Vlákno názorů k článku
Kolik lidí používá diakritiku při psaní mailů? od Pepa - nebylo by od veci zrusit i rozdil v...

Otázkou je, k čemu ten jazyk chcete používat. Pokud jde o univerzální komunikaci se zbytkem světa, angličtina je dnes jasně lingua franca (k nelibosti Francouzů), a moc alternativ neexistuje. Esperanto je mrtvé, navíc vychází z románských jazyků, co ho pro spoustu lidí činí obtížně skousnutelným. Lojban je super myšlenka, a pro komunikaci se stroji by se jednou mohl hodit. Bohužel pro běžného člověka nevypadá úplně vhodně, viděl bych ho spíš jako takové "SQL" pro komunikaci třeba s expertními systémy budoucnosti (i když bych čekal, že se ty systémy časem naučí lépe komunikovat s lidmi). Pan-slovanský jazyk zní zajímavě, ale národní jazyky asi nenahradí (nacionalismus holt musí být :/), a obchodních a kulturních kontaktů mezi Slovany bohužel zřejmě není tolik, aby se prosadil.

Zdegenerovaná sračka typu angličtiny? LOL. To mi připomíná naivistické výroky o jedinečnosti a čistotě češtiny, a ve srovnání s tím neobratné a zmršené angličtině. Tyhle pohádky se vyprávějí v každé zemi v rámci utužování národní identity, a skočí na ně jen někdo, kdo jiný jazyk neviděl jinak než z rychlíku. Čeština je prostě další "nářečí" ze skupiny slovanských jazyků, s latinskou gramatikou uměle zkomplikovanou za dob národního obrození, obrovskou spoustou přejatých slov, mnohdy dost příšernými pravidly (příkladem budiž velká písmena), se spoustou výjimek, a hlavně jí mluví pár lidí.

Moje doporučení? Každý by se měl naučit anglicky, a to dobře anglicky. Naprostá většina technologií, vědy a kultury se odehrává mimo české kulturní prostředí. Kdo zůstane jen u češtiny, je omezený na ten maličký výsek informací, které mu někdo přeloží, a při komunikaci v oblastech businessu, kultury i vztahů mimo ČR (která je celá velikosti většího města) je omezený je "ahoj" a "pivo".

„Otázkou je, k čemu ten jazyk chcete používat.“ Pro mezinárodní, čistě účelové použití bez požadavku na estetiku a komplexnost, se hodí systematický, jednoduchý, ortogonální jazyk (lepší Esperanto, Lojban?). Národy si z pochopitelných důvodů drží své jazyky.
Angličtina je jistě světový jazyk, ale je zoufale zatížen historickým balastem a samoúčelnou, nesmyslnou komplikovaností, přičemž jeho vyjadřovací schopnosti jsou podprůměrné. Má nepravidelnou a historickou výslovnost, kterou neznají snad ani sami její rodilí uživatelé, je SILNĚ kontextová jak gramaticky, tak lexikologicky. Vzhledem k v podstatě zaniklé flexi a minimální interpunkci je obtížně čitatelná.
Díky komplikované gramatice je právě vyjadřovací schopnost češtiny značná a téměř jednoznačná. Angličtina se v tomto s češtinou (obecně slovanskými jazyky?) měřit nemůže. Vzhledem k tomu, že jsem prošel vícero jazyky a k několika si čuchnul, nedá se o mě říct, že bych viděl jiné jazyky z rychlíku. Když jsem s angličtinou začínal, byl jsem z ní vyvětvený. Až jsem prošel dalšími jazyky, došlo mi, jak je primitivní a rád jsem se vrátil k silné češtině (to neznamená, že některé věci by v ní nepotřebovaly vyčistit). Že mluví češtinou pár lidí, je jasné. Právě proto měla-li by zaniknout, jsem pro panslovanský jazyk, který díky obecné gramatické síle slovanských jazyků (jsou ze společného základu) vyjadřovací schopnost zachovává.
Nikdy jsem neříkal, že nám stačí čeština, to je naší lokální záležitostí, ale koncepčně řešit mezinárodní komunikaci angličtinou mi přijde jako ubohost.
Toto je můj názor. Předpokládám, že zde snesete mraky argumentů, proč kecám, ale mně se o angličtině už nechce mluvit, stačilo mi, jak dlouho jsem se jí učil.

