Novinka je psana, jako by to bylo neco pozitivniho, ale ja tam teda nic pozitivniho nevidim.
Ocividne zpusobili skodu svym zakazniku, kteri kvuli prodeji dat museli platit drazsi pojisteni. Cekal bych, ze za to budou nejak potrestani.
Misto toho nesmi 5 let (pak uz je to zase na nich) data prodavat, ale shromazdovat je vesele muzou dal.
A uplne nejlepsi je, ze potvrzenim nejakyho formulare se spoustou malych pismenek jim dam souhlas o me data sbirat na dalsich 20 !!! let.
Je pravda, že těch států, které mají zákon na ochranu dat, je v USA už asi 20, ale oproti GDPR jsou poněkud "vykastrované". GDPR povoluje jen opt-in, zatímco americké zákony i opt-out. Zároveň třeba CPRA se vztahuje jen na firmy s obratem přes 25 milionů dolarů a podnikající v Kalifornii a jsou tam ještě minimální počty uživatelů, podílu tržeb z dat na celkových tržbách firmy, takže stačí udělat vhodnou strukturu firem a data broker z toho jednoduše vyklouzne. GDPR se vztahuje na všechny subjekty zpracovávající osobní údaje občanů EU bez ohledu na sídlo, tržby, počet uživatelů apod.
USA jsou opravdu naprosté Eldorádo, co se týče sběru a prodeje dat. Tam se naprosto nepokrytě obchoduje s identifikovatelnými daty. Když třeba chce církev zjistit, jestli jsou její kněží gayové, stačí zaplatit. Soukromí téměř kohokoliv tam má cenovku pár tisíc dolarů.
20. 1. 2025, 20:49 editováno autorem komentáře
Myslím, že praxe mluví sama za sebe. Zatímco v USA je obrovský trh s daty uživatelů a to běžně i s jednoznačně identifikujícími, v Evropě tohle neseženete nebo mnohem obtížněji. Ukažte mi jediný příklad z Evropy, kdy si mohl někdo od někoho nakoupit data v takové kvalitě, že byl schopný z nich identifikovat konkrétní lidi a rekonstruovat jejich pohyb a chování.
To ze nejsou data nabizena verejne nema nic spolecneho s tim, zda jsou nebo nejsou sbirana (jsou a sbiraji je vsichni), coz jednoznacne dokladuji opakovane uniky tech dat ze?
Tudiz ano, praxe mluvi sama za sebe. Naposledy treba lokalizacni udaje vsech elektroaut celeho koncenu VW, tudiz vcene skodovek ze? ...
Nijak nesouhlasím se sbíráním dat, jak to aktuálně probíhá u chytrých aut, ale teda vidím diametrální rozdíl mezi tím, když ta data zůstanou u daného vendora a když je ten vendor prodává dál naprosto komukoliv, kdo nabídne peníze.
V EU se můžeme bavit o tom, jak by ta sesbíraná data šla teoreticky zneužít, v USA to není teorie, ale běžná praxe.
Já jsem netvrdil, že v EU se neobchodují data o uživatelích, nakonec dělá to každý reklamní systém. Tvrdím, že v EU jsou pro to obchodování mnohem tvrdší pravidla. Např. na tu anonymizaci, kdy z těch prodávaných datasetů nemůžete identifikovat konkrétní uživatele. Avast tvrdil, že v jeho případě to nešlo, bylo tam myslím nějaké podezření na to, že by to mohlo jít, ale důvod, proč Avast dostal pokutu je, že uživatele uvedl v omyl. Když s tím souhlasili a udělali "opt-in", což je na rozdíl od USA povinnost, tvrdil jim, že jsou to jen analytická data na zlepšování služby. Za tuhle lež dostal pokutu. Ne za to, že by někomu prodával identifikující data.
Rozdíl je v tom, že zatímco v EU jsou ta sbíraná data varovný prst, že ač jsou ty datasety anonymizované, pořád tam existuje možnost, že z toho dokáže někdo někoho identifikovat, případně to propojí s jinými anonymizovanými datasety a díky tomu se mu to povede, tak v USA je tohle běžný byznys.
Samozřejmě. Ostatně řídí se tím i ti američtí data brokeři. Data sety o občanech EU u nich prostě nekoupíte. Pokud jsem viděl nějaké soustavnější porušování GDPR, byly to většinou menší subjekty, pro které data uživatelů nepředstavují podstatnou část byznysu a oni ani pořádně netuší, co mají dělat. Takovéto, když na stránkách společně s komentáři ukládají IP adresy, aniž by si vyžádali souhlas apod.
Tak pojišťovna není zaopatřovací ústav. Je to firma, která chce vydělávat. To je naprosto legitimní a jediný funkční přístup.
Na druhou stranu se musí chovat v rámci zákona. V EU by jim naštěstí zatím tohle neprošlo. Otázkou samozřejmě je, kdy se pojišťovny začnou i u nás domáhat informací z povinně instalovaných černých skříněk v autech a EU jim vyhoví a ještě to lidem prodá s tím, že to dělá v zájmu zvýšení bezpečnosti na silnicích.
21. 1. 2025, 09:46 editováno autorem komentáře
> Tak pojišťovna není zaopatřovací ústav. Je to firma, která chce vydělávat. To je naprosto legitimní a jediný funkční přístup.
To přestává platit, pokud služeb nějaké takové firmy musíš využít (buď proto, že je třeba pojištění vyžadováno zákonem, nebo proto, že je nějaká taková služba de-facto nutná pro běžné fungování ve společnosti)-
Tesla mi jednou za pár dní dupne na brzdu (phantom braking), a v driver score (který to auto v reálném čase počítá) za to mám demerit :-)
V US přímo podle tohoto čísla počítala premium Tesla Insurance. Software Tesly v autě udělá chybu, jinej jejich software si to zapíše, a nakonec to další software vyfakturuje, a člověk na to jen může koukat :-)
Rizikové chování se těžko posuzuje s dostatečnou objektivitou. Pokud budete jezdit hodně po velkém městě, zcela jistě častěji budete prudce brzdit, i tu a tam nějaký předpis překročíte, než když dvakrát týdně zajedete po okresce na nákup. Pro pojišťovnu je samozřejmě zajímavější ten, kdo platí 80 % částky, ale jezdí 5x méně na venkově, než ten, kdo jezdí ve městě. Ale je to skutečně spravedlivé k rizikům, která způsobuje řidič, nebo je ta rizikovost dána externími vlivy?
Ono totiž úvahami, jaké vedou pojišťovny, dojdete k tomu, že nejbezpečnější řidič je ten, který neřídí, a ještě k tomu bydlí na venkově. Ale je skutečně nejbezpečnější, nebo jen nežije v rizikovém prostředí?
Paradoxně pak nevyježděný venkovský řidič, který je podle tabulek nejbezpečnější, má plné ruce práce zvládnout řízení ve velkém městě. A je tedy bezpečnější, nebo ne?
