Vlákno názorů k článku
Navrženo odstranění podpory i486 a starých i586 z jádra
od pc2005 - NOOOOO!
A přitom na mý 486 mi v linuxu...
-
NOOOOO!
A přitom na mý 486 mi v linuxu fungujou i FPU CMOV instrukce :-PHmm předpokládám, že příští skok bude vyhození všeho co neumí CMOV a zrušení celýho arch/x86/math-emu/.
-
Skutečně jsi měl v 92tém (2025-33=1992) 486tku? Tak to tvá rodina musela být neskutečně ve vatě(prominentní bolševický původ protože jenom ti v u dobu privatizovali), protože lidi kolem mě měli 286tky a max 386tky. A to byli normální kamarádi jejichž rodiče hákovali tak za 3000-5000 kč/měsíc. Ty 486tky se začali objevovat až tak v 95tém.
-
V 95 sa tu už kupovali pentiá. Prispel k tomu FDIV bug, ktorý pri domácom použití nevadil a naviac, Intel zlacnil aj procesory, ktoré neboli vadné.
Éra 486 bola v našich končinách krátka. Zažil som ich tak naviac na gymnáziu, ako dar od sponzora. Telbin to bežalo rovnako dobre ako 286-ky a pri použití windows 3.11 sa to prehrievalo :) (Lebo to boli nejaké ultratenké štýlove 486-ky pre firmy)
-
Oooops překlep. Bylo to před 31 lety, konkrétně v září 1994 jsme dostali PC s UMC 486 SX-33 a 4MB RAM + 270MB HDD. Na splátky. Na jakékoli další upgrady jsme si s bratrem vydělávali po brigádách. Spíše mi přijde zajímavé, jak hned vystartujete a odsuzujete s řečmi o bolševickém původu. Ale když už jste to načal, tak si dovolím konstatovat, že mé rodině toho naopak bylo komunisty v 50. letech poměrně dost zabaveno a jeden můj děda si vysloužil rakovinu tím, jak pracoval v Jáchymově v uranových dolech. Ale děkuji za optání a přeji hezký den.
-
10:12 David Ježek
Překlep? Ale no tak, jenom si házel machra za pomoci nadsázky nebo lži. Jako uvědom si že někteří z nás to zažily. Rok 1992 byla ještě ČSFR, součástí hymny byla "Nad tatrou se blýská, ...", na MTV frčel Dr.Alban s "It´s my life", atd..
A protože si tu dobu pamatuji tak dobře vím kdo měl tehdy prachy a čím byli jejich rodiče, a rozhodně si nepamatuji že by první PCčka byli u lidí "tvz. socialistické dělnické třídy" ale spíš mezi lidmi co začali podnikat okamžitě po revoluci nebo byli na vyšších pozicích, jenž byli tvz. "úspěšní i za socialismu". Navíc si dobře pamatuji kolik ty PCčka stáli, že i např. myš, soundblaster, tiskárna v roce 1992 byl těžký nadstandard.
Dobře povídej co vám bylo zabaveno? Rád si opravím názor.
-
rozhodně si nepamatuji že by první PCčka byli u lidí "tvz. socialistické dělnické třídy
Já jsem měl první 486 ještě na základní škole, můj otec dělník v továrně (takže dělnická třída), moje mamka prodavačka v květinářství. 486 za svoje vydělané peníze mi koupili dva roky po "Pod Tatrou sa blízká". Za tehdy neuvěřitelných cca 50tis. 486DX4/100, 16MB RAM, jeden 80MB disk, dvě disketové mechaniky.
A zrovna se rodiče rozváděli. Takže 486 šlo mít dva roky od rozpadu ČSFR a čtyři roky od revoluce v 1989.
A já jsem měl potom na střední škole brigádu v tiskárnách, každou sobotu v noci jsem uklízel papíry, protože se tiskl nedělní Blesk! Za jednu sobotní noc jsem měl na ruku 750Kč. Pamatuji si to dodnes. Potom jsem si za vlastní peníze, nikoliv rodičů, koupil Pentium Rating Cyrix 333. A potom Athlona. Vše za vlastní na střední a následně vysoké škole.
