Novinka je psana, jako by to bylo neco pozitivniho, ale ja tam teda nic pozitivniho nevidim.
Ocividne zpusobili skodu svym zakazniku, kteri kvuli prodeji dat museli platit drazsi pojisteni. Cekal bych, ze za to budou nejak potrestani.
Misto toho nesmi 5 let (pak uz je to zase na nich) data prodavat, ale shromazdovat je vesele muzou dal.
A uplne nejlepsi je, ze potvrzenim nejakyho formulare se spoustou malych pismenek jim dam souhlas o me data sbirat na dalsich 20 !!! let.
Je pravda, že těch států, které mají zákon na ochranu dat, je v USA už asi 20, ale oproti GDPR jsou poněkud "vykastrované". GDPR povoluje jen opt-in, zatímco americké zákony i opt-out. Zároveň třeba CPRA se vztahuje jen na firmy s obratem přes 25 milionů dolarů a podnikající v Kalifornii a jsou tam ještě minimální počty uživatelů, podílu tržeb z dat na celkových tržbách firmy, takže stačí udělat vhodnou strukturu firem a data broker z toho jednoduše vyklouzne. GDPR se vztahuje na všechny subjekty zpracovávající osobní údaje občanů EU bez ohledu na sídlo, tržby, počet uživatelů apod.
USA jsou opravdu naprosté Eldorádo, co se týče sběru a prodeje dat. Tam se naprosto nepokrytě obchoduje s identifikovatelnými daty. Když třeba chce církev zjistit, jestli jsou její kněží gayové, stačí zaplatit. Soukromí téměř kohokoliv tam má cenovku pár tisíc dolarů.
20. 1. 2025, 20:49 editováno autorem komentáře
Myslím, že praxe mluví sama za sebe. Zatímco v USA je obrovský trh s daty uživatelů a to běžně i s jednoznačně identifikujícími, v Evropě tohle neseženete nebo mnohem obtížněji. Ukažte mi jediný příklad z Evropy, kdy si mohl někdo od někoho nakoupit data v takové kvalitě, že byl schopný z nich identifikovat konkrétní lidi a rekonstruovat jejich pohyb a chování.
To ze nejsou data nabizena verejne nema nic spolecneho s tim, zda jsou nebo nejsou sbirana (jsou a sbiraji je vsichni), coz jednoznacne dokladuji opakovane uniky tech dat ze?
Tudiz ano, praxe mluvi sama za sebe. Naposledy treba lokalizacni udaje vsech elektroaut celeho koncenu VW, tudiz vcene skodovek ze? ...
Nijak nesouhlasím se sbíráním dat, jak to aktuálně probíhá u chytrých aut, ale teda vidím diametrální rozdíl mezi tím, když ta data zůstanou u daného vendora a když je ten vendor prodává dál naprosto komukoliv, kdo nabídne peníze.
V EU se můžeme bavit o tom, jak by ta sesbíraná data šla teoreticky zneužít, v USA to není teorie, ale běžná praxe.
Já jsem netvrdil, že v EU se neobchodují data o uživatelích, nakonec dělá to každý reklamní systém. Tvrdím, že v EU jsou pro to obchodování mnohem tvrdší pravidla. Např. na tu anonymizaci, kdy z těch prodávaných datasetů nemůžete identifikovat konkrétní uživatele. Avast tvrdil, že v jeho případě to nešlo, bylo tam myslím nějaké podezření na to, že by to mohlo jít, ale důvod, proč Avast dostal pokutu je, že uživatele uvedl v omyl. Když s tím souhlasili a udělali "opt-in", což je na rozdíl od USA povinnost, tvrdil jim, že jsou to jen analytická data na zlepšování služby. Za tuhle lež dostal pokutu. Ne za to, že by někomu prodával identifikující data.
Rozdíl je v tom, že zatímco v EU jsou ta sbíraná data varovný prst, že ač jsou ty datasety anonymizované, pořád tam existuje možnost, že z toho dokáže někdo někoho identifikovat, případně to propojí s jinými anonymizovanými datasety a díky tomu se mu to povede, tak v USA je tohle běžný byznys.
Samozřejmě. Ostatně řídí se tím i ti američtí data brokeři. Data sety o občanech EU u nich prostě nekoupíte. Pokud jsem viděl nějaké soustavnější porušování GDPR, byly to většinou menší subjekty, pro které data uživatelů nepředstavují podstatnou část byznysu a oni ani pořádně netuší, co mají dělat. Takovéto, když na stránkách společně s komentáři ukládají IP adresy, aniž by si vyžádali souhlas apod.