Myslím, že si pletete to, co nám pojišťovny vnucují: že zaměňují nerizikovost za ziskovost. Neustále nám vnucují měřítka, která nás mají přesvědčit, že nejlevnější pojištění budeme mít, když nejlépe nebudeme vůbec jezdit. Já si naopak zase myslím, že bez ježdění je sebelevnější pojištění drahé.
Rizikovost v principu se ziskovostí souvisí a logickým cílem pojišťovny je rizikovým řidičům se vyhnout a logickým cílem zodpovědného řidiče je najít si pojišťovnu, která ho adekvátně odmění. Je defakto v zájmu zodpovědných řidičů sdílet svá data (za specifickým účelem) a dostat tak slevu.
A je úplně jedno, jestli je rizikovost způsobená chováním řidiče nebo jeho prostředí - důsledky pro pojišťovnu a řidiče jsou stejné.
Nevyježděný řidič jedoucí do významně agresivnějšího prostředí je statistická chyba. Kromě toho i takové informace můžou mít pojišťovny k dispozici a taky je vyhodnocovat.
... a není to nic nového - třeba na životní pojištění se snad od začátku vyhodnocuje rizikovost - zda člověk kouří, je obézní, atd. U nemovitostí a záplavových zón je to podobné. U aut tomu jen doposud chyběla data - teď ta možnost je, tak toho pojišťovny využívají.
Ano, ekonomický zájem pojišťovny je přesně takový, jaký píšete. Ale v tu chvíli dojdete k tomu, že dřív nebo později vznikne takřka absolutní korelace rizik (ziskovosti) s pojistnou částkou, a dojdete k tomu, že spořit si na nehody je stejně drahé nebo levnější (o režii a zisk pojišťovny), než si platit pojistné.
Řidič, který odjezdí 20x víc kilometrů a rozveze 20x víc zboží, osob, zásilek nebo čehokoliv, není reálně rizikovější než řidiči, kteří tuto činnost nevykonávají. Zcela jistě by si pojišťovna nepřála, aby profesionální řidič, který má 3x víc nehod za rok, než amatér, pověsil řízení na hřebík, a jeho místo zastali ti amatéři, kteří by ve výsledku způsobili 15x víc nehod. Přitom ale cenová politika pojišťoven přesně tomu odpovídá. Ale proti tomu by měl právě zasáhnout zákonodárce, a určit pravidla hry, která dávají smysl společnosti, ne jen ekonomickým zájmům pojišťovny.
U životního pojištění je regulace poměrně přísná. Například pojišťovny nesmí rozlišovat muže a ženy, ačkoliv jsou ženy statisticky výrazně méně rizikové. U nemocí se musí jednat o konkrétní diagnózy stanovené předem, a co se týče kouření nebo obezity, jsou považovány za nemoc. Pokud ji nemáte v době sjednávání, ve výlukách nebude. Nově pojišťovny musí pohlížet na vyléčené z rakoviny tak, jako by ji nikdy neměli - podle druhu rakoviny jsou stanoveny roky od záchytu, kdy už je pacient považován za vyléčeného.
U záplavových oblastí Vám pojišťovna může odmítnout sjednat pojistku, ale nesmí vypovědět už uzavřenou. Tj. musí jít o riziko, o kterém v době sjednávání mohla vědět pojišťovna, i pojišťovaný, a ne až později objevené riziko. (Myslím, že vypovědět smí, pokud plnění přesáhne kumulativně dvacetinásobek pojistné částky - tj. ten limit, kdy smí pojišťovna vypovědět rizikovou pojistku je vysoký).
Takže myslím, že nemáte příliš pravdu, resp. neznáte asi detaily pojistných smluv a zákonů, které právě narovnávají smysl pojištění, aby kryl rizika, a ne jen postupně dával pojišťovně do ruky lepší a lepší podklady pro vyloučení rizik.
> Ale v tu chvíli dojdete k tomu, že dřív nebo později vznikne takřka absolutní korelace rizik (ziskovosti) s pojistnou částkou
To je v principu cíl a takhle se chovají nejen pojišťovny, ale všichni racionálně myslící lidi (pominu-li to, že u lidí je často v nějaké míře vliv iracionální).
> , a dojdete k tomu, že spořit si na nehody je stejně drahé nebo levnější (o režii a zisk pojišťovny), než si platit pojistné.
To je vždycky. Úkolem (službou) pojišťovny není snížit cenu rizika (finanční perpetuum mobile), ale zabránit finančnímu zničení rizikové osoby v případě, že k události dojde. Z principu musí rizikové osoby zaplatit úhrně stejnou částku jakou je škodu, plus něco navíc na provoz a zisk pojišťovny.
> profesionální řidič, který má 3x víc nehod za rok, než amatér, pověsil řízení na hřebík, a jeho místo zastali ti amatéři, kteří by ve výsledku způsobili 15x víc nehod. Přitom ale cenová politika pojišťoven přesně tomu odpovídá
Zdroj? Nemyslím si, že by profesionální řidiči platili lineárně úměrně, co běžní řidiči. Tahle data jsou taky k dispozici a předpokládám, že pojišťovny se chovají racionálně a dokáží si takový vliv spočítat. A tahle data jim to právě umožní hodně přesně - do této chvíle to bylo jenom o slibech zákazníka, teď mají (můžou mít se souhlasem) k dispozici úplně všechno, včetně těch případů, kdy jezdí jenom rozvoz z místní hospody a každý měsíc si zajede do velkoměsta a vrací se v pět ráno s dvaceti smyky při nulovém provozu...
Jestli by pojišťovna měla mít šanci ze smlouvy vycouvat? To je otázka - když někdo začne kouřit, asi má smysl zvýšit životní pojistku. Pokud někdo začne využívat auto jiným způsobem (víc jezdí, rizikovější místa, nebo prostě začne chlastat a jezdit rizikově), měla by se smlouva změnit. Smlouva se uzavírá za specifických podmínek a pokud se podmínky změní, měla by se změnit i smlouva.
20. 1. 2025, 22:28 editováno autorem komentáře
Pojistná smlouva je takzvaná smlouva odvážná (terminus technicus). U ní se naopak s určitou nejistotou počítá. Pokud tvrdíte, že cílem pojistné smlouvy je naopak navázat její průběh na platby, přestane být pojistná smlouva tím, čím je, a stala by se de facto spořením na krytí událostí.
Nikdo samozřejmě nebrojí proti tomu, aby pojišťovny vyhledávaly a odmítaly plnění při hrubé (tj. vědomé) nedbalosti, přicházely tresty u úmyslu (pojistné podvody). Je tedy jasné, že pokud začnete na sněhu driftovat, nebo jedete pod vlivem alkoholu či drog, nebo závodíte na semaforech, je na místě plnění krátit, vyloučit, nebo i vypovědět smlouvu. Mělo by však vždy jít o velmi hrubé vědomé porušení pravidel, nebo systematické vědomé rizikové chování.
My se ale zde bavíme o tom, že pojišťovna chce postupně zjišťovat, kdo je výdělečnější klient - což je zcela něco jiného. Prvně popsané je kauzalita - zachováš se špatně, pak za to zaplatíš. To druhé je korelace - nezachováš se možná ani špatně, ale nevycházíš finančně, tak tě nechceme.
