Odpověď na názor

Většinou bývá jednodušší dostat na novější systém starší knihovnu než naopak, ale hlavně: slušný software (programovací jazyky, API, datové formáty, síťové protokoly) poskytuje zpětnou kompatibilitu. Takže když se jako autor programu např. dobrovolně omezíš na starší verzí C, C++ nebo třeba Javy, tak tvůj program půjde přeložit a spustit jak na nejnovějších systémech a kompilátorech, tak třeba i na dvacet let starých. Stejně tak když budeš generovat třeba PDF ve starší verzi a dáš si záležet na jeho kompatibilitě a čitelnosti. Ano, podporovat cíleně dvacetileté rozpětí je asi už trochu extrém, ale uvádím to jako příklad. Naopak když použiješ vlastnosti z nejnovější verze jazyka (formátu, protokolu atd.), která se sotva teprve objevuje v distribucích, tak si sice ušetříš nějakou práci, připadáš si, že to děláš moderně, ale zároveň zkomplikuješ život dost lidem, kteří ten tvůj software mají používat a z nějakého důvodu nemohou upgradovat.

Kdo chce skloubit kompatibilitu s novou funkčností, tak se bude snažit o tzv. progressive enhancement tzn. použije nové funkce, pokud jsou dostupné, a jinak si vystačí s tím, co má.

Na tohle není universální odpověď – chce to odhadnout vhodnou míru konservativismu pro daný obor, projekt, zákazníka…