Odpověď na názor

Nechci Vám vyvracet vzpomínky, ale dovolím si přidat své:
Patřil jsem do rodiny se špatným původem, po tátově linii to byl všude samý intelektuál, a já měl škraloupy v kádrových materiálech už od školky. (Ano, komunisti byli důkladní.) Pokud jde o hmotné zabezpečení, patřili jsme spíše k té chudší část, dokonce jsme neměli ani televizi (natož barevnou!). Přesto jsem se dostal na VŠ, byť na Slovensko, v podstatě krátce před sametovou revolucí.
Můj první počítač byla PP-06, koupená přímo ze železáren v Považskej Bystrici, v létě 1990. Do třetího ročníku jsem nastupoval jako první s vlasním počítačem. O rok a kousek později jsem upgradoval na AT-čko 286. Základní deska s procesorem byla použitá, zakoupená z vyřazeného školního stroje. Od movitějšího kamaráda jsem zakoupil 40 MB IDE disk, později na inzerát 85 MB.
A v posledním ročníku se mi podařilo za peníze z brigád - a hlavně za peníze od spolužáků, kterým jsem programoval zápočtové úlohy a zpracovával laboratorní cvičení ;-) - pořídit si stroj s CPU 80386DX, později dovybavený i koprocesorem 80387. Tím jsem se vyšvihl v žebříčku soukromých strojů v našem ročníku na solidní průměr. ;oD
Mí schopnější, podnikavější spolužáci si byli schopni pořídit 486-ku, opět za peníze z brigád, případně za naprogramování účetnictví či skladu pro začínající soukromníky. To byly tenkrát žádané aplikace.

Takže v roce 1993 , kdy jsem končil, měli 80486-ky mnohem spíše drzí programátoři, než dítka podnikatelů (tahle kategorie se teprve začínala objevovat) či synáčkové ex-komunistických kádrů (kteří měli mnohem spíš zahraniční auto, než počítač).