Národy si drží své jazyky, protože lidi mají tendenci dělit okolí na svoje a cizí. Jde o dělení mezi rodinou a ostatními, sparťany a ostatními, brňáky a ostatními, Čechy a ostatními, samozřejmě i mezi bělochy a ostatními. A kdyby Slované mluvili pan-Slovansky, nebylo by například nutné mít pro každou skupinku o pár milionech lidí vlastní vládu a státní administrativu s penězovody do kapes politiků. Je snad něco takového v zájmu politiků? Kdepak. Čechy Čechům, na jazyk a "kulturní dědictví" nám nesahejte :D

Balastem a zbytečnou komplikovaností je zatížen každý jazyk. V češtině to možná nevidíte, ale mě podobných věcí připadá plná. Například podstatná jména čeština skloňuje podle patnácti vzorů, plus existuje řada výjimek (například moucha nemá třetí pád mouchě, ale mouše) a nejednoznačností (soudce má šestý pád soudci i soudcovi). Jednoznačnost v češtině je iluze, které nejspíš podléháte jako rodilý mluvčí. A vyjadřovací schopnosti angličtiny? Zkuste si přečíst v originále něco od Chaucera, Shakespeara, C. S. Lewise a přidejte třeba Douglase Adamse. Koukněte se v originále na Dr. Strangelove (1964), Pride & Prejudice (2005), Misfits (2009-), The Wire (2002-2008). Už jenom z těchto děl uvidíte, že angličtina je proti češtině daleko širší, s obrovkými možnostmi vyjádření, a čeština je proti ní naopak dost chudá.

Snah o zjednodušení angličtiny existovala a existuje dlouhá řada, nakonec je to přirozený proces. Například jamajská angličtina je silně zjednodušená ve všech směrech. Bohužel při tom přichází o řadu složitějších konstrukcí. Nakonec posuďte sám:
(King James Version, 1611) And the angel came in unto her, and said, Hail, thou that art highly favoured, the Lord is with thee
(New International Version, 2005) The angel went to her and said, "Greetings, you who are highly favored! The Lord is with you."
(Jamaican Patois, 2012) Di ienjel go tu Mieri an se tu ar se, 'Mieri, mi av nyuuz we a go mek yu wel api. Gad riili riili bles yu an im a waak wid yu all di taim.'

Je to jednodušší: Národy si drží své jazyky, protože jsou to jejich kořeny a identita, přijdou-li o jazyk, může být jejich existence jako národu zpochybněna. S administrativními celky bych to vůbec do souvislosti nedával.
Ano, balast bude mít každý jazyk, který nebude čistě technický a ortogonální. Ale mícháte dohromady 2 věci - 15 vzorů znamená vyšší vyjadřovací schopnost, balastem může být až jejich překrývání. Zdvojení tvarů jednoho pádu opravdu balastem je - zredukoval bych, protože nepřispívá k vyjadřovací schopnosti. O jednoznačnosti jsem nemluvil v souvislosti s tvarem slov, ale obsahem. Význam českých slov je MNOHEM užší než v angličtině, to nelze popřít, na to se stačí podívat do jakéhokoliv slovníku. Takže ničemu nepodléhám, protože mám se širokým významem slov v angličtině dlouholeté a bolestné zkušenosti.
Tak originály jsem nečetl, ale myslím si, že zaměňujete vyjadřovací schopnost anglického projevu za jeho rozmlžený význam (dáno širokým významem slov) poskytující sice širší prostor pro fantazii, ale paradoxně nedovolující precizní pochopení např. technických záležitostí, v čemž je čeština díky MNOHEM užšímu významu slov, silnější ohebnosti a interpunkci funkčnější.
Angličtinu nemá smysl zjednodušovat, její vyjadřovací schopnost by tak ještě klesla. Smysl by mělo z ní odstranit balast, což je úplně na prvním místě zcela nadbytečný historický pravopis... S pidžinizovanými jazyky bych to nemíchal, to jsou čistě účelové, zprimitivněné jazyky.

Kolik pádů byste tedy zavedl, aby byla vyjadřovací schopnost optimální? Žádný, 8, 14, 24? :) Když se bavíme o podstatných jménech, měla stará angličtina osm pádů (resp. 4 v jednotném a 4 z množném čísle), podobně jako dnešní němčina, ale dnes rozlišuje jen singular/plural jednoduchou příponou. Je to daleko jednodušší, a inflexe podstatných jmen se dá snadno nahradit předložkami. Čeština má 14 pádů (7 pro jednotné a 7 pro množné číslo), což je podobné latině.

Sympatické jsou mi semitské jazyky, kde se používají třípísmenná kořenová slova, a odvozená slova se tvoří nasazením kořene do šablony (například XiXuX). I když neznáte konkrétní slovo, podle kořene můžete vidět jeho základ. Většina gramatiky se řeší předponami a příponami (například množné číslo pro mužský rod -im).
Například kořen L-M-D asociuje účení/vědění, a pak máme LiMuD (učit se), LaMDan (učenec), leLaMeD (vyučovat), LiMuDim (nauky/učení/vědy) atd. Samozřejmě ani v těchto jazycích není vše podle šablony, například boker (ráno) má množné číslo bkarim.