-
16 MB RAM v roce 1994 za 50 000 Kč ? Nepletete si roky nebo pozdější upgrade ? Mám doma schované ceníky ESCOMu a AutoContu z let 1993 až 1995 jako vzpomínku na mě jako studenta který na to mohl jenom koukat.
Např. ceník ESCOMu platný od 30.10.1994 nabízí 486 DX4 100 MHz, PCI+VLB, 8 MB RAM, disk 540 MB, flopy, grafika 1 MB RAM, klávesnice a k tomu 14" monitor a to vše za 54 998 bez DPH a tedy 67 648 Kč s DPH. 16 MB RAM tam nabízí v jediném PC - CAD stanice s P60 za lidových 130 380 Kč s DPH.
Ono to v těch letech šlo docela rychle. Moje první PC byla v roce 1995 486DX2 80 MHz a 4 MB RAM, ale později jsem to doplnil na 16 MB RAM a už koncem roku 1998 to vyměnil za K6-2 300 MHz a 64 MB RAM.
27. 4. 2025, 19:15 editováno autorem komentáře
-
Já nerozporuji 16 MB RAM za 50 000 Kč. Já rozporuji počítač s procesorem 486DX4/100 a s 16MB RAM v roce 1994 jen za 50 000Kč. V té tobě stálo 1 MB RAM lehce nad 1000 Kč (cca 1100 Kč), takže jen ta RAM by stála 17-18 000 Kč a to je ještě otázka zda větší moduly nebyly dražší.
A pak je otázka k čemu RAM 16 MB v roce 1994, tedy v době DOSu a Windows 3.11. V době kdy drtivá většina PC měla 4 MB RAM a ty lepší 8 MB RAM.
Tady jeden popis ze září 1994 někoho jiného:
https://www.high-voltage.cz/2013/vzpominka-na-minule-nakup-pc-escom-486-rok-1994/case Minitover ESCOM Primo, CPU AMD 486DX/40Mhz, 4MB RAM, 260MB Harddisk, nějaká VGA grafika .. 31488,- Kč
klávesnice ESCOM (+861,- Kč)
myš ESCOM Pro (+366,- Kč)
barevný monitor 14" SVGA Hyuindai LR (+8607,- Kč)
CELKEM .. 41.322,- Kč včetně DPH (v té době 23% DPH :-)28. 4. 2025, 07:08 editováno autorem komentáře
-
A pak je otázka k čemu RAM 16 MB v roce 1994, tedy v době DOSu a Windows 3.11. V době kdy drtivá většina PC měla 4 MB RAM a ty lepší 8 MB RAM.
DOS 6.22 měl smartdrv, tedy IO cache v RAM, kam se ukládala data čtená z disku. Dneska je to naprosto běžné, ale tehdy to byla novinka verze 6. Proto jsem měl co nejvíce pamětí, v config.sys nebo boot.bat nastavený smartdrv na cca 12MB paměti, protože pro tehdejší DOOM II mi ty 4MB RAM stačily a hrál jsem na VGA 320x200.
IO Cache se hodí dodnes, proto mám 64GB RAM a maximální využití programy (Hlavně teda Blender) je cca 32GB RAM. Dalších 32GB dat je v IO cache Windows nebo Linuxu.
Takže celý život mám 2x až 3x více RAM, než potřebují programy, které používám a začalo to právě v roce 1996 na mé domácí 486.
28. 4. 2025, 07:52 editováno autorem komentáře
-
Já pamatuju, že jsme měli doma někdy mezi lety 1993-94 nějakou 386, nejspíš to byla SX. Běžné to nebylo, byl jsem ve třídě jediný. Nevím jak jsme k ni přišli, asi tomu pomohlo to, že v rodině jsme měli několik lidí pracujících "v oboru". Až později mezi léty 1994-96 jsme se dostali k 486dx2, ale v té době už kolem mě měli minimálně další čtyři spolužáci doma Pentia, ale to byly většinou děti podnikatelů, nebo někoho, kdo dělal třeba v PVT. Na 486dx4-100 jsem se mohl dívat leda do časopisů. Paradoxně jsem ji pak koupil i s deskou za cca 100Kč v bazaru někdy mezi lety 2002-2003. Ale v té době už jsem to měl jen jako "retro" projekt, a už ani nevím, co jsem s tím pak udělal, asi to později všechno vyhodil.
