Vlákno názorů k článku
Nvidia trénovala svoji AI na kradených knihách, tvrdí spisovatelé od Jiří - Doufam, ze to nVidia vyhraje. Nikomu nic neukradla,...

Ten příklad s autem není přesný - auto můžete bez většího poškození vrátit - ale data - jednou přečtená data už nemůžete odpřečíst. Informaci můžete zcizit - ale nemůžete ji vrátit

A jsme u toho lidového názvosloví. "Zcizit" může něco vlastník, protože je to darování, převod nebo něco podobného. Zloděj může něco "odcizit".

A informace se těžko vrací, protože je stále na původním místě tak, jak byla. Co když někdo ta přečtená data zase zapomene, protože mu k ničemu nejsou? Co přesně se stalo? To auto se aspoň trochu opotřebovalo.

20. 1. 2026, 22:48 editováno autorem komentáře

Když vám někdo ukradne klíč k domu a pak vám ho vrátí, že mu k ničemu není - můžete ho ještě bez jakékoliv obavy používat? Asi ne. Cena klíče je na nule. Navíc máte náklad na nový zámek. A ten klíč se ani trochu neopotřeboval.

Tohle není dobrý příklad. Klíč vám zkopíroval a tím vám škoda nevznikla. Ta by vznikla až by ho použil a něco ukradnul. To, že klíč je nedůvěryhodný a vyměníte ho, je jenom nedůvěra, že vás ten člověk vykrade. V situaci, že nevíte, že někdo udělal kopii klíče a nevykradl/nepoužil ho vám žádná škoda ani náklad nevzniká.

21. 1. 2026, 08:06 editováno autorem komentáře

Už samotná ztráta důvěry je ztrátou - a to jedna z největších - samozřejmě, že těžko nacenitelnou. Ale důvěryhodnost, kredibilita je zásadní vlastnost čehokoliv.

Klíč vám zkopíroval a tím vám škoda nevznikla. Ta by vznikla až by ho použil

Toto si myslím je přesně vyjádřená podstata celého problému s digitálním kopírováním, jak to vidí i Česká legislativa.

JSH: Řešit, že někdo informaci možná zapomene, je jako kdybyste řešil, že ten zloděj auta pak dotankoval nádrž, aby se nepoznalo, že autem, jel, a dotankoval víc, než tam původně bylo. Čímž se kompenzovalo to opotřebení auta.

Každopádně neoprávněné užití věci/něčeho prostě je zásah do práv vlastníka, a lidově se tomu říká „krádež“, i když termín „krádež“ trestního práva ve skutečnosti označuje jenom podmnožinu těchto skutků. A to, že při krádeži fyzické věci ji dále nemůže vlastník užívat, je jenom jedna z mnoha škod, které mohou (lidově nazývanou) krádeží vzniknout. Ono ostatně v případě toho „vypůjčeného“ auta by některým řidičům tolik nevadilo opotřebení, ale vědomí toho, že někdo seděl na jejich místě, řídil jejich auto a třeba se k němu choval nešetrně, túroval motor, jel smykem…

Mohu svoji kopii smazat.

A někdy to zase porozumění a chápání věcí podporuje. Protože to rozpustí tu mlhu, která se snaží skrýt podstatu věci a vyvolat dojem, že to není zas až tak špatné jednání. Přičemž jediný účel, proč pokaždé někdo brojí proti používání slova „krádež“ pro autorská díla, je právě to vytvoření mlhy. Aby to vypadalo, že to není zas až tak zlé.

Krádež může být, že ukradnete čokoládu za 100 Kč v obchodě (než začnete argumentovat, že je to příliš malá částka na to, aby to byl trestný čin, všimněte si, že jsme nepsal nic o trestném činu). Krádež také může být, když ukradnete auto s hodnotou 200 000 Kč. A krádež také může být, když ukradnete dům za 20 milionů Kč. Pokaždé, když někdo tvrdí, že neoprávněné užití autorského díla není krádež, argumentuje jen způsobenou škodou. Že by se škoda způsobená neoprávněným užitím autorského díla nevešla do takto širokého rozsahu?

