Odpověď na názor

Nechápejte mne špatně: já nejsem proti těm omezením, ať už jsou čistě slovní, nebo podpořená technickým opatřením.
Jen mám zkušenost, že pokud jde o jediný výchovný prvek, tak prostě nefunguje. Je potřeba ta omezení podpořit i pozitivní motivací k jiné činnosti. (Kdopak pamatujete cedule Alkohol ne, radši knihu?)
Pokud bude dítko hrát hry místo přípravy referátu (a opakovaně), dostane pohlavek a bude mu řádně vysvětleno, že dokud nemá splněné povinnosti, žádné hraní her nepřichází do úvahy. Lze přijmout technická opatření (vypnout internet, omezit čas pro přihlášení, zcela odebrat techniku...), ale to - možná! - vyřeší jen půlku problému: sice nebude hrát hry, ale ještě je potřeba je donutit udělat ty úkoly.
Ano, tohle je těžké a ne vždy se to daří (a já jsem rád, že u mých potomků to - zatím! - vychází), ale obávám se, že to je jediná reálně alespoň trochu fungující cesta.
Vždy je potřeba najít k závislosti nějakou přijatelnou alternativu - třeba poslat alkoholika z hospody do knihovny.

Schopnosti dětí (zdaleka nejen těch mých alťáků domácích) je neradno podceňovat. Mívají obrovskou motivaci to překonat. Pokud jim nenabídnete alternativu, prostě si poradí.
(Kamarád si liboval, že jeho dcera přestala žebrat o další čas na mobil - než zjistil, že se jí podařilo to prohnat továrním nastavením a nainstalovat jiný profil, podepřený SIM-kartou z obchoďáku. A to je jen obyčejná desetiletá holka.)