Čeština že má mnohem užší význam slov? To vám tak jenom připadá. Například slovo "příklad" může znamenat jak demonstraci principu, tak zadání úlohy (u zkoušky). "Jazyk" znamená řeč, ale také orgán nalézající se v ústech, část boty, nebo výběžek sněhu na silnici. U každého takového případu tušíte důvod, tušíte jak spolu ty věci souvisí. Pokud podobné věci v angličtině nevidíte, tak to na vás může nejednoznačně.
U technických záležitostí jste asi přehlédl, že si čeština většinu slov vypůjčuje z jiných jazyků, zvláště z angličtiny. Buď přímo (server, cache, notebook, procesor, distributor), nebo použitím paralely (čítač, počítač, hradlo). Jestli vám to přijde jednoznačné, tak jen díky tomu, že se při přejetí slova ztratila jeho historie a tedy i původní asociace (cache je původně skryté uložiště věcí, server je číšník který podává jídlo - asociace jsou snad jasné). Podobně je to ale i v technické češtině, kde šnek (šroubovice) vychází z tvaru ulity hlemýždě zahradního, a hřebenové řízení z hřebenu na úpravu vlasů či česání ovoce.

Tak to nevím, kolik pádů bych zavedl, protože jsem nikdy nerozebíral potřebu vyjadřovaných kategorií, ale je mi jasné, že 0 pádů angličtiny evidentně nestačí (řeší mnohoznačnými příponami), mezitímco 7 českých pádů je již docela silné rozlišení (evidentně inspirované latinou). Pro případ, že byste chtěl argumentovat funkčností náhrady pádů slovesnými příponami, doporučuju nahlédnout sem, jde o čtení vskutku masakrózní.
Semitské jazyky dle vašeho výkladu znějí systematičtěji (otázkou je, zda rozklad kořenu není zbytečně složitý), ale osobně bych u systematického jazyku vsázel na jazyk aglutinační. To ovšem neznamená, že syntetický nebo analytický jazyk nemůže být pravidelný a systematický, ale řešení typu angličtina NEBRAT!
Čeština v průměru MÁ užší význam slov, ale nemá smysl vypíchnout jedno slovo a na něm argumentovat, to si zas já můžu vybrat anglické „get“, to byste asi nevyargumentoval. Smysl má statistické porovnání. Mimochodem logickým důsledkem je delší průměrná délka českého slova v porovnání s anglickým (nese přesnější informaci => musí být delší).
Čeština se v přejímání termínů z IT neliší od jiných jazyků, ale to je dáno oborem a místem jeho vzniku. Když budeme mluvit o hudbě, tak nepřijde z angličtiny nic.
Vzpomněl jsem si ještě na jeden jev v angličtině, který má na srozumitelnost drtivý vliv - vystupování jednoho slova za více slovních druhů (přídavné jméno i příslovce, podst. jméno i přídavné jméno, sloveso i podstatné jméno, ...), což je v anglické větě zdrojem častých nejednoznačností. Existuje něco takového v jiném evropském jazyku??? Nevím o tom.

Stále - zkus to s celou barvou a chutí přeložit do angličtiny.

Polsky netřeba Ostravu, Krakonosze stačí taky. Nebo vůbec země Kladská. Stačí tam mít 2x-3x kolečko a něco o tom hledat. Na Slovensko taky nemusíte až do Košic, když bude stačit Trenčín.
Cizinec se slovanským základem bude mít problém minimální. Ostatní budou hodnotit slovanské jazyky podobně špatně. Prostě máme základ ve vyjadřování míst a podob a ne času. Taky naučit česky někoho z Vladivostoku a ze Soulu bude poměrně rozdíl.

"Cizinec se slovanským základem bude mít problém minimální. Ostatní budou hodnotit slovanské jazyky podobně špatně." - přesně. Budou to totiž hodnotit povrchně, bez hlubší znalosti cílového jazyka.
Fakt bych netvrdil, že základem angličtiny je vyjadřování času. Prostě má k tomuto účelu k dispozici o něco více prostředků.

Pořád mi není jasné, jakou bohatost angličtiny máte na mysli, protože angličtina něco takového jako jablíčko umí vyjádřit nanejvíš tak opisem. Myslíte frazeologickou nebo idiomatickou? Tu má angličtina taky přebujelou, což jistě všichni studenti ocení.