Smiřte se s tím, že lidově se prostě „neoprávněnému užití něčeho“ říká krádež, ať už je to krádež podle Trestního zákoníku nebo jiné neoprávněné užití.

To, že se zaměříte od posunutého smyslu k jinak (třeba i méně) posunutému smyslu nemá téměř žádnou hodnotu. Jedině, že byste byl důsledný a pokračoval dále k původnímu/při­rozenému významu slova "krást". A tím je natahování ruky po něčem, co mi nepatří, a to i pouze potenciálně - žádostí. To vyplývá z indoevropského kořenu typu -ker. Z hlediska psychologických důsledků je potom kradením i přijímaní daru, pokud nezabráníte vzniku pocitu vděčnosti. Od -ker jde ontologický význam sledovat ještě hlouběji až k fundamentu QFT - aktu rozdělení celku, resp. právě nemožností jeho rozdělení, rozlišení, diferenciace. Tedy k nemožnosti ostré faktorizaci čistého kvantového stavu, která se projevuje neostrostí mezi perspektivami, entanglementem a celým tím cirkusem v důsledku interference na stupních volnosti v rámci neostrostí.

Klobouk dolů před tím, kdo se takto snaží žít.

20. 1. 2026, 22:03 editováno autorem komentáře

> Pokaždé, když někdo tvrdí, že neoprávněné užití autorského díla není krádež, argumentuje jen způsobenou škodou.

Nikoliv, argumentuje se daleko více věcma.

A tou škodou se argumentuje proto, že na rozdíl od krádeže něčeho fyzického se u neoprávněného užití díla ta způsobená škoda určuje podstatně obtížněji.
Když si CDčko nekoupím a stáhnu, tak autor přijde o stejné peníze jako kdybych si CDčko nekoupil a šel se místo toho projít do lesa. Nějaká škoda vznikne až ve chvíli, kdy si to CDčko stáhne někdo, kdo by si ho jinak koupil. A to už není sranda dokázat.
Krádež je jednodušší a přímá - vlastník to měl a už to nemůže prodat někomu dalšímu. Pirátění je nepřímé a nejednoznačné - koupil by si to jinak někdo nebo nekoupil? Samotná velikost škody v tom moc nehraje roli. Akorát u pirátění je snažší kreativně počítat absurdní hausnumera.

Nikoliv, argumentuje se daleko více věcma.
Například?

A tou škodou se argumentuje proto, že na rozdíl od krádeže něčeho fyzického se u neoprávněného užití díla ta způsobená škoda určuje podstatně obtížněji.
Ona se ta škoda může obtížně určovat i u fyzických věcí. Co třeba když vám ukradnou památku po babičce?

Navíc jak už jsem psal, krádež (byť v podobě přestupku) může začínat na škodě pár korun a na druhé straně se může vyšplhat až k desítkám milionů, i výš. Opravdu je tak důležité, že se škoda určuje obtížněji, když stejně může mít takto obrovský rozptyl?

Mimochodem, i u autorských děl se ta škoda určuje obvykle tak, kolik by stála příslušná licence. Stejně jako se u hmotných věcí určuje tak, za kolik by se ta hmotná věc dala prodat. Není v tom velký rozdíl.

Když si CDčko nekoupím a stáhnu, tak autor přijde o stejné peníze jako kdybych si CDčko nekoupil a šel se místo toho projít do lesa. Nějaká škoda vznikne až ve chvíli, kdy si to CDčko stáhne někdo, kdo by si ho jinak koupil
Nesmysl. Kdybyste tuhle logiku aplikoval na krádež auta, když vám někdo ukradne auto, nevzniká vám žádná škoda, je to jako kdyby se místo toho šel projít do lesa. Škoda by vám vznikla teprve tehdy, kdyby zloděj měl peníze na to koupit od vás vaše auto ale místo toho by jej ukradl.
Mýlíte se v tom, že si myslíte, že způsobená škoda se posuzuje podle hodnoty pro zloděje. Jenže ona se posuzuje podle hodnoty pro oprávněného vlastníka.

> Kdybyste tuhle logiku aplikoval na krádež auta...