-
U nás úplně všechno. Mámina rodina, po vyvraždění poloviny rodiny v koncentráku (německá národnost a křesťanské a židovské původy) ještě v padesátých letech přišla o pole a kus lesa, protože JZD.
Rodina mého táty taky po vyhlazení za II sv války děda se našel v komunistické straně, RSDr. v Moskvě a budoval komunismus až do 1968. Druhý děda z mámini strany dělník v Sigma Lutín (sigma je firma zabavená komunisty rodině Sigmundů). Kompletně dělnická rodina, po válce vše vzali komunisti a to i mému dědovi, který se jako mladý po válce a bez svých rodičů prostě našel na vysoké v Moskvě. Po roce 1989 si nechal oficiálně zrušit titul doktora a do své smrti v roce 2005 jej nikdy ani nevyslovil. Takže on přišel o všechno podruhé v roce 1989. Zklamání v 1968 a potom v 1989.
Takže si oprav názor. ;-)
-
V roce 1994 jsem si na brigádě vydělal a koupil 486SX jako student 4. ročníku střední školy. Byla to ta verze s procesorem napájeným rovnou na desce. Když jsem ji přinesl do školy a nejhezčí spolužačka se k ní hnala se slovy "Jéé, ukaž co to máš", tak jsem pochopitelně uhnul, aby mi to neodpálila. Priorita "blondýna vs 486" byla jasná.
27. 4. 2025, 18:50 editováno autorem komentáře
-
Nechci Vám vyvracet vzpomínky, ale dovolím si přidat své:
Patřil jsem do rodiny se špatným původem, po tátově linii to byl všude samý intelektuál, a já měl škraloupy v kádrových materiálech už od školky. (Ano, komunisti byli důkladní.) Pokud jde o hmotné zabezpečení, patřili jsme spíše k té chudší část, dokonce jsme neměli ani televizi (natož barevnou!). Přesto jsem se dostal na VŠ, byť na Slovensko, v podstatě krátce předsametovou revolucí
.
Můj první počítač byla PP-06, koupená přímo ze železáren v Považskej Bystrici, v létě 1990. Do třetího ročníku jsem nastupoval jako první s vlasním počítačem. O rok a kousek později jsem upgradoval na AT-čko 286. Základní deska s procesorem byla použitá, zakoupená z vyřazeného školního stroje. Od movitějšího kamaráda jsem zakoupil 40 MB IDE disk, později na inzerát 85 MB.
A v posledním ročníku se mi podařilo za peníze z brigád - a hlavně za peníze od spolužáků, kterým jsem programoval zápočtové úlohy a zpracovával laboratorní cvičení ;-) - pořídit si stroj s CPU 80386DX, později dovybavený i koprocesorem 80387. Tím jsem se vyšvihl v žebříčku soukromých strojů v našem ročníku na solidní průměr. ;oD
Mí schopnější, podnikavější spolužáci si byli schopni pořídit 486-ku, opět za peníze z brigád, případně zanaprogramování účetnictví
čiskladu
pro začínající soukromníky. To byly tenkrát žádané aplikace.
Takže v roce 1993 , kdy jsem končil, měli 80486-ky mnohem spíše drzí programátoři, než dítka podnikatelů (tahle kategorie se teprve začínala objevovat) či synáčkové ex-komunistických kádrů (kteří měli mnohem spíš zahraniční auto, než počítač). -
RRŠ 20:12
Zlato, ty nemáš ani ponětí co to znamenalo mít škraloup. Ty jsi jenom šmudla co si to sám sobě vsugerovává že ano. Jsou(byli) tu lidi "se škraloupem", kterým po ZŠ nebylo umožněno jít na gympl, střední a též i na učnák. To znamená že po 9letce(v 15letech) v 60,70tých byli zařazeni do pracovního procesu pomocných dělnických profesí. Pro tyto lidi bylo dostat se i k "blbé" maturitě absolutně nemožné. Na VŠ se nedostávali ti lidé a jejich rodinní příslušníci "kteří chcali pro větru" či byli propojeni prvorepublikovou společností. A to se týká i "novodobého svatého" Palacha kdyby jeho rodina "chcala proti větru" a ta "nechcala".Tak si ty pohádky nech pro někoho jiného.
