Je známo, jak došlo ke kompromitaci toho účtu na GitHubu? Jestli tam měl uživatel jen login a heslo a uniklo heslo, nebo unikl klíč – a nebo jestli měl účet zapnuté 2FA a i přesto došlo k napadení…
Hele nevim, ale muzes mit 2FA jaky chces, ale pokud sis na pocitaci nastavil napr.gh cli, tak v ~/.config nebo nekde mas token, ktery muze skoro vsechno. A k tomu staci proste jen nainstalovat nejakou jinou napadenou npm/pypi knihovnu.
2. 6. 2026, 21:12 editováno autorem komentáře
Právě proto, že těch způsobů napadení je relativně hodně, mne zajímá, jak k tomu došlo v tomto případě.
Popravdě, z tohoto důvodu se už nějakou chvíli dívám po nástrojích, co mají šifrovaná "data at rest". E2E už umí kde co, ale na lokálním stroji jsou ta data pořád nešifrovaná.
A LUKS ani encfs nebo podobné nepomohou, protože proces s právy uživatele k nim pořád má volný přístup.
Flatpak to teoreticky odděluje alespoň pomocí namespaces, ale zrovna npm nebo Python nástroje ve Flatpaku neběží.
To je limit desktopových systémů, že jsou oprávnění na soubory udělována uživatelům a ne dvojici uživatel+aplikace. Ono to historicky dávalo smysl – ta data patří uživateli, a uživatel používá aplikace, které považuje za důvěryhodné. Akorát že se ukázalo, že uživatelé potřebují používat i aplikace, které za důvěryhodné považovat nelze. Další věc je, že balíčkovací systémy nebo NPM spouští předinstalační nebo poinstalační skripty, kde se může dít cokoli.
Ještě vtipnější je to s AI, kde „bezpečnost“ znamená, že aby se nemusel odeslat nějaký soubor do LLM v cloudu, nechá se spustit skript napsaný AI, který může pod účtem uživatele dělat a spouštět cokoli…
Podle mne to oddělení alespoň pomocí namespaces budou muset desktopové OS řešit, protože to je aktuálně největší bezpečnostní díra.
On teda Windows už od Visty do systémových složek vyhodí potvrzovací dialog a macOS dnes i na uživatelské složky, např Downloads. Plus všechny desktopové OS umí aplikaci pustit v sandboxu, když uživatel cíleně aplikaci nevěří.
3. 6. 2026, 12:30 editováno autorem komentáře
Ono to jde. Máme i rootless kontejnery a sandboxovací technologie, pro vývojáře a power users např. bubblewrapper. I AI agenti se to snaží používat - codex cli defaultně, claude code přes /sandbox. Ale kdo to doopravdy dělá... A jakmile začne být člověk líný a začne chtít, aby i z toho nejvíc minimalistického a sandboxovaného prostředí bylo možné pushnout větev a založit Github PR, tak tam stejně nakonec ten Github token a SSH klíč bude mít. A když ne vy, tak váš línější kolega ano.
Řešení může přijít z druhé strany - kdyby Github podporoval fine-grained tokeny i pro svoje CLI tooly. Uz zadne god-mode tokeny. Ale pokud jsem celou dobu pracoval s jednom repozitarem a najednou chci menit CI credentials v uplne jinem repozitari, tak at po me Github chce autorizaci s 2FA. Jenže na to jsou typické služby v developer světě nepřipravené.
Nebo můžete nasadit hackovací klobouk a začít si psát svoje proxy servery, které budou mít Github a jiné credentials schované v sobě a vašemu toolingu budou poskytovat omezenou množinu operací, někdy třeba i s tou autorizací.
Proto mám dnes privátní část ssh klíče už jenom v Yubikey. Pořád s tím můžu autorizovat něco, co nechci, ale aspoň nejde jednoduše ukrást.
Alternativně lze mít SSH klíč i na Macbooku v Secure Enclave.
SE i Yubikey vyžaduje potvrzení (stiskem tlačítka, otiskem prstu...), takže nejen že privátní část klíče nejde ukrást, ale ani kdyby se malware usadil přímo na vašem počítači s fyzicky přítomným klíčem, tak k němu nemá přístup bez vaší součinnosti. Za mě super.