Tak až vytáhnete z kapsy startrekový replikátor, kterým mi zvládnete upirátit auto stejně jako obsah CDčka, můžeme pokračovat. Do té doby si vaši "logiku" můžete strčit někam.

Jo, když lidi začnou masivně jezdit na kolech místo auty, budou prodejci aut sčítat ztráty. Ale to neznanemá, že by někdo z nich byl okradený.

Tak až vytáhnete z kapsy startrekový replikátor, kterým mi zvládnete upirátit auto stejně jako obsah CDčka, můžeme pokračovat. Do té doby si vaši "logiku" můžete strčit někam.
To je právě to zamlžování a relativizace, o kterých jsem psal. Autorovi CD zůstalo, tak se vlastně nic moc nestalo, že…

Nikdo netvrdil, že krádež je jediný způsob, jak může něco ztratit hodnotu. Z mého komentáře jste nevyvrátil jediné tvrzení. Jenom zkoušíte polemizovat s věcmi, které jsem netvrdil.

to jako že použití správného pojmu je mlha zakrývající podstatu věci? Mlhu vytváří imho naopak tohle vyprazdňování pojmů

to jako že použití správného pojmu je mlha zakrývající podstatu věci? Mlhu vytváří imho naopak tohle vyprazdňování pojmů
Kápl jste na to – on totiž nikdo, kdo protestuje proti použití slova „krádež“, nenapíše ten správný pojem. Vždycky jenom trvá na tom, že „krádež“ to není. Protože chce docílit toho, aby to nebylo vnímáno jako něco vážného. Ostatně mnozí k tomu dodávají „původní dílo zůstalo nedotčené“, čímž to zlehčují, že se vlastně nic nestalo.

Ti, co používají slovo „krádež“ i pro autorská díla, tedy opravdu žádné vyprazdňování pojmů nedělají. O to se snaží naopak ti, kteří si vždycky vzpomenou, že v trestním právu má slovo „krádež“ daleko užší význam (ale jinak je používání laických pojmů vůbec netrápí).

Ten správný pojem se totiž u nehmotných děl definuje o trochu hůře. Mohlo by se říct, že to je užití bez svolení, ale když se to samé řekne o hmotné věci, zpravidla takové užití bez svolení vylučuje možnost plnohodnotného užití původním vlastníkem po dobu nedovoleného užití jiným uživatelem. Což se u nehmotných věcí nikdy neděje, tedy ani tento pojem není korektní, byť je podle mého názoru podstatně blíže než vámi prosazovaný termín krádež, který implikuje pozbytí dané věci původním vlastníkem, což se zde prokazatelně neděje.

Já dlouhodobě tvrdím, že celý koncept "copyrightu", jehož překlad "autorské právo", jakkoli je právně ustálený, je fakticky nesprávný, je umělý konstrukt vzniklý z potřeby vydělávat na nehmotných věcech a jako takový jde proti přírodě. Kdybychom to dotáhli do absurdna, všechno, co někdo stvořil, někdo jiný vidí, zná, učí se a staví na tom nové věci. Model copyrightu (tedy práva kopírovat) by to měl umožňovat až na základě získané licence. Viděl jsi kolo? Někdo ho vynalezl. Dal ti právo užívat kolo jako produkt tvůrčí činnosti? Ne? Nemůžeš udělat auto. Ano, vím, že autorské právo (ať už ho pojmenujeme, jak chceme) má toto v zákonech do jisté míry omezeno (zejména časově), ale to je zase dáno tím, že jde o umělý konstrukt a i tvůrce tohoto konstruktu pochopil, že "tohle už by bylo moc". A někdo prostě od stolu (zjednodušeně) stanovil, kolik je málo, kolik je moc a kolik je akorát. Ale nic to nemění na tom, že je to proti přírodě.

Já když se na něco "autorsky chráněného" (něco, "co lze užívat až po získání práva to užívat") podívám, v tu chvíli už to znám bez ohledu na to, jestli jsem měl právo se to dozvědět, nebo ne. A můžeme se bavit o tom, zda reálně vzniká škoda v situaci, kdy já na nabytých znalostech začnu profitovat, řekněme zjednodušeně vydělávat.