Tak pojišťovna není zaopatřovací ústav. Je to firma, která chce vydělávat. To je naprosto legitimní a jediný funkční přístup.
Na druhou stranu se musí chovat v rámci zákona. V EU by jim naštěstí zatím tohle neprošlo. Otázkou samozřejmě je, kdy se pojišťovny začnou i u nás domáhat informací z povinně instalovaných černých skříněk v autech a EU jim vyhoví a ještě to lidem prodá s tím, že to dělá v zájmu zvýšení bezpečnosti na silnicích.
21. 1. 2025, 09:46 editováno autorem komentáře
> Tak pojišťovna není zaopatřovací ústav. Je to firma, která chce vydělávat. To je naprosto legitimní a jediný funkční přístup.
To přestává platit, pokud služeb nějaké takové firmy musíš využít (buď proto, že je třeba pojištění vyžadováno zákonem, nebo proto, že je nějaká taková služba de-facto nutná pro běžné fungování ve společnosti)-
Tesla mi jednou za pár dní dupne na brzdu (phantom braking), a v driver score (který to auto v reálném čase počítá) za to mám demerit :-)
V US přímo podle tohoto čísla počítala premium Tesla Insurance. Software Tesly v autě udělá chybu, jinej jejich software si to zapíše, a nakonec to další software vyfakturuje, a člověk na to jen může koukat :-)
Rizikové chování se těžko posuzuje s dostatečnou objektivitou. Pokud budete jezdit hodně po velkém městě, zcela jistě častěji budete prudce brzdit, i tu a tam nějaký předpis překročíte, než když dvakrát týdně zajedete po okresce na nákup. Pro pojišťovnu je samozřejmě zajímavější ten, kdo platí 80 % částky, ale jezdí 5x méně na venkově, než ten, kdo jezdí ve městě. Ale je to skutečně spravedlivé k rizikům, která způsobuje řidič, nebo je ta rizikovost dána externími vlivy?
Ono totiž úvahami, jaké vedou pojišťovny, dojdete k tomu, že nejbezpečnější řidič je ten, který neřídí, a ještě k tomu bydlí na venkově. Ale je skutečně nejbezpečnější, nebo jen nežije v rizikovém prostředí?
Paradoxně pak nevyježděný venkovský řidič, který je podle tabulek nejbezpečnější, má plné ruce práce zvládnout řízení ve velkém městě. A je tedy bezpečnější, nebo ne?
Myslím, že si pletete to, co nám pojišťovny vnucují: že zaměňují nerizikovost za ziskovost. Neustále nám vnucují měřítka, která nás mají přesvědčit, že nejlevnější pojištění budeme mít, když nejlépe nebudeme vůbec jezdit. Já si naopak zase myslím, že bez ježdění je sebelevnější pojištění drahé.
Rizikovost v principu se ziskovostí souvisí a logickým cílem pojišťovny je rizikovým řidičům se vyhnout a logickým cílem zodpovědného řidiče je najít si pojišťovnu, která ho adekvátně odmění. Je defakto v zájmu zodpovědných řidičů sdílet svá data (za specifickým účelem) a dostat tak slevu.
A je úplně jedno, jestli je rizikovost způsobená chováním řidiče nebo jeho prostředí - důsledky pro pojišťovnu a řidiče jsou stejné.
Nevyježděný řidič jedoucí do významně agresivnějšího prostředí je statistická chyba. Kromě toho i takové informace můžou mít pojišťovny k dispozici a taky je vyhodnocovat.
... a není to nic nového - třeba na životní pojištění se snad od začátku vyhodnocuje rizikovost - zda člověk kouří, je obézní, atd. U nemovitostí a záplavových zón je to podobné. U aut tomu jen doposud chyběla data - teď ta možnost je, tak toho pojišťovny využívají.
Ano, ekonomický zájem pojišťovny je přesně takový, jaký píšete. Ale v tu chvíli dojdete k tomu, že dřív nebo později vznikne takřka absolutní korelace rizik (ziskovosti) s pojistnou částkou, a dojdete k tomu, že spořit si na nehody je stejně drahé nebo levnější (o režii a zisk pojišťovny), než si platit pojistné.
