No neviem. Na súčasnom Thinkpade mám kameru a mikrofón zablokované v BIOSe. Kameru nepoužívam a mikrofón/sluchátka pripájam externe len v prípade potreby. Ak bude možné tieto voľby ovládať aj z OS, nebudem z toho veľmi nadšený.
Pokud firmware Vaší desky umožňuje softwarově zapnout kameru, tak absence jaderného modulu k obsluze té funkce bezpečnost nezvyšuje. Útočník, má-li roota (kterého musí mít i pro tu "oficiální" cestu), může klidně do příslušných HW registrů psát z userspace. Ať je ten board management chip za čím chce... SPI, I2C, ACPI metody, všechno jde.
Některé hw registry čipsetu lze zapisovat jen z BIOSu, který může před odevzdáním řízení OS jejich další modifikaci zamknout. SMM třeba dokáže ukradnout kus RAM, která pak už nebude normálně přístupná.
Mimoto je pro útočníka jednodušší mít to naservírováno přes standardní rozhraní v /sys, než muset zjišťovat speciality daného BIOSu.
Přesně tak.
Na druhou stranu, ani dnes jsme neměli úplnou jistotu, že např. ta webkamera nějak přeci jen zapnout nejde (notebook od notebooku). Nejspolehlivější je zakrýt objektiv, kdokoli kameru nepoužívám, to se softwarem ovlivnit nedá.
Rád bych, aby i mikrofon měl na notebooku fyzický vypínač.
No to uz nemusi byt tak jednoduche. Typicky moderni notebooky maji pole mikrofonu - treba i 4. To uz muze chtit mechanicky prepinac s vice kontakty - zveda se riziko vykydleni kontaktu a ze neco nepujde. Takze tudy cesta nevede.
Mozna to mit jako oddelenou desku s prevodnikem a odpojovat napajeni. To je ale dost prep.... reseni ve stylu ozraleho bastlire.
Hlavne predpokladam ze je pozadovan skutecny vypinac a ne jenom siditko se svabem nebo acpi blbitko ktere obejde i dite ve skolce.
NB v nebezpečí?
Budeme vyrábět další cihly?
Kde jsou ty časy, kdy HW se nedal softwarem rozbít? Jak pak člověk uplatní záruku, budou tvrdit, že jsem si ho umrtvil sám linuxem
Se zárukou je to od 2021 velmi jednoduché.
V prvním roce od koupě je na prodejci, aby prokázal Vaši chybu - nestačí, aby to jen tvrdil. Pokud neprokáže, pak se má za to, že se jedná o vadu výrobku.
V druhém roce od koupě je to taky jednoduché. Vy musíte prokázat, že je to vada, která se sice projevila teď, ale byla ve výrobku přítomná už v době koupě. Reálně - hlavně u elektroniky - v druhém roce od koupě těžko prokážete, že se jedná takovou vadu.
(Od 2021 neplatí to, co dřív, že jste mohl reklamovat i vadu, která se objevila dodatečně)
haha, to je super. Takže kurvítkům zdar. Kurvítka už stačí naprogramovat na jeden rok. Nekvalitní kondenzátory, nekvalitní pájedla, chladiče u na teplo citlivých součástek, už se těším
Asi systematické chyby by se zákazníkům podařilo prokázat, že jsou ve všech kusech a od počátku. To určitě nikdo nebude podceňovat a dimenzovat na kratší dobu, než dva roky.
Nicméně ano, nic nenutilo a nenutí výrobce dimenzovat součástky na déle, než na dva roky. Vodítkem ještě jakž takž může být, pokud výrobce nabízí (třeba za příplatek) delší záruku - tu by nenabízel, kdyby věděl, že se mu nevyplatí. Někteří výrobci nechtějí ztratit dobré jméno (i když je to čím dál větší mizérie).
Ale určitě není dobré - z hlediska řízení rizik - pro zákazníka předpokládat, že by výrobek vydržel > 2 roky.
