to je jak z poštovního úřadu od Bukowskiho, ta pasáž jak Chinaskimu strká jeho nadřízenej jedno napomenutí za druhým a von je háže bez přečtení do koše; nakonec mu Chinaski řekne něco jako: "takhle tady můžeme bejt do večera, ale dřív nebo později bude jeden z nás vypadat jako kokot"