V důsledku dojdete k tomu, že pojišťovna míří k tomu, že každý klient jednotlivě má být ziskový - a to jistě chápete, že skutečně cílem pojistného byznysu není. Cílem pojištění je definovat okruh chyb, kterých se lidé dopouštějí bez zlého úmyslu či hrubého zanedbání, a tyto lidské chyby rozložit mezi zákazníky v platbách a v plněních.
Můžete se na to dívat také jinak: garantem řízení a provozu je u nás stát. Ten tvoří předpisy, vydává řidičské průkazy, pokutuje chyby, nebo dokonce pozastavuje či odebírá právo řídit. Pokud stát říká, že řidič je způsobilý řídit, proč by neměl být způsobilý být pojištěný? A platí to i naopak: pokud stát zjistí, že řidič pozbyl způsobilosti řídit, odebere mu řidičák, a pojišťovně riziko ubude (auto je možná pojištěné dál a někdo jiný s ním jezdí, ale řidič je vyřazený ze hry).
Proto bych nedovoloval pojišťovnám segmentaci řidičů nad rámec toho, co hodnotí stát, vzniká tím jakési společenské schizma, které reálně není ve prospěch pojištěných. Ve skutečnosti nezískáváte slevu za dobré řízení, ale pojišťovna získala prostor a argumenty pro zdražení. Pochopitelně ale pojišťovna bude tvrdit, že máte nálož slev, abyste se cítil dobře.
Především ale bude docházet k tomu, že prakticky každému řidiči pojišťovna vynajde nějaké riziko. Jeden jezdí rizikovou značkou auta, druhý jezdí v rizikovém městě, třetí je v rizikovém věku, čtvrtý má zvýšený počet nehod (bez ohledu na to, že najezdí nadprůměrné kilometry - tj. více kilometrů, logicky více nehod), a tak dále.
Ve firmě jsme měli flotilu, kde se nám pojišťovna každý rok snažila zvýšit pojistné o uběhlé nehody, s tím, že flotilová pojistka musí být vždy zisková. Nad tím mi zůstával rozum stát. Pokud by měla flotilová pojistka zůstat vždy zisková, pak nemá firma důvod si flotilové pojištění zřizovat - a může si rovnou ty peníze spořit (a investovat a úročit) sama, a ještě jí ten "zisk" zbyde. Nebo jsem se setkal s pojišťovnou, která celé firmě brala bonus za jednu nehodu - i když bylo pojištěno několik desítek aut. Ne, že by sebrali bonus pro jedno auto, ale hned pro všechny :-). Takže vlastně čím víc aut pojistíte, tím máte větší jistotu, že na bonus nedosáhnete.
Jo, vzniká mnoho paradoxů, a přitom by stačilo zákonem určit hranice, co smí pojišťovna zahrnovat do kalkulace.
A to nemluvím o tom, že od té doby, kdy se povolily bonusy na povinném ručení, lidé ujíždějí od malých nehod - například škrábanců na parkovišti. Ty tam jsou doby, kdy si lidé nechávali za stěračem lísteček s kontaktem.
L.: "Ti zákazníci si způsobili škodu sami svým rizikovým chováním." - a ve zpravicce se pise: "co řidič poslouchá v rádiu". Takze hudebni vkus je rizikove chovani? A ses si jisty ze pojistovny budou zvysovat pojistku jen tem co poslouchaji metal na plne kule, nebo se do toho pocita i Bachova osudova? A co melodicke depresivni chansony - je to rizikove nebo ne? Ale nejhorsi pisnicky podle me budou lidovky - treba "Smrt plave po vodě", to je rovnou na desetinasobne zvyseni pojistky pro vsechny obyvatele pobrezi.
Oni nevyhodnocují jestli je ta či ona píseň depresivní. S těmi daty pracují zcela určitě statisticky: třeba tak, že kdo poslouchá metal, vychází statisticky jako dvakrát horší řidič než posluchač dechovek a podobně. Technciky (a pojistně) vzato to má naprostou logiku. V praxi vzato je to dost hloupé. Statistika sice je statistika, ale člověk by neměl být jenom statistika.
Je to záměna korelace s kauzalitou. Metal klidně může korelovat s nebezpečným řidičem, ale zároveň neplatí, že posluchač metalu zavinil tu či onu konkrétní nehodu s větším zaviněním. Je to velmi častý jev, že lidé zaměňují korelaci s kauzalitou (např. mezi přistěhovalci je více zločinců ergo přistěhovalec je dopředu "větší" zločinec). Pojišťovna to samozřejmě rozlišovat dokáže, ale bravurně tuto lidskou chybu využívá k tomu, aby v rámci marketingu lidem podstrčila, že "odměňuje zodpovědné řidiče".
Pojistná matematika je samozřejmě podstatou věci. Je naprosto fér, když Vám pojišťovna vysvětlí, že na vrcholu hory Vám chatu nepojistí proti vichřici. Tam dokážete pochopit a posoudit takové vysvětlení.
Něco úplně jiného je, když přijdete jako řidič (v zemích, kde se pojišťují řidiči a ne auta) pro pojištění, a pojišťovna na Vás vybafne částku o 30 % vyšší než kterou před minutou nabídla Vašemu spolužákovi, a Vy se nikdy nedozvíte, jak tomu došla. A nakonec třeba zjistíte, že pojišťovna z Vašeho auta sesbírala, že posloucháte metal, a že posluchači metalu mají o 30 % vyšší nehodovost.
I pojistná smlouva musí být do jisté míry jasná, čitelná a intuitivní. Už jen kvůli tomu, aby pojišťovanému umožnila změnit své návyky, jakkoliv korigovat rizikové faktory. Dále by pak ten rizikový faktor měl být objektivní - na vršku hory skutečně zcela jistě víc fouká, záplavové oblasti jsou zakreslené v mapách podle zkušeností a modelací. To, že posloucháte metal ale skutečně neznamená, že jste konkrétně Vy rizikovým řidičem.
Podobně ošemetné jsou telemetrie. Prudké brzdění prostě častěji nastane tomu, kdo jezdí ve městě, v dopravní špičce, než tomu, kdo na venkově dojede dvakrát týdně na nákup. Přesto to neznamená, že ten první je horší řidič, než ten druhý. Ten druhý by v dopravní špičce možná reagoval ještě hůř. V tu chvíli se dostáváte k tomu, že pojišťovna nebere v potaz jaká rizika přivozujete nedbalostí, ale penalizuje Vás za to, že jezdíte v horších dopravních podmínkách. Z hlediska pojišťovny taková segmentace smysl samozřejmě dává, ale z hlediska celospolečenského (které má stát chránit) takové rozlišení už smysl nedává.