-
Na VŠ se nedostávali ti lidé a jejich rodinní příslušníci "kteří chcali pro větru" či byli propojeni prvorepublikovou společností.
Tohle hodně záleží na konkrétním období a konkrétní situaci. Takže ve druhé polovině 80. let už bylo možné i to, aby studoval VŠ např. i Marek Benda, syn předního chartisty Václava Bendy.
-
Ke konci (v 80. létech) to tak strašné nebylo. Dostat se na gympl znamenalo posbírat navíc body za olympiády, přesto jsem se do na vysněnou specializaci nedostal a skončil ve třídě se zaměřením na chemii. A u té VŠ mne, mimo jiné, zachránilo, že existovala "Vysoká škola lesnická a dřevařská" ve Zvolenu - a odvaha třídní učitelky, která zakončila posudek kouzelnou větou:
Přesto studium na vysoké škole doporučuji.
.
Navíc i ta komunistická kádrovací mašinerie měla své limity a mírný chaos, takže mohlo snadno dojít k záměně mezi rodinou a prvorepublikové společnosti a komunisty oslavovaným hrdinou stejného příjmení - byť do rodiny nepatří. Inu, některá příjmení jsou tu častější... Moje osobní kádrové materiály začínalyznevažováním soudruha Lenina
(školka) arecitací závadných umělců
(zápis do první třídy).
Čili: žádní disidenti jsme nebyli, ale k dosažení stejné mety jsme se museli mnohem víc snažit. A někdy to nestačilo... -
Moje osobní kádrové materiály začínaly znevažováním soudruha Lenina (školka) a recitací závadných umělců (zápis do první třídy).
Hehehe, já měl v první třídě po odkladu, protože ve školce zjistili, že mě ostatní děti nezajímají, jednu velkou dvojku (rok 1987), potom jen samé trojky a čtyřky, protože jsem učitelkám dále říkal jako jediný ze třídy (zcela vědomě a schválně) Soudružko učitelko Nováková. Ti to tak nesnášely, že jsem dostal důtku ředitele školy, potom dvojku z chování a potom trojku a podmínečné vyloučení.
Na střední škole (elektrotechnická průmyslovka), kde učili bývalí zaměstnanci Tesla Rožnov bez pedagogického minima jsem měl vyznamenání ve druhém ročníku a maturitu z vyznamenáním. Takže základka: roste pro kriminál, střední, ano rozumí výrobě křemíkových transistorů a umí je spočítat i změřit. VŠ červený diplom z Fyziky se samými jedničkami.
Takže hodnocení od kohokoliv ukazuje pouze na kompetence hodnotitele.
-
bez pedagogického minima
Protože tohle jen věci zhorší pro nadané studenty, ten člověk nám to vykládal tak jak to skutečně dělal a navrhoval a né tak, jak se to má učit! To platí dodnes. Nejlepší učitelé jsou ti, kteří nevědí jak učit a prostě jen předají svou dokonalou dokumentaci třeba v ústní podobě a s historkami, jak ji tvořil a kolik se toho nepovedlo. Pedagogické minimum patří na speciální školy pro žáky s odborně diagnostikovanými poruchami!
-
Jinak: znal jsem se samozřejmě i s takovými, kteří se nedostali, po kterých ten režim šlapal. Tohle rozhodně nemíním znevažovat!