Řidič, který odjezdí 20x víc kilometrů a rozveze 20x víc zboží, osob, zásilek nebo čehokoliv, není reálně rizikovější než řidiči, kteří tuto činnost nevykonávají. Zcela jistě by si pojišťovna nepřála, aby profesionální řidič, který má 3x víc nehod za rok, než amatér, pověsil řízení na hřebík, a jeho místo zastali ti amatéři, kteří by ve výsledku způsobili 15x víc nehod. Přitom ale cenová politika pojišťoven přesně tomu odpovídá. Ale proti tomu by měl právě zasáhnout zákonodárce, a určit pravidla hry, která dávají smysl společnosti, ne jen ekonomickým zájmům pojišťovny.
U životního pojištění je regulace poměrně přísná. Například pojišťovny nesmí rozlišovat muže a ženy, ačkoliv jsou ženy statisticky výrazně méně rizikové. U nemocí se musí jednat o konkrétní diagnózy stanovené předem, a co se týče kouření nebo obezity, jsou považovány za nemoc. Pokud ji nemáte v době sjednávání, ve výlukách nebude. Nově pojišťovny musí pohlížet na vyléčené z rakoviny tak, jako by ji nikdy neměli - podle druhu rakoviny jsou stanoveny roky od záchytu, kdy už je pacient považován za vyléčeného.
U záplavových oblastí Vám pojišťovna může odmítnout sjednat pojistku, ale nesmí vypovědět už uzavřenou. Tj. musí jít o riziko, o kterém v době sjednávání mohla vědět pojišťovna, i pojišťovaný, a ne až později objevené riziko. (Myslím, že vypovědět smí, pokud plnění přesáhne kumulativně dvacetinásobek pojistné částky - tj. ten limit, kdy smí pojišťovna vypovědět rizikovou pojistku je vysoký).
Takže myslím, že nemáte příliš pravdu, resp. neznáte asi detaily pojistných smluv a zákonů, které právě narovnávají smysl pojištění, aby kryl rizika, a ne jen postupně dával pojišťovně do ruky lepší a lepší podklady pro vyloučení rizik.
> Ale v tu chvíli dojdete k tomu, že dřív nebo později vznikne takřka absolutní korelace rizik (ziskovosti) s pojistnou částkou
To je v principu cíl a takhle se chovají nejen pojišťovny, ale všichni racionálně myslící lidi (pominu-li to, že u lidí je často v nějaké míře vliv iracionální).
> , a dojdete k tomu, že spořit si na nehody je stejně drahé nebo levnější (o režii a zisk pojišťovny), než si platit pojistné.
To je vždycky. Úkolem (službou) pojišťovny není snížit cenu rizika (finanční perpetuum mobile), ale zabránit finančnímu zničení rizikové osoby v případě, že k události dojde. Z principu musí rizikové osoby zaplatit úhrně stejnou částku jakou je škodu, plus něco navíc na provoz a zisk pojišťovny.
> profesionální řidič, který má 3x víc nehod za rok, než amatér, pověsil řízení na hřebík, a jeho místo zastali ti amatéři, kteří by ve výsledku způsobili 15x víc nehod. Přitom ale cenová politika pojišťoven přesně tomu odpovídá
Zdroj? Nemyslím si, že by profesionální řidiči platili lineárně úměrně, co běžní řidiči. Tahle data jsou taky k dispozici a předpokládám, že pojišťovny se chovají racionálně a dokáží si takový vliv spočítat. A tahle data jim to právě umožní hodně přesně - do této chvíle to bylo jenom o slibech zákazníka, teď mají (můžou mít se souhlasem) k dispozici úplně všechno, včetně těch případů, kdy jezdí jenom rozvoz z místní hospody a každý měsíc si zajede do velkoměsta a vrací se v pět ráno s dvaceti smyky při nulovém provozu...
Jestli by pojišťovna měla mít šanci ze smlouvy vycouvat? To je otázka - když někdo začne kouřit, asi má smysl zvýšit životní pojistku. Pokud někdo začne využívat auto jiným způsobem (víc jezdí, rizikovější místa, nebo prostě začne chlastat a jezdit rizikově), měla by se smlouva změnit. Smlouva se uzavírá za specifických podmínek a pokud se podmínky změní, měla by se změnit i smlouva.
20. 1. 2025, 22:28 editováno autorem komentáře
Pojistná smlouva je takzvaná smlouva odvážná (terminus technicus). U ní se naopak s určitou nejistotou počítá. Pokud tvrdíte, že cílem pojistné smlouvy je naopak navázat její průběh na platby, přestane být pojistná smlouva tím, čím je, a stala by se de facto spořením na krytí událostí.