Z hlediska statistiky to samozřejmě logiku má, proti tomu nebrojím. Ostatně, přečtěte si to od začátku, kde vycházím z toho, že je nutné, aby tato pravidla právě určil zákonný rámec. Pojišťovnám je totiž jedno, jaká pravidla platí - jsou schopny spočítat své fungování za libovolných pravidel. Logicky se ale nemohou chovat hloupěji než jejich konkurent. Taktéž se tedy logicky snaží získat co nejlepší data a umět je co nejlépe vyhodnotit. Pokud ale zákon určí, kde je hranice za kterou pojišťovny jít nesmí, všechny se tomu přizpůsobí.
Nyní postupně dochází k tomu, že pojistitelný zůstává vlastně jen ten, kdo to příliš nepotřebuje. Ten, na jehož straně stojí nízká rizika, a který platí a nečerpá. To pak ale ztrácí smysl celého pojišťovacího konceptu.
U životního pojištění už zákonodárci rámec velmi silně upravili. Pojišťovny například nesmí rozlišovat mezi muži a ženami, ač jsou ženy jednoznačně méně rizikové, nesmí zohledňovat (k tíži) vyléčené nemoci včetně vyléčené rakoviny, nesmí vypovědět uzavřené smlouvy po změně zdravotního stavu atd. Kdyby tato regulace nepřišla, životní pojištění by se postupně stalo nevyužitelné.
Takže ano, hovořím, že musí - protože mě nezajímá, co je za současných pravidel výhodné pro pojišťovnu, ale více mě zajímá jaká pravidla by bylo vhodné nastavit, aby pojištění zůstalo použitelnou službou pro širokou veřejnost.
Celé to popírá smysl pojištění. V případě havárie, ve většině případů jde o chybu řidiče - tj. o rizikové chování v důsledku nedbalosti (nikoliv v důsledku úmyslu). Pojištění se pořizuje právě proti těmto rizikům. Pokud pojišťovny veškerá rizika eliminují tím, že je vyloučí z pojištění, pak pojištění přestane sloužit svému účelu.
Zákonodárci by měli naopak co nejvíc omezovat pojišťovny v "segmentaci rizik", aspoň co se týče těch subjektivních (vliv člověka, způsobu užívání apod.), a ponechat jen objektivní (cena pojištěného majetku, rizika plynoucí z podstaty věci - např. záplavové oblasti).
Prodávat telemetrii je - byť by to bylo se souhlasem - naprostá prasárna. Paradoxně se lidem vymstí, i těm, kterým bude z počátku nabídnuta sleva. Toto ale nejde ošetřit jinak, než zákony.
Takze dle tveho nazoru by mela pojistovna vyplatit stejnou castku bez ohledu na to jestli pravidelne ridim pod vlyvem alkoholu nebo ne? Kdyz mam zakaznika ktery byl nekolikrat pristizen u rizeni pod vlyvem alkoholu tak pro me jako pojistovnu je riziko daleko vyssi, tudiz chci vyssi mesicni castku od takoveho zakaznika.
Vy se domníváte, že lidé požívají alkoholické nápoje z nedbalosti?
Striktně vzato je požívání alkoholu nebo drog bráno jako vědomá nedbalost, nebo jako nepřímý úmysl. Doufal jsem ale, že inteligentní jedinec pochopí smysl zhuštěného textu, aniž bych musel vypisovat celou kaskádu switch / case případů.
Například nesmyslná segmentace je podle trvalého pobytu. Řidič ve velkých městech má větší riziko havárie, ale nikoliv tím, že by byl horším řidičem, ale protože prostředí (tedy externí, nahodilé vlivy) způsobuje více nehod. Paradoxně, řidič z malého města je (podle všeho) o něco rizikovější, pokud vjede do velkého města - přesto některé pojišťovny toto dosti nesmyslně bonfikují.
Havarijní pojištění z podstaty věci není o nešťastné náhodě. Dovolím si hodit do placu, že 99 % havárií můžete nazvat přinejmenším nedbalostí (nepřiměřená rychlost počasí a stavu vozovky, nedostatečný odstup, nedostatečný odpočinek, nesoustředění se). Všechny nehody, u kterých lze určit viníka, můžete zároveň vyloučit z definice nešťastné náhody. Těch skutečných nešťastných náhod, kdy dojde k souběhu tolika externích okolností, kterým nelze při rozumné míře opatrnosti předejít a nelze spravedlivě nikoho určit za viníka nehody, je naprosté minimum.
Ale ono se muze stat, ze jako vinika urci vas - i kdyz skutecnym pachatelem bude nekdo jiny, staci jen kdyz nebudete mit sanci tuto skutecnost prokazat. Aneb policie "objektivne" uvidi jen tu vasi hromadu plechu, kamery jak na potvoru budou koukat jinam... a ten, kdo tu situaci doopravdy (myskou) zpusobil je uz davno v trapu. Jak dokazete, ze jste nehodu nezpusobil (pokud nemate kameru)? Kdyz jedine, co zbyva je vase tvrzeni... ale take nemusi. Ono i ten policajt se s tim nechce moc crcat, zeano...
Policie neurčuje vinu. Pouze protokoluje, pokud účastníci nehody dobrovolně souhlasí s tím, kdo je viníkem a kdo případně poškozeným. Pokud jako účastník nehody takový souhlas nevyslovíte, policie to zaprotokoluje, a o vině rozhoduje úřad obce s rozšířenou působností, případně nebo v dalším stupni soud. Velmi často pak úřad / soud skončí tak, že viník není určen. (Ne, skutečně nemusíte dokazovat, že jste nehodu nezpůsobil, naopak zavinění se musí prokazovat Vám.)
Pokud jste pachatel Vy, tak je Vám jedno, jestli ten druhý má havarijní pojištění nebo čeká. Je docela běžné, a přibývá případů, kdy ani jedna strana nesouhlasí se zaviněním, a úřady viníka neurčí - a v tu chvíli prostě nic ze zákonného pojištění odpovědnosti vypláceno není. Začalo to přibývat od doby, co zákonodárce povolil pojišťovnám u povinného ručení uplatňovat bonusy a malusy. Od té doby řidiči dělají špinavou práci pro pojišťovnu - aby nepřišli o bonus, raději popírají vinu (v zásadě Vás to nic nestojí).
Tak znovu, my se bavime o situaci, kdy skutecny vinik zmizi. Proste vam tam nekdo hodi mysku, vy v ramci snahy zabranit kolizi se dostanete do situace, kdy v realu to auto rozflakate a nedohleda se zadny zaznam prokazujici, co se doopravdy stalo. Mate dve moznosti, bud to vzit teda na sebe a skodu rychle s pojistovnou vyporadat... a nebo se roky tahat po soudech s nevalnym vysledkem, kdy budete mit mozna v ruce pro dobry pocit papir, ze jste nevinnen. Co to zmeni z pohledu pojistovny? Vlastne nic. Ten "bonus" si tezce vykoupite i tim, ze realna hodnota penez se za ty roky cekani na formalne spravedlivy vysledek dost klesne.
