Vlákno názorů k článku
Nvidia trénovala svoji AI na kradených knihách, tvrdí spisovatelé od K> - " (použijme zde typickou terminologii zástupců filmového průmyslu)." Ne,...

Nikde nebylo řečeno, že se to nesmí. Jen, že je vhodné to rozlišovat.

Možná by stálo za to zvážit rozdíl mezi okopírování v podstatě veřejně dostupných (zveřejněných) dat, a údajů více či méně důsledně chráněných.
Když přiřadím k termínu krádež v podstatě synonymum odcizení (tedy přivlastnění si) tak je poměrně zřetelný rozdíl mezi identitou či obchodním tajemstvím, a obsahem knihy.
Pak by krádeži knihy odpovídala situace, kdy nejen neoprávněně nakládám s obsahem knihy, ale kdy s ní (neoprávněně) nakládám jako autor - tedy snažím se mít kontrolu nad šířením díla. Zjednodušeně: po ukradení jdou další příjmy do mé, nikoliv autorovy kapsy.

Tak kontext je důležitý. Pokud okopíruju něčí nápad a publikuju to dřív než to stihne udělat on, "ukradla jsem mu nápad" souvisí s tím co by ten člověk získal tím že by s tím přišel jako první. Stejně tak můžu ukradnout autorovi knihu ve smyslu "Seberu někomu ze stolu dopsaný manuskript a vydám to pod svým jménem"

Pokud někdo publikuje nápad, těžko už ho pak "ukradnu"

Ale když to někdo argumentuje tím, že krádež znamená, že o něco přijdu, „ukradnout nápad“ nemá tenhle význam – je to stejné, jako s autorským dílem. Když někomu ukradnu nápad, dotyčný ten nápad pořád má. Stejně jako má to autorské dílo. Akorát ten nápad možná už nezpeněží – stejně jako když někdo ukradne autorské dílo. Samozřejmě že jsou tam jisté drobné rozdíly, ukradený nápad už asi nezpeněžím vůbec, ukradené autorské dílo možná ještě nějakými kanály zpeněžím.

Podstatné je ale to, že vlastnictví v jakékoli formě (i vlastnictví nehmotných věcí) chápeme především jako nárok na užitek, který z vlastnictví plyne. Už tu byl mnohokrát zmíněn příklad s vlastnictvím auta. Kdyby mi někdo vzal auto, někam s ním odjel, vrátil ho, já bych nepoznal žádné opotřebení ani nic takového, nesnížila by se nijak objektivní hodnota toho auta (nebo by dotyčný opotřebení apod. zaplatil). Přesto budu vnímat, že jsem došel nějaké újmy – protože dotyčný měl užitek z mého auta, které jsem si ale koupil a zaplatil já. Stalo by se to někdy, kdy bych tím autem v žádném případě nejel, nebylo by nijak opotřebené, nic takového. Objektivně bych o nic nepřišel. Jediné, co by mi na tom vadilo, by bylo to, že já jsem na to auto musel vydělávat, já jsem ho musel zaplatit – a teď z něj má užitek někdo, kdo to nezaplatil.

Když budeme význam slova „krádež“ chápat jako „neoprávněné získání užitku“, je úplně jedno, jestli jde o krádež hmotné věci, myšlenky, nápadu nebo autorského díla. A přesně takhle ale slovo „krádež“ v češtině chápeme.

Napadl mne ještě jeden příklad, snad bude lepší než příklad s autem. V samoobsluze se může stát, že si někdo strčí čokoládu do batohu, nezaplatí ji a projde s ní ven. Nebo se taky může tát, že někdo bude neopatrný, bude mít batoh na zádech, někomu bude uhýbat, otočí se – a shodí čokoládu na zem, ta tam praskne, roztrhne se obal a bude na vyhození. Obchod to nejspíš zahrne do provozních ztrát a nebude to po nikom vymáhat – úplně stejně se mohlo stát, že to shodil zaměstnance, že to spadne samo, nebo že to shodí někdo a obchod nebude vědět kdo.

