Měl jsem předevčírem tu čest, je ještě horší. Nikdy v minulosti jsem neinstaloval jeden počítač 6x z důvodu vytuhnutí instalátoru. Ni SuSe, ni Gentoo, ni Fedoru, ni CentOS. Běs.
Anaconda v zásadě funguje, ale umí toho tak desetinu co uměla předchozí verze. Neumí se instalovat na SW RAID, neumí upgrade, neumí nainstalovat víc desktopových prostředí zaráz, atd.
Přijde mi, že jsou projekty kde se změny dělají inkrementálně (kernel) a projekty, kde se přepisuje (anaconda, případně GNOME - kde dokonce GNOME 2 odůvodňovali tak, že s GNOME 1 přesně nevěděli do čeho jdou, ale teď už konečně udělají rozhraní pro aplikace znovu a pořádně :-). Ti přepisovači pak skončí u toho, že jakmile nová verze aspoň přibližně dosáhne takové úplnosti jako předchozí verze, začne se přepisovat znovu.
A to nemluvím o změnách diktovaných zřejmě nějakými usability fašisty, které jinak nemají žádný rozumný důvod (radiobuttonky pro výběr desktopového prostředí místo checkboxů).
