Odpověď na názor

O tom, co dělají doma, když tam nejsem, můžu mít přehled po VPN, případně se to dočtu v logu: Nemá to cenu, táta se dozví všechno. ;-)

Já si dokážu představit i jinou situaci (vidím to okolo, u spolužáků mých dětí...). Jen si myslím, že kořeny té situace jsou hlubší.
Nemám nic proti aplikacím pro rodičovskou kontrolu a omezování délky session u počítače. Je to užitečný nástroj. Sám jsem zkoušel Timekpr - jen nakonec nebyl potřeba.
Problém bývá tam, kde si rodiče myslí, že stačí omezit dobu strávenou u počítače/mobilu nějakým programem, a děti se začnou věnovat jiné zábavě, třebas hrát se spolužáky fotbal na dvorku.
No - nezačnou.
Pokud s jinými aktivitami nezačaly dřív, než vzaly mobil do ruky, nebudou chtít. (Kromě toho: s kým by ten fotbal hrály, když všechna děcka na dvorku se opírají o zeď a čučí do mobilů?) Pokud vidí, že tatínek sedí u notebooku a trollí v diskusi a maminka nedá mobil z ruky ani při vaření, vnímají navíc takové omezení jako křivdu.
Pokud mají přístup k internetu jen hodinu denně, zatímco spolužáci v autobuse mastí onlineovky, poslouchají odrhovačky ze Spotify a čučí na shorty, získají pouze pocit méněcennosti. A silnou motivaci něco s tím udělat.
Žel, ta lepší cesta znamená, že jim musíte od opravdu nízkého věku až daleko za pubertu být vzorem, vést je, ovlivňovat, dávat jim příklad. Počítač (mobil) nesmí být něco sladkého a zakázaného, ale prostě obyčejným prostředkem k další zábavě. Musí být nezajímavý jako mixér v kuchyni: dokud ho nepotřebuji na vaření nebo přípravu papíru pro umělecké vyjádření, nevnímám, že tam je.
Jasně, že počítač/mobil má mnohem širší využití: dají se na něm hrát hry, psát úkoly, sledovat televizi/filmy/se­riály/videa, poslouchat či skládat hudbu, kreslit/malovat/a­nimovat, číst povinnou četbu i komiksy (a najít zápisek do čtenářského deníku)... Pokud dokážete, aby děti tu techniku braly jen jako prostředníka, je přímo kontraproduktivní jim ten přístup omezovat. (Tedy pokud netrváte na tom, že z něj bude prvoligový fotbalista, a proto má být někde na tréninku.)

Moje děti mají tatínka ajťáka. Těžko bych je omezoval, když u toho sedím na noční směně a na obrazovce jedno okno s barevně blikajícími kontrolkami, dvě okna videokonference, na uších sluchátka, a dohaduji se, proč ten server nejede a ta aplikace nedělá to, co si šéfstvo představuje, že v sedm ráno dělat bude.
Možná to v nich tak nějak vypěstovalo pocit, že ty počítače jsou jen ke zlobení se, a kradou rodičům čas, který by měli věnovat dětem. ;-)