Z pohledu výsledku pro obchod jsou obě situace úplně stejné – obchod má o jednu čokoládu méně, kterou neprodá. Přišel o její hodnotu. Ale každou tu situaci vnímáme všichni jinak – „pachatel“, obchod i společnost. První případ budeme považovat za krádež (a ochránci správného používání slova „krádež“ by měli okamžitě vystartovat, že hodnota čokolády je příliš malá na to, aby to byl trestný čin), druhý na nehodu. „Pachatele“ bude určitě víc trápit svědomí v prvním případě než ve druhém. Majitel obchodu bude určitě mnohem víc naštvaný v prvním případě než ve druhém. Ostatní lidé budou pachatele v prvním případě považovat za zlého člověka a vyvrhele společnosti, v druhém případě ho možná ještě budou litovat. Stát bude v prvním případě chtít pachatele potrestat za přestupek, v druhém případě nad tím mávne rukou, že došlo k drobné nehodě.

Podstatou krádeže opravdu není to, že někdo o něco přišel. Podstatou krádeže je to, že někdo neoprávněně něco získal. (Jiné kultury to mohou mít jinak. Naše euro-americká kultura vnímá vlastnictví tímhle způsobem.)

> Ale když to někdo argumentuje tím, že krádež znamená, že o něco přijdu, „ukradnout nápad“ nemá tenhle význam – je to stejné, jako s autorským dílem. Když někomu ukradnu nápad, dotyčný ten nápad pořád má.

Nemá. Ne v kontextu ve kterém je to používané. Protože "nápad" je v tom případě používané jako autorství nápadu.

Když mě napadne že půjdu na večeři do Burger Kingu, někdo to uslyší a řekne si "dobrý nápad, to udělám taky", okopíroval můj nápad? Ano. Ukradl ho? No, říct to můžu, ale budu za magora.

Když mě jako první napadne založit fast food s burgery, někdo poslechne můj plán a udělá to dřív než to stihnu já, ukradl mi nápad, protože mě připravil o šanci být první.

Pokud budu první a pak přijde někdo jiný a řekne "cool, to udělám taky", řekne někdo že mi ukradl nápad? Asi ne. Maximálně že ho okopíroval.

Nemá. Ne v kontextu ve kterém je to používané. Protože "nápad" je v tom případě používané jako autorství nápadu.
Ne, není to vnímaní jako autorství nápadu, ale jako ten nápad. A přesně na tom příkladu s večeří v Burger Kingu je to vidět. Když někdo půjde kolem a uslyší to, může váš nápad, kam jít na večeři, zkopírovat. Ale neukradne ho.

Když se ale budete ve skupině dohadovat, kam půjdete společně na večeři, a někdo navrhne Burger King o vteřinu rychleji, než vy, stejně můžete říct, že vám nápad ukradl – i když ten nápad nemá od vás. Ale připravil vás o možnost profitovat z toho nápadu – být v té skupině za hvězdu, která navrhla místo na večeři, se kterým všichni souhlasili a jsou s ním spokojení.

Pořád je tam ten princip, že krádež znamená, že někdo jiný má užitek, který by měl náležet vám. (A v tom případě, když někdo prostě jenom něco vysloví nahlas dřív, to dokonce ani není tak, že by získal něco od vás, natož neoprávněně – podstatné je čistě to, že získal užitek, který jste očekávala pro sebe.)

> Když se ale budete ve skupině dohadovat, kam půjdete společně na večeři, a někdo navrhne Burger King o vteřinu rychleji, než vy, stejně můžete říct, že vám nápad ukradl – i když ten nápad nemá od vás

To tvrdit můžu, ale pokud to nevydával za svůj nápad po tom co mě o tom slyšel přemýšlet nahlas a nedokážu to, budu za blbce co lže. Ostatně, v reálu se tohle občas řeší třeba u vědeckých objevů, kdy občas dojde k simultánnímu objevu více lidmi nezávisle na sobě, a řeší se jestli to bylo plagiátorství - krádež nápadu, nebo jen náhoda.

> Pořád je tam ten princip, že krádež znamená, že někdo jiný má užitek, který by měl náležet vám.

Pokud si stáhnu knihu z netu, k ničemu takovému nedošlo. Pokud si stáhnu knihu z netu, a pak ji vydám pod svým jménem, došlo.