U havarijního pojištění pojišťovna neřeší zavinění. Jediné, co ověřuje je, že a) nemůže být plněno z jiného pojištění (povinné ručení druhého, majetkové pojištění - např. když vám na auto spadne taška ze střechy), b) že nemůže vyplacené plnění regresovat na viníkovi, c) že nenastala okolnost vylučující plnění (např. alkohol za volantem). Pokud své pojišťovně nahlásíte, že jste narazil autem do stromu, tak Vám z havarijního pojištění vyplatí škodu, ať už jste z pohledu zavinění viníkem, či obětí někoho neznámého, nebo shody náhod.
Vyhýbání se určení viny se týká výhradně povinného ručení (tj. nikdy nejde o Váš vlastní prospěch). Vy už máte ze své havarijní pojistky dávno uhrazeno, zatímco ten druhý se marně domáhá toho, že jste viníkem. (Ne, skutečně tím, že po své pojišťovně žádáte plnění, neuznáváte vlastní zavinění, pouze hlásíte škodu.)
Jasne ze vyplati... ale to jste si sam preskocil tu pasaz s bonusy/malusy. A diskuze zapocala tim, ze jste sam argumentoval tim, co je ci neni nestastna nahoda. Ne, vsechno neni nedbalost, that's point....
Jak to muzete vedet? To je fakt subjektivni dojem. V provozu mj. dost casto vidite situace, kdy nekomu, kdo si drzi bezpecnou vzdalenost se nekdo do ty mezery nacpe stylem, ze to vnima jako "prilezitost". Pri prejizdeni z pruhu do pruhu se dost casto kasle na to, ze ridic co prejizdi nesmi ani omezit. Proste dotycnej jede a nacpe se tam. Aneb vy se muzete celkem snadno ocitnout v situaci, kdy tim "nedbalym" muzete byt vy sam....
Ano, přesně tak. Proto říkám, že pojišťovna nemá nedbalost vylučovat z plnění. Havarijní pojistka je z převážné části na to, aby kryla nedbalost.
Mimochodem, ten druhý řidič se tam nemá co cpát, ale vy zároveň musíte umožnit předjetí - i když předjíždí nepředpisově, i zachovat se tak, abyste snížil rizika - opět, i když je ten druhý v neprávu. To, že se Vám někdo snaží nacpat před auto je samozřejmě jeho přestupek, ale nevylučuje to Vaši povinnost přibrzdit v zájmu bezpečnosti dopravy. Takže Vámi uvedený příklad je opravdu taktéž nedbalost.
Tak jasne, ze to do nej nenapalite. Ale uz minimalne chvili ani tu bezpecnou vzdalenost nemate... jen proto, ze ten kr*t*n se vam tam musel na silu nacpat. Co kdyz se v ten moment neco stane a vy nedobrzdite? Opravdu je nedbaly ten, kdo tu bezpecnou vzdalenost mel do chvile, nez kr*t*n zacal uradovat?
To, ze se ve spouste pripadu nahodou nic nestane je asi tak jako hrat ruskou ruletu. Ne, vsechno v realu neni ta nedbalost, jak se tu snazite porad navlikat. Malokdo se asi chce zabit, takze udela vse pro to, aby kolizi predesel. Ale i to muze skoncit nehodou - trebaze s mensi skodou - uz jen proto, ze cokoliv, co je jenom plech je vzdycky mensi skoda, nez kdyz u toho nekdo umre.
No vidíte, a to už jste přesně u toho, že označovat něco za nedbalost je velmi ošemetné, protože průměrný řidič skutečně nemá 100% koncentraci po 100% jízdní doby, trpí náladami, únavami, nemocemi a spoustou jiných lidských vlastností, které lze zároveň označit jako zcela běžné, a zároveň i jako nedbalost.
Tím se vracíme k mému prvnímu příspěvku, kdy říkám, že havarijní pojištění je zejména o krytí toho, co se dá skoro vždy označit za nedbalost, a jen málo případů lze s jistotou označit za nešťastnou náhodu. Zatímco Vy tvrdíte, že byste to za nedbalost neoznačoval (já taky ne), tak já upozorňuji na to, že pojišťovna může postupně za nedbalost označit prakticky cokoliv, a s pomocí dat o Vaší jízdě, i hromadných dat zahrnujících zcela jiné situace odůvodnit, proč zrovna Vás nepojistí, nebo s velkým příplatkem. A to považuji za nežádoucí, popírající smysl pojištění. Z pojištění by měly být vyloučeny jen hrubé nebo opakované nedbalosti, a samozřejmě úmysl.
20. 1. 2025, 21:14 editováno autorem komentáře
Nikoliv. Kdyz si drzite bezpecnou vzdalenost a nejaky kr*t*n, co podjizdi pres dva pruhy se vam nahle zjevi pred cumakem, tak to nedbalost toho, kdo si tu bezpecnou vzdalenost drzi... proste neni. Uz jen proto, ze oci vzadu proste nema nikdo, takze ocekavat ze postrehne neco v ruzku zrcatka je cira naivita - co k objektivnimu zhodnoceni nekoncentrace a nedbalosti ma kilometry daleko.
Asi mi nerozumíte. Přijdete na pojišťovnu, že máte auto na plechy. Zjistí, že jste naboural do zařazujícího se vozidla, které ale bude popisovat situaci jinak, než Vy. Pojišťovna v ten okamžik neví a nebude rozhodovat kdo je viníkem. Pokud by pojišťovna měla nárok nevyplatit pojistku při nedbalosti, stačilo by pojišťovně jen zpochybnit Vaše chování v průběhu nehody a prohlásit i o Vás, že nesete díl viny. Ať už si myslíte, že je to pravda, nebo ne. A proto tvrdím, že havarijní pojistka musí (nadále) krýt i běžnou nedbalost. Právě proto, aby se nezačalo stávat to, že pojišťovny budou Vaše vlastní chování označovat za nedbalé a tudíž nevyplácené.
A ja tvrdim, ze ne vsechno, co vypada jako nedbalost je skutecne nedbalost toho, kdo je dle zdanlive "objektivnich" metrik jako nedbaly oznacen. Protoze se holt pracuje s narativem, ze co neubrzdis, to neukecas. Ale kdyz vam tam tu mysku nekdo bezohledne hodi, tak se do neubrzditelne situace dostanete ani nevite jak, zeano...
Ano, s tím souhlasím, jen jsem poukazoval na to, že pojišťovna nepotřebuje ani určit viníka. Stačí, když zpochybní okolnosti důležité po vyplacení plnění. Pokud se to pojišťovnám umožní. V tomto ohledu správní určení viníka nesouvisí s tím, jak to posoudí pojišťovna. Pak se stávají takové paradoxy, že třeba přestupkové řízení (trestní soud) určí viníka, zatímco v civilním právu nedokážete svůj nárok prokázat. Vůbec totiž neplatí, že se pojišťovna musí nutně řídit výsledkem protokolace u policie, nebo přestupkovým či trestním soudem. Pojišťovna může mít odlišný názor, a bduete to Vy, kdo se v takovém případě bude soudit o plnění, a budete to Vy, kdo bude muset unést břemena tvrzení a důkazů.