Dejme příklad: někdo vymyslí něco a "autorsky si to ochrání", aby to nikdo nemohl bez svolení použít. Může to být klidně úplná blbost, nad kterou většina lidí mávne rukou a tato autorsky chráněná myšlenka bude na první pohled odsouzena k zapomnění - autor na ní nevydělá ani vindru. Ale přijde někdo jiný, řekne, že se mu daný princip líbí a napadne ho nějaké úžasné vylepšení, které má skutečný praktický význam. Tak to aplikuje a začne vydělávat. A najednou se ozve autor původní myšlenky, že "hele, tohle nemůžeš, nedal jsem ti svolení". A teď tu proti sobě máme dvě věci:
1. druhý autor, který se inspiroval prvním autorem, by na svůj nápad nepřišel, pokud by první autor nepřišel se svým nápadem.
kontra:
2. autor původního nápadu nemá žádnou zásluhu na vylepšení, které provedl druhý autor inspirující se nápadem prvního autora. Ted by profit, který zajistil druhý autor, nikdy bez jeho přičinění první autor nevygeneroval. První autor by tedy neměl mít profit z toho, co vymyslel druhý autor, přestože se druhý inspiroval nápadem prvního, protože samotný nápad prvního bez vylepšení druhého by prvního nikdy samotného nenapadl a tedy by bez toho nikdy profitovat nemohl.

A teď stařenky mudrujte (= babo raď).

krádež, který implikuje pozbytí dané věci původním vlastníkem
Neimplikuje. Běžně se říká třeba „ukradl nápad/myšlenku“.

Já dlouhodobě tvrdím, že celý koncept "copyrightu", jehož překlad "autorské právo", jakkoli je právně ustálený, je fakticky nesprávný, je umělý konstrukt vzniklý z potřeby vydělávat na nehmotných věcech a jako takový jde proti přírodě.
Úplně stejně umělý konstrukt je vlastnictví hmotných věcí.

A můžeme se bavit o tom, zda reálně vzniká škoda v situaci, kdy já na nabytých znalostech začnu profitovat, řekněme zjednodušeně vydělávat.
Jak reálné je to, že začnete vydělávat na tom, že jste zahlédl nějaké autorské dílo? Navíc to, co se řeší kolem vlastnických a podobných práv, neřeší každou prkotinu v hodnotě pár halířů. Nejde o to, aby někdo nepřišel o tři halíře. Jde o to, aby nepřicházel o tisíce a miliony.

Může to být klidně úplná blbost, nad kterou většina lidí mávne rukou a tato autorsky chráněná myšlenka bude na první pohled odsouzena k zapomnění - autor na ní nevydělá ani vindru.
Autorské právo ale nechrání myšlenky. Vy pořád píšete autorské právo v uvozovkách, tváříte se, že řešíte něco velmi podobného. Ve skutečnosti ale kritizujete vlastnosti, které mají možná vaše konstrukce, ale nemá je autorské právo.

Běžně se říká třeba „ukradl nápad/myšlenku“.
Váš názor je, tedy pokud to chápu správně, že když se to takhle říká, tak se tím jakoby odhaluje ta podstata toho nesprávného činu. Já říkám, že to, že se to dlouhodobě říká takhle špatně, a to opravdu velkou spoustou lidi, z toho nedělá pravdu, pouze ten problém záměrně opticky zveličuje. Protože ukrást myšlenku je prostě z principu nesmysl. Ano, říká se to, všichni vědí, co je tím myšleno, ale de facto je to nesmysl.

Jak reálné je to, že začnete vydělávat na tom, že jste zahlédl nějaké autorské dílo? Docela dost, YouTubeři by mohli vyprávět.

Autorské právo ale nechrání myšlenky…
To je úplně jedno, jestli použijeme myšlenku, nebo dílo reálně chráněné autorským zákonem. I to dílo lze použít způsobem, který by původního autora nikdy nenapadl a nemusíme chodit daleko, stačí zajít do pekárny, kde se pečou zdi. Autorovi původní hlášky nemohla žádným způsobem vzniknout škoda, protože způsob využití a monetizace jeho díla někým jiným by samotného autora v životě nenapadla a není to chyba toho, koho to naopak napadlo.

pouze ten problém záměrně opticky zveličuje
Já říkám, že ten problém je tak velký sám o sobě. A ti, co odmítají slovo „krádež“, i když jim v jiných případech jeho terminologicky nepřesné použití nevadí, se právě záměrně snaží ten problém opticky zmenšit.