Nikdo samozřejmě nebrojí proti tomu, aby pojišťovny vyhledávaly a odmítaly plnění při hrubé (tj. vědomé) nedbalosti, přicházely tresty u úmyslu (pojistné podvody). Je tedy jasné, že pokud začnete na sněhu driftovat, nebo jedete pod vlivem alkoholu či drog, nebo závodíte na semaforech, je na místě plnění krátit, vyloučit, nebo i vypovědět smlouvu. Mělo by však vždy jít o velmi hrubé vědomé porušení pravidel, nebo systematické vědomé rizikové chování.
My se ale zde bavíme o tom, že pojišťovna chce postupně zjišťovat, kdo je výdělečnější klient - což je zcela něco jiného. Prvně popsané je kauzalita - zachováš se špatně, pak za to zaplatíš. To druhé je korelace - nezachováš se možná ani špatně, ale nevycházíš finančně, tak tě nechceme.
V důsledku dojdete k tomu, že pojišťovna míří k tomu, že každý klient jednotlivě má být ziskový - a to jistě chápete, že skutečně cílem pojistného byznysu není. Cílem pojištění je definovat okruh chyb, kterých se lidé dopouštějí bez zlého úmyslu či hrubého zanedbání, a tyto lidské chyby rozložit mezi zákazníky v platbách a v plněních.
Můžete se na to dívat také jinak: garantem řízení a provozu je u nás stát. Ten tvoří předpisy, vydává řidičské průkazy, pokutuje chyby, nebo dokonce pozastavuje či odebírá právo řídit. Pokud stát říká, že řidič je způsobilý řídit, proč by neměl být způsobilý být pojištěný? A platí to i naopak: pokud stát zjistí, že řidič pozbyl způsobilosti řídit, odebere mu řidičák, a pojišťovně riziko ubude (auto je možná pojištěné dál a někdo jiný s ním jezdí, ale řidič je vyřazený ze hry).
Proto bych nedovoloval pojišťovnám segmentaci řidičů nad rámec toho, co hodnotí stát, vzniká tím jakési společenské schizma, které reálně není ve prospěch pojištěných. Ve skutečnosti nezískáváte slevu za dobré řízení, ale pojišťovna získala prostor a argumenty pro zdražení. Pochopitelně ale pojišťovna bude tvrdit, že máte nálož slev, abyste se cítil dobře.
Především ale bude docházet k tomu, že prakticky každému řidiči pojišťovna vynajde nějaké riziko. Jeden jezdí rizikovou značkou auta, druhý jezdí v rizikovém městě, třetí je v rizikovém věku, čtvrtý má zvýšený počet nehod (bez ohledu na to, že najezdí nadprůměrné kilometry - tj. více kilometrů, logicky více nehod), a tak dále.
Ve firmě jsme měli flotilu, kde se nám pojišťovna každý rok snažila zvýšit pojistné o uběhlé nehody, s tím, že flotilová pojistka musí být vždy zisková. Nad tím mi zůstával rozum stát. Pokud by měla flotilová pojistka zůstat vždy zisková, pak nemá firma důvod si flotilové pojištění zřizovat - a může si rovnou ty peníze spořit (a investovat a úročit) sama, a ještě jí ten "zisk" zbyde. Nebo jsem se setkal s pojišťovnou, která celé firmě brala bonus za jednu nehodu - i když bylo pojištěno několik desítek aut. Ne, že by sebrali bonus pro jedno auto, ale hned pro všechny :-). Takže vlastně čím víc aut pojistíte, tím máte větší jistotu, že na bonus nedosáhnete.
Jo, vzniká mnoho paradoxů, a přitom by stačilo zákonem určit hranice, co smí pojišťovna zahrnovat do kalkulace.
A to nemluvím o tom, že od té doby, kdy se povolily bonusy na povinném ručení, lidé ujíždějí od malých nehod - například škrábanců na parkovišti. Ty tam jsou doby, kdy si lidé nechávali za stěračem lísteček s kontaktem.
L.: "Ti zákazníci si způsobili škodu sami svým rizikovým chováním." - a ve zpravicce se pise: "co řidič poslouchá v rádiu". Takze hudebni vkus je rizikove chovani? A ses si jisty ze pojistovny budou zvysovat pojistku jen tem co poslouchaji metal na plne kule, nebo se do toho pocita i Bachova osudova? A co melodicke depresivni chansony - je to rizikove nebo ne? Ale nejhorsi pisnicky podle me budou lidovky - treba "Smrt plave po vodě", to je rovnou na desetinasobne zvyseni pojistky pro vsechny obyvatele pobrezi.
