Odpověď na názor

To Vám už bohužel z hlavy neřeknu. Mám tu informaci na pozadí už mnoho let. Pokud si vzpomínám, je to vázané na odhadovanou životnost (panelových) konstrukcí, která už v některých případech přesluhuje a v dalších bude přesluhovat brzy. Situace je v tomto smyslu kritická ne tak, že by někomu hrozil kolaps pod nohama (i když co já vím - v Itálii ten most taky prostě z ničeho nic spadl), ale spíše tak, že tak jak byl boom panelové výstavby, tak nutně přijde boom panelové demolice a co pak se všemi těmi lidmi?

Další problém může vyvstat z pečlivosti, které se stavbám za socialismu dostávalo. Příkladem při rekonstrukci pláště výškové budovy VUT v Brně byly odhaleny zásadní nedostatky ve statice z důvodu ošizení základů (rozkradení materiálu při stavbě?), což vedlo k nutnému posílení celé konstrukce - realizovalo se to ocelovým krunýřem kolem všech železobetonových sloupů.

Takže končící životnost + zanedbávaná údržba + potenciální šméčko při výstavbě. Osobně pak jako největší problém vidím to, že se tyhle věci ví, ale (systémově) se neřeší. Na přetřes přijdou až když spadne most - to si tehdy Itálie nadiktovala audit "všech" mostů. Ani nevím, jak to dopadlo, ale mám svůj odhad.

Přihodím jednu historku. Před lety pro Správu železnic vznikl projekt, který by pomoci senzorů sledoval stav výhybek. Ty se samozřejmě pohybem mechanicky opotřebovávají a jednou za čas je třeba provést údržbu nebo výměnu. Před tím se vyhodnocení stavu provádělo tak, že je fyzicky procházel zaměstnanec železnic a svým odborným okem posoudil OK/NOK. Testování řešení ale ukázalo, že většina vyhýbek je ve špatném stavu a je třeba je vyměnit, na což SŽ nemá peníze. Celé to skončilo tak, že než aby pořád někde většina vyhýbek blikala jako nevyhovující, dodnes chodí zaměstnanci a svým odborným okem shledávají, že to ještě vydrží.

Třeba bude mít někdo znalejší detaily k oběma tématům..