Protože ukrást myšlenku je prostě z principu nesmysl.
Není. „Ukrást něco“ prostě znamená „získat z něčeho užitek, na který nemám právo“ – zdrojem toho užitku samozřejmě může být i myšlenka nebo nehmotné autorské dílo.

Docela dost, YouTubeři by mohli vyprávět.
Ti to dílo ovšem jen nezahlédnou.

Autorovi původní hlášky nemohla žádným způsobem vzniknout škoda, protože způsob využití a monetizace jeho díla někým jiným by samotného autora v životě nenapadla a není to chyba toho, koho to naopak napadlo.
Jenže krádež právě znamená něco jiného. Krádež je neoprávněné přivlastnění si užitku. V příkladu s pečením zdi by z toho druhý autor nikdy neměl žádný užitek, kdyby nejprve první autor nenapsal text populární písničky. A na to autorský zákon myslí – odměnu měli dostat oba dva, jak autor původního díla, tak autor díla odvozeného.

„Ukrást něco“ prostě znamená „získat z něčeho užitek, na který nemám právo“
No, to už je podle mě hodně kreativní definice slova krádež, tady se určitě neshodneme.

No, to už je podle mě hodně kreativní definice slova krádež, tady se určitě neshodneme.
Tady jsem to vysvětloval, že tohle je přesně to, jak v naší kultuře vnímáme vlastnictví a co tedy znamená slovo krádež.

Neimplikuje. Běžně se říká třeba „ukradl nápad/myšlenku“.
Běžně se říká "ty vole”, ale to přece neimplikuje, že ten člověk je vykastrovaný býk.

vsetci spachali kradez auta ako organizovana skupina a to su uz trochu ine sadzby

Jo to si myslime my. Realita byva bohuzel jina.
PS: odemknout neznamena nasilne vniknuti

Jak to že ne, a když ti někdo odemkne dům, tak je to taky v pořádku? Jeden odemkne, druhý otevře všechny dveře, třetí odnese televizi. Vždyť nepřekonal žádnou překážku.

Přesně tak se tu kradou kola: jeden přestřihne zámek, ale to je jen "poškození cizí věci" se zanedbatelnou škodou; druhý ten zámek po chvíli ukradne, třetí nasedne na nezabezpečené kolo a v klidu odjede - pokud by ho náhodou někdo přistihl, jde jen o "neoprávněné užití cizí věci", přičemž se bude bránit, že měl "tichý souhlas" majitele, který by si přeci to kolo zamkl, kdy nechtěl, aby si ho někdo jiný půjčil...

Zeptám se na tyto věci právníka, opravdu se mi nezdá, že bychom měli takhle mizerné a děravé zákony. Podle mě, argument, že měl tichý souhlas vlastníka neobstojí, pokud vlastník u soudu dosvědčí, že žádný souhlas nedal.

21. 1. 2026, 22:06 editováno autorem komentáře

argument, že měl tichý souhlas vlastníka neobstojí, pokud vlastník u soudu dosvědčí, že žádný souhlas nedal.
Neměl by.
Jenže to je jako s překonáním překážky: někdy soud uzná, že stačí zabouchnuté dveře, jindy je málo mít zamčeno na dva západy.
(Nemluvě o argumentaci pojišťovny: Když to ten zloděj překonal, tak to nebylo dostatečně zabezpečené - a pojistka se na to tedy nevztahuje.)

trepete hluposti lebo existuju aj pojmy ako spolupachatelstvo alebo zlocinecka skupina(vyrazne vyssie sadzby)
cize darmo sa budu ohanat, ze ved ja som len strihal zamok, ja som sa len povozil no a ja posledny som len zobral pohodeny bicykel v trave. to by im preslo len ak by sudca bol totalny idiot

Ne, to znamená "vniknutí do uzavřeného prostoru lstí" nebo "nedovoleným překonáním uzamčení".

Jen, když je pochytáte. ;o)