"Současná praxe s rozsáhlými úniky uživatelských databází totiž ukazuje, že nestačí mít komplikované heslo, ale je nutné používat také unikátní heslo pro každou službu."
No fajn. Jakože bych měl mít pro odhadem těch cca sto různých účtů různými e-shopy počínaje a radši nevím čím konče různá hesla? Tak jo. Jen nevím, co budu dělat, když se budu chtít přihlásit odněkud, odkud se obvykle nepřihlašuji. Vlastně vím. Bušit hlavou o stůl. Tyhle knížecí rady opravdu miluju.
Reálně je to totiž na spoustě míst celkem jedno. Unikátní heslo má smysl řekněme v několika klíčových službách, kam se ale bohužel zase právě občas přihlašuji odjinud a tam, kde jde o peníze. Což na většině míst neplatí. Když se mi tuhle kdosi vlámal do účtu na Mironetu a objednal jakýsi ovladač ke konzoli či co, stalo se co? Nic. Objednávku jsem obratem zase zrušil. Reálným problémem jsou převážně pracovní účty, e-mailový účet, systémový účet a finanční služby.
Ano, já to tak mám. Z cizích počítačů se přihlašovat nemusím, obvykle mám u sebe svůj notebook a když ne, mám svůj mobil. Na obou mám synchronizovaného správce hesel. Pokud chci heslo změnit, je to pro mě triviální operace. Nechci, aby mi někdo unášel moje účty, od toho jsou moje a od toho je u nich heslo. Jiné způsoby (vymýšlet si třeba složité mnemotechnické algoritmy) jsou pro mě složitější a navíc méně bezpečné.
Jsou dokonce lidé, kteří mají dokonce unikátní e-mailovou adresu ke každé službě.