Proč by se měly dopravní nehody vyšetřovat? Jedná se o čistě občanskou záležitost - jeden způsobí škodu druhému. Vztah je osoba - osoba. Stát do toho zasahuje jen v tom smyslu, že mnohdy zjistí přestupek nebo trestný čin, a ten navíc k tom pokutuje. V mnoha zemích ale k nehodám policie vůbec nejezdí, protože to prostě není považováno za veřejný problém, ale problém čistě soukromého práva.
Treba proto aby se zjistilo realne zavineni? Kdyz spadne letadlo, muze za to pilot. Tecka. ... jednoduche, a levne ze?
Jenze u toho letadla se treba zjisti, ze nejaky technik neutahl kola ... nebo na ne pouzil vadne srouby, nebo nekdo pouzil spatny asfalt na drahu ... pripadne vsechno dohromady, takze s tim piplot nemoh nic delat. Zatimco u auta se rekne, ze ridic ma predvidat uplne vsechno.
Znovu: policie je orgán vynucující veřejný pořádek. Pokud do někoho nabourám, k žádné veřejné újmě nedošlo. Jeden člověk poškodil majetek druhého. Jako když ponesu štafle a vysklím sousedovi okno. Ani k tomu nevoláte policii, protože se jedná o soukromoprávní problém.
Proto se nehody nevyšetřují, policie maximálně protokoluje situaci. Vyšetřuje se jedině, pokud během protokolování policie nabude podezření, že se s tím současně pojí nějaký přestupek nebo trestný čin. Když s vinou nesouhlasí ani jeden účastník, předává se to na rozhodnutí obci. Velmi často obec nedokáže určit zavinění (z hlediska spáchání přestupku) a po třech měsících věc odloží. I když ale obec určí toho, kdo spáchal přestupek, stále to neznamená, že existuje mezi přestupkem a škodou příčinná souvislost, takže pojišťovna se tím vůbec nemusí řídit.
Proto v nemalém počtu zemí vůbec policie nehody neřeší (pokud nedošlo k újmě na zdraví), a je prostě na účastnících nehody, aby si svoje soukromoprávní problémy vyřešili mezi sebou.
Myslím, že ale především do sebe pletete vyšetřování přestupku a zjišťování odpovědnosti za škodu. Veřejná moc (policie, úřad) neřeší odpovědnost za škodu, ale pouze ten přestupek.
"Pokud do někoho nabourám, k žádné veřejné újmě nedošlo"
To je ale nehoraznej blabol ...
Pokud jedu 300km/h tak sem nikomu zadnou skodu nezpusobil, a dost pravdepodobne ani nikoho nijak neohrozuju, a presto mi seberou papiry a zavrou me ze? Zato kdyz nekomu (v tech 300km/h) proletim skrz barak, je to vpohode, dohodnem se mezi sebou a muzu ridit dal ...
A presne takhle tu ten kocourkov funguje. Akorat ze ten flastr dostanu za to ze sem jel 51km/h ... a zatimco me bude ouredni ud pokutovat kolem profrci jeho kolega bez majaku kilem a za rohem se 5 lidi dohaduje na tema kdo mel komu dat prednost a kdo tech 1/2M zaplati.
Mimochodem mam zaarchivovanou pokutu za 127km/h ... po dalnici. Po ty, co z ni udelali jedine Rko v cele republice ... aby tam tyden potom namontovali 130ku ... Pomahaci a chranici si tam ten tyden vydelavali na koblihy.
Ale já tam psal, že policie maximálně vyšetřuje přestupek nebo trestný čin. Pokud zjistí, že jste jel 200 km / h, tak dostanete flastr za tu rychlost, ale neznamená to, že jste viník nehody. Možná ano, možná ne - to spolu vůbec nesouvisí. Mnoho nehod se stane, aniž by se dal jednomu či druhému jakýkoliv přestupek prokázat, a pokud ano, většinou jde jen o marginální přestoupení zákona, které není žádná povinnost trestat.
Pokud vznikne zcela libovolna skoda, je to vzdy mnohem zasadnejsi prestupek, nez ten, pri kterem zadna skoda nevznikne.
Navic specielne v pripaden pokut za dopravni prestupky, jich je 99% udeleno nezakonne, protoze prestupek ma 3 znaky a jednim z nich je, za dane jednani na damenm miste a v danem case musi ohrozovat zakonem chraneny zajem.
A fizli jsou povini prave toto dokazovat.
Škoda a přestupek spolu nemusejí souviset, přestupek může spáchat i poškozený a naopak viník nemusí spáchat žádný. Například poškozený může jet po špatné straně silnice, ale viníkovi selžou brzdy (technická závada). Pak se klidně může stát, že pokutu dostane poškozený a viník žádný přestupek nespáchá. Nepleťte do sebe odpovědnost (civilní záležitost) a pokuty (veřejný pořádek).
Policisté nejsou samozřejmě povinni řešit každý malý přestupek, to by ráno nedojeli ani do práce, než by prošli kolem špatně zaparkovaných aut. A to nemluvím o tom, kolik přestupků by našli ve veřejném prostoru i mimo silniční provoz. Proto se v mnoha zemích prostě nehody, ve kterých nedojde ke zranění, nebo k extenzivnímu poškození majetku, prostě policie nevolá. Ostatně, u nás taky nemáte žádnou povinnost volat policii, jen máme nastavený velmi nízký limit 100 tis. Kč, takže de facto ke každému škrábanci už dnes prakticky musíte volat policii tak jako tak.
Policisté nejsou samozřejmě povinni řešit každý malý přestupek, to by ráno nedojeli ani do práce, než by prošli kolem špatně zaparkovaných aut. A to nemluvím o tom, kolik přestupků by našli ve veřejném prostoru i mimo silniční provoz.
V tom s vámi naprosto souhlasím. Leč zvláštní je, že skoro nikdo si neklade otázku, proč máme vlastně legislativu, která jako přestupky definuje něco, co v konečném důsledku nijak (moc) nevadí (kdyby to [hodně] vadilo, asi by se to řešilo) a páchá to téměř každý jak na běžícím pásu, aniž by tím někoho poškozoval.
Leč zvláštní je, že skoro nikdo si neklade otázku, proč máme vlastně legislativu, která jako přestupky definuje něco, co v konečném důsledku nijak (moc) nevadí (kdyby to [hodně] vadilo, asi by se to řešilo) a páchá to téměř každý jak na běžícím pásu, aniž by tím někoho poškozoval.
Zákony Vám mají v první řadě dávat jakousi normu fungování, nápovědu, co se od Vás očekává v rovině občanského soužití. Postih je jen forma represe, ke které by měl každý stát přistupovat až jako ultima ratio (když už nejde jinak). Postih není samoúčelný, ale má plnit roli preventivní a výchovnou.
Stejným způsobem se můžete zamýšlet i nad tím, že v právním řádu nemáme povinnost přestupky ani trestné činy hlásit. Nejen na policistovi, ale i na Vás, jako občanovi, je prostě rozhodnutí, jestli považujete v dané situaci za vhodné, aby veřejná moc zakročila. Víte o tom, že mezi trestné činy s ohlašovací povinností nepatří dokonce ani vražda?
