Mě delší dobu fascinuje jak na desktopu je Ubuntu s novým installerem tak nestabilní proces instalace. Zatím starý installer ok, staré verze ok, xubuntu ok . nový installer se chová dost tragicky v kontrastu s x lety vývoje a použitelnosti předtím.
Vyzkouším uvidím jak na virtuálu, tak na NTB business kategorie.
Podle dvou návodů jsem instaloval 24.04 loňskou verzi na dual boot s Win11 a vždy selhal Grub. Ubuntu se spouštělo, Windows (legacy na starším kompu) nebyly v nabídce při startu kompu, ač při instalaci byl dotaz, zde instalovat vedle Win. Nyní čekám na českou verzi dvojky. Win nepřemázl, při obnově MBR Win11 běžely.
21. 2. 2025, 20:45 editováno autorem komentáře
MBR? Ludia, neblbnite.
Win 11 s MBR nefunguje. Intel od gen10 tiez nema CSM, takze by ani nemal ako. Mate tam UEFI a ESP partition, ktora je spolocna pre vsetky systemy a kam si kazdy z nich moze vytvorit svoj adresar so svojim bootoloaderom a UEFI ich vsetky najde. UEFI ma svoj boot manager, v Grube windows fakt nepotrebujete. Pri boote staci stlacit klaves pre BSS (zvycajne F11 alebo F12) a boot manager vam da na vyber, co sa ma nabootovat. Inak sa bootuje podla priorit, co su nastavene v UEFI setupe ("biose").
Potom pokial silou mocou chcete Windows NTLDR v Grube, tak zapnut os detector grubu. Je to ale hlupost, lebo do secure boot chainu pribudne shim a grub, pricom grub nie je podpisany Microsoftom.
Přijde mi, že primární příčinou je nějaká divnost nebo nestandardní nastavení.
Hlavně Windows 11 mají prostě v minimálních požadavcích UEFI (a SecureBoot atd.). Asi je možné to omezení s pomocí nějakých dalších nástrojů jako od Acronisu, AOMEI nebo alternativních postupů (konverze po instalaci), ale pak se zas úplně nelze divit, že to může s něčím dalším dělat problémy.
Můj odhad je ten, že pokud jste to dělal nějak takhle, tak oproti čisté instalaci staršího Windows systému na MBR disk (když to bylo ještě podporované) ten migrační nástroj dělá nějakou odlišnost, a pak os-prober (nástroj který se v Linuxu typicky používá při vytváření konfigurace GRUBu špatně detekuje umístění Windowsového bootloaderu).
Asi by se to dala konfigurace dokorigovat ručně, podle toho, kde ten bootloader fyzicky je, kdyby se jej podařilo dohledat.
Btw. jak to máte uspořádané - Windows i Linux na stejném fyz. disku nebo např. každá své SSD (což je podle mě ideální)?
A pak proč vlastně nepoužíváte GPT a UEFI, když už tam chcete Windows 11?
Jedná se o postarší laptop. Na jediném SSD. Původně dual-boot bezproblémový Win10+Ubunto 22.04. Zcelá nová instalace Win11 (legacy, BIOS nemá EFI/UEFI).
DISKPART> list partition
Partition 1 Primary 949 MB
Partition 2 Primary 118 GB c:\
Partition 0 Extended 224 GB
Partition 4 Logical 224 GB d:\
Partition 3 Recovery 1000 MB
DISKPART> exit
Oddíly 1 a 3 jsem rozšířil v GParted.
Tak to by napovídalo spíš tomu, co jsem psal. Že Win 11 možná i proto, že oficiálně nepodporuje MBR a běh na systémech bez UEFI, tam dělá něco jinak než Win 10. A bude to tedy spíš na laborování.
Ta první oddíl je System Reserved Partition z Windows, kde je pak Windows boot loader, nebo třeba Linuxový /boot?
GRUB má rámcově asi dva způsoby jak zavede Windows s MBR. Buď chainloaderem, tzn. vezme první sektor oddílu, kde je prvotní zavaděč, který tam ale musí být v pořádku a fungovat. Další způsob je ten, že GRUB připojí NTFS partišnu (tzn. musí správně vidět její obsah, nevím jestli třeba umí všechny fíčury) a tam odsud pak spustí bootmanager "ntldr /bootmgr".
Teoreticky ten bootmgr nemusí být jen na zvláštním oddílu System Reserved, ale přímo třeba v adresáři C:\Boot, ale s tím už jsem se hodně dlouho nesetkal a nevím, jestli právě třeba zmíněný os-prober tohle správě pobere.
Mrkněte třeba tady na Gentoo Wiki, tam mají popsané všechny způsoby..
https://wiki.gentoo.org/wiki/GRUB/Chainloading#Windows_.28MSDOS_based_boot_loaders.29
Ale asi by se to dalo jednoduše adaptovat i na Ubuntu, testovací položky přidáte do /etc/grub.d/40_custom a spustíte update-grub. Pak zkontrolujete /boot/grub/grub.cfg.
Jinak ještě poslední, co mě napadá, není v těch Windows 11 náhodou povolený Fast Startup (tzn. že se to vlastně nevypne, jen hibernuje)
https://www.windowscentral.com/software-apps/windows-11/what-is-msconfig-and-how-do-you-use-it-on-windows-11-system-configuration-explained
Protože v případě, že je tam ta varianta bootu, co připojuje systémový disk a spouští to např. z C:\, by pak mohl GRUB odmítnout připojit ten NTFS oddíl v hibernovaném stavu.
Pardon, teď jak na to koukám, předtím v rychlosti špatně zkopíroval jiné url.
https://www.xda-developers.com/disable-fast-startup-in-windows-11/
Do pradávna to šlo, když Ubuntu dokázalo udělat instalaci, že najelo z nešifrovaného oddílu, dalo možnost volby systému a pak najely třeba Win nebo se Ubuntu zeptalo na heslo k jeho šifrovanému disku se systémem.
Dnes zapomeňte.
By default je šifrovaný už i boot, takže abyste se dostal k volbě systému, který chcete spustit, musíte zadat heslo pro šifrovaný disk.
Takže nejde vytvořit počítač, který po startu nabídne výběr systémů ( a pokud uživatel nic neudělá, tak po pár vteřinách třeba normálně najedou Windows )
Jedině tedy BIOS boot menu.
Nejsem žádný Linux guru, jen běžný uživatel a zkoušek jsem nejdřív pro instalátor třeba vytvořit šifrovaný oddíl předem a další možnosti, ale to ten instalátor nedal ve všech případech a havaroval.
Aj cez UEFI. Kazdy registrovany system ma plnu cestu k svojmu bootloaderu, vratane id ESP partition. ESP v systeme nemusi byt len jedna, moze byt na kazdom disku. Koniec koncov, ked vlozis bootovaciu USB flashku, tak ta je tiez len dalsi disk s vlastnou ESP.
Proxmox ked ma k dispozocii viac diskov (kde sa po nom chce nejaka redunancia, napr. pri zfs alebo dmraid) urobi ESP na vsetkych diskoch a robi medzi nimi "manualny mirror". Keby jeden z nich vypadol, aby stale vedel nabootovat a opravit pole.