No já si nemyslím, že problém je primárně v UI. Přece nemůže být zásadní překážka k tomu navrhnout celý datový model tak, aby v případě dočasného přepnutí režimu repozitáře data o hvězdičkách zůstala v systému, byť samozřejmě bez efektu a pak po návratu zpět prostě bylo vše v pořádku i bez pochybného řešení ze zálohy databáze. No a teprve třeba po dvou týdnech (ideálně s opakovaným varováním mailem) některé údaje pocházející z public režimu smazat.
Ano, logická. Privátní repository logicky nemůže mít komunitu a tedy ani žádný kredit. A není to „přepne jeden switch“. Uživatel musí jít do zóny „Danger zone“, kde je několik červených tlačítek, po stisknutí kteréhokoli tlačítka se objeví potvrzující dialog, kde je znovu upozorněn na nebezpečí a musí jako potvrzení znovu vložit úplné jméno repository.
To chování veřejných a privátních repository je na GitHubu nepochybně už z doby, kdy byl GitHub samostatný. Takže psát, že „zase Microsoft“ něco udělal špatně je poněkud mimo. Je pravda, že dotazy na uživatele, zda chce opravdu provést nějakou destruktivní operaci, jsou trochu alibistické – protože uživateli dojde zpravidla až později, že tu operaci provést nechtěl. Na druhou stranu, i UX designeři to takhle navrhují – protože když chcete umožnit vrátit destruktivní operaci, musíte 99,999 % uživatelů, kteří repository chtěli smazat, zaplevelit GUI prvky pro zobrazení a obnovu smazaných repository kvůli tomu 0,001 % uživatelů, kteří repository smažou omylem. A jak nemám rád řeči, že si uživatel měl dávat větší pozor a že snad ví, co dělá, musím říct, že i když tyhle nebezpečné operace nemá GitHub vyřešené ideálně a zjevně se stále může stát, že si uživatel poplete repository, má to vyřešené nadprůměrně dobře – a Jakub Roztočil k té operaci z dangerous zóny přistoupil poněkud lehkovážně.
Jenom bych ještě připomněl takovou drobnost, že UX vzor „nebezpečné operace si nenech od uživatele potvrzovat, ale umožni mu je vrátit“ ve světě IT rozšířil právě Microsoft tím, že ve Windows 95 zavedl pro mazání souborů koš. Na což spousta lidí, kteří pak všude píšou „zase Microsoft“, nadává a tvrdí, že přece když chtějí soubor smazat, tak ho chtějí smazat a ne přesunout do koše.
to už je takový dnešní zvyk...
Já například občas žasnu, když se dozvím, co revolučního nám opět vymyslel Apple a co že je to na iPhonech zase za revoluční novinky :) (ale nechci křivdit - ono zapomínání nebo neznalost není jen u jablečné značky, ale tam to je nejvíce vidět, protože za tím stojí masivní marketing)
Filip Jirsák
Takže to rozšířil až Microsoft, protože předtím to mělo pár okrajových systémů.
to [Koš] NEmelo pretim par okrajovych systemu, zminovana Amiga a Mac ve sve dobe totiz nebylo ani omylem okrajove, ale majorita, to ze pak prisel Microsoft s Windows kdy po letech do do nich pridal Kos na tom nic nemeni, ze pridal vlastnost kterou meli ostatni majoritni systemy mnohem drive...
> Nebyly majoritní, což z nich ale určitě nedělá systémy okrajové.
Nejen to. Jestliže Microsoft měl většinu a pak "sprostě okopíroval" nějakou dobrou věc od menších konkurentů, nezaslouží si za to ovace, ale spíš něco jako "no konečně". On přece není ten, kdo to prosadil a tím posunul vývoj dopředu, ale ten, kdo byl pozadu a dohnal zpoždění.
Filip Jirsák
V době nástupu Windows 95 nebyla Amiga ani Mac majorita.
to sem samozrejme nepsal, Amiga a Mac byla majorita mnoho let predtim a tehdy jiz meli Koš... to ze Windows95 ho prinesli v dobe kdy majorita bylo Windows nemeni nic na tom ze to nebyla zadna novinka...
16. 4. 2022, 15:28 editováno autorem komentáře
To je zase ta Tvoje "autistická" logika - jasně, tak nějak roboticky logické to je. Zároveň jsi sám uznal, že z lidského hlediska to mají vyřešeno neoptimálně. Všimni si, že já jsem zrovna o Microsoftu nenapsal ani ň - je jasné, že to takhle dostali a že by museli zainvestovat, aby to fungovalo LIDSKY správně. A s tím alibismem jsi to vystihnul přesně. Možná to varování zastaví občas někoho, ale problém to obecně neřeší.