Naopak stát, ve kterém se každá drobnost řeší postihem, se pak nazývá policejním státem - což je protiklad občanského státu, občanské společnosti. Z toho důvodu není nutné, ba ani není žádoucí, aby policie řešila a postihovala běžné nehody, u kterých nedošlo ke zranění nebo excesivním škodám. Na to, aby zasahovala policie, by měl existovat opravdu vážný důvod na ochranu veřejného pořádku, a tím ťukanec dvou plechů skutečně není.
No vidíte, a jsou země, které se obejdou i bez tohoto pramene informací. Těžko můžete odůvodnit náklady na policii tím, aby sbírala statistiky nehodovosti.
Navíc se vůbec nevylučuje, že policie by i tak sama o sobě věděla o rizikových místech, protože, ač by nebyla volána k vyšetření nehody, dost často by třeba zajistila bezpečnost před odtažením poškozených aut, k řízení provozu apod., takže by bez informací stejně nebyla.
Ale nase policie ty statistiky dela. To je fakt, ten naklad tu proste je. Rec je o statistice, ne o prehledu rizikovych mist, ale presne o tech vecech, co vypadnou z jejich setreni. A na to se nabaluji dalsi veci... chovani pojistoven, zminovany BESIP...
Az to bude u nas jinak, dejte vedet ;-)
No ona to úplně pravda není. Protože například do statistik policie uvádí škodu, kterou uvedou účastníci, a nijak ji neobjektivizují. Stejně tak o příčinách a vině jen protokolují shodu účastníků, ale pokud není shoda, policie žádný závěr (ani do statistik) nedělá. K malým nehodám není volána. Tj. jsou to hodně drazí statistici.
Asi nemá smysl tady řešit jízlivosti typu "dejte vědět až to bude jinak", ale spíš se zamyslet, jestli by to skutečně nešlo dělat jinak a jestli je naše řešení v něčem přínosné.
Reálně se tady nevyřeší vůbec nic ani z jiného okruhu problémů řešených v diskusích. Každopádně přítomnost policie u nehod skutečně není kvůli statistikám. To už jste postavil naruby příčinu a důsledek. Bylo by dost zvláštní tvrdit, že policie musí vyšetřovat přestupek, aby měla statistiky :). To už raději plaťme vechtry bez statusu úřední osoby, který přijede k nehodě s notýskem a statistiku vyplní za minimální mzdu a bez výsluh.
Je otázka, zda to celé mělo smysl pro snížení rizik. Tedy přímý smysl. Aby nakonec z toho nevycházel vzorec, kdo je schopen zaplatit víc nad rámec vzorce rizik a tím pomáhat zvyšovat krycí příspěvky a tím pomoci pojišťovně stát konkurenceschopnější v mainstream segmentu :-) Jde jen o peníze, tj. nemyslím si, že šlo o zkvalitnění pojištění :-p
Na snížení rizik by pojišťovně stačila statistická data, nikoliv indetifikovaná. Pojišťovna by jistě ze statistik mohla navrhnout preventivní programy, i vylepšení bezpečnostních systémů. Zde jde zcela jistě o to, co píšete - tj. reálně jde o zhoršení situace všem. Postupně totiž pojišťovně vyjde, že nejlepším klientem pro ně je venkovan, co si dvakrát týdně zajede po okresce na nákup, a tomu zlevní pojistku o 15 % (takže ho nákup stejně vyjde dost draho), zatímco ostatním najde vždy nějaký rizikový příplatek (nebonus).
Kdybych byl pojišťovna, tak by pro mě byl nejlepší platící klient, u kterého nemusím plnit. Proto bych využil jakoukoliv příležitost, jak předvídat u kterého klienta budu muset plnit. Takového klienta bych odrazoval vyšším pojistným.
Když budu vědět u koho se musí nejvíce plnit a dal si to dohromady s dalšími zdánlivě nesouvisejícími údaji, nemusím řešit co z čeho vyplývá, nad tím ať si bádají třeba sociologové.
Samozřejmě, pojišťovny se chovají zcela logicky pro svůj byznys a pro získání konkurenční výhody. Nicméně zároveň si tvoříme zákonný rámec, který některé situace omezuje. Třeba protože už to pak překračuje prospěšnost pro celou společnost. Pojišťovna, pokud dostane mantinely zákonem, vadit jí to nebude. Protože bude mít jistotu, že konkurent je vázán stejnými mantinely.
Proto jsem to začal tím, že by měl zákonný rámec nastavit pravidla, aby pojištění zůstalo dál pojištěním. Nyní se, díky čím dál kvalitnějšímu sběru a vyhodnocení dat, postupně mění ve spoření. Nakonec dochází přesně k tomu, co píšete: pojišťovat se budou v podstatě jen ti, kteří by příliš nemuseli, protože nízká rizikovost stojí na jejich straně.
Problém je, že tahle transparentnost funguje jen jedním směrem - ve prospěch pojišťovny. Mně jako klientovi pojišťovna taky nevybalí, jaké jsou její pojišťovací vzorce, jaká je nákladová struktura, cenová politika, statistiky plnění... abych si já jako zákazník mohl pořádně rozhodnout, co je pro mě nejlepší nabídka a nejlepší cena.
Stejně jako v případě sledování vašich zvyků na Internetu pro cílení reklamy ani tady neplatí, že informace, které o vás protistrana má, využije dlouhodobě ve váš prospěch, i když se to tak může někdy zdát. Ne, logicky ho využije ve svůj ekonomický prospěch. Takže i když si myslím, že jsem slušný řidič, který měl za 20 let jednu nezaviněnou nehodu, opravdu neskáču radostí z toho, že by o našem řízení měly pojišťovny sbírat takové množství dat. Je to obrovský zásah do soukromí, obchodní vztah s velkou informační asymetrií a nebudu to já, kdo z toho bude těžit.
Aby byl souhlas skutečně dobrovolný, nesměl by se pojit s žádnou výhodou - protože poskytnutí výhody jednomu, je vlastně jen rub toho, že druhému podmínky zhoršíte. Takže nejde o to, jak je souhlas formulován, ale o to, aby byl skutečně bezpodmínečný. Chci / nechci, i když mi to nic nepřinese a nic mě to nebude stát. Pak je to souhlas, který je bezpečné odmítnout, ale dokonce i bezpečné udělit, protože poskytnutá data mohou být podkladem třeba pro nějaký výzkum (a třeba základem pro prevenci, nebo zlepšení bezpečnostních systémů), ale nikdy se neobrátí proti zákazníkovi. Takže není potřeba dumat nad tím, jaký má být souhlas, ale aby nepodmiňoval žádnou výhodu.
Pojstná smlouva se dá shrnout do pouhých dvou bodů:
(Můj pojišťovací agent.)
1.- Pojistník je povinen platit pojistné.
2.- Pojišťovna je oprávněna proplatit škodu.
Všechno ostatní je jenom omáčka.