LLM beru spíš jako tu druhou kategorii.

To tvrdit můžu, ale pokud to nevydával za svůj nápad po tom co mě o tom slyšel přemýšlet nahlas a nedokážu to, budu za blbce co lže.
To jedině v případě, že to budete tvrdit vážně. Já jsem ale myslel situaci, kdy je to řečené v žertu – „tys mi ten nápad ukradl“ nebo „ty mi čteš myšlenky“.

Pokud si stáhnu knihu z netu, k ničemu takovému nedošlo.
Samozřejmě že došlo. Vy si tu knížku stáhnete z internetu, abyste si ji přečetla. Čtení je ten užitek. Kdyby lidé neměli ze čtení knih užitek, nekupovali by je.

> To jedině v případě, že to budete tvrdit vážně. Já jsem ale myslel situaci, kdy je to řečené v žertu

Ano, žertem taky můžu říct "tys mě zabil" po tom co někdo řekne dobrý vtip. Ale asi tím nebudem vtipy klasifikovat jako formu vraždy. Tohle je absurdní.

> Čtení je ten užitek.

Vaše definice byla

> Pořád je tam ten princip, že krádež znamená, že někdo jiný má užitek, který by měl náležet vám

Okopírovanou knihu čtu, a původní osoba o užitek čtení knihy nepřišla. Definici to nenaplňuje.

Ale asi tím nebudem vtipy klasifikovat jako formu vraždy. Tohle je absurdní.
Absurdní je, že tady bylo asi desetkrát napsáno, že se nebavíme o termínu z trestního práva, ale o obecné řeči – a vy stejně přijdete s klasifikací.

Okopírovanou knihu čtu, a původní osoba o užitek čtení knihy nepřišla. Definici to nenaplňuje.
Právě že v definici není nic o tom, že by někdo o něco přišel. Výše jsem to poměrně detailně popisoval, že to, co v naší kultuře považujeme za hodnotné a chráníme to zákony, je právo čerpat užitek. Za přečin považujeme to, když užitek čerpá někdo, kdo na něj nemá právo. A je skoro jedno, zda tím původní vlastník o to právo přijde nebo nepřijde.

Psal jsem tu už příklad s autem a s čokoládou, můžu přidat další s výrobkem – a mohl bych přidávat další a další příklady. Pokud něco vyrobíte, ať už ručně nebo pomocí nějakého stroje, a výrobek vám někdo ukradne, nebude se hodnota krádeže posuzovat podle nákladů, které jste s výrobou měla (což je hodnota, o kterou jste přišla), ale o hodnotu výrobku (což je hodnota užitku, který zloděj získal neoprávněně).

Skutočně sa také používá skibidi voe rofl a taky to nemá nic společného s věcnou debatou...

Člověk musí jazyku rozumět v kontextu a učit se v hodinách češtiny/slovenčiny třeba takové pojmy jako nadsázka nebo oxymóron. Jinak dochází přesně k tomu, o čem píšu. Nesmyslné závěry, nepochopení, dezinterpretace.

Kombinace "ukrást elektronickou kopii knihy" je v lepším případě značná nadsázka, v horším naprosto záměrná manipulace. Autorský zákon v celé západní civilizaci se vyvinul do absurdní podoby, která brzdí rozvoj, nedostatečně odměňuje ty, kteří neplodí mainstreamové trháky, naopak umožňuje astronomické výdělky za pochybné mainstreamové cancy a v neposlední řadě umožňuje nemravné obohacování soukromým společnostem typu OSA zákonem zajištěným monopolem a příjmem, což je samo o sobě absurdní právní konstrukt v demokratickém kapitalismu. A to i přesto, že je schopná spálit pětinu příjmů na vlastní provoz... A to všechno díky tomu, že skoro nikdo nerozumí tomu, jak celý ten moloch funguje a že se daří udržovat status quo manipulativními výhrůžkami a prohlášeními přestože je dobře známo, jak funguje praxe.

jinejmuf: Autorský zákon nikoho neodměňuje. Myslím, že jenom to stačí k pochopení toho, jak moc je váš komentář relevantní k reálnému světu.