Možná máš jen tu smůlu, že patříš mezi (a teď nevím jestli si to číslo pamatuju dobře) nějakých 5~10% populace, kteří to v kině dokážou vnímat. Mě to funguje bezchybně, akorát už se mi párkrát stalo že jsem dostal podřené brýle, ale stihl jsem si je vyměnit a jednou už nebyly, tak mi vrátili aspoň prachy za lístek.
To opravdu netuším, ale sám brýle nosím a vím, že to funguje.
Polarizační filtr má tu nevýhodu, že musíte mít ohniska vodorovně. Takže stačí mírná anomálie a mít brýle nasazené o nějaký ten stupeň šikmo, k tomu být třeba zvyklý maličko naklánět hlavu (někdo to dělá podvědomě), a zážitek může být v háji.
Existují ale i kina s aktivními brýlemi, které nepoužívají filtr, ale zacloňují střídavě jedno oko na sudý, a druhé oko na lichý snímek. Třeba by Vám tento systém vyhovoval víc. Pokud ani to ne, pak je také možné, že patříte mezi určitou část lidí, kteří stereoskopické projekce nesnesou, podobně, jako určitá část lidí trpí kinetózou a taky s tím moc nenadělají.
Niektori ludia to nevnimaju, lebo su tupozraki. Okuliare by mali pomoct. Je to sposobene tym, ze clovek vidi prakticky iba jednym okom, signal z druheho je vyruseny, takze ma problem s vnimanim hlbky priestoru. Prejavuje sa to napr. v 3D kine, kedy clovek nevidi rozdiel a boli ho akurat tak hlava. Pokial sa tento problem zachyti dostatocne skoro (v detstve), tak sa to da riesit a zrak zlepsit. Najcastejsie vidiet tieto deti s prelepenym "zdravym" okom, aby sa namahalo "lenive".
"Předsadit polarizační filtr před dioptrické čočky ničemu nemůže vadit"
krasna teorie ...
problem je v tom ze existujou i lidi, co maji svoje oci v jine vzdalenosti, nez je "normativa" pro vzdalenost snimacich objektivu pro 3D.
takze pokud clovek spada to (plus/minus) stredu - nema problem.
pokud ma oci dal, nebo bliz, nez je prumerna vzdalenost (tusim 6 cm?) - proste neni schoen zaostrit na 3D obraz - hlavne ten dynamicky.
protoze MUSI silhat ... a to je hodne neprijemne.
a muzu taky ubezpecist, ze tvrzeni "speciální brýle, které se vejdou nad ty dioptrické" je taky hodne od veci ... opravdu nevejdou
Při natáčení 3D materiálu se používají různé vzdálenosti mezi osami objektivů. Těch cca 6.5 cm odpovídá našemu zraku, ale větší "vzdálenost mezi očima" vede k většímu 3D efektu. Pokud jde o makro záběry nějakého broučka, tak potřebujete "vzdálenost mezi očima" daleko menší. Pokud jde ale o záběr z helikoptéry na krajinu s jedoucím vlakem, mohou to být klidně i tři metry.
Má dioptrické brýle, a se 3D nemám žádný problém. Vidím bez problému 3D efekt, nemám problém brýlemi v IMAXu překrýt dioptrické brýle (akorát je potřeba držet hlavu přesně rovně). Totéž u pár brýlatých lidí které znám. Ale vím že existují lidé, kteří 3D prostě nevnímají, nebo je jim ten efekt vysloveně nepříjemný až ve stylu kinetózy.
Mimochodem tohle by vás mohlo zajímat. Kdo nevnímá svět ve 3D, po nějaké době sledování 3D projekcí může začít vidět ve 3D, a to i v reálném světě.
http://www.bbc.com/future/story/20120719-awoken-from-a-2d-world
https://en.wikipedia.org/wiki/Stereoblindness
Samozřejmě bude hrát roli velkou. Ale na druhou stranu ji se třeba přiznat, že celé 3D byla hra na WOW efekt.
Jako třeba Ferrari. Skvělá machrovinka, každý vám ho závidí, párkrát s projedete, ale.. až budete potřebovat odvézt rodinu a zajet na nákup, sáhnete po něčem jiném.
Podobnou věc přisuzuji 3D filmům. Taky jsme byli z Avatara nadšení, ale postupem času, urychlenému díky špatným 2D-3D konverzím, ale i nepohodlností brýlí a problematikou ostření a vyšší cenou a ... zkrátka se člověk vrátil k 2D s konstatováním, že WOW bylo fajn, ale už mu nijak nechybí.