Oni nevyhodnocují jestli je ta či ona píseň depresivní. S těmi daty pracují zcela určitě statisticky: třeba tak, že kdo poslouchá metal, vychází statisticky jako dvakrát horší řidič než posluchač dechovek a podobně. Technciky (a pojistně) vzato to má naprostou logiku. V praxi vzato je to dost hloupé. Statistika sice je statistika, ale člověk by neměl být jenom statistika.
Je to záměna korelace s kauzalitou. Metal klidně může korelovat s nebezpečným řidičem, ale zároveň neplatí, že posluchač metalu zavinil tu či onu konkrétní nehodu s větším zaviněním. Je to velmi častý jev, že lidé zaměňují korelaci s kauzalitou (např. mezi přistěhovalci je více zločinců ergo přistěhovalec je dopředu "větší" zločinec). Pojišťovna to samozřejmě rozlišovat dokáže, ale bravurně tuto lidskou chybu využívá k tomu, aby v rámci marketingu lidem podstrčila, že "odměňuje zodpovědné řidiče".
Pojistná matematika je samozřejmě podstatou věci. Je naprosto fér, když Vám pojišťovna vysvětlí, že na vrcholu hory Vám chatu nepojistí proti vichřici. Tam dokážete pochopit a posoudit takové vysvětlení.
Něco úplně jiného je, když přijdete jako řidič (v zemích, kde se pojišťují řidiči a ne auta) pro pojištění, a pojišťovna na Vás vybafne částku o 30 % vyšší než kterou před minutou nabídla Vašemu spolužákovi, a Vy se nikdy nedozvíte, jak tomu došla. A nakonec třeba zjistíte, že pojišťovna z Vašeho auta sesbírala, že posloucháte metal, a že posluchači metalu mají o 30 % vyšší nehodovost.
I pojistná smlouva musí být do jisté míry jasná, čitelná a intuitivní. Už jen kvůli tomu, aby pojišťovanému umožnila změnit své návyky, jakkoliv korigovat rizikové faktory. Dále by pak ten rizikový faktor měl být objektivní - na vršku hory skutečně zcela jistě víc fouká, záplavové oblasti jsou zakreslené v mapách podle zkušeností a modelací. To, že posloucháte metal ale skutečně neznamená, že jste konkrétně Vy rizikovým řidičem.
Podobně ošemetné jsou telemetrie. Prudké brzdění prostě častěji nastane tomu, kdo jezdí ve městě, v dopravní špičce, než tomu, kdo na venkově dojede dvakrát týdně na nákup. Přesto to neznamená, že ten první je horší řidič, než ten druhý. Ten druhý by v dopravní špičce možná reagoval ještě hůř. V tu chvíli se dostáváte k tomu, že pojišťovna nebere v potaz jaká rizika přivozujete nedbalostí, ale penalizuje Vás za to, že jezdíte v horších dopravních podmínkách. Z hlediska pojišťovny taková segmentace smysl samozřejmě dává, ale z hlediska celospolečenského (které má stát chránit) takové rozlišení už smysl nedává.
Z hlediska statistiky to samozřejmě logiku má, proti tomu nebrojím. Ostatně, přečtěte si to od začátku, kde vycházím z toho, že je nutné, aby tato pravidla právě určil zákonný rámec. Pojišťovnám je totiž jedno, jaká pravidla platí - jsou schopny spočítat své fungování za libovolných pravidel. Logicky se ale nemohou chovat hloupěji než jejich konkurent. Taktéž se tedy logicky snaží získat co nejlepší data a umět je co nejlépe vyhodnotit. Pokud ale zákon určí, kde je hranice za kterou pojišťovny jít nesmí, všechny se tomu přizpůsobí.
Nyní postupně dochází k tomu, že pojistitelný zůstává vlastně jen ten, kdo to příliš nepotřebuje. Ten, na jehož straně stojí nízká rizika, a který platí a nečerpá. To pak ale ztrácí smysl celého pojišťovacího konceptu.
U životního pojištění už zákonodárci rámec velmi silně upravili. Pojišťovny například nesmí rozlišovat mezi muži a ženami, ač jsou ženy jednoznačně méně rizikové, nesmí zohledňovat (k tíži) vyléčené nemoci včetně vyléčené rakoviny, nesmí vypovědět uzavřené smlouvy po změně zdravotního stavu atd. Kdyby tato regulace nepřišla, životní pojištění by se postupně stalo nevyužitelné.
Takže ano, hovořím, že musí - protože mě nezajímá, co je za současných pravidel výhodné pro pojišťovnu, ale více mě zajímá jaká pravidla by bylo vhodné nastavit, aby pojištění zůstalo použitelnou službou pro širokou veřejnost.