Ale dneska, o třicet let později, mi přijde hloupé se předhánět, kdo měl tatínka v Jáchymově, komu sebrali pole, kdo se nemohl dostat ani na slušný učňák, a pod. Případně kdo měl tatínka v které patře výborů Strany, kdo donášel na sousedy...28. 4. 2025, 20:33 editováno autorem komentáře
-
BobTheBuilderStříbrný podporovatelAle jo, dalo se proklouznout, i když to někdy bylo těžší. Kamarád byl vnukem docela významného prvorepublikového stavitele a soudruzi se mstili až za hrob, takže kluk nesměl na střední, šel do učení na zedníka - a protože nebyl blbej, podnik ho poslal na večerní průmyslovku. Ovšem přihlášku na VŠ (stavárna) mu soudruzi zařízli, tak šel na dva roky na vojnu a přihlášku podal z vojny (někde u Michalovců, tam na něj nedohlídli) a VŠ úspěšně udělal. To je ale řeč o maturitě kolem roku 79, v 50. letech byl režim jiný samec a bylo to mnohem těžší.
Taky záleželo na škole, na techniku byli soudruzi benevolentnější (náboženské zatížení mu nebrání ve studiu na škole technického směru).
Na medicínu byli mnohem důslednější, a třeba práva naprosto bez šance.28. 4. 2025, 20:35 editováno autorem komentáře
-
Táta jako veterinář byl "nucen" podnikal od samého začátku. Státní veterinární služba byla zrušena k 30.6.1991 a všichni praktičtí veterináři byli propuštěni. Stát si ponechal pouze inspektoráty (epidemiologa a veterinárně - hygienický dozor na jatkách a v dalších potravinářských provozech). Ostatní veterináři začali od 1.7. 1991 pracovat na soukromo - podnikat. A bylo třeba nějak účtovat.
Táta byl jedním z prvních klientů Martina Cíglera (dnes Seyfor), který mu první účetní program Money předváděl u sebe doma. Seděli v ložnici na manželské posteli a PC byl na složeném šicím stroji. (Tehdy se pro software používalo krásné slovo "program".)
Táta od něj koupil Money i s počítačem někdy zjara 1992. PC bylo značky AUVA, CPU 286, HDD 40MB, černobílý monitor a jehličkovou tiskárnu Epson LX400. Tehdy byly standardem 5.25 FDD a táta si připlatil si za 3.5 FDD. Tento komplet tehdy stál 44.000,- Kčs. Někde mám schovanou kopii faktury.
Pak nastal malý kolotoč večerních telefonátů s Cíglerem, kdy občas něco nefungovalo jak mělo, táta měl hromadu konstruktivních připomínek apod. Stali se z nich kamarádi a myslím, že jsou kamarádi dodnes, byť už se dlouho neviděli.
-
Teoreticky si dovedu představit, že tu 486 mohl mít...
Já končil VŠ (1993) s 386-kou, a rozhodně jsem nebyl mezi těmi zazobanými studenty - spíš naopak. Poskládané to bylo ze spousty dílů z druhé ruky, jediné, co jsem kupoval nové, byla grafická karta Paradise VGA 1024.
Kolem mne se ty 486-ky už začínaly objevovat. Byť opravu u těch bohatších - ale zdaleka ne vždy ustarých struktur
. -
"286tku" nebo "386tku" (teď nevím) s barevným monitorem jsme měli doma na stole v roce 1989. A to nikoliv proto, že bychom byli "ve vatě" nebo měli nedejbože bolševický původ, ale proto, že můj otec pracoval v Agrodatu. Nebyla naše a táta na ní vyvíjel. Takže fakt netuším, co to o jakém "původu" plácáte.
26. 4. 2025, 15:48 editováno autorem komentáře
-
Já na počátku roku 1994 nastupoval do práce, kde byly DELLy 386 SX a DX pro běžnou práci, servery (Novell) byly už 485-ky. Dělal jsem si legraci, že mám doma silnější stroj (486 DX2/66), než v práci server, ale to jsem pořizoval až někdy před koncem roku.
Jedním z mých prvních pracovních úkolů byl upgrade na Windows 3.11; doma jsem měl Windows 3.1 už dlouho. Trvalo ještě pár let, než jsem se dobral k Linuxu...
Takže jsem vlastně nikdy Linux na 486-ce neprovozoval.
