Názory k článku
LXC 2.1 přináší možnost limitace systémových zdrojů

"jaderné kontejnerové technologie" - ten vyraz pusobi, jako by se melo jednat o technologii pro ukladani jaderneho odpadu z elektraren.

Kromě toho na něm není nic jaderného, je to čistě user space implementace, samozřejmě a použitím nízkoúrovňových API jádra (jmenné prostory, groups, seccomp a apparmor). Jinak LXC je super, už si nedovedu představit pracovat bez něj.

Na mém workflow celkem není nic zvláštního. LXC používám primárně na dvě věci: za prvé v něm mám Kali, a za druhé ho používám, když potřebuju něco kompilovat, testovat atd., abych si nezasvinil laptop. Tam je forkflow naprosto primitívní:

1. lxc launch ubuntu:x krava

2. lxc shell krava

dělám... dělám... dělám
exit

3. pokud potřebuju něco z toho zachovat: lxc file pull krava/root/ten­tononc .

4. lxc stop krava

5. lxc delete krava

Na kali jsem si vyrobil zvláštní lxc obraz, základ debian + katoolin. Používám skript, který v kostce provede následující (dejme tomu, že chci pracovat na projektu "foo"):

1. mkdir foo (pracovní adresář)

2. upraví ACL na foo/ tak, aby do něj mohl LXC zapisovat

3. lxc copy kali foo

4. lxc profile apply foo kaliprofile (nastavení sítě a pár jiných věcí)

5. lxc config device add foo foo-dir disk path=/foo source=foo (namontuje pracovní adresář jako /foo do kontejneru)

6. lxc start foo

7. lxc exec foo -- systemctl isolate multi-user.target (počká, až má kontejner síť)

8. lxc shell foo

9. pracuju... pracuju... pracuju... věci k zachování si dávám do /foo

10. exit

11. lxc stop foo

12. lxc delete foo

Podotýkám, že z žádným jiným kontejnerovým systémem nemám zkušenosti, takže jestli ti tohle připadá příliš krkolomné a znáš něco jednoduššího, rád se nechám poučit.