"42 %" už jsem se bál že to nebude správné číslo.
nevím co ten declarative request umí či neumí ale, je jistě, že pokud to nebude funkce, tak je to k ničemu, protože blokování je víc typů a deklarativní by to mohlo být jen, kdyby to bylo podle syntaxe (nebo spíš diagramu) daného rozšíření.
Například malwarových domén mohou být desítky tisíc - ale furt jde jen o typ záznamu doména. Statické filtry naopak jsou bez určení url, ale zato mohou být podmíněné typem requestu . Kromě toho pravidla mohou být dědičná
proč to nespravia tak že by štandardne doplnkom povolili len omedzené API, avšak pre špecifické overené doplnky (a museli by byť open-source) by bolo povolené toho viac, autori by mohli pri nahrávaní doplnku do store požiadať o zvýšenie opravnení, pričom toto požiadanie by mohli zadať len registrované firmy a osoby, ktorých doplnky mali trebárs aspoň milion stiahnutí?
Protože se běžně stává, že vývojář přijde o účet nebo rozšíření prodá. Zohlednit pak úmysly dalšího majitele není možné. Takový nabyvatel by pak měl plnou moc nad uživatelskými daty.
Cílem je zajistit, aby rozšíření mohlo napáchat co nejméně škod. Rozšíření jsou totiž dlouhodobě pro prohlížeč největší bezpečnostní hrozbou.
Ak by browser sam o sebe blokoval vsetky "zdroje nevyziadaneho obsahu" (ludovo nazyvane poskytovatelia reklamy) a "trackery" tak by rozsirenia neboli potrebne.
Uzivatel, ktory by chcel vidiet v svojom prehliadaci nevyziadany obsah a tuzil by po tom, aby jeho aktivita na internete bola sledovana 3. stranou, by si mohol sam skompilovat verziu bez prislusnych obmedzeni.
Nemôžu ako dať pravidlo že pri predaní rozšírení, alebo inej formy prevziatia do vlastníctva niekoho iného je potrebné zopakovať tento úkon znovuoverenia? Myslím že až tak to komplikované nemôže byť, najmä ak by sa jednalo o opensource. Ale chápem že to by zas spotrebovalo veľa prostriedkov. Ceľkom rozumný argument, no i tak si myslím že by sa dala nájsť nejaká rozumná cesta.