Já třeba vítám to rozšíření záruk v prvním roce. To dřív platilo pouze 6 měsíců, teď rok. Druhý rok už mě tak moc nezajímá - zmetky odejdou do roka.
21. 6. 2021, 21:04 editováno autorem komentáře
Problem vidim v tom, ze nekdy nepoznam zda rozsireni zaruky nabizi obchod nebo vyrobce, nebo nejaka pridruzena pojistovna. Parkrat jsem nad tim pri koupi premyslel, a nebylo mi uplne jasne kdo za to doopravdy ruci. Mozna spatne ctu?
Kupní smlouvu uzavíráte s prodejcem. Jak si to on řeší dál v dodavatelském řetězci, není zákazníkova starost.
Kupní smlouvu uzavíráte s prodejcem. Jak si to on řeší dál v dodavatelském řetězci, není zákazníkova starost.
Přesně tak. Výrobce může dobrovolně poskytovat přímý servis, ale nemusí.
Pokud je prodejce renomovaný, i jeho úsudku o prodloužené záruce se dá nějakou měrou věřit.
Koupě zboží je dvoustranný vztah. Zákazník si vybírá dodavatele. Záruka řeší jen úplné minimum rizik, řekněme, že řeší hlavně to, aby prodejce vědomě neprodával šmejd a nespoléhal na to, že na tom i tak vydělá. Zbytek výběru je o zákazníkovi, o jeho zkušenostech s výrobkem, značkou, o smluvních podmínkách, o (ne)existenci servisu v blízkosti, o nabídce on-site servisu apod. To všechno může zákazník uvážit a podle toho usuzovat na jakost a životnost výrobku. Stoprocentní jistotu nemáte nikdy - a když ji chcete, tak prostě počítejte s jistotou bezproblémového chodu jeden rok a dva roky na to, co se během prvního roku nestihlo projevit (ale bylo přítomno už v době koupě).
Trochu mě děsí, jak si lidé přivykli na to, že za svoje rozhodnutí nenesou svůj kousek odpovědnosti, a že v životě existují i náhody, které nikdo druhý nekompenzuje.
Problém není v náhodě a smůle, problém je spíš v designu, který se skutečně dá udělat tak, aby životnost výrobku byla omezená a přesto se to výrobci nevrátilo jako bumerang.
V podstatě to je věčný boj, mezi zájmem zákazníka, který chce koupit levně a výrobek používat dlouho (ideálně věčně) a výrobcem, který chce prodávat opakovaně a pokud možno nejčastěji jak je jen možné a to z jakékoli příčiny (porucha, opotřebení, morální zastaralost, nekompatibilita s novým softwarem, móda...).
Z mého pohledu, jako zákazníka, je dvouletá záruka v podstatě minimum. Když dojde k jejímu omezení, tak to vidím jako problém, který zaručeně povede ke zhoršení mé pozice v obchodním vztahu. To nemá nic společného s neochotou jít do rizika (nebo špatným výběrem výrobku), jako s jistotou, že skoro všichni výrobci zkusí své výrobky vylevnit a tím zhoršit. Globálně.
Naprosto souhlasím. A omezení záruky není průšvih jen kvůli omezení práv zákazníka, ale potenciálně i z hlediska ekologie - další hromady zcela zbytečného odpadu.
Petr Švestka: "Kupní smlouvu uzavíráte s prodejcem. "
To sice ano, ale u nekterych prodejcu lze videt 'pojisteni na prodlouzenou zaruku' a podobne klicky. Koukam treba na alzu, a tam je:
"To nejdůležitější z podmínek Prodloužené záruky
...
2.1 Pojistník – Alza.cz a.s. jako osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu.
2.2 Pojistitel – BNP Paribas Cardif Pojišťovna, a.s., která s pojistníkem uzavřela pojistnou smlouvu."
2.3 Pojištěný – jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která zakoupila"
Takze uz v te smlouve jsou 3 strany. Ne 2 jako pri normalni zaruce.