Na Tom's Hardware vyšel zajímavý test sedmi pevných disků pro notebooky. Souboje se zúčastnilo celkem sedm disků – čtyři klasické mechanické a tři SSD disky obsahující flash paměti. Podrobeny byly celé řadě testů jako je kopírování souborů, výkon v aplikacích, spotřeba elektrické energie, test hlučnosti a další. Nejzajímavější je zjištění, že SSD disky nejsou obecně o mnoho energeticky úspornější než klasické disky.
Je lepší mechanický disk nebo SSD?
16. 7. 2008
18
nových názorů
-
funtom (neregistrovaný)SSD novější a levnější technologie MLC (multi-level cell)jsou na tom se spotřebou téměř stejně jako mechanické HDD, avšak SLC technologie (drahá, opouští se) je úspornější.
-
ddo (neregistrovaný)Zaujíma ma ako je to s životnosťou SSD diskov s ohľadom na ich použitie v bežnom desktope(swap, ...).
-
alblaho (neregistrovaný)Ono se to to liší, ale důležité je, že kontroler dělá realokace, takže rozkládá zátěž na celý disk. Takže kdy X krát přepíšete jedno místo, tak o něj nepřijdete, pač se mezi tím N-krát přestěhuje po disku.
Ono je to s těma flashkama složité - třeba jedno místo jde přečíst jenom M krát za sebou, pak je potřeba data znovu oživit novým zápisem. -
masi (neregistrovaný)Aaaale kecy.... Nez budete zase nekde delat chytreho ohledne flash pameti, najdete si na wikipedii prosim heslo "wear levelling" a zkuste si ho precist. Zde mate link:
http://en.wikipedia.org/wiki/Wear_leveling
A budte si jist, ze touto technologii disponuji uz i nejmensi SD karty, CF karty a u SSD to bude tuplem, prave proto, ze .maji nahradit HD. Naprosto verim, ze zivotnost takoveho disku v desktopu bude par let, takze tady prosim nesaskujte... -
WHS (neregistrovaný)Problém je v tom, že je to závislé na volném místě. Pokud bude zbývat pár procent volného prostoru tak četnost těch opakovaných přepisů dané buňky bude mnohem větší. Životnost tím pádem klidně o několik řádů kratší, oproti stejné paměti za stejných podmínek zaplněné jen z pár procent.
-
K. (neregistrovaný)To není nutně pravda. SDD disky dokáží vyřešit i tohle - pokud nějaký blok (A) vykazuje velký počet přepisů a lepší už volný není, tak se vybere nějaký málo používaný obsazený blok (B), data z něj se zkopírují do bloku A a vaše data zapíše na uvolněné místo v bloku B, které nebylo ještě tolikrát přepsáno. Předpokládá se (a statisticky to platí), že pokud data původně umístěná v bloku B nejsou často přepisována, pak se v bloku A budou chovat stejně (a nebudou se dále přepisovat). Když se toto stane, "hodně používaný" blok A se sice ještě jednou přepíše, ale přepíše se daty, k jejichž přepisu už by nikdy dojít nemělo.
Samozřejmě jako u všech statistických metod - i zde existuje takový scénář, kdy to naopak povede ke zhoršení výkonu. "Stačí" vědět, která data se to posouvala a přepsat je. Tím, že tato metody v kritickém případě provádí zápisy dva (přesun a zápis), disk se zničí ještě rychleji. Jenže vy se nedozvíte, co se vlastně bude posunovat.
A poslední důležitá věc: ve chvíli, kdy vám na disku zbývá poslední 1MB, tak vám ve skutečnosti nezbývá 1MB. Možná je to pro někoho překvapení, ale u SDD disků se běžně uvádí kapacita o 5-30% nižší, než jaká ve skutečnosti je. Disková logika se postará o to, že vy máte k dispozici jen tu kapacitu, kterou dekladoval výrobce - a zbytek používá pro wear level management, "vadné sektory", udržování metadat atd. Spojte si to s výše uvedenou metodou "migrace zatížených bloků" a máte disk při běžném použití prakticky nezničitelný.
Jinak ještě drobná poznámka ke spotřebě: za provozu mají SDD disky spotřebu srovnatelnou s klasickým HDD. Takže při testech nedopadnou o mnoho lépe. Ovšem zatímco u běžného HDD v notebooku nastavíte zastavení HDD po pár minutách nečinnosti, u SDD disků se vypnutí (a velké snížení spotřeby) koná po pár vteřinách. Takže pokud brouzdáte po netu nebo píšete něco v office, disk skoro neustále "stojí" a nespotřebovává zdaleka tolik energie jako běžný HDD, který by se točil. A ve velkých diskových polích se i těch 10% "za provozu" počítá.
Autor zprávičky