Ten sběr dat má - i pro tu pojišťovnu - jednu chybu: sbírá data o autě, a předpokládá, že je stále řídí stejný řidič. U pojištění vozu to dává smysl, ale ty pojišťovny od toho odvozovaly, že rizikově se chovají pojištěnci. Nicméně mi to přijde jako zbytečně složité a nákladné, bylo-li výsledkem zvýšení pojistného těm, kdo si koupili auto od GM - úplně stačilo vědět značku vozu. ;oD
Ale vážně: relativně jednoduchá AI analýza
z jinak dostupných údajů (co na sebe pojištěný sám vyzradil
) by určitě dala lepší výsledek, než zcela přesná a podrobná statistika. A věřím, že i levněji.
Nicméně předpokládám, že tak to ony pojišťovny dělaly - a vůbec bych se nedivil, kdyby podrobná data přestaly kupovat dobrovolně, protože se jim to až tak moc nevyplácelo. To je dobré jen na natrénování toho AI modelu
.
To se pletes, treba uz jen z pouslouchany stanice radia se da velmi dobre urcit, kdo to auto ridi. Spousta aut ma vice klicu ... a ty jsou taky unikatni, a velice casto se na pouzity klic treba vaze nastaveni sedacek, zrcatek, a vubec konfigurace ruznych kravovin ... takze muzes snadno sledovat zcela konkretni ridice.
A to nemluvim o tom, ze ridice muzes poznat prave i ze stylu jizdy.
Jistě, pokud dostanete informaci z koho vybírat, tak už podle chování s určitou mírou pravděpodobnosti dokážete vytipovat konkrétní osobu. Těžko ale můžete právní nároky opřít o nějaké tipování, byť s vysokou mírou pravděpodobnosti. To, že je to stále jen pravděpodobnost říká totiž, že zrovna v tomto konkrétním jednom případě, se můžete mýlit.
A v tom je právě ten zádrhel: lze poznat, že auto řídí různí řidiči, dokonce je lze částečně biometricky identifikovat, ale pojištěný je obvykle maximálně jeden z nich. Případně je pojištěné to vozidlo, ale pak v případě nehody těžko pořešíte pojištění osob v tom voze.
Pro pojišťovnu jsou takto přesná data spíše komplikací.
Kupříkladu: máte vzorného řidiče, dbalého předpisů, s defenzivním stylem jízdy, ovšem bydlí ve čtvrti s výrazně nadprůměrným počtem vážných nehod. Ze statistik víte, že v takové oblasti je častý případ, že jeden agresivní řidič nabourá několik vozů, ale zároveň je méně pravděpodobné, že nabourá, než že bude nabourán.
Je jednodušší a výhodnější kalkulovat výši pojistného podle těch nepřesných statistik, než se snažit to naroubovat na přesná data o konkrétním voze.
Mno tam kde je pojistenej ridic je zcela jiste pojistenej kazdej zvlast. A tam kde je pojisteny auto presne tyhle udaje pouzijes k tomu, abys majiteli pojistku zdrazil. Klidne mu muzes (v US) rict, ze casto pujcuje auto synovi ( v EU mu reknes, ze ho "vypocet" zaradil do rizikovejsi skupiny) a ze to bude drazsi.
Ostatne i tady ti pojistovna nabidne pojisku na totez auto v rozpeti desetinasobku ceny podle uvedenebo bydliste ... a ze mas bydliste v kotehulach a ses denne v praglu ... je jim jedno, protoze to (zatim) zjistit (alespon u vetsiny aut) neumej. Znam lidi ktery maj umyslne auto napsany na nekoho v kotehukach, protoze jen tim usetrej na pojistce destiky tisic rocne.
To bude potiz, protoze spousta tech kravin je ze zakona, a kdyz to odstipes stipackama, tak ti prozmenu auto neprojde technickou. A kdyz nic jinyho, tak i automobilky ktere ziji 100let za opicema se uz ucej k cemu je flash/disk ... a tak si to proste budou ukladat lokalne a stahnou az prijedes na servis.
Tam jsou takove veci, ze clovek nevi jestli se smat nebo si rvat vlasy:
"All 25 car brands we researched earned our *Privacy Not Included warning label -- making cars the official worst category of products for privacy that we have ever reviewed.
...
Nissan earned its second-to-last spot for collecting some of the creepiest categories of data we have ever seen. It’s worth reading the review in full, but you should know it includes your “sexual activity.” Not to be out done, Kia also mentions they can collect information about your “sex life” in their privacy policy. Oh, and six car companies say they can collect your “genetic information” or “genetic characteristics.” Yes, reading car privacy policies is a scary endeavor."
Pojistovny jsou vubec cire svinstvo, byla doba, kdyz v CR pojistoval auta stat - bylo to levne a fungovalo to, zadne malusy, bonusy atd. proste se platilo a bylo pokryto tak, aby vysledek odpovidal cene rocnich nahrad - pak se to dalo soukromim firmam, aby se reklo, ze to byude levnejsi, lepsi a kupa kecu - zpoacatku byl boj o klienty - nakonec kartel uzvrel dohody a zacalo se zdimat, pak se zacalo vylucovat, pojistovny se zacaly snazit neplatit nic ... a jako vrchol; vam klazdy rok oznami, ze se neco zvysilo a tak mate platit o 2 tisice vice i kdyz jste nebourali ... protoze pry inflace, zvysene nahrady ... a tez jako bonus mate limit, co za statni doby nebylo, kdyz se nekomu neco stane a nekdo to bude natahovat, tak vas pojistovna prestane kryt ... to same se dnes deje u verejneho pojisteni zdravi
Mluvíte o době, kdy oprava škod byla levná (socialismus lidskou práci neodměňoval), nabídka servisů byla omezená, a díly byly nedostupné, byť tabulkově levné. Pokud Vám vyklepali blatník a přelakovali, dokonce Vám ještě odečetli "zhodnocení vozidla". Samotná auta byla o tři generace za světovým standardem, takže jak díly, tak opravy celkově byly levné.
Do této doby se chcete navrátit? Protože pokud ne, tak se současnými cenami práce a dílů, odpovídajících vývoji v automobilismu, Vámi popisovaného stavu už nedosáhnete, a to ani se "státní pojišťovnou".
Velmi odvážné je tvrdit, že to tehdy "fungovalo". To byste musel odmyslet obrovskou cenu aut vůči výdělkům, všeobecný nedostatek aut, dílů i servisního času, i to, že provoz státních podniků nebyl ziskový, takže vše ve výsledku zaplatil stát. Ten stát, který v roce 1989 prakticky zkrachoval, protože už nedokázal dál rolovat hospodářské deficity.
"Vedení a akcionáři té firmy by zasloužili o dost důraznější vysvětlení, že tohle se nemá dělat."
To by zasloužili, jenže asi k tomu není dostatečně silný tlak. Rozhodující většina si to zracionalizuje, že to vlastně je pro jejich dobro. Jsou to totiž dobří řidiči a vědí, že ostatní řidiči jsou horší a je třeba je za to nějak potrestat :-)