Bývalý vývojář souborového systému ReiserFS Hans Reiser, který si odpykává od roku 2008 doživotní trest (s možností podmínečného propuštění za 15 let) za vraždu z roku 2006, mohl v lednu požádat o podmínečné propuštění.
Jeho žádost však byla zamítnuta. Požádat o propuštění může zase až za tři roky. To už bude v podstatě 15 let původního trestu. Ve vývoji ReiserFS 4 a nově i 5 pokračuje bývalý Hansův zaměstnanec Edward Shishkin.
(zdroj: phoronix)
Já teda vůbec netuším, co je to za osobnost, ale každý vrah je komplikovaný. Váš žebříček životních hodnot by to možná zbořilo, ale určitě se najdou i takoví, kteří by byli poměrně spokojení mít jen malý kamrlík, v něm teplo a notebook, třikrát denně jídlo a zdravotní péči (sakra, popisuju vězně, nebo typického ajťáka?). Budiž, nejsme ve středověku abychom účel trestu viděli jen v odplatě. Jak by se takovým trestem naplňovala výchovná a preventivní funkce? A co nejhůř, nepáchal by další trestnou činnost? I v ČR byl nedávno případ, kdy odsouzený z věznice plánoval vraždy.
Takže o co vlastně jde? Jestliže vycházíme z postulátu, že zákon vyjadřuje vůli většiny, a jestliže zároveň připustíme, že podle zákona se smí v jistých okolnostech připravit o život jedince, který je v tu danou chvíli neškodný a bezbranný, tak potom nesoudíme vraha za to, že zabití člověka považujeme za ten nejhorší a neomluvitelný zločin, ale jenom za to, že mu to v tu chvíli neodsouhlasila většina?
Pane Demagogu, i zabití má svůj důvod, a ten může být dovolený a nedovolený. Mezi ty nedovolené patří např. osobní zisk (=> vražda), mezi ty dovolené patří provinění vraždou (=> poprava).
„...který je v tu danou chvíli neškodný a bezbranný...“ - následná „neškodnost“ neumí zvrátit čin vraždy, proto je bezpředmětná.
Překvapivě, v demokraciích s fungující nezávislou justicí je trest smrti pro systém dražší než doživotní žalář. Statistiky hovoří jasně (hledejte na Google, je k tomu dost pramenů). Je to dáno tím, že celá soudní procedura je složitější (mnohem větší důraz na důkazní řízení a na revizi), trest bývá vykonán až po vyčerpání všech opravných prostředků plus nějaká doba čekání "pro jistotu". Dále země vykonávající absolutní trest musí mít mašinerii na výkon připravenou, vycvičenou, vypracované a zkoušené procedury, ověřované vybavení atd. - a to stojí hodně peněz i v letech, kdy není žádná poprava vykonána. Ano, vše zmíněné lze "racionalizovat" (= nepatlat se s procesem, když je dopředu znám výsledek) a realizovat úspory z rozsahu (= popravovat hodně lidí). Pro mě však není Čína zemí, kde bych se chtěl inspirovat jak stabilizovat společnost.
I v zemích, kde je právo na vysoké úrovni, stále dochází k justičním omylům. Když má odsouzení kliku, stihne pravda vyplavat na povrch v době, kdy už mu utekla třetina běžného života, ale stále ještě během čekání. Když kliku nemá, zapíše se jen jako čárka ve statistikách omylů.
Ve věznicích v ČR hostíme přes 20 000 nocležníků. Myslím, že popravit těch našich asi 50 doživotně odsouzených by nijak významně bilanci nákladů ani rozpočet ČR nezměnilo.
23. 3. 2020, 23:20 editováno autorem komentáře
To mi zní jako „je levnější někoho zavřít na doživotí, než mu důkladně prokázat zločin“.
Ani ne. V obou případech je zločin prokázán, ale v případě absolutního trestu často existuje revize i bez odvolání (samotný stát si chce být jistý, že předešlé instance nepochybyly / nebyly ovlivněny). Dále při absolutním trestu lze očekávat, že odsouzený využije opravdu všechny prostředky obrany - včetně posuzovaní příčetnosti, komplikovaných psychiatrických diagnóz, stížnosti na procesní chyby, žádosti o milost atd. Na to všechno musí být čas, aby proběhlo. Vyšší instance obvykle nerozhoduje ale vrací případ nižší instanci, kde se musí část dokazování provádět znovu.
Rozdíl je tedy v tom, že u absolutního trestu existuje přímá a okamžitá motivace nejen odsouzeného, ale i státu provést úplně všechny prostředky. U doživotního trestu se může sám odsouzený rozhodnout kdy je uplatní a jestli vůbec.
ČLÁNKY DO MAILU