Odpověď na názor

Stále mi to neodpovědělo na moji otázku. V kontextu tu ten desktop není úplně jednoznačný.

1) standalone servery/koncové virtuály mají obvykle statickou konfiguraci sítě - nastavíš při instalaci a po celou dobu životnosti na to nesáhneš. Proč je tam potřeba něco složitějšího než boot script? Pokud mi na serveru mizí a objevuje se interface, mám větší problém.

2) desktopy - jsou desktopy a desktopy. Měl jsem v práci pod stolem desktop 15 let. Konfigurace sítě se nezměnila ani jednou. HW se měnil průběžně a tak, ale konfiguraci sítě jsem neměnil ani jednou. IP z DHCP serveru se statickou rezervací. Když jsem potřeboval si hrát s druhou síťovkou, pak jsem potřeboval, aby na ni vůbec nic nesahalo.

3) miniaturní systémy - tam jsem často rád, že tam mám alespoň iputils, obvykle podmnožinu z busyboxu.

4) notebook - ten přenáším mezi sítěmi, tam si networkmanager spokojeně užívám.

Aby bylo jasno, to, na co chci poukázat je, že něco se hodí tam, něco je lepší jinde. Nelze paušálně říci, že bash script na správu sítě je fuj. Protože podle stejné rétoriky je úplně stejně fuj i NetworkManager, systemd-networkd, netplan, whatever. A odsuzovat generálně jedno řešení pro nedostatky, které jinde mohou být výhodou/potřebou, je ...prostoduché. Viz veliké procento domácích desktopů - jsou obvykle připojeny do jedné, neměnné sítě celou svoji existenci. Co složitějšího než DHCP klient je ve skutečnosti potřeba?