U Linuxu na desktopu mi vždy vadily víc jiné věci než chybějící ovladače. Zejména to, že řada věcí běžných ve Windows (např. hibernace) nebyla otázka jednoho zaškrtávátka v nastavení, ale tuhý boj, kdy bylo třeba se prokousat spousty různými návody – řada z nich nefunkční, vzájemně si odporující apod.
Druhým zásadním problém byly provozní problémy. Například žuchnul (zdaleka ne jednou) Xserver, vzal s sebou všechny Xové aplikace. Spustil jsem YaST2 pro aktualizaci systému – aktualizace se nepovedla, rozvrtalo to systém a nebylo z toho cesty ven (s rozumným úsilím v reálném čase). Přitom jsem tam žádné ruční zásahy nedělal.
Třetím problémem bylo nehomogenní prostředí. Různé toolkity různě vypadají (byť dnes je situace lepší a vzhledově se sobě podobají), různá nastavení různých toolkitů se často týkají jen aplikací používajících ten konkrétní toolkit, což se na Windows nestává. Tam je jedno centrální nastavování všeho pro celý systém.
Čtvrtým problémem byla absence dobrých aplikací. K čemu je mi 10 různých dostupných grafických editorů, když ani jeden z nich neumí všechno to, co např. Paint Shop Pro? Je hezké, že jeden umí navíc tohle, jiný něco dalšího, ale je mi to k prdu, pokud nechci používat 10 editorů, z nichž každý bude umět jen nějakou podmnožinu funkcí, kterou jsem zvyklý používat. Nápodobně střih videa, nápodobně správce souborů, nápodobně hry, nápodobně řada dalšího.
A chybějící ovladače HW (pro novější či exotičtější HW) jsou pro mě až na pátém, relativně nepodstatném místě.
pekne zhrnute, co sa tyka desktopu je linux a jeho distribucie stale akokeby beta(na cistom xubutnu mi nesiel dobre nainstalovat flash cez balickvoac atd..) … a ktomu roztriestenost toolkitov, kniznic, prostredi, verzii jadier a jadernych ovladacov pre konkretne jadra, 80% SW vo verzii < 1.0, chybove hlasky typu seg fault ked mi chyba kniznica, atd.. atd… pre mna to je hlavne nefungujuca hibernacia/sleep .. ani nie ze nefungujuca ale obcas fungujuca aj to po neviem kolkych navodoch atd atd ..
konkretna podpora zlozitejsieho HW si myslim ze je az na xtom mieste
S hibernaci jsem mel v XP na 2 noteboocich neustale problemy – v Ubuntu mi na stejnym notebooku taky obcas nenastartuje, ale radove v menekrat – takze pro mne celkem plichta.
Jak Fedora tak Ubuntu mi pripadnou stabilnejsi nez XP, u kterych jsem pomerne casto videl modrou smrt na obou desktopech. Ve Fedore se dokonce pripojuju vzdalene z prace pomoci nx a zaroven tam byva nekdo doma a vsechno je bez problemu – u windows jsem mival problem s prepinanim uzivatelu, kdy mi to obcas vytuhlo – v tomto pro mne jasne vyhral linux.
Mam rad male specializovane aplikace, ktere delaji perfektne presne to co maji delat – v prohlizeci obrazku chci prohlizet fotky, v editoru je chci upravovat, v katalogu je chci tridit. Na konkretni operaci si vyberu presne ten program, ktery mi na to vyhovuje. Proc bych mel mit megaaplikaci, ktera sice umi uplne vsecko, ale protoze mi vyhovuje jen jedna funkce, tak na dalsi funkce mam dalsi aplikace (ktere vsak samozrejme taky umi vsecko)? Jen to zbytecne zabira misto v pameti a na disku. Podle mne je tedy daleko lepsi mit nekolik specializovanych aplikaci, ktere muzou mit „spolecny kabat“ tj. aplikace u ktere si nastavim, ktery program se ma pouzit na jakou operaci… A neni to jen u fotografii – tata striha video ve windows a ma nekolik mega aplikaci, ale kazdou vyuziva jen z casti, protoze se mu u kazdy libi jen neco.
S ovladacema na tom windowsy zacinaji byt podobne – na spoustu starsiho hardwaru je problem najit ovladace, protoze vyrobce zrusil podporu nebo uz neexistuje a pro visty a sedmicky se ovladace na stary hardware nevytvari.
Linux jasne ztraci se specializovanym softwarem jako jsou napriklad CADy a podobne. Nastesti uz existuje poradny ucetnictvi, ktere u nas bylo celkem problem… No a zvlastni pripad jsou hry – pro parany jsou bud windows nebo dualboot, ale ti kteri si chteji jen obcas zahrat, si z nativnich nebo wine her vyberou.