Endianita je způsob uložení čísel v paměti počítače. Rozšířenější je Little-endian (LE), což je způsobeno hlavně architekturou x86 a pak tu máme Big-endian (BE) s opačným pořadím bajtů. Některé architektury umí jak LE tak BL, například PowerPC, SPARC, MIPS, ARM a také RISC-V. Jádro však musí být přeloženo buď jako LE nebo jako BE, protože režim nejde přepnout „za chodu“.
U RISC-V je v současnosti jádro pouze LE, ale Ben Dooks se ptal, jestli nebude zařazen i BE, na kterém se pracuje. Linus Torvalds se vyjádřil negativně, nechce komplikovat již tak dost roztříštěnou architekturu RISC-V a ptal se na důvody. Ty jsou podle Linuse jen dva: internetový protokol používá BE a některé implementace RISC-V nemají rozšíření Zbb (basic bit manipulation). Linus říká, že pro internet není úzkým hrdlem přehazování bajtů, tím je paměťový subsystém. K chybějícímu Zbb říká: pokud vám chybí, tak si ho přidejte a nekomplikujte situaci přidáním BE.
(zdroj: phoronix)
