když si objednám horni-lhota.cz, protože chci parazitovat na značce svojí vesnice, tak o doménu také přijdu. Záleží pouze kolik aktivity vyvine starosta vesnice.

Pak je jen otázka, které další digitální služby se stanou oblíbené, aby se vlasníkům značek vyplatilo podávat žaloby. Myslím, že další na ráně by byly FB profily, protože věcně tam nevidím, žádný zásadní rozdíl oproti doménám samotným. No uvidíme jak se to vyvine.

soudy přistupují k věcem individuálně, ale když už se řešil podobný soudní případ v minulosti, tak další soudy postupují obdobně

Naštěstí to není tak zlé. Soudy jsou vázány víceméně jen tím, aby uvažovali o stejných aspektech případu, a pokud se shodují, měly by rozhodovat stejně, nebo podložit argumenty odlišné rozhodnutí. Soudních sporů síly "france.com" asi moc nebude. Soudy sice budou muset uvažovat o stejných otázkách, ale jak odpovědi, tak jejich povážení mezi sebou může dopadnout odlišně.

Myslím, že další na ráně by byly FB profily, protože věcně tam nevidím, žádný zásadní rozdíl oproti doménám samotným.

Kdykoliv může přijít žaloba na to, abyste se zdržel nějaké aktivity, která se dotýká práv druhého. U fyzických osob jsou to osobnostní práva, u firem právě např. ochrana značky. To není žádné specifikum internetu, internetových domén či profilů na službách. Ostatně, za 20 dní začíná platit GDPR, které zpřesňuje a zpřísňuje právě ochranu fyzických osob před tím, aby si s jejich údaji mohli druzí nakládat. To je podobné.

Soudních sporů síly "france.com" asi moc nebude....Kdykoliv může přijít žaloba na to, abyste se zdržel nějaké aktivity, která se dotýká práv druhého."

Práva na papíře jsou jedna věc a soudní praxe druhá. Vzpomínáte jak pár let zpátky vyhrál jeden klient v ČR soudní spor s bankou o vrácení poplatku za vedení úvěrového účtu? Následně se strhla lavina dalších žalob. Ty ostatní soudní spory již nebyly často úspěšné, ale někdy může jeden spor, který prolomí zaběhlou soudní praxi spustit lavinu dalších žalob.